58 Ad 23/2018

Rubrum

č. j. 58 Ad 23/2018 - 29 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobkyně: M. Ž., narozena X bytem H. 582, T. n. V. zastoupena JUDr. J. F., obecným zmocněncem bytem V. V. 1321/7, Č. B. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 11. 2018, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 11. 2018, č. j. X se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává. 2 58 Ad 23/2018

Odůvodnění

:

1. Rozhodnutím ze dne 7. 11. 2018, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“) a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 10. 2018, č. j. X, kterým byl žalobkyni od 20. 10. 2018 odňat invalidní důchod podle § 56 odst. 1 písm. a) a podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť dle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 17. 9. 2018 již žalobkyně není invalidní. Dle posudku uvedeného lékaře poklesla pracovní schopnost žalobkyně pouze o 30 %.

2. Dne 20. 12. 2018 obdržel Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) včasnou správní žalobu, předanou k poštovní přepravě dne 19. 8. 2018, směřující proti shora uvedenému rozhodnutí žalované.

3. Napadené rozhodnutí považuje žalobkyně za nesprávné, neboť ke snížení míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně nemohlo dojít, když její zdravotní stav se nezměnil. Posudkový lékař OSSZ se nijak nevypořádal se skutečností, že výsledky EMG, kterou žalobkyně na základě jeho doporučení absolvovala, potvrzují, že ke zlepšení jejího zdravotního stavu nedošlo, o čemž svědčí též lékařské zprávy MUDr. S., jejího ošetřujícího lékaře. Lékař OSSZ objektivně nezhodnotil zdravotní stav žalobkyně, neboť nezohlednil veškeré faktory ovlivňující její zdravotní stav. Snížení pracovní schopnosti žalobkyně o 30 % nebylo posuzujícím lékařem řádně zdůvodněno. Rovněž posudek lékaře ČSSZ, který se odkazuje na závěry lékaře OSSZ, označila žalobkyně za účelový a absolutně neplatný vedený cílem žalobkyni poškodit. Posuzující lékaři nijak nezohlednili skutečnost, že žalobkyně od 13 let věku trpí epilepsií.

4. Žalobkyně dále v žalobě poukazuje na obsah lékařské zprávy jejího ošetřujícího lékaře MUDr. S. ze dne 2. 11. 2018, a to co do části popisující její subjektivní potíže. V závěru žaloby jsou popisovány dopady zdravotních obtíží žalobkyně na její každodenní život.

5. Na základě všech důvodů shora uvedených je navrhováno napadené rozhodnutí zrušit a určit, že žalobkyně je i nadále invalidní v prvním stupni, když pokles její pracovní schopnosti činí 35 %.

6. K žalobě byly žalobkyní dále předloženy listiny, jež jsou rovněž obsahem dávkového spisu, který si soud vyžádal a kromě těchto listin dále čestné prohlášení Ing. F. K., předsedy představenstva spol. VLTAVOTÝNSKÁ TEPLÁRENSKÁ a. s., zaměstnavatele žalobkyně, ze dne 18. 12. 2018. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 58 Ad 23/2018 7. Žalovaná co do namítané adekvátnosti a úplnosti skutkových zjištění odkázala na soudem vyžádaný odborný posudek. K tomu stran žalobních tvrzení konstatovala jejich nedostatečnost. Posudek lékaře ČSSZ shledala žalovaná srozumitelným, náležitě zdůvodňujícím, proč diagnostikované obtíže nedosahují nezbytné intenzity. K namítané epilepsii je stranou žalovanou konstatováno, že tato byla oběma posudkovými lékaři shledána jako kompenzovaná, bez zásadnějšího vlivu na pracovní potenciál žalobkyně. Žalovaná se rovněž vyjádřila k namítané absenci přímého vyšetření před posudkovým lékařem OSSZ, k tomu bylo konstatováno, že úkolem posudkového lékaře není realizace primárních klinických poznatků, v rámci posuzování dochází k výběru a vážení relevantnosti obsahu jednotlivých listin. Závěrem žalovaná uvádí, že možnost revize invalidity při neměnném zdravotním stavu a následná změna či zánik dříve přiznané invalidity nemusí spočívat toliko v případě jeho zlepšení, ale i v případě konstatované stabilizace a adaptace.

8. Z předložených dávkových spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Dne 26. 11. 2010 žalobkyně uplatnila žádost o invalidní důchod.

9. Na základě posudku lékaře OSSZ České Budějovice ze dne 22. 12. 2010 byla žalobkyně uznána invalidní dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, a to pro invaliditu prvního stupně ve smyslu § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Ke vzniku invalidity došlo dne 11. 11. 2010.

10. Rozhodnutím ČSSZ ze dne 7. 2. 2011 č.j. X byl žalobkyni na základě uvedeného posudku přiznán invalidní důchod prvního stupně ve výši 5 705 Kč měsíčně.

11. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně dne 18. 2. 2011 uplatnila námitky, na základě kterých byl její zdravotní stav přezkoumán lékařem ČSSZ, který posudkem ze dne 23. 3. 2011 konstatoval, že závěry lékaře OSSZ lze potvrdit. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je bolestivý páteřní syndrom bederního úseku s provedenou operací pro výhřez disku 19. 12. 2009 s trvající výraznou poruchou dynamiky a statiky, s recidivující kořenovou iritací bez zánikového kořenového postižení. Uvedené zdravotní postižení bylo zařazeno pod kapitolu XIII., odd. E, položku 1, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro kterou byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 35 %.

12. Na základě uvedeného posudku bylo žalovanou dne 29. 3. 2011 pod č.j. X vydáno rozhodnutí, kterým byly námitky žalobkyně zamítnuty a rozhodnutí ČSSZ ze dne 7. 2. 2011 bylo potvrzeno.

13. Dne 17. 9. 2018 byl lékařem OSSZ vyhotoven posudek o invaliditě žalobkyně, jímž byl konstatován dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně, jehož rozhodující příčinou byl určen recidivující LS syndrom s iritačně zánikovým kořenovým syndromem L5 vlevo, stav po operaci výhřezu L5/S1 vlevo v roce 2009 se zánikovým syndromem L5 vlevo a EMG lesí L5 oboustranně, více vlevo. Jedná se o postižení uvedené v kap. XIII., odd. E, položka 1c přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro kterou se stanovuje míra poklesu pracovní Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 58 Ad 23/2018 schopnosti 30 %. Dolní hranice byla lékařem zvolena s ohledem n a chudší kliniku a plnou adaptaci na postižení.

14. Na základě uvedeného posudku byl žalobkyni rozhodnutím ČSSZ ze dne 2. 10. 2018 od 20. 10. 2018 odejmut invalidní důchod.

15. Proti uvedenému rozhodnutí byly žalobkyní dne 9. 10. 2018 uplatněny námitky, k nimž žalobkyně dále doložila lékařské zprávy MUDr. S. ze dne 6. 4. 2018 a ze dne 13. 7. 2018, dále výsledky EMG ze dne 10. 9. 2018 a lékařskou zprávu MUDr. K. ze dne 16. 12. 2014.

16. Na základě žalobkyní uplatněných námitek byla žalobkyně podrobena lékařskému posouzení lékaře ČSSZ, který posudkem ze dne 1. 11. 2018 konstatoval rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu v podobě chronické bolestivé dysfunkce bederní páteře s chronickou nezávažnou kořenovou symptomatologií L5 oboustranně, více vlevo. Plantární flexe 5/5, chůze po patách a špičkách možná. Stav po odstranění výhřezu z částečné hemilaminektomie L4/5 vlevo a foramitonomie 19. 12. 2009. Epilepise je na medikaci dlouhodobě stabilizovaná, bez záchvatů dlouhodobě. Jedná se o lehké až středně těžké funkční postižení s poklesem pracovní schopnosti podle kap. XIII, odd. E, pol. 1c v dolní výši 30 % pro dlouhodobou stabilizaci a adaptaci. Nejedná se o invaliditu. Závěry posudkového lékaře OSSZ byly shledány správnými.

17. Na základě uvedené posudku bylo prvostupňové rozhodnutí ČSSZ žalobou napadeným rozhodnutím potvrzeno a námitky žalobkyně byly zamítnuty.

18. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

19. Krajský soud nařídil ve věci jednání na den 8. 4. 2019. Bylo provedeno dokazování protokolem o jednání posudkové komise MPSV a posudkem posudkové komise MPSV ze dne 13. 3. 2019. Žalobkyně v průběhu jednání setrvala na podané žalobě, žalovaná ponechala rozhodnutí na úvaze soudu.

20. Žaloba je důvodná.

21. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 58 Ad 23/2018 b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

22. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

23. Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v § 7 vyhláška o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 6 58 Ad 23/2018 odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18).

24. Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované, jakož i zejména z doplnění dokazování posudkem PK MPSV ze dne 13. 3. 2019. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobkyně byla při jednání komise vyšetřena odbornou neuroložkou MUDr. D. T. a posudková komise měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobkyně. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto jej krajský soud považuje za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované.

25. Posudek posudkové komise zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru. V posudku je vysvětleno, z jakého důvodu komise dospěla k odlišnému závěru stran procentuálního hodnocení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně oproti závěrům posudkových lékařů OSSZ a ČSSZ, kdy oba lékaři uvedli 30 % pokles pracovní schopnosti. Posudková komise oproti uvedeným závěrům posudkových lékařů shledala pokles pracovní schopnosti žalobkyně v rozsahu 35 %, uvedená míra poklesu pracovní schopnosti byla komisí zvolena s přihlédnutím k tíži uvedeného zdravotního postižení a při zohlednění dalších zdravotních postižení žalobkyně (zejména kompenzovaná epilepsie). Po vzniku invalidity byla žalobkyně schopna vykonávat výdělečnou činnost jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě.

26. Krajský soud má z posudku PK MPSV za zjištěné, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně činí 35 % a ke dni vydání napadeného rozhodnutí byla invalidní v prvním stupni. Posudková komise vzala v úvahu veškeré podklady lékařské dokumentace zdravotního stavu žalobkyně, jakož i závěry vzešlé z lékařské prohlídky žalobkyně během jednání. V projednávané věci soud nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v posuzovaném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkových závěru.

27. K hodnocení posudku PK MPSV soud uzavírá, že svými parametry obstál jako stěžejní důkaz pro zjištění otázky invalidity žalobkyně. Ze závěrů PK MPSV vyplývá, že závěry učiněné žalovanou v napadeném rozhodnutí byly založeny na nesprávném hodnocení posudkového lékaře OSSZ i ČSSZ, kteří nesprávně zhodnotili procentní míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu, a proto nemohlo v soudním řízení obstát. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 7 58 Ad 23/2018 28. Napadené rozhodnutí bylo tudíž zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu, a proto jej krajský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. při jednání zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

29. Podle § 78 odst. 6 s. ř. s. platí, že zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí. V dalším řízení je žalovaná vázána skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudem a je tak povinna vydat ve věci žádosti o přiznání invalidního důchodu nové rozhodnutí o námitkách žalobkyně ve smyslu § 88 odst. 8 zákona o organizaci sociálního zabezpečení ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu.

30. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, té žádné náklady v průběhu řízení nevznikly, ani je nepožadovala, a proto bylo rozhodnuto tak, že se žalobkyni náhrada nákladů nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 8. dubna 2019 Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 8 58 Ad 23/2018 JUDr. Tereza Kučerová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.