58 A 4/2019

Rubrum

č. j. 58 A 4/2019 - 32 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobce: R. S., narozen X, státní příslušnost Ukrajina trvale bytem zastoupen JUDr. Mgr. Milanem Dočkalem advokátem se sídlem Lukavická 2019/16, Plzeň proti žalovanému: Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje sídlem Pražská tř. 558, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2019, č. j. X takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Odměna zástupce žalobce JUDr. Mgr. Milana Dočkala se určuje částkou 8 228 Kč a bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 58 A 4/2019 1. Shora uvedeným rozhodnutím žalovaného bylo podle § 124 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) rozhodnuto o zajištění žalobce za účelem jeho správního vyhoštění na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody.

2. Žalobce se dne 29. 4. 2019 při pobytové kontrole na stavbě budovy hasičské zbrojnice v Kardašově Řečici prokázal občanským průkazem Litvy vystaveným na jméno M. E.. Po předložení tohoto dokladu bylo zjištěno, že se jedná o padělek. Následně žalobce předložil vlastní doklad totožnosti. Z tohoto důvodu byl žalobce téhož dne v souladu s § 27 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o policii“), zajištěn. Téhož dne byly vůči žalobci zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu padělání a pozměňování veřejné listiny. Řízení o správním vyhoštění bylo se žalobcem zahájeno dne 29. 4. 2019.

3. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce dne 9. 5. 2019 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“).

4. V rámci podané žaloby požádal žalobce pouze o ustanovení právního zástupce. Usnesením ze dne 13. 5. 2019, č. j. 58 A 4/2019 - 19 byl žalobci ustanoven jako právní zástupce JUDr. Mgr. Milan Dočkal. Usnesením ze dne 13. 5. 2019, č. j. 58 A 4/2019 – 20, byl žalobce vyzván k doplnění žaloby.

5. Dne 22. 5. 2019 obdržel krajský soud doplnění žaloby. Žalovaný dle názoru žalobce nezjistil skutkový stav v potřebném rozsahu a bez důvodných pochybností. Institut zajištění je dle jeho názoru prostředkem ultima ratio a v daném případě nebyly splněny předpoklady pro jeho použití; žalovaný měl zvážit, zda nepostačuje uložení zvláštního opatření dle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Žalovaný zcela neodůvodněně pominul možnost uložení povinnosti žalobci hlásit se policii ve stanovené době či uložení povinnosti složit finanční záruku. Měl-li žalobce u sebe při pobytové kontrole padělané doklady, neznamená to dle jeho názoru automaticky to, že by mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí.

6. Žalovaný v rámci svého vyjádření k žalobě ze dne 27. 5. 2019 navrhl žalobu zamítnout. Vyjádřil přesvědčení o dostatečně zjištěném skutkovém stavu. Žalobce nepobýval na území České republiky v souladu se zákonem a zároveň s ním bylo zahájeno trestní řízení pro přečin padělání a pozměnění veřejné listiny. Padělaný doklad si žalobce za úplatu obstaral v roce 2017, aby mohl na území Evropské unie nelegálně pracovat. Tímto dokladem se pak žalobce prokázal nejen při kontrole, ale již při svém ubytování na ubytovně v obci Políkno dne 23. 3. 2019 a následně i v den nástupu do zaměstnání. Užil-li žalobce opakovaně vědomě padělaný doklad totožnosti, měl žalovaný za to, že žalobce nebude respektovat uložení zvláštního opatření. Žalobce se sice ubytoval v obci Políkno, nebyl však schopen uvést adresu, na které by se nyní zdržoval. Žalobce dále nebyl schopen složit finanční záruku na náhradu předpokládaných nákladů spojených s vyhoštěním; v České republice žil z prostředků z domova, zaplaceno za práci nedostal, z čehož žalovaný usoudil, že žalobce nemá prostředky na složení finanční záruky a ani na zajištění svého Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 58 A 4/2019 ubytování. S ohledem na dosavadní protiprávní jednání žalobce neshledal žalovaný vhodným uložit povinnost hlásit se policii.

7. Žalovaný dále uvedl, že dne 23. 5. 2019 bylo zajištění ukončeno a žalobce byl vyhoštěn na území svého domovského státu.

8. Ze správního spisu krajský soud zjistil následující rozhodné skutečnosti: Dle úředního záznamu ze dne 29. 4. 2019 byla Policií České republiky provedena kontrola osob na stavbě budovy hasičské zbrojnice v Kardašově Řečici. Při této kontrole žalobce předložil litevský doklad totožnosti nesoucí známky padělaného dokladu. Proto policejní hlídka žalobce vyzvala k předložení jiného dokladu totožnosti. Za tímto účelem jej hlídka následovala do místa jeho ubytování v obci Políkno, kde žalobce předložil vlastní ukrajinský doklad totožnosti. Na základě uvedeného byl následně žalobce zajištěn, což plyne i z úředního záznamu o zajištění cizince. Dle záznamu o odborném posouzení pravosti dokladu z téhož dne byl litevský doklad totožnosti padělkem. Podle záznamu o zahájení úkonů trestního řízení z téhož dne plyne, že žalobce byl podezřelý ze spáchání přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny.

9. Téhož dne (29. 4. 2019) bylo žalobci oznámeno zahájení správního řízení ve věci správního vyhoštění. Žalobce byl vyslechnut a uvedl, že do České republiky přicestoval dne 23. 3. 2019 na ukrajinský pas. V té době již disponoval padělaným litevským dokladem totožnosti, který si zakoupil přes internet v roce 2017 za 150 USD. Tento doklad si žalobce obstaral, aby mohl na území Evropské unie pracovat. Po svém příjezdu byl žalobce ubytován v obci Políkno na ubytovně, kam byl dovezen v návaznosti na výkon své pracovní činnosti a kde rovněž předložil padělaný doklad, podruhé jej předložil při nástupu na stavbu a potřetí při nynější kontrole. Žalobce výslovně uvedl, že si byl vědom trestnosti svého počínání. Dále uvedl, že má sjednané zdravotní pojištění, za práci zde nedostal zaplaceno a doposud žil z prostředků z domova. Na území České republiky žalobce nikoho nezná, nemá zde žádné vazby. Dle seznamu věcí, které měl žalobce u sebe, disponoval hotovostí ve výši 2 351 Kč a zanedbatelným obnosem v cizí měně.

10. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o zajištění žalobce. Žalovaný v rámci svého odůvodnění shrnul skutečnosti, které zjistil a zhodnotil, že žalobce se úmyslně prokazoval padělaným dokladem, přičemž o možných důsledcích svého jednání věděl. Žalovaný posoudil, zda není na místě aplikovat zvláštní opatření dle § 123b zákona o pobytu cizinců a dospěl k závěru, že nikoli. Dosavadní místo pobytu žalobce bylo navázáno na jeho pracovní činnost a žalobce neuvedl místo, kde by se nyní mohl nadále zdržovat; nedisponoval dostatečnými finanční prostředky ke složení finanční záruky a jeho dosavadní protiprávní jednání neskýtalo dostatečných záruk k tomu, že by svým dalším jednáním nemařil průběh správního řízení. U žalobce nebyly zjištěny okolnosti, pro které by nemohlo být přistoupeno ke správnímu vyhoštění a žalobce neuvedl žádné újmy, krom ztráty výdělku, pro kterou by nemohl být vyhoštěn.

11. Ve správním spise se následně nalézají listiny týkající se správního vyhoštění žalobce, k čemuž krajský soud shrnuje, že dne 17. 5. 2019 byl vydán příkaz k propuštění žalobce ze zařízení pro zajištění cizinců a žalobce byl předán Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 58 A 4/2019 Ministerstvu vnitra ČR. Následně byl žalobce eskortován na hraniční přechod Praha-Ruzyně a dne 24. 5. 2019 vycestoval.

12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

13. Žaloba není důvodná.

14. Krajský soud podotýká, že skutkově totožná věc jiného žalobce byla zdejším soudem rozhodována například v rámci rozsudku ze dne 29. 11. 2018, č. j. 58 A 12/2018 – 45 (rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz). Žalobce v podané žalobě uplatit obdobné námitky a krajský soud tuto žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku byla podána kasační stížnost, která byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2019, č. j. 1 Azs 5/2019 – 24, zamítnuta. Krajský soud v nyní projednávané věci nemá důvod se od zde vyslovených právních závěrů nyní odchýlit.

15. Jádrem současného přezkumného řízení soudního je posouzení toho, zda žalovaný zjistil skutkový stav dostatečným způsobem tak, aby mohl odůvodněně shledat naplnění podmínek § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců k zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění. Omezení osobní svobody cizince v případě jeho zajištění je prostředkem ultima ratio a při jeho užití je nutno pečlivě zohlednit individuální situaci cizince a aplikovat jej pouze tam, kde je to nezbytně nutné a kde nepostačí užití jiných mírnějších prostředků (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2011, č. j. 1 As 132/2011 – 51).

16. Žalovaný rozhodl o zajištění žalobce za účelem jeho správního vyhoštění dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Přípustnost správního vyhoštění si žalovaný předběžně vyhodnotil. Podle uvedeného ustanovení je policie oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména tím, že v řízení uvedl nepravdivé údaje o totožnosti, místě pobytu, pokud by odmítl tyto údaje uvést anebo vyjádřil úmysl území neopustit nebo pokud je takový úmysl zjevný z jeho jednání.

17. Uvedené nebezpečí ohrožení výkonu správního vyhoštění žalovaný spatřoval v dosavadní protiprávní činnosti žalobce, která spočívala právě v opatření si padělaného osobního dokladu a jeho opakovaném užívání na území České republiky. V tomto jednání, kterým dle žalovaného prokázal žalobce svůj postoj k právu, ve spojení s absencí jakýchkoli vztahů žalobce na území České republiky, spatřoval žalovaný naplnění důvodů zajištění. Shledal, že s ohledem na zjištěný skutkový stav nelze žádaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky – zvláštními opatřeními ve smyslu § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Takovýmto zvláštním opatřením je uložení povinnosti cizinci hlásit místo pobytu a ve stanovené době se zde zdržovat, složení finanční záruky cizincem a povinnost osobního hlášení se cizince na policii. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 58 A 4/2019 18. Je nutné zdůraznit, že v souladu s § 123b odst. 3 téhož zákona o uložení zvláštního opatření rozhoduje policie, přičemž má přihlédnout k dopadům do soukromého a rodinného života cizince. Této dílčí povinnosti žalovaný dostál, když zhodnotil absenci jakýchkoli vztahů žalobce na území České republiky s tím, že dopad do žalobcova života bude pouze v ekonomické rovině, neboť nebude již moci pracovat.

19. Na možnost aplikace zvláštních opatření je nutno nahlížet způsobem, jenž v kontextu rozsáhlé soudní praxe shrnul Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2018, č. j. 3 Azs 37/2017 – 20, ve kterém uvedl, že „uložení mírnějšího opatření je vázáno na předpoklad, že (i) cizinec bude schopen plnit povinnosti z toho plynoucí a zároveň (ii) neexistuje důvodná obava, že by byl uložením zvláštního opatření ohrožen výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. Nesplnění byť jen jednoho z těchto předpokladu je zcela samostatným důvodem pro závěr, že nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování ve smyslu § 123b zákona o pobytu cizinců (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 3. 2014, č. j. 3 As 104/2013 – 30). Zákon tak zohledňuje zájem na tom, aby přijatá opatření byla skutečně účinná. Požadavek na aplikaci mírnějších prostředků proto nelze vykládat tak, že policie je povinna nejdříve přistoupit k uložení zvláštního opatření a teprve až v případě neúspěchu cizince zajistit (viz rozsudek zdejšího soudu ze dne 16. 11. 2011, č. j. 5 As 59/2011 - 64). Tento postup by byl neúčelný v případech, kdy má policie důvodné podezření o nebezpečí, že by výkon (případného) rozhodnutí o vyhoštění mohl být ztěžován či mařen ve smyslu ustanovení § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Pokud tedy existují skutečnosti nasvědčující tomu, že cizinec bude případný výkon správního vyhoštění mařit, nelze dle § 123b odst. 3 zákona o pobytu cizinců přistoupit ke zvláštnímu opatření za účelem vycestování cizince (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2013, č. j. 9 As 52/2013 – 34, či ze dne ze dne 12. 10. 2016, č. j. 10 Azs 102/2016 – 56).“ 20. Žalovaný své rozhodnutí o zajištění žalobce neopřel pouze o skutečnost, že žalobce se nyní prokázal padělaným osobním dokladem, ale to, že tak činil dle svého vlastního vyjádření opakovaně. Žalovaný v rozhodnutí konstatoval nedostatek finančních prostředků žalobce, tedy i nemožnost uložení povinnosti složit finanční záruku, což koresponduje s objemem zajištěných finančních prostředků. Bylo tak zřejmé, že žalobce ani sám nedisponuje prostředky k zajištění si potřebného ubytování. V uvedených skutečnost lze shledat žalobcovu objektivní neschopnost plnit povinnosti plynoucí z eventuálního zvláštního opatření jakéhokoli druhu, stejně jako důvodné obavy, že v případě uložení jakéhokoli zvláštního opatření by mohl být ohrožen výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. Ostatně sám žalobce ve svém podání ze dne 7. 5. 2019 opakovaně uvedl, že nedisponuje finančními prostředky, nemá jakékoli příjmy a nemá ani jakýkoli majetek.

21. Sama skutečnost, že žalobce se opakovaně prokazoval padělaným dokladem totožnosti, je významnou skutečností, kterou nelze při úvahách o uložení alternativního opatření pominout. Lze se jen ztotožnit s hodnocením Nejvyššího správního soudu uvedeném v jeho rozsudku ze dne 14. 12. 2017, č. j. 2 Azs 237/2017 - 20, který ve skutkově obdobné věci uvedl, že „již samotná okolnost, že cizinec užije při prokazování totožnosti padělaný či pozměněný doklad totožnosti některého z členských států EU vystupovat pod nepravou identitou (příp. je u něho takový doklad nalezen, aniž by cizinec dokázal osvědčit, že jej nehodlal jakkoli Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 58 A 4/2019 užít), je totiž obvykle velmi silným signálem toho, že cizinec je připraven závažně porušovat pravidla České republiky regulující pobyt cizinců umožňující mu za běžných okolností (tedy v případě, že nebude prováděna důkladná kontrola umožňující ověřit pravost dokladu) umožňuje pohybovat se po území ČR (a případně i jiných států Schengenského prostoru), ilegálně zde pracovat a prokazovat svoji totožnost v běžných životních situacích. Může případně vést i jakési dva životy – jeden na falešné doklady, druhý na doklady pravé. Jednoduše řečeno, takový doklad umožňuje cizinci vést život, a to dlouhodobě, na pomezí legality či za ní. Proto již samotná možnost jeho užití (a zpravidla tedy i jen prosté držení takových falešných dokladů při sobě) je za běžných okolností dostatečným důvodem k důkladnému zvážení, zda cizince zajistit – v opačném případě totiž není vůbec vyloučeno, že cizinec, který si již jednou byl schopen opatřit falešný doklad, si opatří další falešný doklad a opět se vzdálí dosahu orgánů dohlížejících na dodržování cizineckého práva.“ 22. Co se argumentace žalobce stran jednotlivých možností dle § 123b zákona o pobytu cizinců týče, za situace, kdy žalobce nedisponoval dostatečnými finančními prostředky a neuvedl, kde se bude zdržovat a na území České republiky neměl žádné vazby, nebylo možné zcela zjevně přistoupit k uložení finanční záruky, stejně jako k uložení povinnosti pravidelného hlášení se u policie, když bylo zřejmé, že žalobce nemá zajištěné ubytování a není si ho pravděpodobně pro nedostatek finančních prostředků schopen sám zajistit.

23. Soud na základě výše popsaného uzavřel, že žaloba není důvodná a jako takovou ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl, neboť neshledal námitky žalobce za opodstatněné.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

25. V souladu s § 35 odst. 10 s. ř. s. spočívá náhrada ustanoveného zástupce v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) celkem v částce 6 200 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 600 Kč (§13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6 800 Kč. Krajský soud nepřistoupil v souladu s § 12a téže vyhlášky ke snížení sazby mimosmluvní odměny, neboť toto ustanovení na soudní řízení správní nedopadá (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2011, č. j. 6 Azs 6/2011 – 127). Částka 6 800 Kč se navyšuje o DPH (1 428 Kč), neboť zástupce žalobce je plátcem DPH. Celková částku náhrady nákladů řízení ve výši 8 228 Kč bude zástupci žalobce uhrazena z účtu krajského soudu do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 58 A 4/2019 Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 31. května 2019 JUDr. Tereza Kučerová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.