58 A 5/2018

Rubrum

58 A 5/2018 - 34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobce: X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Radkem Bechyně sídlem Legerova 148, Kolín proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2018, č. j. KUJCK 55147/2018 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává.

Odůvodnění

1. Prvostupňovým správním rozhodnutím Městského úřadu Dačice ze dne 14. 1. 2017, č. j. ODO/29568-17/URBP byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. b) a § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 2 58 A 5/2017 komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“), kterých se dopustil dne 24. 7. 2017 v 9:20 hod na pozemní komunikaci II. třídy č. 151 v obci Dačice, ul. Kapetova, při řízení osobního automobilu Škoda Octavia, RZ x. V uvedenou dobu byl žalobce zastaven hlídkou Policie České republiky před domem čp. 89.

2. Přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) téhož zákona se měl žalobce dopustit řízením motorového vozidla pod vlivem alkoholu, když při orientační dechové zkoušce mu bylo naměřeno v 9:30 hod. a 9:36 hod. 0,35 ‰ alkoholu v dechu, po odečtu tolerance 0,11 ‰ alkoholu v dechu. Tímto jednáním žalobce porušil § 5 dost. 2 písm. b) téhož zákona.

3. Přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona se měl žalobce dopustit tím, že z nedbalosti v provozu na pozemních komunikacích užil motorové vozidlo, které nesplňovalo technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, neboť jím řízené motorové vozidlo mělo ostré hrany ze začínající koroze obou prahů, a to především na pravé straně vozidla při napojení na přední blatník.

4. Přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona se měl žalobce dopustit z nedbalosti rovněž tím, že jako řidič vozidla v rozporu s § 6 odst. 7 písm. a) téhož zákona nepředložil na výzvu Policie České republiky při silniční kontrole řidičský průkaz.

5. Za uvedené jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 6 000 Kč a uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel po dobu 7 měsíců. Dále byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení stanovené paušální částkou 1 000 Kč.

6. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) změnil prvostupňové správní rozhodnutí a upravil jednotlivé výroky rozhodnutí, přeformuloval vymezení jednání žalobce a doplnil odkazy na jiné právní předpisy.

7. Dne 8. 6. 2018 podal žalobce k poštovní přepravě proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Součástí podané žaloby byl i návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, o kterém bylo zdejším soudem rozhodnuto usnesením ze dne 12. 7. 2018, č. j. 58 A 5/2018 – 25 tak, že žalobě se odkladný účinek nepřiznává.

8. Žalobce brojí proti závěrům správních orgánů o tom, že by se dopustil řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu. Zjištění skutkového stavu pouze na základě dechového analyzátoru nepovažuje žalobce bez následného lékařského vyšetření za průkazné, což má uvádět i samotný výrobce měřicího zařízení.

9. Žalobce má dále za to, že žalovaný opomněl zhodnotit, zda žalobce naplnil materiální znaky přestupku, který je žalobci kladen za vinu. Správní orgány i přes zbytkové hodnoty alkoholu v dechu žalobce neprokázaly jeho ovlivnění alkoholem. Zjištěné hodnoty jsou dle názoru žalobce fyziologické povahy. Žalobce v rámci silniční kontroly nevykazoval známky ovlivnění alkoholem. V tomto směru žalobce z blíže neurčeného zdroje cituje, že „sice do určitě míry souhlasí s názorem žalovaného, že to nic nemění na tom, že u žalobce byla zjištěna v krvi hladina alkoholu v uvedené výši, ale na straně druhé podle Pracovního postupu Českého metrologického institutu (…) je fyziologická hladina alkoholu v krvi stanovena s ohledem na současné poznatky s dovětkem, že '(v) budoucnu může být na základě nově získaných výsledků tato hodnota změněna“. Z toho podle krajského soudu „nelze dovodit nic jiného než to, že uvedená fyziologická hladina alkoholu v krvi má do jisté míry s přihlédnutím k dalším aspektům, které byly při jejím stanovení vzaty v úvahu (…) charakter orientační, Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 3 58 A 5/2017 průměrný, a to i s ohledem na obecně známou skutečnost, že tato hladina se může u různých osob do jisté míry lišit, je individuální.“ Argumentace žalobce v tomto směru měla být správními orgány ignorována a zůstala nevypořádána. Podle názoru žalobce přetrvávají pochybnosti o přesnosti stanovené hladiny alkoholu.

10. Žalobce rovněž namítá, že se „správní orgán nevypořádal s odůvodněním ohledně nevěrohodností výpovědí žalobce, který uvádí, že alkohol před jízdou nepil. Tvrzení o změnách výpovědi je nedostatečně odůvodněné, kdy s ohledem na vzniklou situaci mohlo jít o nepochopení kontextu, v jakém žalobce daná tvrzení uváděl.“ 11. Žalobce uzavřel, že správní orgány neprokázaly naplnění jak formálních, tak materiálních znaků předmětného přestupku. I pokud by žalobce akceptoval naměřené hodnoty, tyto hodnoty nemohou žádným způsobem ovlivnit schopnost člověka řídit motorové vozidlo.

12. Žalovaný v rámci svého vyjádření k žalobě navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

13. Po shrnutí relevantní právní úpravy a skutkového stavu žalovaný s odkazem rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008 – 45 dovozuje naplnění formální a materiální stránky předmětného přestupku. Provedená dechová zkouška bez jakýchkoli pochybností prokazuje žalobcovo ovlivnění alkoholem, neboť je v tomto případu nutné vycházet již ze samotné existence pozitivního výsledku měření alkoholu, jak uvedl i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 11. 5. 2013, č. j. 7 As 170/2012 – 24.

14. Ze správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Podle oznámení přestupku sepsaného Policií České republiky byl žalobce shora uvedeného dne na shora uvedeném místě kontrolován policejní hlídkou, přičemž mu byly naměřeny shora uvedené hodnoty alkoholu v dechu měřicím přístrojem Dräger 7510. Odborné lékařské vyšetření s odběrem biologického materiálu nebylo provedeno a žalobce provedení tohoto odběru nepožadoval. Žalobce udal konzumaci 7 deseti stupňových piv v průběhu předchozího večera mezi 18. a 23. hodinou. Průběh kontroly žalobce stvrdil svým podpisem.

15. Dle úředního záznamu ze dne 24. 7. 2018 měla policejní hlídka u žalobce podezření z užití alkoholického nápoje, žalobce měl být při kontrole orientován, koordinovaný, nenápadné nálady s nervozitou. Z žalobce měl být cítit alkohol. Následně je založen další úřední záznam z téhož dne, jehož součástí je výpis z měřicího přístroje.

16. Prvostupňový správní orgán rozhodl příkazem ze dne 21. 8. 2017 tak, že žalobce uznal vinným ze shora uvedených přestupků. Proti tomuto příkazu podal žalobce dne 30. 10. 2017 odpor. Na den 4. 12. 2017 byli následně žalobce a jeden z policistů předvoláni k ústnímu jednání. V rámci předvolání byl žalobce poučen podle § 36 správního řádu.

17. Dne 30. 11. 2017 žalobce požádal o odročení ústního jednání. K této žádosti žalobce nic bližšího neuvedl a požádal o zaslání podkladů rozhodnutí do DS. Dále žalobce navrhl doplnění dokazování výslechem policistů a posouzením provedeného měření výrobcem měřicího zařízení.

18. Dne 4. 12. 2017 proběhlo ve věci ústní jednání bez přítomnosti žalobce či jeho právního zástupce. V rámci jednání byl vyslechnut policista pprap. Bc. O. N., který ve věci uvedl, že vozidlo žalobce toho dne viděl několikrát, neboť si všiml koroze prahů. Žalobce souhlasil s dechovou zkouškou, naměřené hodnoty akceptoval a uvedl, že předchozího dne Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 4 58 A 5/2017 konzumoval alkohol. Žalobce byl poučen o možnosti absolvovat lékařské vyšetření, toto vyšetření však odmítl. Následně policista popsal obecně průběh měření alkoholu v dechu.

19. Dne 14. 12. 2017 prvostupňový správní orgán sdělil žalobci, že jeho omluva byla shledána nedostatečnou, přičemž bylo rovněž uvedeno, že správní orgán nezaslal požadované listiny zástupci žalobce do DS, neboť k seznámení se s podklady slouží institut nahlížení do spisu.

20. Rozhodnutím ze dne 14. 12. 2017 uznal prvostupňový správní orgán žalobce vinným ze shora uvedených přestupků. K přestupku spočívajícím v řízení pod vlivem alkoholu správní orgán shrnul zjištěný skutkový stav s tím, že jej považuje za zjištěný bez jakýchkoli pochybností. Měřicí přístroj měl platnou kalibraci a dle posouzení správním orgánem se jedná o přímý důkaz. Správní orgán s odkazem na konkrétní judikaturu správních soudů uzavřel, že s ohledem na princip nulové tolerance byly naplněny znaky skutkové podstaty předmětného přestupku. Bylo rovněž poukázáno na to, že žalobce nepožadoval provedení lékařského vyšetření. Opakovaným měřením bylo dosaženo stejného výsledku. Správní orgán uzavřel, že žalobce úmyslně požil alkohol a následně v nedbalosti se zbytkovým alkoholem dobrovolně řídil motorové vozidlo.

21. Dne 26. 12. 2017 obdržel prvostupňový správní orgán blanketní odvolání, které žalobce po výzvě doplnil dne 9. 1. 2018. V rámci podaného odvolání žalobce uvedl, že nebylo postaveno na jisto, že daného jednání se dopustil přímo žalobce. Rovněž nebylo prokázáno naplnění materiální stránky. Eventuální škodlivé následky jednání žalobce nebyly správním orgánem odůvodněny.

22. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl tak, jak je shora uvedeno. Ve vztahu k přestupku žalobce týkajícího se jízdy motorovým vozidlem pod vlivem alkoholu uvedl, že z obsahu spisového materiálu je bezpochyby jasné, že přestupkového jednání se dopustil právě žalobce. Ve vztahu k materiální stránce předmětného deliktu žalovaný s odkazem na judikaturu správních soudů uzavřel, že s ohledem na zásadu nulové tolerance byla naplněna formální i materiální stránka daného přestupku, jak shrnul Nejvyšší správní soud například ve svém rozsudku ze dne 11. 5. 2015, č. j. 10 As 173/2015 – 31.

23. Ve správním spise je rovněž založen kalibrační protokol užitého měřicího zařízení a protokol o zkoušce a ověřovací list. Rovněž jsou založeny fotografie dokumentující stav žalobcova vozidla. Založen je rovněž výpis z karty řidiče žalobce.

24. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl bez jednání, neboť pro to byly splněny předpoklady podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

25. Žaloba není důvodná.

26. Prvostupňovým správním rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání několika přestupků na úseku dopravy. Podanou žalobou brojí žalobce výlučně vůči přestupku spočívajícího řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu.

27. Podle § 5 ods.t 2 písm. b) zákona o provozu na pozemních komunikacích řidič ve smyslu § 2 písm. d) téhož zákona nesmí řídit vozidlo bezprostředně po použití alkoholického nápoje nebo v takové době po požití alkoholického nápoje, kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu. Poruší-li řidič tuto svoji povinnost, dopustí se přestupku podle § 125c Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 5 58 A 5/2017 odst. 1 písm. b) téhož zákona. Jak plyne i z níže citované judikatury, pro naplnění skutkové podstaty tohoto přestupku není podstatné, zda došlo vinou požití alkoholu ke snížení řidičských schopností řidiče vozidla, ale to, zda došlo k jeho ovlivnění alkoholem. Za ovlivnění alkoholem je považován takový stav, kdy je řidiči zjištěn alkohol v krvi, ev. v dechu, nad rámec fyziologické hladiny. Tato fyziologická hladina může být u některých osob rozdílná, žalobce však neuvádí žádných skutečností, na jejichž základě by bylo možné naznat, že v jeho případě je tato fyziologická hladina vyšší než běžně udávaných 0,20 g/kg.

28. Žalobce je přesvědčen, že správní orgány zcela opomněly zhodnotit naplnění materiálních znaků předmětného přestupku, s čímž se však krajský soud neztotožňuje. Správní orgány oboz stupňů identifikovaly a popsaly jednání žalobce, k čemuž vyložily, z jakého důvodu je toto jednání žalobce společensky nebezpečné. V rámci odůvodnění svých rozhodnutí správní orgány obou stupňů poukázaly na bohatou judikaturu správních soudů týkající se řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu. Správní orgány v kontextu relevantní judikatury poukázaly na zásadu nulové tolerance, viz níže, na jejímž základě přesvědčivě uzavřely, že žalobce svým jednáním naplnil materiální a formální znaky předmětného přestupku. V postupu správních orgánů neshledal krajský soud žalobcem vytýkaných vad.

29. Nejvyšší správní soud již ve svém rozsudku ze dne 21. 9. 2010, č. j. 8 As 59/2010 – 78, publikováno pod č. 2168/2011 Sb. NSS (rozhodnutí správních soudů jsou dostupné na www.nssoud.cz), uvedl, že „vychází-li právní rámec z tzv. nulové tolerance k hladině alkoholu v krvi řidiče, není jeho odpovědnost vyloučena tím, že se zjištěná hladina alkoholu jeví po odečtení tzv. fyziologické hladiny (0,20 g/kg) marginální“. Na tyto závěry bylo přímo navázáno např. v rozsudku téhož soudu ze dne 5. 9. 2016, č. j. 7 As 151/2016 – 23, ve kterém se uvádí, že „prokáže-li správní orgán přítomnost alkoholu v krvi obviněného a tato skutečnost je zapříčiněna požitím alkoholického nápoje, jsou (za splnění dalších nezbytných předpokladů, zejména zaviněného jednání obviněného) naplněny znaky skutkové podstaty přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu… (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2014, č. j. 7 As 102/2013 - 42)“. Nejvyšší správní soud v dalším svém rozsudku ze dne 31. 5. 2016, č. j. 10 As 173/2016 – 32, pak dále uvedl, že „při úvaze, byl-li spáchán přestupek podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, se nerozlišuje míra škodlivosti takového jednání ve smyslu rozlišování řidičových schopností bezpečně vozidlo ovládat. Z hlediska zavinění postačí, dopustil-li se řidič takového jednání alespoň v nevědomé nedbalosti. Nejvyšší správní soud k tomu již ve svém rozsudku ze dne 23. 9.2011, čj. 2 As 56/2011-79 uvedl: „(…) není možno bez dalšího dovodit, že se postih daného přestupku fakticky uplatní až od ‚nemarginální‘ hranice alkoholu v krvi, resp. že této hladině se přibližující hodnoty, zakládají rozumné pochybnosti o ovlivnění alkoholem v důsledku požití alkoholického nápoje.“ Konkrétní okolnosti spáchání přestupku mají vliv až na výši sankce za protiprávní jednání.“ 30. Krajským soudem citovaná judikatura Nejvyššího správního soudu je plně aplikovatelná i na nyní posuzovanou věc a ve své podstatě odpovídá na všechny žalobcem vznášené námitky. Správní orgány bez jakýchkoli pochybností prokázaly, že právě žalobce se dopustil uvedeného přestupkového jednání, přičemž žalobce sám při silniční kontrole přiznal konzumaci alkoholických nápojů v předvečer své jízdy. Žalobce, ač poučen, nežádal provedení lékařského posouzení a odebrání biologického materiálu – vzorku krve k určení hladiny alkoholu v krvi laboratoří. Toto žalobce na místě samém stvrdil svým podpisem. Z tohoto důvodu považuje krajský soud skutkový stav za zjištěný. V průběhu Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 6 58 A 5/2017 řízení před správními orgány žalobce neuvedl žádných skutečností, které by zjištěný skutkový stav zpochybnily a nečiní tak ani nyní v podané žalobě. 31. „Výsledek orientační dechové zkoušky je jedním z důkazů, které provádí správní orgán v řízení o přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) nebo c) zákona o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), a které je povinen hodnotit podle § 50 odst. 3 a 4 správního řádu v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, zásadou oficiality a zásadou materiální pravdy. Je-li výsledek orientační dechové zkoušky spolehlivý a jednoznačný, může být na něm založen závěr o vině.“ (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2018, č. j. 2 As 154/2017 – 44, 3731/2018 Sb. NSS). Měření alkoholu v dechu žalobce bylo provedeno analyzátorem alkoholu v dechu typ Dräger 7510, který je dle založeného ověřovacího listu č. 1014-OL-30949-16 ze dne 5. 9. 2016 způsobilým měřicím zařízením. Výsledek samotné zkoušky žalobce účinným způsobem nerozporuje.

32. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve výše citovaném usnesení dále uvedl, že „výsledek orientační dechové zkoušky lze považovat za spolehlivý a jednoznačný, jestliže policisté postupovali v souladu se standardními postupy aplikovanými správní praxí, jak je vyjádřena např. v metodice Ministerstva dopravy č. j. 285/2009-160-OST, která dále odkazuje na pracovní postup č. 114-MP-C008-08, zpracovaný Českým metrologickým institutem pod názvem Metodika měření alkoholu v dechu. Z těchto metodických pomůcek vyplývá mj. požadavek na to, aby měření bylo minimálně jednou zopakováno po uplynutí pěti minut od prvního měření a dále aby výsledky obou měření nevykazovaly rozdíl naměřených hodnot větší než 10 %. Indikuje-li tedy výsledek obou měření souhlasně přítomnost alkoholu v krvi v nadprahovém objemu, lze z takto získané hodnoty následně vycházet ve správním řízení. Je zřejmé, že vzhledem k metabolickému procesu postupného vstřebávání nebo naopak odbourávání alkoholu může dojít k tomu, že mezi dvěma měřeními provedenými v určitém časovém odstupu může dojít k určitému vzestupu nebo naopak poklesu podílu alkoholu v krvi řidiče. Pokud však opakované měření bude provedeno v souladu s metodikou v rozmezí pěti minut, nemělo by se jednat o podstatné změny, které by bylo třeba zohledňovat způsobem uvedeným v rozsudku č. j. 10 As 137/2016 – 37.“ V rámci ústního jednání byl proveden výslech policisty, který měření alkoholu v dechu žalobce provedl, a který popsal postup při měření alkoholu v dechu. Policista v souladu s citovanou metodickou pomůckou provedl po 5 minutách opakované měření alkoholu v dechu žalobce s totožným výsledkem, jako při prvním měření. Z tohoto důvodu má krajský soud za to, že zjištěná hodnota alkoholu v dechu žalobce byla pro účely rozhodování správních orgánů dostatečným podkladem.

33. Co se absence lékařského vyšetření týče, poukazuje krajský soud vedle shora uvedených závěrů i na § 20 odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve zněních pozdějších předpisů, podle kterého platí, že spočívá-li orientační vyšetření na ovlivnění alkoholem v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu, který splňuje podmínky stanovené jiným právním předpisem, odborné lékařské vyšetření se neprovede. Užitý analyzátor dechu byl dle založené dokumentace stanoveným měřidlem, a proto ani v tomto směru nelze shledat námitky žalobce opodstatněnými.

34. Námitkami týkajícími se věrohodnosti výpovědi žalobce před správními orgány se krajský soud nezabýval, neboť tyto námitky se zcela míjí s faktickou podobou proběhnuvšího Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 7 58 A 5/2017 správního řízení. Žalobce nebyl v řízení před správními orgány vyslechnut, nebyla hodnocena jeho věrohodnost a sám žalobce udal při silniční kontrole konzumaci alkoholu v předvečer své jízdy.

35. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 22. srpna 2018 JUDr. Tereza Kučerová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.