58 Ad 3/2017

Rubrum

58 Ad 3/2017 - 33 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobkyně: X, narozena dne X bytem X zastoupena JUDr. Ladislavem Kolačkovským, advokátem sídlem Opletalova 1535/4, 110 00 Praha 1 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 10. 2017, č.j. X takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 26. 10. 2017, č.j. X se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 600 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. 2 58Ad 3/2017

Odůvodnění

:

1. Rozhodnutím ze dne 26. 10. 2017, č.j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“) a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 6. 2017, č. j. X, kterým snížila žalobkyni výši invalidního důchodu od 12. 7. 2017 pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, a to na základě ust. § 56 odst. 1 písm. d) a ust. § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 30. 5. 2017 žalobkyně již není invalidní pro invaliditu třetího stupně. Dle tohoto posudku poklesla pracovní schopnost žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 55 % a z tohoto důvodu byla uznána invalidní pro invaliditu druhého stupně.

2. Dne 22. 12. 2017 byla Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), jako soudu věcně a místně příslušnému doručena nyní projednávaná žaloba, směřující proti prvostupňovému rozhodnutí žalované ze dne 26. 10. 2017, č.j. X. Během soudního jednání konaného dne 15. 4. 2018 právní zástupce žalobkyně žalobní petit upravil a navrhl, aby soud rozhodl tak, že bude zrušeno rozhodnutí žalované ze dne 26. 10. 2017, č.j. X, jímž byly zamítnuty námitky žalobkyně proti rozhodnutí prvoinstančnímu.

3. Napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí žalované považuje žalobkyně za nezákonné, neboť nesplňuje požadavky kladené ust. § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“) a s tím související judikaturou Nejvyššího správního soudu na posudky, jimiž je oproti předchozímu posuzovanému období odnímána či snižována dávka důchodového pojištění. V případě, kdy dochází k odnímání či snížení pobírané dávky důchodového pojištění je nutno přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení či stabilizace zdravotního stavu posuzovaného v porovnání s obdobím, kdy mu odnímaná dávka byla přiznána. V tomto směru posudky o invaliditě zhotovené v obou stupních řízení před orgány sociálního zabezpečení neobstojí, když v žádném z nich není určeno, z jakého titulu má k odejmutí pobírané dávky důchodového pojištění dojít. V důsledku vadnosti těchto posudků je vadné i napadené rozhodnutí.

4. Žalovaná přistoupila k přehodnocení invalidity žalobkyně, nadále ji uznala jako postiženou a aniž by konkretizovala zlepšení jejího zdravotního stavu, jí odejmula invalidní důchod, což je zcela v rozporu s legitimním očekáváním žalobkyně. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 3 58Ad 3/2017 5. Žalovaná formalisticky bazíruje na zjištění lékařů, aniž by reálně problematiku žalobkyně řešila. Nebyla vypořádána v námitkách namítaná skutečnost poklesu trvalého výdělku žalobkyně, ani výdělečná schopnost žalobkyně, k jejímuž narovnání v případě žalobkyně nedošlo. Žalobkyně v této souvislosti poukázala na řadu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, Ústavního soudu i Soudního dvora Evropské unie, v nichž je otázka legitimního očekávání vtahujícího se k postupům orgánů veřejné moci řešena.

6. Na základě všech shora uvedených důvodů žalobce navrhl žalobou napadené rozhodnutí zrušit a uložit žalované, aby ve věci znovu rozhodla. K prokázání skutečností uvedených v žalobě bylo žalobkyní navrženo provést důkaz výslechem žalobkyně, zprávou klinického psychologa PhDr. P.H. ze dne 22. 5. 2017, zprávou EUC kliniky České Budějovice ze dne 16. 11. 2017, příbalovým letákem k léku Dostinex, ambulantní zprávou nemocnice České Budějovice ze dne 28. 8. 2017, ze dne 6. 3. 2017, ze dne 27. 2. 2017 a ze dne 10. 11. 2016.

7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla, aby byl ve věci vypracován posudek Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PKMPSV“) a byl jím proveden důkaz. Rozhodnutí žalovaná ponechává na výsledku dokazování a úvaze soudu.

8. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 6. 2017 č.j. X byl žalobkyni na základě ust. § 56 odst. 1 písm. d) a ust. § 41 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění od 12. 7. 2017 snížen invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, který činí 7 688 Kč měsíčně. Obsahem odůvodnění tohoto rozhodnutí je toliko odkaz na závěry posudku Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 30. 5. 2017, dle něhož žalobkyně podle ust. § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění není invalidní pro invaliditu třetího stupně, neboť její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 55 %. Koeficient stanovený dle § 41 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění činí při změně invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invaliditu druhého stupně 0,5. Před provedenou změnou stupně invalidity činila výše invalidního důchodu žalobkyně 10 276 Kč měsíčně, po vynásobení koeficientem ve výši 0,5 činí výše procentní výměry invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně 5 138 Kč měsíčně. Základní výměra tohoto důchodu činí 2 550 Kč.

9. Proti tomuto rozhodnutí byly žalobkyní prostřednictvím zmocněnkyně dne 11. 7. 2017 uplatněny námitky, lékař OSSZ objektivně nezhodnotil zdravotní stav žalobkyně a míru poklesu její pracovní schopnosti. Skutkový stav byl v tomto směru nedostatečně zjištěn, posudkový lékař nijak nezhodnotil aktuální lékařské zprávy o zdravotním stavu žalobkyně.

10. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 26. 10. 2017 č.j. X byly námitky žalobkyně zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 6. 2017 bylo potvrzeno. Žalovaný své závěry učinil na základě posudku lékaře ČSSZ, který byl vyhotoven dne 18. 9. 2017 za přítomnosti žalobkyně a na základě doložených odborných nálezů (zdravotnická dokumentace ošetřující lékařky žalobkyně MUDr. J. Z. ze dne 9. 1. 2017, profesní dotazník ze dne 2. 1. 2017, nedatovaná zpráva z neurochirurgického Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 4 58Ad 3/2017 vyšetření, zpráva z neurochirurgického vyšetření MUDr. F., Ph.D., zpráva z psychologického vyšetření PhDr. H. ze dne 22. 5. 2017, zpráva z očního vyšetření MUDr. M. ze dne 10. 11. 2016). K námitkovému řízení bylo žalobkyní dále doloženo: zprávy MUDr. S. z vyšetření ze dne 12. 1. 2017 a 22. 5. 2017, zpráva MUDr. K. z neurochirurgického vyšetření ze dne 27. 2. 2017, zpráva MUDr. Š. z vyšetření ze dne 6. 3. 2017, Rozhodnutí ČSSZ ze dne 16. 6. 2017 a 11. 3. 2015, posudek o invaliditě OSSZ České Budějovice ze dne 30. 5. 2017, 29. 2. 2016 a 21. 1. 2015, průvodní dopis ze dne 5. 8. 2017, zpráva z vyšetření interními ultrazvuky ze dne 3. 7. 2017 a zpráva z neurochirurgického vyšetření ze dne 28. 8. 2017. Ze závěrů posudkového lékaře ČSSZ ze dne 18. 9. 2017 vyplývá, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je stav po konzervativní léčbě pro v únoru 2014 diagnostikovaný rozměrný makroprolaktinom hypofýzy, primárně s obstrukčním hydrocefalem a útlakem zrakových drah, klinicky s poruchami perimetru, diplopií a změnami osobnosti. Bylo konstatováno, že žalobkyně nebyla ke dni vydání námitkami napadeného rozhodnutí invalidní ve třetím stupni, jednalo se o invaliditu druhého stupně, neboť pracovní schopnost žalobkyně poklesla o 50 %. Ke zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně bylo použito posudkové kritérium uvedené v kapitole II., oddílu A, položce 1d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde je stanoven pokles pracovní schopnosti v rozmezí 50 - 65 %. Lékař zvolil dolní hranici sazby, tj. 50 %. Lékař ČSSZ ohodnotil zdravotní stav žalobkyně rozdílně než lékař OSSZ, který použil posudkové kritérium uvedené v kapitole V., položce 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a to podle kapitoly II. pro onkologická onemocnění, vzhledem k základní diagnóze, neboť toto považoval za adekvátní. Námitky žalobkyně vznesené proti posudkovým závěrům lékaře OSSZ nebyly shledány důvodnými, posudkový lékař vycházel z řádně zjištěného zdravotního stavu žalobkyně a jeho funkčních důsledků. Žalovaná na základě uvedených závěrů lékařského posudku dospěla k závěru, že v případě žalobkyně došlo k poklesu její pracovní schopnosti pouze o 50 %, a proto byly naplněny podmínky § 56 odst. 1 písm. d) zákona o důchodovém pojištění pro snížení invalidního důchodu třetího stupně na invalidní důchod druhého stupně.

11. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala PKMPSV, pracoviště v Českých Budějovicích dne 2. 3. 2018, v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo za přítomnosti žalobkyně. V průběhu jednání byla žalobkyně vyšetřena odbornou lékařkou MUDr. A.F. a MUDr. N.P..

12. Posudková komise MPSV se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť se v jejím případě jednalo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 70 %. Z posudkového hodnocení vyplývá následný diagnostický souhrn: hypofyzární makroprolaktinom – v úvodu rozměrný s postižením zrakových drah, obstrukčním hydrocefalem a projevy organopsychosyndromu, regrese nádoru při hormonální léčbě, částečná dekomprese levého optiku 06.2015, trvající, 1. organický psychosyndrom až těžký (plošné omezení kognitivních funkcí na basi organického postižení CNS, se zásadním omezením adaptačního a pracovního potenciálu, 2. Poruchy zorného pole – bitemporální porucha zorného pole s převahou vlevo, astigmatismus a obezita II. stupně – BMI 36,43. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 5 58Ad 3/2017 13. V posudku jsou shrnuty lékařské nálezy, ze kterých bylo vycházeno, včetně zpráv, jimiž je žalobou navrženo provést dokazování. V posudku je popsán též nález odborného lékaře při jednání komise.

14. Podle posudkové komise MPSV je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti organický psychosyndrom, který se jeví jako středně těžký až těžký, svým dopadem na pracovní potenciál až jako těžký, je důsledkem nezhoubného tumoru. Komise vycházela z posudkového kritéria určeného pro nezhoubné nádory (II B) a dle převažujícího postižení hodnotila žalobkyni posudkovým kritériem určeným pro těžké organické psychosyndromy, kde je dána MPPS na60 %. Jedná se o zdravotní postižení uvedenému v kapitole V., položka 1d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. S ohledem na původní pracovní profesi žalobkyně (účetní), která je spojena se značnou psychickou zátěží bylo komisí použito maximální možné taxační navýšení MPPS na 70 % - kvalifikační potenciál byl tímto zohledněn ve smyslu § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity. Z důvodu zjištěného dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně poklesla její pracovní schopnost o 70 %, zjištěný dlouhodobě nepříznivý stav odpovídal ke dni vydání napadeného rozhodnutí třetímu stupni invalidity. Posudkový závěr prvoinstančního lékaře LPS OSSZ i druhoinstančního lékaře LPS ČSSZ nevycházel ze správného použití posudkových kritérií, zdravotní stav a stupeň invalidity nebyl posouzen v souladu se zákonem o důchodovém pojištění. Posudkové závěry z posudkových jednání ze dne 30. 5. 2017 a 18. 9. 2017 z těchto důvodu potvrzeny nebyly. K žalobním námitkám bylo komisí konstatováno, že ve vývoji zdravotního stavu žalobkyně došlo k parciálnímu zlepšení, a to stran velikosti nezhoubného nádoru i stran normalizace hladin prolactinu a stran snižování léčby hormonálním agoniostou. Rovněž bylo konstatováno, že posudkový omyl předchozích lékařů není vyloučen, v posudku posudkové komise je rozebrána nevhodnost použití posudkového kritéria pro maligní nádory, což se týká i prohlídky zjišťovací v roce 2016. Komise se ztotožnila s námitkami žalobkyně, dle nichž nebylo snížení stupně invalidity posudkových lékařů OSSZ a ČSSZ nijak řádně odůvodněno. K datu vydání napadeného rozhodnutí tak žalobkyně byla invalidní podle § 39 odst. 1 důchodového zákona, ve znění zákona č. 306/2008 Sb., přičemž šlo o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 306/2008 Sb.. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 70 %.

15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

16. Krajský soud nařídil ve věci jednání na den 16. 4. 2018. Žalobkyně se k nařízenému ústnímu jednání bez omluvy nedostavila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a ponechala rozhodnutí na úvaze soudu. Bylo provedeno dokazování protokolem o jednání posudkové komise MPSV, posudkem posudkové komise MPSV ze dne 2. 3. 2018 a lékařskými zprávami předloženými žalobkyní k žalobě. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 6 58Ad 3/2017 17. Žaloba je důvodná.

18. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

19. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

20. Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v § 7 vyhláška o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 7 58Ad 3/2017 a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18).

21. Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ České Budějovice jakož i zejména z doplnění dokazování posudkem PKMPSV ze dne 2. 3. 2018. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobkyně byla při jednání komise vyšetřena odbornými lékařkami a posudková komise měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobkyně, včetně dokumentů, jež jsou obsahem soudního spisu. Mezi těmito podklady byly i k žalobě předložené lékařské dokumenty žalobkyně - zpráva klinického psychologa PhDr. P.H. ze dne 22. 5. 2017, zpráva EUC kliniky České Budějovice ze dne 16. 11. 2017, ambulantní zpráva nemocnice České Budějovice ze dne 28. 8. 2017, ze dne 6. 3. 2017, ze dne 27. 2. 2017 a ze dne 10. 11. 2016. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto jej krajský soud považuje za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované.

22. Posudek posudkové komise zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru. V posudku je vysvětleno, z jakého důvodu komise dospěla k odlišnému závěru oproti závěrům posudkových lékařů OSSZ a ČSSZ. Zdůrazněna byla především skutečnost, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně byl organický psychosyndrom, který komise vyhodnotila jako středně těžký až těžký, svým dopadem na pracovní potenciál až jako těžký, který je důsledkem nezhoubného tumoru. Posudková komise MPSV tedy oproti předchozím posudkům OSSZ i ČSSZ, které jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého stavu žalobkyně uvedly stav po konzervativní léčbě pro v únoru 2014 diagnostikovaný rozměrný makroprolaktinom hypofýzy, primárně s obstrukčním hydrocefalem a útlakem zrakových drah, klinicky s poruchami perimetru, diplopií a změnami osobnosti a tento zařadily pod posudkové kritérium uvedené v kapitole II., oddílu A, položce 1d přílohy Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 8 58Ad 3/2017 k vyhlášce o posuzování invalidity, naproti tomu posudková komise shledala jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně organický psychosyndrom zařazený pod kapitolu V položku 1d vyhlášky o posuzování invalidity. Na základě vlastního posouzení komise dospěla k závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně činí 70 %, přihlédnuto bylo ke skutečnosti, že původní pracovní profese je spojena se značnou psychickou zátěží, z tohoto důvodu bylo použito maximální možné taxační navýšení.

23. Krajský soud má z posudku PKMPSV za zjištěné, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně činí 70 % a ke dni vydání napadeného rozhodnutí byla invalidní. Posudková komise vzala v úvahu veškeré podklady lékařské dokumentace zdravotního stavu žalobkyně, jakož i závěry vzešlé z lékařské prohlídky žalobkyně během jednání. V projednávané věci soud nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v posuzovaném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkových závěru.

24. K hodnocení posudku PKMPSV soud uzavírá, že svými parametry obstál jako stěžejní důkaz pro zjištění otázky invalidity žalobkyně. Ze závěrů PKMPSV vyplývá, že závěry učiněné žalovanou v napadeném rozhodnutí byly založeny na nesprávných stanoviscích posudkového lékaře ČSSZ, který žalobcův zdravotní stav zcela nesprávně posoudil a zhodnotil, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně byla pouhých 50 %. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu, a proto nemohlo v soudním řízení obstát. Závěry prvostupňového rozhodnutí ani rozhodnutí žalované, jimiž byl žalobkyni odňat invalidní důchod třetího stupně, naprosto neodpovídají požadavkům deklarovaným stávající judikaturou správních soudů. Právě v případech, kdy jsou dávky invalidního důchodu jejich poživatelům odnímány (snižovány), je třeba klást zvýšený důraz na odůvodnění rozhodnutí, na jejichž základě k odnětí dochází. Posudkoví lékaři jakož i orgány sociálního zabezpečení jsou povinni přesvědčivě a bez jakýchkoliv pochybností zdůvodnit, proč je invalidní důchod odnímán (snižován), tedy v jakém směru a rozsahu došlo ke zlepšení stavu pojištěnce do té míry, aby byl invalidní důchod snížen ze třetího stupně na druhý. V tomto směru rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení nemohou obstát, když z jejich odůvodnění není zřejmé, v čem došlo ke zlepšení zdravotního stavu žalobkyně oproti době, kdy žalobkyni byl přiznán invalidní důchod třetího stupně. Komise v závěru odůvodnění svého rozhodnutí konstatovala, že k částečnému zlepšení zdravotního stavu žalobkyně došlo, a to s ohledem na zmenšení velikosti nádoru, s ohledem na pokles hladiny prolactinu i s ohledem na snižování léčby hormonálním agoniostou. Pochybení bylo shledáno v případě nesprávného použití posudkového hodnocení pro maligní nádory, k němuž došlo již v roce 2016. V souvislosti s tímto závěrem komise konstatovala vhodnost léčby psychologické dysfunkce, která je hlavní příčinou posudkového hodnocení komise.

25. Napadené rozhodnutí bylo tudíž zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu (posouzení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti žalobce ve vztahu k určení stupně invalidity), a proto jej krajský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. při jednání zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 9 58Ad 3/2017 26. Podle § 78 odst. 6 s. ř. s. platí, že zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí. V dalším řízení je žalovaná vázána skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudem a je tak povinna vydat ve věci žádosti o přiznání invalidního důchodu nové rozhodnutí o námitkách žalobce ve smyslu § 88 odst. 8 zákona o organizaci sociálního zabezpečení ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu.

27. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, té byla přiznána částka ve výši 2 600 Kč, představující náklady zastoupení advokátem za dva úkony právní pomoci po 1 000 Kč (§ 9 odst. 2, § 7 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – převzetí a příprava, žaloba), tedy 2 000 Kč a 2 x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky), tedy 600 Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 16. dubna 2018 Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 10 58Ad 3/2017 JUDr. Tereza Kučerová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.