58 A 7/2018

Rubrum

č. j. 58 A 7/2018 - 50 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobkyně: X X zastoupená advokátkou Mgr. Vlastou Kubíkovou sídlem Nádražní 414, Benešov proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2018, KUJCK 52375/2018, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 2 58 A 7/2018

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 16. 4. 2018, KUJCK 52375/2018 (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný k odvolání žalobkyně částečně změnil rozhodnutí Městského úřadu Tábor ze dne 20. 2. 2018 č.j. P 1505/2017, kterým byla žalobkyně uznána vinnou z přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o některých přestupcích“), kterého se měla dopustit tím, že dne 13. 11. 2017 úmyslně znemožnila Ing. D.L. vstup na nemovitost č. p. x v obci M., znemožnila mu převzít osobní věci a věci společnosti Smarttech, s. r. o. (dále jen „Smarttech“), ačkoli z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka Tábor ze dne 6. 10. 2017 vyplývá, že žalobkyně byla povinna se zdržet bránění užívání, vstupu a přístupu k nemovitosti č. p. x v obci M., tímto měla úmyslně narušit občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustila schválnosti. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo částečně změněno odůvodnění rozhodnutí prvostupňového orgánu, kdy na str. 2 bylo datum 17. listopadu 2017 nahrazeno datem 13. listopadu 2017 a na straně 3 byla slova „úmyslná krádež sazenic rostlin a jejich poškození, tudíž způsobení škody“ nahrazena slovy „úmyslným zabráněním vstupu na nemovitost č. p. x M.“. Ve zbytku bylo prvostupňové rozhodnutí podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) potvrzeno.

2. Proti uvedenému rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně včasnou správní žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 15. 6. 2018.

3. V úvodu žaloby je konstatována nedostatečnost závěrů prvostupňového orgánu, který se omezil toliko na reprodukci povinnosti uložené žalobkyni rozhodnutím civilního soudu, a to aniž by se zabýval skutkovou podstatou daného činu žalobkyně.

4. Ze skutkových okolností vyplývá, že v době, kdy měly být vjezdy do nemovitosti zataraseny zemědělskou technikou, nebyla žalobkyně události vůbec přítomna, což vyplývá i ze záznamu doloženého Ing. L. Žalobkyně rovněž popřela, že by byla před jím plánovaným vstupem do nemovitosti o tomto jakkoliv vyrozuměna, což nijak nedoložil ani Ing. L.. Z těchto důvodů se žalobkyně nemohla dopustit hrubého jednání v podobě schválnosti, které je jí kladeno za vinu.

5. Vstupu Ing. L. do domu č.p. x M. dle názoru žalobkyně nebylo nijak bráněno, když brána se otevírá směrem od přistavěného traktoru a Ing. L. tak nic nebránilo vstoupit za tuto bránu, případně do ní vjet po objetí traktoru. Takto umístěný traktor navíc byl k bráně přistaven nikoliv žalobkyní, ale panem J. H., který tak učinil bez jejího souhlasu a vědomí. Dále bylo poukázáno na situační umístění vstupní brány, která se nenachází na pozemcích v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a Ing. L., nýbrž Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 3 58 A 7/2018 v jejím výlučném vlastnictví, brána tudíž primárně brání vstupu na pozemky ve výlučném vlastnictví žalobkyně.

6. V další části žaloby je poukazováno na nejasnost, neurčitost, neadresnost a nesrozumitelnost usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočky v Táboře ze dne 6. 10. 2017 č.j. 15 Co 405/2017- 60. V důsledku takto vadného rozhodnutí soudu nebylo ze strany žalobkyně možno občanské soužití jakkoliv narušit. Uvedené rozhodnutí navíc neobsahuje uložení povinnosti žalobkyně pouštět Ing. L. přes své pozemky. K tomu žalobkyně uvedla, že v době podání žaloby je u Okresního soudu v Berouně projednáván návrh žalobkyně na zastavení exekuce zahájené na návrh Ing. L., jehož podkladem je uvedené rozhodnutí krajského soudu. Žalovaná měla vyčkat rozhodnutí Okresního soudu v Berouně, případně si správnost rozhodnutí krajského soudu měla vyřešit jako předběžnou otázku. Pokud tak neučinila, rozhodla nad rámec svých pravomocí, a to na základě vlastního výkladu dotčeného rozhodnutí krajského soudu.

7. Poukazuje se na vyhrocené vztahy mezi žalobkyní a Ing. L., který v roce 2016 opustil společnou domácnost, a na střet dvou práv, k němuž v daném případě dle žalobkyně dochází, a to práva na ochranu vlastnictví a práva na nedotknutelnost obydlí, kdy žalobkyně je přesvědčena, že její právo na ochranu obydlí má přednost. Žalobkyně není schopna zajistit nepřetržitou možnost vstupu Ing. L., proto pokud by se Ing. L. před svým příjezdem dne 13. 11. 2017 včas ohlásil, byl by mu přístup umožněn.

8. Závěrem je v žalobě konstatováno, že zákon o přestupcích nezná přestupek spočívající v dobrovolném splnění soudem uložených povinností. Z právní kvalifikace učiněné správním orgánem ad absurdum vyplývá, že každé nesplnění povinností uložené soudním rozhodnutím by bylo možné trestat jako přestupek proti občanskému soužití.

9. Ze všech uvedených důvodů bylo navrženo napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí prvostupňové zrušit.

10. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. V podrobnostech bylo odkázáno na obsah napadené rozhodnutí. K žalobou namítanému postupu Ing. L., který žalobkyni o plánovaném vstupu do domu č.p. x M. dopředu neinformoval, žalovaný uvedl, z obsahu správního spisu je zřejmé, že Ing. L. žalobkyni včas vyzval ke zpřístupnění nemovitosti, a to e-mailem ze dne 24. 10. 2017 a opakovaně potom 26. 10. 2017. Dne 13. 11. 2017 ji bezúspěšně kontaktoval telefonicky, a to i prostřednictvím Policie ČR, které se žalobkyni podařilo dovolat, což žalobkyně během ústního jednání dne 23. 1. 2018 potvrdila. Ke znemožňování přístupu Ing. L. do nemovitosti dochází ze strany žalobkyně dlouhodobě, jak plyne z protokolu o ústním jednání k jinému přestupkovému řízení vedenému Městským úřadem Tábor.

11. K žalobou namítanému rozhodnutí krajského soudu žalovaný uvedl, že toto bylo v řízení užito jako listinný důkaz, z něhož vyplynula pro řízení podstatná skutečnost o tom, komu byla povinnost uložena. K tomuto rozhodnutí pak žalovaný dále konstatoval, že umožnění výkonu spoluvlastnického práva plyne přímo z občanského zákoníku, a proto je jednání žalobkyně nutno považovat za rozporné již se samotným Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 4 58 A 7/2018 zákonem. Žalobkyně jednáním, které je jí kladeno za vinu, naplnila skutkovou podstatu přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o některých přestupcích, což bylo v řízení před správními orgány řádně prokázáno a správními rozhodnutími odůvodněno.

12. V reakci na vyjádření žalovaného obdržel krajský soud dne 17. 9. 2018 dupliku žalobkyně, v rámci které byly zopakovány žalobní námitky, zdůrazněno pak bylo právo žalobkyně na ochranu soukromí a nedotknutelnost obydlí, v němž po odchodu Ing. L. již několik let sama bydlí, které má přednost před spoluvlastnickým právem Ing. D.L. Tento svůj názor žalobkyně podpořila citací z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 863/2004 a 22 Cdo 2266/2006, v nichž uvedený soud konstatoval přednost práva na ochranu soukromí a obydlí před spoluvlastnickým právem. Rovněž žalobkyně setrvala na závěru, že se na vstupu Ing. L. do domu č. p. x dne 13. 11. 2017 nijak nedomluvili a uvedeného dne žalobkyně nebyla v domě přítomna. K replice pak byla připojena kopie protokolu o výpovědi J.H. realizovaná v rámci přestupku vedeného proti jeho osobě v souvislosti s incidentem ze dne 13. 11. 2017, tento protokol je rovněž součástí správního spisu.

13. Krajský soud si v souvislosti s projednáním výše uvedené žaloby vyžádal spisový materiál, z něhož pro nyní projednávanou věc vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: Oznámením prvostupňového správního orgánu ze dne 2. 1. 2018 bylo na základě § 78 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a na základě § 46 odst. 1 správního řádu zahájeno z moci úřední řízení o přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o některých přestupcích, kterého se měla dopustit žalobkyně výše popsaným jednáním. Účastníci tohoto řízení byli současně uvědoměni o nařízeném ústním jednání.

14. Dne 29. 11. 2017 proběhlo ve věci ústní jednání, jehož průběh byl zaznamenán protokolem č.j. P-1207/2017 Zn. Jednání proběhlo v nepřítomnosti žalobkyně, která se z něj omluvila. Vyslechnut byl Ing. L., který k věci uvedl, že mu žalobkyně i nadále znemožňuje nakládat s jeho věcmi i s věcmi ve vlastnictví spol. Smarttech, v této souvislosti je vedeno řízení ve věci vydání movitých věcí u Okresního soudu v Táboře, který dosud nerozhodl. V květnu roku 2017 se Ing. L. opakovaně domáhal přístupu do domu č.p. x v obci M., avšak žalobkyně mu tento přístup opakovaně znemožnila, na základě čehož byla Ing. L. podána žaloba, které bylo Krajským soudem v Českých Budějovicích pobočkou Tábor vyhověno, a to s vykonatelností ke dni 20. 10. 2017. Na základě tohoto rozhodnutí byla žalobkyně Ing. L. dvakrát kontaktována z žádostí o zpřístupnění uvedené nemovitosti, na což nijak nereagovala, přístup do nemovitosti jejímu spoluvlastníkovi umožněn nebyl, umožněno, nebyl ani odvoz movitých věcí Ing. L. nacházejících se v nemovitosti, ač žalobkyně v rámci své procesní obrany uvádí, že si dotčené věci již odvezl, což nijak neprokazuje. Dne 13. 11. 2017 se Ing. L. za asistence policie snažil vstoupit do nemovitosti, v čemž mu bylo zabráněno, a to zatarasením vjezdu do nemovitosti zemědělskou technikou, kterou k vjezdu instaloval J. H. vypomáhající žalobkyni s pracemi na nemovitostech. Žalobkyně byla o tom, že se Ing. L. chystá vstoupit dne 13. 11. 2017 do domu opakovaně předem informována, a to i policií. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 5 58 A 7/2018 15. Do správního spisu byly Ing. L. doloženy kopie usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor ze dne 6. 10. 2017 č.j. 15 Co 405/2017 – 60, kterým bylo změněno usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 7. 2017 č.j. 15 C 134/2017 – 32, jímž byla zamítnuta žaloba Ing. L. na ochranu rušené držby. Krajský soud rozhodl tak, že žalobkyně „je povinna zdržet se bránění užívání, vstupu a přístupu k nemovitostem, a to k pozemku parc. č. x, jehož součástí je stavba č.p. x, a k pozemkům parc. č. x a x, zapsaných na LV č. x pro k. ú. M. u Ch., a je povinna umožnit užívání, vstup a přístup k těmto nemovitostem; kopie Potvrzení o přijatém oznámení vystaveném Policií ČR dne 13. 11. 2017, z jehož obsahu se podává, že Ing. L. téhož dne oznámil policii, že mu bývalá manželka (žalobkyně) brání v přístupu do nemovitosti a někdo mu postavil traktor k vjezdu; předložena byla dále kopie e- mailových zpráv zasílaných Ing. L. žalobkyni dne 24. 10. 2017 a dne 26. 10. 2017, kterými je žalobkyně žádána o předání klíčů od vstupních bran k dotčeným nemovitostem, aby ing. L. mohl nerušeně vstupovat a užívat dům č.p. x. Žalobkyně byla současně vyzvána k tomu, aby nemanipulovala s věcmi ve vlastnictví Ing. L. a spol. Smarttech, které mu nebylo umožněno z domu odvézt.

16. Dne 23. 1. 2018 bylo ve věci konáno další ústní jednání, v jehož rámci byla vyslechnuta žalobkyně, která uvedla, že dne 13. 11. 2017 nebyla událostem přítomna, zemědělská technika u vstupní brány stála již dříve, neboť zde hrabali listí. Traktor ke vstupní bráně umístil J. H., který má na věci hmotnou odpovědnost, a tudíž se obával, že Ing. L. bude některé věci odvážet. Pokud byl traktor postaven až za branou, nemohlo k bránění dojít, když brána byla uzamčena. Z výpovědi Ing. L. vyplývají skutečnosti jím uváděné již během předchozího ústního jednání, bylo upřesněno, že jedna vstupní brána byla zahrazena traktorem, který řídil J. H., druhá pak byla zahrazena jiným zemědělským strojem. Ve vztahu k movitým věcem ve vlastnictví Ing. L. nacházejícím se v domě bylo uvedeno, že byl podán návrh na výkon rozhodnutí, což bylo doloženo ve spisu založeným usnesením o zahájení exekuce.

17. Současně s řízením vedeným ve věci obviněné žalobkyně proběhlo před správním orgánem též řízení ve věci obviněného J.H., osoby vypomáhající žalobkyni s obhospodařováním pozemků a chovaných zvířat, tento během ústního jednání konaného dne 22. 5. 2018 vypověděl, že dne 13. 11. 2018 přistavil k vstupní bráně, jíž se vjíždí na přístupovou cestu k domu č.p. x M., traktor, jenž měl být optickou překážkou pro dobytek v případě snahy o útěk z pastviny. Tento traktor však nebyl určen k zabránění vstupu Ing. L. na nemovitosti v jeho spoluvlastnictví, neboť se dal obejít i objet, traktor byl umístěn za vstupní branou, která byla uzamčena řetězem se zámkem.

18. Ve spisu jsou dále založeny listiny, jimiž Ing. L. dokládal a prokazoval vlastnictví konkrétních věcí nacházejících se v domě č.p. x v obci M.

19. Obsahem spisu je dále opis z evidence Rejstříku trestů ze dne 20. 2. 2018, z něhož plyne, že žalobkyně k tomuto dni neměla v tomto rejstříku vedený žádný záznam.

20. Ve spisu se rovněž nachází CD označené jako „M. x“, jehož obsahem jsou 3 fotografie, z nichž na dvou z nich je znázorněna uzamčená vstupní brána a za ní stojící traktor a Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 6 58 A 7/2018 na jedné z nich je znázorněn display mobilního telefonu volající na konkrétní číslo mobilního telefonu. Obsahem CD je dále video obsahově korespondující s uvedenými fotografiemi.

21. Rozhodnutím ze dne 20. 2. 2018 vydaným pod č.j. P 1505/2017 Zn byla žalobkyně uznána vinnou z přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o některých přestupcích, kterého se měla dopustit tím, že dne 13. 11. 2017 úmyslně znemožnila Ing. D.L. vstup na nemovitost č. p. x v obci M., znemožnila mu převzít osobní věci a věci společnosti Smarttech, s. r. o. (dále jen „Smarttech“), ačkoli z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka Tábor ze dne 6. 10. 2017 vyplývá, že žalobkyně byla povinna se zdržet bránění užívání, vstupu a přístupu k nemovitosti č. p. x v obci M., tímto měla úmyslně narušit občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustila schválnosti. Za uvedený přestupek byl žalobkyni uložen správní trest v podobě pokuty ve výši 1 000 Kč. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán shrnul v řízení provedené dokazování, poukázáno bylo na rozhodnutí krajského soudu i na obsah výpovědí Ing. L., J. H. a žalobkyně. Na základě takto provedeného dokazování dospěl správní orgán k závěru, že vina žalobkyně byla spolehlivě prokázána, přestupkové jednání bylo řádně zjištěno a prokázáno. Vyložen byl pojem „občanské soužití“ i pojem „schválnost“, správní orgán dospěl k závěru, že v projednávané věci bylo jednáním žalobkyně občanské soužití porušeno, a to schválností realizovanou ze strany žalobkyně, která úmyslně bránila Ing. L. vstoupit do nemovitosti č. p. x v obci M., kterou mu tímto znemožnila užívat. Zdůvodněna byla taktéž výše uložené pokuty, která byla po zvážení všech relevantních kritérií shledána přiměřenou.

22. Proti tomuto rozhodnutí bylo žalobkyní podáno odvolání obsahově odpovídající projednávané žalobě.

23. Na základě tohoto odvolání bylo prvostupňové rozhodnutí změněno, a to pouze co do odůvodnění rozhodnutí, výroková část zůstala beze změn a v meritu věci tudíž bylo prvoinstanční rozhodnutí shledáno správným a jako takové bylo potvrzeno. Žalovaný se v odůvodnění rozhodnutí stejně jako prvostupňový orgán zabýval výkladem pojmu „schválnost“, které se žalobkyně svým jednáním dopustila, což žalovaný konstatoval na základě důkazů provedených před prvostupňovým orgánem. Dále bylo napadeným rozhodnutím citováno ust. § 1117 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), který se zabývá institutem spoluvlastnictví a právy s ním spojenými. Omezení Ing. L. na jeho právech, kterým se žalobkyně daného přestupku dopustila, plyne již z uvedené zákonné úpravy. Námitka týkající se neadresnosti a neurčitosti usnesení krajského soudu byla žalovaným shledána nedůvodnou, když z civilní žaloby plyne, že to byl právě Ing. L., vůči němuž se žalobkyně schválnosti v podobě znemožnění přístupu do nemovitosti dopustila. Skutečnost, že žalobkyně nebyla události dne 13. 11. 2017 přítomna, neznamená, že se skutku nedopustila. Její povinností bylo svá práva realizovat tak, aby nebyla zasažena či omezena stejná práva spoluvlastníka nemovitosti Ing. L. Tato povinnost pak nevyplývala jen z rozhodnutí krajského soudu, ale též ze zákona. Žalobkyně tak byla povinna užívat a umisťovat zemědělské stroje tak, aby nebránily v užívání nemovitosti Ing. L. Skutkový stav byl v dané věci zjištěn bez jakýchkoliv pochybností a bylo Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 7 58 A 7/2018 prokázáno, že se žalobkyně naříkaného přestupku dopustila. Ve vztahu k výroku a odůvodnění uloženého trestu v podobě pokuty byla žalovaným shledána pochybení v podobě písařské chyby a v podobě opožděně založeného opisu evidence Rejstříku trestů, tato pochybení však dle žalovaného nemají na zákonnost rozhodnutí vliv a stanovená pokuta byla správním orgánem řádně a logicky zdůvodněna.

24. Krajský soud rozhodl při jednání, které se konalo dne 24. 9. 2018. V rámci tohoto ústního jednání účastníci řízení setrvali na svých závěrech a návrzích vyjádřených v žalobě i ve vyjádření k jejímu obsahu a k duplice k tomuto vyjádření. Během jednání byli účastníci seznámeni s postupem soudu, který si pro účely tohoto řízení pořídil výpisy z katastru nemovitostí k pozemkům parc. č. x, jehož součástí je stavba č.p. x, a k pozemkům parc. č. x a x, zapsaných na LV č. x pro k. ú. M. u Ch., ze kterých zjistil, že se nalézají v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a Ing. L. Během jednání byli účastníci rovněž seznámeni s obsahem CD založeném ve správním spisu, na němž jsou obsaženy 3 fotografie, z nichž 2 znázorňují řetězem a zámkem uzamčenou vstupní bránu a za ní stojící traktor a třetí z nich znázorňuje display mobilního telefonu, na němž je vytočeno konkrétní mobilní číslo. Během jednání bylo rovněž přehráno video, jehož obsah koresponduje s obsahem fotografií na CD. Dále byl proveden důkaz usnesením Městského úřadu Tábor ze dne 29. 6. 2018 a č. j. P 340/2018 Zn předloženým krajskému soudu právní zástupkyní žalobkyně během jednání. Tímto usnesením bylo zastaveno řízení o přestupku žalobkyně, kterého se měla dopustit tím, že dne 16. 2. 2018 v obci M., kdy žalobkyně odmítla vydat Ing. D.L. klíče od nemovitostí č.p. x v obci M., ačkoliv je Ing. L. podílovým spoluvlastníkem nemovitosti. Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že Ing. L. požadoval po J.S. klíče od nemovitostí čp. x a od vstupní brány, J.S. vypověděla, že po rozchodu s Ing. L. si tento ponechal klíče od nemovitostí, nevrátil je, tedy má je stále v užívání. Klíče od brány žalobkyně nevydala, pozemky a brána jsou v jejím výlučném vlastnictví, žalobkyně zde provozuje zemědělskou činnost, chov skotu apod.

25. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

26. Žaloba není důvodná.

27. Předmětem projednávané věci je otázka, zda žalobkyně v daném případě naplnila znaky skutkové podstaty přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o některých přestupcích, kterého se fyzická osoba dopustí tím, že úmyslně naruší občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustí schválnosti.

28. Uvedeného přestupku se žalobkyně měla dopustit tím, že dne 13. 11. 2017 úmyslně znemožnila Ing. D.L. vstup na nemovitost č. p. x v obci M., znemožnila mu převzít osobní věci a věci společnosti Smarttech, ačkoli z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka Tábor ze dne 6. 10. 2017 vyplývá, že žalobkyně byla povinna se zdržet bránění užívání, vstupu a přístupu k nemovitosti č. p. x v obci M. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 8 58 A 7/2018 29. Z komentovaného znění § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o některých přestupcích se podává, že schválnost musí mít povahu hrubého jednání a musí mít schopnost narušit občanské soužití (Jemelka, L, Vetešník, P. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, Zákon o některých přestupcích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 1052 s.).

30. Občanským soužitím je třeba rozumět určitý souhrn ustálených pravidel jednání a chování ve společnosti, který je založen na respektování práv ostatních lidí, jejichž dodržování v určitém čase a místě je ve společnosti obvyklé. Hrubé jednání můžeme definovat jako jednání, které má schopnost ohrozit nebo porušit zájem uvedený v § 7 a současně narušit občanské soužití. To znamená překročit rámec výše uvedených ustálených jednání a pravidel (Jemelka, L, Vetešník, P. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, Zákon o některých přestupcích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 1052 s.).

31. Narušením občanského soužití se v konkrétním případě zabýval též Nejvyšší správní soud, a to v rozhodnutí ze dne 14. 12. 2006 sp. zn. 4 As 69/2005 [NSS 3862/2006], kterým zamítl kasační stížnost proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2005 sp. zn. 58 Ca 10/2004, jímž tento soud v dané věci konstatoval, že se žalobce dopustil narušení občanského soužití tím, že dne 6. 3. 2003 kolem 13. hodiny bránil M. M. v odchodu z jeho soukromého pozemku v O. tak, že uzavřel bránu oplocení a držel ji. Soud zdůraznil, že každý vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnických práv neoprávněně zasahuje, avšak právní ochrana vlastnických práv je poskytována zásadně státem. Výjimečným prostředkem ochrany subjektivních občanských práv je výkon svépomocné ochrany dle § 6 občanského zákoníku, což však nebyl souzený případ, neboť předmětný spor může v právním státě rozhodovat jedině nezávislý soud.

32. V projednávané věci není sporu o tom, že žalobkyně je spoluvlastnicí pozemků parc. č. x, na kterém se nachází objekt domu č.p. x a k pozemkům parc. č. x1 a x v k. ú. M., jejichž spoluvlastníkem je současně Ing. D.L., což bylo krajským soudem ověřeno z katastru nemovitostí.

33. Institut spoluvlastnictví je upraven § 1115 občanského zákoníku, který v odstavci 1 vymezuje osoby spoluvlastníků jako osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně. Dle § 1116 odst. 1 občanského zákoníku se spoluvlastníci vzhledem k věci jako celku považují za jedinou osobu a s věcí jako jediná osoba nakládají. Dle § 1117 téhož zákona má každý spoluvlastník právo k celé věci, přičemž toto právo je omezeno stejným právem každého spoluvlastníka.

34. Užívací právo k výše specifikovaným pozemkům tudíž náleží nejen žalobkyni, ale ve stejném rozsahu též Ing. D.L., který je spoluvlastníkem dotčených nemovitostí. Aby Ing. D.L. měl možnost požívat práva plynoucí mu z jeho spoluvlastnictví k daným nemovitostem, je logické, že k těmto nemovitostem musí mít přístup.

35. Stejný závěr vyplývá i z rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor ze dne 6. 10. 2017 č.j. 15 Co 405/2017 – 60, z něhož se podává, že žalobkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 9 58 A 7/2018 opakovaně bránila Ing. D.L. ve vstupu, užívání a přístupu k dotčeným nemovitostem již v minulosti, a z tohoto důvodu jí bylo civilním soudem uloženo, aby umožnila vstup, přístup a užívání těchto nemovitostí. Krajskému soudu v nyní projednávané věci nepřísluší zabývat se správností pravomocného rozhodnutí civilního soudu, tato pravomoc pak nespadá ani do kompetence žalovaného či prvoinstančního orgánu, jak je dovozováno žalobou. Z uvedeného civilního rozhodnutí je zřejmé, že jím bylo rozhodováno o odvolání Ing. D.L. směřujícího proti rozhodnutí okresního soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba na ochranu rušené držby. Pokud tedy bylo výrokem I. krajského civilního soudu rozhodnuto o tom, že žalobkyně je povinna umožnit užívání, vstup a přístup ke konkrétním nemovitostem, je nepochybné, že tímto rozhodnutím soud nastolil dřívější pokojný stav, kdy Ing. D.L. měl možnost vstupovat na dotčené nemovitosti a tyto užívat, přičemž výrok tohoto rozhodnutí postihuje nejen situace, kdy je vstupní brána uzamčena zámkem, k němuž nemá Ing. L. klíč, nýbrž i situace, kdy žalobkyně jakýmkoliv jiným způsobem znemožní Ing. L. požívat práva jemu plynoucí se spoluvlastnictví nemovitostí. V tomto směru nelze shledat civilní rozhodnutí nesrozumitelným, neadresným či neurčitým.

36. Civilní soud se vyjádřil i k otázce přístupu k nemovitostem ve spoluvlastnictví, který lze umožnit pouze přes pozemky ve výlučném vlastnictví žalobkyně. K tomu uvedl, že podstatné je pro danou věc zajistit nastolení dřívějšího pokojného stavu, který nemusí vlastnickým právům odpovídat. V současnosti je situace taková, že v důsledku vyhrocených osobních vztahů mezi žalobkyní a Ing. L. existuje pouze jediná přístupová cesta k domu č.p. x v k. ú. M., která vede přes pozemek parc. č. x ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Pokud však se jedná o jedinou přístupovou cestu, která Ing. L. umožňuje realizovat jeho spoluvlastnická práva, pak je žalobkyně povinna Ing. L. zjednat přístup k nemovitostem v jeho spoluvlastnictví prostřednictvím této cesty, přičemž, jak uvedl civilní soud v odůvodnění svého rozhodnutí, pokud by žalobkyni svědčilo v tomto směru silnější právo ve vztahu k příjezdové bráně nacházející se na pozemku v jejím výlučném vlastnictví, má k dispozici žalobu na ochranu držby dle § 1040 občanského zákoníku. Z rozhodnutí civilního soudu i z výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu tudíž plyne, že žalobkyně není oprávněna zjednávat ochranu svého vlastnického práva sama, v případě, že by ji v tomto směru svědčilo silnější právo než druhému spoluvlastníku, je žalobkyně povinna se tohoto práva domáhat u civilního soudu, nikoliv celou situaci řešit uzamčením brány, k níž druhý spoluvlastník prokazatelně nemá přístup, a dále umístěním zemědělské techniky k vstupní bráně.

37. Ing. D.L. byl oprávněn ke vstupu a k užívání nemovitostí v jeho spoluvlastnictví na základě výše citovaného ust. § 1117 občanského zákoníku. Pokud žalobkyně svým jednáním, kdy uzamkla vstupní brány umožňující přístup k těmto nemovitostem a za tyto brány umístila zemědělskou techniku, tento přístup spoluvlastníkovi znemožnila, omezila tak protizákonně vlastnická práva Ing. D.L. k dotčeným nemovitostem. Žalobkyni bylo dlouhodobě známo, že Ing. L. klíčem ke vstupní bráně nedisponuje, což dokládá taktéž skutečnost, že v minulosti musel tuto bránu přelézt, aby se k domu č.p. x dostal, a svědčí o tom rovněž jeho postup, kdy musel přizvat policii, aby mu bylo umožněno se na nemovitost dostat. Žalobkyně uzamčením vstupní brány k přístupové cestě k pozemku parc. č. x, jehož součástí je dům č.p. x ve spoluvlastnictví Ing. L., Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 10 58 A 7/2018 znemožnila tomuto vstup a přístup k dotčeným nemovitostem a takto jednala, přestože jí bylo pravomocným rozhodnutím odvolacího civilního soudu uloženo přístup k nemovitostem Ing. L. umožnit. Žalobkyně tedy svým jednáním dne 13. 11. 2017 nejenže opakovaně nerespektovala vlastnická práva plynoucí Ing. L. ze zákona, ale též zcela ignorovala povinnost uloženou jí v této souvislosti i vykonatelným rozhodnutím soudu. Takovým jednáním zcela bezpochyby naplnila skutkovou podstatu přestupku proti občanskému soužití, neboť schválně, přestože jí musela být známa zákonná oprávnění spoluvlastníka nemovitostí a přestože jí byla soudem uložena povinnost zpřístupnit tomuto spoluvlastníku dotčené nemovitosti, tento přístup spoluvlastníkovi neumožnila.

38. Na uvedeném závěru nemůže změnit ničeho ani tvrzení žalobkyně, dle kterého nebyla události dne 13. 11. 2017 přítomna. Jak již soud uvedl shora, žalobkyně je ze zákona i na základě rozhodnutí soudu povinna umožnit výkon spoluvlastnických práv k dotčeným nemovitostem dalším spoluvlastníkům, tuto povinnost má ve vztahu k daným nemovitostem neustále, tedy i v době, kdy se na nich nenachází. Žalobkyně je povinna vstupní brány k nemovitostem zpřístupnit, ať už jejich odemčením či odstraněním jakýchkoliv překážek bránících vstupu. Tvrzení žalobkyně, že si neumí představit, že by Ing. L. do domu kdykoliv vstupoval, není pro danou věc relevantní, žalobkyně v době rozhodování správního orgánu nedisponovala žádným rozhodnutím soudu, které by omezovalo právo držby Ing. L. a z něj plynoucí oprávnění. Naopak v době rozhodování správního orgánu zde bylo jediné rozhodnutí civilního soudu, kterým bylo žalobě Ing. L. na ochranu jeho rušené držby vyhověno a správní orgán i žalobkyně byli tímto pravomocným a vykonatelným rozhodnutím soudu vázáni.

39. Civilní soud vědom si skutečnosti, že žalobkyně dlouhodobě po rozchodu s Ing. L. bydlí v domě sama, rozhodl o tom, že Ing. L. má právo do něj vstupovat a užívat jej, když konstatoval, že mu svědčí právo držby, které bylo z jeho strany pokojně realizováno, a tento stav se civilní soud svým rozhodnutím opětovně snažil nastolit. Pokud je Ing. L. spoluvlastníkem domu č.p. x, je žalobkyně povinna mu umožnit stejný výkon vlastnických práv jako má ona sama. V dané věci navíc bylo spisovým materiálem prokázáno, že Ing. L. se žalobkyni dne 13. 11. 2017 před svým příjezdem opakovaně snažil kontaktovat a uvědomit ji o tom, že hodlá nemovitost navštívit, a to nejen prostřednictvím e-mailu, jehož nedoručení nebylo žalobkyní nijak prokázáno, ačkoliv toto bylo z její strany tvrzeno. Žalobkyně byla o tomto záměru Ing. L. telefonicky vyrozuměna i policií, což sama potvrdila během výslechu dne 23. 1. 2018. Přestože policie žalobkyni kontaktovala až v den Ing. L. zamýšleného vstupu do nemovitosti č.p. x, nelze konstatovat, že se tak stalo s nedostatečným předstihem, když žalobkyně měla možnost dát pokyn přítomnému J.H., který by Ing. L. vstup do nemovitosti odemčením vstupní brány a odstraněním zemědělské techniky umožnil. Není tudíž pravdou, že by Ing. L. svůj příjezd předem neohlásil, jak je uváděno v žalobě.

40. K závěrečné polemice žalobkyně o tom, že zákon nezná přestupek spočívající v dobrovolném nesplnění povinnosti uložené soudním rozhodnutím, soud uvádí, že žalobkyni není kladeno za vinu nesplnění povinnosti uložené soudem, nýbrž to, že spoluvlastníku konkrétních nemovitostí úmyslně znemožnila přístup k těmto Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 11 58 A 7/2018 nemovitostem. Hrubé narušení občanského soužití v podobě schválnosti v daném případě spočívá v tom, že žalobkyně, přestože si musela být vědoma spoluvlastnických práv Ing. L. k daným nemovitostem, která mu plynou ze zákonného institutu spoluvlastnictví, a přestože si byla vědoma, že na základě jejího předchozího jednání jí byla civilním odvolacím soudem uložena povinnost umožnit Ing. L. přístup k daným nemovitostem, toto úmyslně neučinila, čímž naplnila skutkovou podstatu přestupku dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o některých přestupcích. Schválnost v daném případě spočívá v jednání žalobkyně, která ačkoliv si byla vědoma toho, že jí soud uložil mimo jiné povinnost zajistit přístup Ing. L. k nemovitostem v jeho spoluvlastnictví, toto úmyslně neučinila.

41. Ke stejným závěrům dospěl žalovaný v napadeném rozhodnutí, soud proto žalované rozhodnutí neshledal nesprávným či dokonce nepřezkoumatelným. Žalovaný se v rozhodnutí vypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobkyně a své závěry řádným a přezkoumatelným způsobem zdůvodnil.

42. Ze všech uvedených důvodů dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 12 58 A 7/2018 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. 24. září 2018 České Budějovice JUDr. Tereza Kučerová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.