58 Ad 4/2018

Rubrum

58 Ad 4/2018 - 44 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobce: X bytem X zastoupen JUDr. Tomášem Hemelíkem, CSc. sídlem Lipanská 331/7, Říčany proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice sídlem A. Barcala 1461, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 2. 2018, č. j. 43000/001953/18/1010/PUC takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 22. 2. 2018, č. j. 43000/001953/18/1010/PUC se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 2 58 Ad 4/2018

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 7 368 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

:

1. Rozhodnutím ze dne 22. 2. 2018, č. j. 43000/001953/18/1010/PUC (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 85 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“) a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení J. Hradec (dále jen „OSSZ J. Hradec“) ze dne 27. 12. 2017, č. j. 43003/029137/17/110/TUC, kterým bylo rozhodnuto, že žalobci skončila účast na nemocenském pojištění ze zaměstnání u zaměstnavatele KLH Vajgar J. Hradec a. s. (dále jen „KLH Vajgar“) dne 30. 4. 2015.

2. Dne 19. 3. 2018 obdržel Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) včasnou správní žalobu směřující proti shora uvedenému rozhodnutí žalované.

3. Napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí prvoinstanční považuje žalobce za nesprávné, neboť k ukončení jeho pracovního poměru nedošlo dne 30. 4. 2015, jak je tvrzeno ze strany správních orgánů, nýbrž pracovní poměr pokračoval i po 30. 4. 2015 a žalobce tudíž byl účasten na sociálním pojištění i po tomto datu.

4. Správními orgány byl na základě sdělení Okresního soudu v Jindřichově Hradci (dále jen „okresní soud“) učiněn nesprávný závěr o tom, že k ukončení pracovního poměru žalobce došlo dne 30. 4. 2015. K tomuto závěru správní orgány dospěly pouze na základě obsahu sdělení okresního soudu, který k dotazu OSSZ J. Hradec stran trvání pracovního poměru žalobce sdělil, že řízení před okresním soudem bylo pravomocně ukončeno platebním rozkazem, proti němuž nebyl uplatněn odpor, trvání pracovního poměru nebylo předmětem daného soudního řízení. Žalovaný i prvostupňový orgán tak bez dalšího přejali konstatování předsedkyně senátu okresního soudu, aniž by se skutečným stavem zabývali. Žalobce vyjádřil nesouhlas s obsahem sdělení okresního soudu, neboť platební rozkaz musel být vydán na základě řádně zjištěného skutkového a právního stavu věci, tedy právní vztah, na jehož základě se žalobce domáhal před okresním soudem doplacení mzdy, musel být soudem zjištěn.

5. Správní orgán kromě výše uvedeného sdělení dále provedl důkazy žalobcem navrhovanými svědeckými výpověďmi a listinnými důkazy v podobě čestných prohlášení osob a zápisů z jednotlivých utkání, tyto důkazy však bez dalšího označil za nevěrohodné a vyšel pouze ze sdělení soudu, když uzavřel, že trvání pracovního poměru žalobce po datu 30. 4. 2015 nebylo prokázáno. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 3 58 Ad 4/2018 6. Ke skutkovému stavu věci bylo žalobcem uvedeno, že dne 30. 4. 2015 došlo k jeho odhlášení z nemocenského pojištění, a to aniž by byl žalobce o této skutečnosti svým zaměstnavatelem informován. Tato informace byla žalobci podána až v době, kdy byl příslušným orgánem vyrozuměn o tom, že jeho do té doby vedlejší činnost osoby podnikající v zemědělství, byla označena za činnost hlavní a byl mu vyměřen dluh na pojistném. U zaměstnavatele žalobce měla být po datu 30. 4. 2015 uskutečněna likvidační kontrola, avšak k této z důvodu pasivity společnosti KLH Vajgar nedošlo a zaměstnavatel žalobce vykonával svou činnost dál, a to až do října 2017. Pracovní poměr s žalobcem byl ukončen až podáním výpovědi z jeho strany. Po celou tuto dobu žalobci nebyla poskytována mzda, jejíž náhrada byla proto předmětem žaloby u okresního soudu. Ze všech uvedených důvodů je postup žalované v přímém rozporu s právem žalobce na řádné sociální pojištění po dobu trvání jeho pracovního poměru, pokud k odhlášení žalobce z pojištění došlo, bylo tak učiněno bez jeho vědomí a proti jeho vůli.

7. Ze všech uvedených důvodů žalobce závěrem navrhl žalobou napadené rozhodnutí zrušit a věc žalované vrátit k dalšímu řízení.

8. K žalobě byla dále přiložena kopie civilní žaloby o zaplacení částky 255 000 Kč, kterou se žalobce domáhal doplacení mzdy za 30 měsíců (od ledna 2015), která mu zaměstnavatelem KLH Vajgar vyplacena nebyla, přestože tento vykonával na základě pracovního poměru pracovní činnost i v uvedené době; platební rozkaz vydaný okresním soudem dne 17. 8. 2017 pod č.j. 4 C 127/2017-29, kterým bylo zaměstnavateli žalobce, spol. KLH Vajgar J. Hradec, uloženo zaplatit žalobci částku 255 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 9. 6. 2017 do zaplacení; usnesení OSSZ J. Hradec ze dne 7. 11. 2017, kterým bylo přerušeno správní řízení ve věci vzniku, trvání a zániku nemocenského pojištění; prvostupňové rozhodnutí OSSZ J. Hradec ze dne 27. 12. 2017 a žalobou napadené rozhodnutí.

9. Žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Setrvala na svém závěru, dle něhož žalobcem předložené důkazy, které nebyly žalovanou shledány nevěrohodnými, jak je tvrzeno v žalobě, ani platební rozkaz okresního soudu nedostačují k prokázání trvání jeho pracovního poměru po 30. 4. 2015. K namítanému neprovedení likvidační kontroly žalovaná uvedla, že likvidační kontrola byla zahájena dne 23. 11. 2015 a touto kontrolou bylo potvrzeno, že KLH Vajgar (zaměstnavatel žalobce) odhlásil svého posledního zaměstnance z registru OSSZ J. Hradec dne 30. 4. 2015 a tímto přestal být dle § 93 odst. 4 zákona o nemocenském pojištění zaměstnavatelem. Žalovaná shledala napadené rozhodnutí věcně správným a zákonu odpovídajícím.

10. Dne 7. 8. 2018 krajský soud od strany žalované obdržel doplnění informací o výsledku kontroly prováděné Státním úřadem inspekce práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu (dále jen „Inspekce práce“). Z obsahu sdělení tohoto orgánu ze dne 24. 7. 2018 se podává, že kontrola spol. KLH Vajgar byla příslušným orgánem inspekce práce ukončena bez zjištění nedostatků, pochybení však nebyla zjištěna z důvodu, že by se jich dotčená právnická osoba nedopustila, nýbrž z důvodů trvalého a navíc vědomého neposkytování požadované součinnosti ze strany kontrolované osoby, kdy k poskytnutí součinnosti nedošlo ani po vydání dvou příkazů, jimiž byla kontrolované osobě opakovaně uložena pokuta. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 4 58 Ad 4/2018 11. Z předloženého správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žádostí ze dne 30. 5. 2016 se žalobce obrátil na OSSZ J. Hradec ve věci změny z vedlejší činnosti OSVČ na činnost hlavní, a to na základě vyrozumění OSSZ ze dne 30. 4. 2015. K tomu žalobce blíže uvedl, že jeho pracovní poměr ukončen nebyl a do zaměstnání stále dochází. K tomuto dotazu bylo žalobci dne 29. 12. 2016 zasláno sdělení, v němž OSSZ uvedla, že spol. KLH Vajgar J. Hradec ukončila svou činnost zaměstnavatele dne 30. 4. 2015, kdy odhlásila z pojištění své poslední zaměstnance, k tomuto odhlášení došlo zpětně dne 10. 9. 2015. Žalobci bylo dále sděleno, že se správnímu orgánu nepodařilo zajistit příslušné doklady k provedení likvidační kontroly zaměstnavatele k datu 30. 4. 2015. Část těchto dokladů byla zajištěna Policií ČR od daňové spol. REYNA s. r. o. pro účely vyšetřování trestné činnosti, přičemž potřebné dokumenty nalezeny nebyly. Během šetření byly učiněny opakované pokusy o zastižení předsedy představenstva spol. KLH Vajgar J. Hradec, avšak bezvýsledně.

12. Platebním výměrem č. 1203/2016 byl žalobci vyúčtován doplatek na sociálním pojištění za rok 2015 ve výši 15 542 Kč a penále z této částky, neboť dne 30. 4. 2015 došlo k odhlášení žalobce jeho zaměstnavatelem z pojištění, trvání zaměstnání i po tomto datu žalobce neprokázal. Platebním výměrem č. 778/2017 byl žalobci vyúčtován doplatek na důchodové pojištění a doplatek pojistného za rok 2016 v celkové výši 7 999 Kč.

13. Ve spisu je dále založena kopie žaloby na zaplacení částky 255 000 Kč s příslušenstvím adresovaná okresnímu soudu, jejímž prostřednictvím se žalobce domáhal doplacení částky 255 000 Kč představující nezaplacenou hrubou mzdu za dobu 30 měsíců od ledna 2015. Z obsahu této žaloby se podává, že žalobce vykonával práci pro svého zaměstnavatele, spol. KLH Vajgar, na základě pracovní smlouvy uzavřené na dobu určitou od 1. 5. 2006 do 30. 4. 2007, vzhledem k tomu, že nedošlo k žádným změnám či k výslovnému ukončení tohoto pracovního poměru, pokračoval žalobce ve své činnosti i po uplynutí uvedené doby, jeho zaměstnavatel za něj po celou tuto dobu hradil sociální a zdravotní pojištění, a to až do dubna 2015, kdy byl bez svého vědomí z pojištění zaměstnavatelem odhlášen. Následovaly platební výměry uložené žalobci za dlužné pojistné. S žalobcem však pracovní poměr ukončen nebyl, k tomuto ukončení došlo až okamžitou výpovědí ze strany žalobce v roce 2017, kdy do této doby žalobce své zaměstnání – vedoucího družstva a kustoda vykonával.

14. Následoval platební rozkaz vydaný Okresním soudem J. Hradec dne 17. 8. 2017 pod č.j. 4 C 127/2017 – 29, kterým soud spol. KLH Vajgar uložil zaplatit žalobci částku 255 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 9. 6. 2017 do zaplacení.

15. Ve správním spisu vedeném v odvolacím řízení je dále založen protokol o kontrole č. 219/17/334 ze dne 24. 4. 2017, jejímž předmětem bylo plnění povinností v nemocenském pojištění, důchodovém pojištění a při odvodu pojistného na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. V rámci této kontroly nebylo ve vztahu k osobě žalobce v období od 1. 9. 2013 do 30. 4. 2015 shledáno žádné pochybení.

16. Oznámením prvostupňového orgánu ze dne 7. 11. 2017 č.j. 43003/025597/17/110/TUC bylo dle § 84 odst. 2 písm. a) bodu 1 zákona o nemocenském pojištění zahájeno správní řízení ve věci vzniku, trvání a zániku nemocenského pojištění. K zahájení tohoto řízení Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 5 58 Ad 4/2018 bylo přistoupeno na základě pravomocného platebního rozkazu okresního soudu ze dne 17. 8. 2017 č.j. 4 C 127/2017-29, jímž byla zaměstnavateli žalobce uložena povinnost zaplatit žalobci částku 255 000 Kč, a to na základě žaloby, jejímž prostřednictvím se žalobce domáhal doplacení hrubé mzdy od svého zaměstnavatele spol. KLH Vajgar za 30 měsíců počínaje lednem 2015, kdy žalobce pro uvedeného zaměstnavatele vykonával pracovní činnost až do 31. 5. 2017. S ohledem na výrok uvedeného platebního výměru bylo OSSZ J. Hradec zahájeno řízení, v jehož rámci mělo být zjištěno, zda pojištění žalobce u zaměstnavatele trvalo i po datu 30. 4. 2015.

17. K dotazu OSSZ J. Hradec bylo tomuto orgánu zasláno vyjádření Úřadu práce ČR ze dne 8. 11. 2017, ze kterého se podává, že žalobce v období od 1. 5 2015 do 31. 10. 2017 nebyl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Z vyžádaného sdělení Finančního úřadu pro Jihočeský kraj dále vyplynulo, že zaměstnavatel žalobce, spol. KLH Vajgar naposledy podala daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 5. 2015 do 30. 4. 2016, v dalším zdaňovacím období od 1. 5. 2016 do 30. 4. 2017 podáno nebylo. Ze sdělení Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra ČR ze dne 29. 11. 2017 se podává, že žalobce byl v období od 11. 5. 2015 do 29. 4. 2016 veden jako pojištěnec – osoba samostatně výdělečně činná, v období od 1. 5. 2016 do 28. 2. 2017 jako osoba bez zdanitelných příjmů a v období od 1. 3. 2017 do 30. 6. 2017 rovněž jako osoba bez zdanitelných příjmů.

18. Žalobce dne 4. 12. 2017 prvostupňovému orgánu dále předložil zápisy z utkání ze dnů 16. 9. 2015, 7. 10. 2015, 4. 11. 2015, 12. 12. 2015, 13. 1. 2016, 13. 2. 2016, 28. 9. 2016, 22. 10. 2016, 19. 11. 2016, 10. 12. 2016, 14. 1. 2017, 18. 2. 2017 a 18. 3. 2017. Z obsahu těchto zápisů se podává, že v uvedených dnech žalobce působil jako vedoucí týmu KLH Vajgar, zápisy jsou kromě žalobce podepsány dále trenéry domácího i hostujícího týmu. K tomuto žalobce dále uvedl, že samotná hokejová sezóna trvá zpravidla od září do března a od dubna do července se připravuje sezóna další, kdy tato příprava zahrnuje sjednávání a realizaci přátelských utkání či zajištění prostorů pro trénink hráčů. Žalobcem byla dále předložena čestná prohlášení ze dne 4. 12. 2017 J.P., J.F., M.S., Z.P. a P.S., kterými je potvrzováno, že žalobce v sezónách 2015 – 2016 a 2016 – 2017 vykonával funkci vedoucího mužstva, kustoda pro KLH Vajgar. Předložena byla dále listina – Okamžité zrušení pracovního poměru adresovaná KLH Vajgar, kterou žalobce na základě § 56 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v tehdy platném znění, oznámil svému zaměstnavateli, že s ním ke dni 30. 9. 2017 ruší pracovní poměr z důvodu prodlení s vyplacením mzdy, kdy pracovní poměr končí doručením uvedené výpovědi. K této písemnosti byly dále předloženy kopie doručenek a kopie podacího lístku pošty.

19. Žádostí ze dne 5. 12. 2017 požádala OSSZ J. Hradec předsedkyni senátu Okresního soudu v Jindřichově Hradci JUDr. J.P. o sdělení, zda bylo platebním rozkazem okresního soudu, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti zaměstnavatele žalobce tomuto uhradit částku 255 000 Kč, zároveň potvrzeno, že pracovní poměr žalobce za období od 1. 5. 2015 do 31. 5. 2017 trval a byl platný.

20. Okresní soud v odpovědi na uvedenou žádost dne 15. 12. 2017 sdělil, že v dané věci bylo rozhodnuto platebním rozkazem, který nabyl právní moci, když proti němu nebyl uplatněn opravný prostředek. Trvání pracovního poměru nebylo předmětem řešení. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 6 58 Ad 4/2018 21. Rozhodnutím ze dne 27. 12. 2017 vydaným pod č.j. 43003/029137/17/110/TUC bylo prvostupňovým orgánem rozhodnuto tak, že žalobci skončila účast na nemocenském pojištění ze zaměstnání u zaměstnavatele KLH Vajgar dne 30. 4. 2015. Prvostupňový orgán shrnul průběh provedeného dokazování, jakož i relevantní právní úpravu a učinil závěr, že v řízení nebylo prokázáno, zda pracovní poměr žalobce trval po 30. 4. 2015 a zda se jednalo o pojištěnou činnost. Žalobcem předložené důkazy nedokládají vznik ani trvání jeho pojištění, když tuto práci mohl vykonávat např. na základě dohody o provedení práce, nebo se mohlo jednat o zaměstnání malého rozsahu. Žádné doklady, které by prokazovaly, že se jednalo o práci, v níž je splněna podmínka výše příjmu rozhodného pro účast na nemocenském pojištění, doloženy nebyly.

22. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce dne 22. 1. 2018 odvolání, ve kterém namítá, že k ukončení jeho pracovního poměru nedošlo dne 30. 4. 2015, nýbrž až dne 30. 9. 2017, a to z toho důvodu, že i po uplynutí data 30. 4. 2007, kterým byl vymezen pracovní poměr na dobu určitou, žalobce pro svého zaměstnavatele i nadále vykonával práci. Bylo poukázáno na skutečnost, že závěry správního orgánu o nevěrohodnosti žalobcem předložených důkazů nejsou opodstatněné. Rovněž bylo poukázáno na nesprávnost sdělení okresního soudu, který správní orgán vzal za základ svého rozhodování. Žalobce v této souvislosti poukázal na právní úpravu platebního rozkazu obsaženou v § 172 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jehož vydání je podmíněno přesvědčením soudu, že pracovní poměr neskončil.

23. Odvolání žalobce bylo žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 22. 2. 2018 č.j. 43000/001953/18/1010/PUC zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalovaná se ztotožnila se závěry prvostupňového orgánu, bylo konstatováno, že v civilním řízení před okresním soudem se žalobci podařil prokázat jeho nárok na odměnu za odvedenou práci, avšak předmětem uvedeného řízení nebylo trvání samotného pracovního poměru. Žalobcem předložené důkazy nebyly rozporovány, avšak bylo konstatováno, že jimi nebylo trvání pracovního poměru žalobce prokázáno. K argumentaci týkající se podmínek vydání platebního rozkazu žalovaná poukázala na obsah sdělení předsedkyně senátu okresního soudu, ze kterého vyplývá, že trvání pracovního poměru nebylo předmětem řešení.

24. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

25. Krajský soud nařídil ve věci jednání na den 13. 8. 2018. Obě procesní strany setrvaly na svých stanoviscích a závěrech tak, jak byly prezentovány žalobou, vyjádřením žalovaného a následnou replikou žalobce. V řízení bylo provedeno dokazování obsahem správního spisu a dále obsahem spisu Okresního soudu v J. Hradci sp. zn. 4 C 127/2017, který si soud pro účely tohoto řízení vyžádal, a to zejména výše zmíněnou civilní žalobou o zaplacení částky 255 000 Kč a jejími přílohami. K civilní žalobě žalobce předložil kopii pracovní Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 7 58 Ad 4/2018 smlouvy uzavřenou s KLH Vajgar dne 28. 4. 2006, a to na dobu určitou od 1. 5. 2006 do 30. 4. 2007. K dotazu soudu bylo právním zástupcem žalobce upřesněno, že ve smlouvě začerněná položka obsahující informaci o výši odměny, která po celou dobu trvání pracovněprávního vztahu představovala částku 8 500 Kč měsíčně, tedy tehdejší výši minimální mzdy. Připojena byla též kopie předžalobní upomínky ze dne 8. 6. 2017, v níž žalobce svého zaměstnavatele upozorňuje na skutečnost, že ode dne 1. 5. 2007 byl jeho pracovní poměr ze zákona změněn na dobu neurčitou a ke dni zaslání předžalobní upomínky nebyl ukončen, pročež je zaměstnavatel povinen žalobci poskytnout neuhrazenou mzdu a uhradit za něj zákonné platby včetně sociálního a zdravotního pojištění, dlužná mzda byla požadována za období od 1. 5. 2014 do 31. 5. 2017. K dotazu soudu právní zástupce žalobce upřesnil, že následnou civilní žalobou byla požadována pouze nepromlčená část nevyplacené mzdy, tedy mzda žalobci neuhrazená od ledna 2015.

26. Žaloba je důvodná.

27. Předmětem nyní projednávané věci je otázka, zda v případě žalobce byly po datu 30. 4. 2015 splněny podmínky § 6 zákona o nemocenském pojištění. V tomto směru proti sobě stojí tvrzení žalobce, dle něhož jeho pracovní poměr trval i po tomto datu, ačkoliv byl z pojištění svým zaměstnavatelem tohoto dne bez svého vědomí odhlášen, pracovní činnost byla z jeho strany vykonávána až do 31. 5. 2017, kdy byla z jeho strany podána zaměstnavateli výpověď pro neplacení mzdy. Dle tvrzení žalované žalobce v řízení neprokázal trvání pracovního poměru po datu 30. 4. 2015, k tomuto prokázání nedošlo ani žalobcem předloženými důkazy ani skutečnostmi plynoucími z platebního rozkazu Okresního soudu v J. Hradci, který k dotazu OSSZ J. Hradec naopak uvedl, že otázka trvání pracovního poměru nebyla v daném civilním řízení řešena.

28. Dle ust. § 6 zákona o nemocenském pojištění platí, že zaměstnanci jsou účastni pojištění, jestliže (a) vykonávají zaměstnání 1. na území České republiky; za výkon zaměstnání na území České republiky se považuje i přechodný výkon práce mimo území České republiky, je-li místo výkonu práce trvale v České republice, nebo 2. v cizině pro zaměstnavatele se sídlem na území České republiky, pokud místo výkonu práce je trvale v cizině a nejsou povinně účastni důchodového pojištění podle předpisů státu, ve kterém trvale vykonávají zaměstnání, a mají trvalý pobyt na území České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie, a (b) sjednaná částka započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání za kalendářní měsíc činí aspoň částku rozhodnou pro účast na pojištění.

29. Dle odst. 2 výše citovaného ustanovení musí rozhodný příjem činit 2 000 Kč. Částka rozhodného příjmu se zvýší od 1. ledna kalendářního roku, pokud jedna desetina součinu všeobecného vyměřovacího základu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění, který o dva roky předchází tomuto kalendářnímu roku, a přepočítacího koeficientu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu bude po zaokrouhlení na celou pětisetkorunu směrem dolů vyšší než dosud platná částka rozhodného příjmu; rozhodný příjem se stanoví ve výši této desetiny po tomto zaokrouhlení. Výši rozhodného příjmu stanoveného podle věty druhé vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů sdělením. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 8 58 Ad 4/2018 30. Z pracovní smlouvy žalobce ze dne 28. 4. 2006 vyplynulo, že byla sjednána mezi žalobcem a spol. KLH Vajgar J. Hradec s. r. o. (později KLH Vajgar J. Hradec a. s.) na dobu určitou, a to od 1. 5. 2006 do 30. 4. 2007, předmětem činnosti žalobce byl výkon funkce vedoucího mužstva, kustoda.

31. Dle ust. § 56 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném ke dni uzavření pracovního poměru žalobce (dále jen „zákoník práce“) platilo, že pracovní poměr sjednaný na určitou dobu končí uplynutím této doby. Byla-li doba trvání pracovního poměru určena na dobu konání určitých prací, má zaměstnavatel upozornit zaměstnance na skončení těchto prací včas, zpravidla alespoň tři dny předem. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení se tento pracovní poměr změnil v pracovní poměr na dobu neurčitou, pokud zaměstnanec i po uplynutí sjednané doby s vědomím zaměstnavatele dále v konání prací pokračoval.

32. Z obsahu správního spisu má krajský soud za prokázané, že žalobce činnost vedoucího družstva vykonával i po datu 30. 4. 2007, což bylo mimo jiné doloženo také skutečností, že spol. KLH Vajgar za žalobce až do 30. 4. 2015 hradila zákonné pojistné. Z toho plyne, že žalobcův pracovní poměr uzavřený na dobu určitou byl po datu 30. 4. 2007 změněn na pracovní poměr na dobu neurčitou. Z obsahu správního spisu ani z důkazů předložených žalobcem nevyplývá, že by v průběhu výkonu pracovní činnosti žalobce došlo ke změně smluvního vztahu, na základě něhož byla práce žalobce pro zaměstnavatele vykonávána, z čehož vyplývá, že pracovní činnost vykonávaná žalobcem byla po celou dobu konána na základě původně uzavřené pracovní smlouvy ze dne 28. 4. 2006.

33. Krajský soud dospěl k závěru, že v řízení před správními orgány bylo prokázáno, že žalobce svou pracovní činnost na základě uvedené pracovní smlouvy vykonával i po datu 30. 4. 2015. Tento závěr soud dovodil především z obsahu platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v Jindřichově Hradci dne 17. 8. 2017 pod č.j. 4 C 127/2017 – 29. Tímto platebním rozkazem byla zaměstnavateli žalobce, spol. KLH Vajgar, uložena povinnost zaplatit žalobci částku 255 000 Kč a dále zákonný úrok z prodlení od 9. 6. 2017 do zaplacení.

34. Z obsahu žaloby tak, jak byla soudem specifikována shora pod bodem 13, bylo zjištěno, že žalobce vykonával práci pro svého zaměstnavatele, spol. KLH Vajgar na základě pracovní smlouvy uzavřené na dobu určitou od 1. 5. 2006 do 30. 4. 2007, vzhledem k tomu, že nedošlo k žádným změnám či k výslovnému ukončení tohoto pracovního poměru, pokračoval žalobce ve své činnosti i po uplynutí uvedené doby, jeho zaměstnavatel za něj po celou tuto dobu hradil sociální a zdravotní pojištění, a to až do dubna 2015, kdy byl bez svého vědomí z pojištění zaměstnavatelem odhlášen. Následovaly platební výměry uložené žalobci za dlužné pojistné. S žalobcem však pracovní poměr ukončen nebyl, k tomuto ukončení došlo až okamžitou výpovědí ze strany žalobce v roce 2017, kdy do této doby žalobce své zaměstnání – vedoucího družstva a kustoda vykonával.

35. Podmínky vydání platebního rozkazu civilním soudem jsou obsaženy v § 172 o. s. ř., dle jehož odstavce 1 platí, že soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 9 58 Ad 4/2018 částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem. V platebním rozkazu žalovanému uloží, aby do 15 dnů od doručení platebního rozkazu žalobci zaplatil uplatněnou pohledávku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal odpor u soudu, který platební rozkaz vydal. Ustanovení § 36a odst. 1 písm. a) se nepoužije.

36. Soud zkoumá, zda skutková tvrzení žalobce odůvodňují to, čeho se domáhá (srov. § 79 o. s. ř.). Uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem pouze v případě, že jejich posouzení samo o sobě vede k právnímu závěru o důvodnosti žalobního návrhu, tedy že žaloba je důvodná v plném rozsahu (viz odůvodnění Rc 65/2005).

37. Z uvedeného je zřejmé, že soud může vydat platební rozkaz, jímž vyhoví žalobě pouze v případě, kdy je touto žalobou včetně přiložených důkazů prokázána její důvodnost. Soud tudíž v každém případě musí mít za prokázané skutečnosti žalobou tvrzené a pouze v takovém případě platební rozkaz vydá. Tak tomu bylo i ve věci vedené u Okresního soudu v J. Hradci, který vydáním platebního rozkazu učinil závěr o tom, že právní nárok žalobce na úhradu částky 255 000 Kč ze strany jeho zaměstnavatele je dán a že tedy žalobce má nárok na úhradu nevyplacené mzdy za období 30 měsíců od 1. 1. 2015. Z uvedeného je zcela zřejmé, že okresní soud se musel otázkou trvání pracovního poměru žalobce zabývat, neboť platební rozkaz byl tímto soudem vydán na částku představující dlužnou mzdu, která žalobci ze strany jeho zaměstnavatele nebyla hrazena od prosince roku 2014, jak plyne z civilní žaloby. Přestože tedy okresní soud ve svém sdělení adresovaném prvostupňovému orgánu dne 15. 12. 2017 konstatoval, že „trvání pracovního poměru nebylo předmětem řešení“, lze z vydaného platebního výměru dovodit, že tato skutečnost okresním soudem řešena byla, neboť od délky trvání pracovního poměru se odvíjí nárok žalobce na úhradu neproplacené mzdy. Vzhledem k tomu, že tomuto nároku, který byl obsahem civilní žaloby, bylo soudem vyhověno, je zcela zjevné, že soud považoval tvrzení žalobce o existenci pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne 28. 4. 2006, který prokazatelně trval i v době od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2017, za prokázané. Okresní soud při stanovení výše neuhrazené mzdy vycházel z žalobního tvrzení i z předložených důkazů, proto stanovil dlužnou částku ve výši 255 000 Kč, což odpovídá dlužné mzdě za období 30 měsíců, počínaje lednem 2015, jak bylo uvedeno v civilní žalobě.

38. Krajský soud proto považuje závěry správních orgánů, které byly založeny pouze na obsahu sdělení okresního soudu za zcela neodůvodněné a nepodložené. V dané věci je nutné vycházet ze skutečnosti, že okresním soudem bylo vyhověno žalobě žalobce o zaplacení neuhrazené mzdy za období 30 měsíců od ledna 2015, z čehož explicitně vyplývá, že po tuto dobu žalobce prokazatelně byl účastníkem pracovněprávního vztahu založeného pracovní smlouvou ze dne 28. 4. 2006, a to přestože byl svým zaměstnavatelem dne 30. 4. 2015 z pojištění odhlášen.

39. Jak již soud konstatoval shora, z průběhu řízení nevyplynulo, že by došlo ke změně právního titulu (smluvního vztahu), na jehož základě vykonával žalobce pro svého zaměstnavatele práci, toto pak nebylo zjištěno ani v rámci likvidační kontroly zahájené dne 23. 11. 2015 ani z kontroly prováděné Inspekcí práce. Proto v případě pracovněprávního poměru žalobce založeného pracovní smlouvou na dobu určitou dne 28. 4. 2006 nastaly účinky předvídané § 56 odst. 1 zákoníku práce platného v době uzavření daného pracovního poměru a tento pracovní poměr se změnil v pracovní poměr na dobu Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 10 58 Ad 4/2018 neurčitou. Tato skutečnost vyplývá nejen z jednání zaměstnavatele žalobce, který za něj až do 30. 4. 2015 odváděl zákonné pojištění a do prosince roku 2014 mu hradil mzdu, ale též z platebního rozkazu Okresního soudu v j. Hradci, který uložil zaměstnavateli žalobce uhradit mu dlužnou mzdu za období 30 měsíců od ledna 2015, a to v celkové částce 255 000 Kč (8 500 Kč × 30 měsíců). Polemika prvostupňového orgánu o tom, že nebylo prokázáno, že žalobce práci vykonával na základě pracovní smlouvy, když tuto práci mohl vykonávat na základě dohody o provedení práce či v rámci zaměstnání malého rozsahu, je proto s ohledem na výše uvedené nedůvodná.

40. Soud nemůže opomenout ani obsah důkazů, které žalobce předložil ve správním řízení, tyto důkazy, jak byly popsány shora pod bodem 18, rovněž prokazují, že žalobce byl v období po 30. 4. 2015 u svého zaměstnavatele zaměstnán, když pro něj vykonával pracovní smlouvou vymezenou činnost vedoucího družstva, kustoda. Tento závěr plyne nejen ze zápisů z utkání, ale též z obsahu čestných prohlášení trenérů a ostatních pracovníků hokejového týmu.

41. Opomenout nelze ani skutečnosti, které v průběhu řízení vyplynuly o celkové činnosti zaměstnavatele žalobce. Likvidační kontrola zahájená u zaměstnavatele v roce 2015 byla ukončena až v roce 2017, a to v důsledku nedostatečné součinnosti tohoto subjektu, jak plyne ze sdělení OSSZ J. Hradec ze dne 29. 12. 2016. Ze sdělení Inspekce práce ze dne 24. 7. 2018 rovněž plyne, že spol. KLH Vajgar je nekontaktní a neposkytuje orgánu inspekce práce součinnost, a to přestože jí byla opakovaně uložena pokuta. Ze sdělení finančního úřadu bylo dále zjištěno, že zaměstnavatel žalobce nepodal daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 5. 2016 do 30. 4. 2017. Přehlédnout nelze ani to, že v souvislosti s činností zaměstnavatele žalobce probíhalo nejméně v roce 2017 trestní řízení, o čemž svědčí nedatovaný obsah sdělení OSSZ J. Hradec, které je založeno ve správním spisu. Lze shrnout, že činnost zaměstnavatele žalobce zjevně neprobíhala v souladu se zákonem, z jeho strany je zjevná pasivita a rovněž neochota kooperace se správními orgány. Zdůraznit lze pak i to, že žalobce byl z pojištění svým zaměstnavatelem odhlášen ke dni 30. 4. 2015 zpětně, a to dne 10. 9. 2015, o čemž žalobce nebyl nijak vyrozuměn, přičemž ze správního spisu plyne, že ve stejné situaci jako žalobce se ocitl též další zaměstnanec uvedené společnosti. Žalobci nelze klást k tíži jednání jeho zaměstnavatele, který jej bez jeho vědomí ze zákonného pojištění odhlásil, avšak i nadále jej zaměstnával, žalobce tudíž oprávněně očekával, že je po dobu výkonu svého zaměstnání k pojištění přihlášen svým zaměstnavatelem a toto pojištění je za něj zaměstnavatelem hrazeno.

42. Ze všech výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí bylo zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu, a proto jej krajský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. při jednání zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

43. Podle § 78 odst. 6 s. ř. s. platí, že zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí. V dalším řízení je žalovaná vázána skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudem. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 11 58 Ad 4/2018 44. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

45. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, jeho náklady spočívají v nákladech zastoupení, a to v odměně za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, 1 × účast na jednání) 3 x 1 000 Kč, celkem v částce 3 000 Kč (§ 9 odst. 2, § 7 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů) a v náhradě hotových výdajů za tři úkony právní služby v částce 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky), celkem tedy 3 900 Kč; a dále náklady představující cestovné právního zástupce žalobce vynaložené za účelem jeho účasti na jednání krajského soudu dne 13. 8. 2018 – 2 × 133 km [spotřeba 4,1 l/nafty/100 km, při sazbách dle § 4 písm. c) a § 1 písm. b) vyhl. č. 463/2017 Sb.] celkem tedy 1 389 Kč. Dále náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu (čas strávený na trase Řevnice u Prahy – České Budějovice a zpět – celkem 4 hodiny cesty – 8 × 30 minut) 800 Kč a 21 % DPH ve výši 1 279 Kč, neboť zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkovou částku 7 368 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. K žalobcem nárokované částce 3 000 Kč za soudní poplatek soud uvádí, že tato částka nemůže být žalobci přiznána, neboť soudní poplatek za žalobu nebyl v dané věci vybrán, a to vzhledem k tomu, že se jedná o řízení ve věcech nemocenského pojištění, které je dle § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích od poplatků osvobozeno.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 12 58 Ad 4/2018 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 13. srpna 2018 JUDr. Tereza Kučerová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.