60 A 1/2021

Rubrum

č. j. 60 A 1/2021-22 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: M. M., narozený dne bytem zastoupený advokátem Mgr. Janem Úlehlou se sídlem Krajinská 224/37, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2020, sp. zn. ODSH 128188/2020/pevac SO 3, čj. KUJCK 141625/2020, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 60 A 1/2021

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Dne 9. 12. 2019 obdržel Městský úřad Český Krumlov (dále jen „správní orgán prvního stupně“) oznámení Policie České republiky. Z oznámení o přestupku vyplývá, že dne 21. 11. 2019 v 9:22 hodin změřila policejní hlídka na silnici č. II/163 v obci Loučovice, před domem čp. 266, radarem AD9C překročení nejvyšší dovolené rychlosti osobním motorovým vozidlem tovární značky X, RZ: X, jedoucí ve směru od Lipna nad Vltavou. Policejní hlídka vozidlu naměřila rychlost 93 km/h (po odečtení odchylky radaru rychlost 90 km/h), a to v úseku obce, kde je povolena nejvyšší dovolená rychlost pouze 50 km/h. Po zastavení vyzvala policejní hlídka řidiče (žalobce) k předložení dokladů. Dechová zkouška na přítomnost alkoholu byla negativní.

2. Příkazem ze dne 10. 12. 2019, čj. MUCK 64059/2019/ODSH/TF, uznal správní orgán prvního stupně žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu. Za toto jednání uložil žalobci pokutu ve výši 6 500 Kč a zákaz činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců ode dne nabytí právní moci příkazu. Proti příkazu podal žalobce odpor.

3. Správní orgán prvního stupně následně rozhodnutím ze dne 4. 9. 2020, čj. MUCK 15045/2020/ODSH/TF, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f bod 2 zákona o silničním provozu. Za toto provinění uložil správní orgán prvního stupně žalobci pokutu ve výši 6 500 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

4. Odvolání žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

5. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 25. 1. 2021 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

6. Žalobce předně uvedl, že provedené měření rychlosti považuje za nesprávné, neboť správní orgány bez jakýchkoliv odborných znalostí či informací odmítly závěry žalobcem předloženého znaleckého posudku vztahujícího se k nesprávně provedenému měření. Nesprávnost měření spočívala zejména v nesprávném nastavení dosahu rychloměru a jeho vlivu na přesnost měření. Z žalobou napadeného rozhodnutí nikterak nevyplývá, jakou konkrétní odbornou přípravu oprávněná úřední osoba absolvovala, a zda je tato pro posuzování daných otázek dostatečná. Pokud žalovaný nedoložil, že jeho oprávněná úřední osoba disponuje dostatečnými odbornými znalostmi pro posuzování správnosti a odchylek měření, je dle žalobce zcela nepřípustné, aby uvedené odborné otázky žalovaný samostatně posuzoval. Takto provedené hodnocení důkazů považuje žalobce za nezákonné.

7. Žalobce dále upozornil, že žalovaný prováděl dokazování i částmi návodu k obsluze měřiče, které nebyly jako důkaz provedeny v řízení před správním orgánem prvního stupně. K uvedenému žalobce odkázal na protokol ze dne 20. 7. 2020. Žalovaný provedl důkaz stránkami č. 12 a 13 návodu k obsluze, přičemž žalobce nebyl s těmito Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 60 A 1/2021 stránkami seznámen. Žalovaný uvedeným postupem porušil dle žalobce jeho právo na obhajobu. Z obsahu správního spisu vyplývá, že správní orgány provedly důkaz pouze částmi návodu k obsluze a nikoliv těmi částmi, které uvádí žalovaný.

8. Žalobce dále rozporoval závěry žalovaného ve vztahu k nastavení dosahu měřiče, neboť tyto závěry nejsou v souladu s žalovaným použitými citacemi z návodu k obsluze. Žalovaný tvrdil, že použitý dosah radaru 60 metrů je použitelný pro boční odstup do vzdálenosti 22,5 metru. Citace stránky 17 návodu k obsluze ovšem stanoví, že dosah 60 metrů se nastavuje pouze za mimořádně špatných meteorologických podmínek nebo při bočním odstupu větším než 12 metrů. Pokud je v nyní posuzované věci jasně prokázáno, že boční odstup nemohl být větší než 7,5 metrů, pak dle návodu k obsluze nemohl být nastaven dosah radaru na 60 metrů. Pro uvedené považuje žalobce provedené měření za rozporné s návodem k obsluze.

9. Na závěr žalobce konstatoval, že nerozumí argumentaci žalovaného ve vztahu k odchylce rychloměru, resp. k platnosti jeho testace v době měření. Žalobce totiž uvedené skutečnosti nikterak nerozporoval. Žalobce navrhl pro potvrzení jím uváděných skutečností provedení důkazu kompletním spisovým materiálem.

10. Žalobce navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

11. Žalovaný ve svém vyjádření předně uvedl, že v rozhodnutí zcela konkrétním způsobem vysvětlil, že oprávněná úřední osoba žalovaného absolvovala odbornou přípravu pro užívání silničních rychloměrů typů RAMER7, AD9, RAMER10a PolCam ve všech modifikacích. Za absolvování této odborné přípravy obdržela oprávněná úřední osoba osvědčení č. 2998/17. Vzdělání oprávněné úřední osoby je dle žalovaného zcela dostatečné k posouzení provedeného měření.

12. K námitce žalobce vztahující se k návodu k obsluze měřiče žalovaný uvedl, že návod k obsluze byl součástí spisového materiálu od počátku řízení (dne 9. 12. 2019 vložen do spisu v elektronické podobě na CD nosiči). Ze správního spisu vyplývá, že dne 4. 2. 2020 v průběhu ústního jednání využil žalobce svého práva a seznámil se s poklady pro rozhodnutí, jejichž součástí byl i návod k obsluze. Fakt, že se následné vlastní dokazování zabývalo pouze částmi návodu k obsluze, je pak vzhledem k rozsahu návodu k obsluze zcela logický. Nelogický je argument žalobce o neznalosti návodu k obsluze i z důvodu žalobcem předloženého znaleckého posudku, v němž znalec z uvedeného návodu k obsluze taktéž vycházel.

13. Žalovaný se neztotožnil ani s námitkami žalobce vztahujícími se k otázce správnosti měření ve vztahu k nastavení dosahu měřiče. K uvedenému dodal, že přesnost měření je zaručena platným ověřením.

14. Závěrem žalovaný dodal, že znalecký posudek zhotovený prof. RNDr. Gejzou Dohnalem, CSc., neodpovídá okolnostem měření, a proto nelze závěry tohoto znaleckého posudku aplikovat na provedené měření rychlosti vozidla řízeného žalobcem při spáchání nyní posuzovaného přestupku.

15. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 60 A 1/2021 IV. Právní hodnocení krajského soudu 16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci krajský soud rozhodl bez jednání podle § 51 s. ř. s.

17. Žaloba není důvodná.

18. K důkaznímu návrhu žalobce krajský soud uvádí, že správním spisem se zpravidla dokazování neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). IV.A K námitce nesprávného nastavení dosahu rychloměru 19. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nesprávného dosahu rychloměru; této námitce nepřisvědčil.

20. K funkci rychloměru AD9C, tj. shodného rychloměru jako v nyní posuzované věci, se již vyjadřoval Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 4. 12. 2013, čj. 1 As 83/2013-60, v jehož bodě [45] poukázal na přesvědčivé vyjádření tehdy žalovaného správního orgánu, který uvedl, že „funkce přístroje je naprosto automatická, přičemž při jakémkoli chybném měření nebo při ztrátě napětí dojde automaticky k vypnutí přístroje“. Dle názoru krajského soudu žalovaný i v nyní posuzovaném případě jednoznačně vysvětlil, že nemohlo k nesprávnému měření dojít, protože tak, jak byla rychlost vozidla rychloměrem podle vyhodnoceného snímku zaznamenaná, musela být metoda měření v souladu s návodem k obsluze.

21. Funkcí rychloměru AD9C se zabýval i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 22. 6. 2016, čj. 6 As 229/2015-43, ve kterém uvedl, že [č]innost radarového rychloměru AD9C lze rozdělit do čtyř fází. Jedná se o start měření, změření rychlosti, ověření výsledku a ukončení měření. Uvedené závěry, k nimž dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 1 As 83/2013, lze vztáhnout i na skutkové okolnosti nyní posuzované věci. Z provedeného dokazování tak žádné důvodné okolnosti o nesprávnosti provedeného měření rychlosti zjištěny nebyly. K prokázání technické způsobilosti použitého měřicího přístroje podle Nejvyššího správního soudu plně postačuje ve správním spise založená kopie ověřovacího listu č. 238/13 ze dne 7. 11. 2013 a Osvědčení č. 59/09, opravňující policistu R. Z. k ovládání předmětného měřiče rychlosti. K měření byl tedy použit kalibrovaný přístroj, který byl obsluhován k tomu proškoleným policistou.“ Krajský soud nemá důvod se od výše uvedených závěrů jakkoliv odchýlit a pro úplnost uvádí, že v nyní posuzované věci obsahuje správní spis kopii ověřovacího listu č. 013/19 ze dne 15. 1. 2019 a osvědčení ze dne 8. 6. 2016, čj. KRPC-16862-7/ČJ-2016-0200DP, ze kterého vyplývá, že policisté, jež prováděli měření rychlosti v případě žalobce (pprap. P. V. a nstržm. R. V.) byli řádně proškoleni k ovládání nyní posuzovaného rychloměru.

22. Součástí správního spisu je i záznam o přestupku, vytištěný dne 8. 12. 2019, zachycující překročení maximální dovolené rychlosti žalobcem. Z uvedeného záznamu mj. vyplývá automatizovaný režim měření, zvolený dosah použitého rychloměru (nastaven na 60 metrů) nastavený rychlostní limit pro měření, určený místními podmínkami (rychlost v obci omezena na 50 km/h) včetně naměřené rychlosti (93 km/h) a dále je zřejmá registrační značka měřeného vozidla, jež se shoduje s vozidlem žalobce. Mimo uvedené je ze snímku zřejmý den a čas provedeného měření rychlosti. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 60 A 1/2021 23. Návod k obsluze rychloměru AD9, jehož elektronická verze je součástí správního spisu, obsahuje následující nákres včetně pokynu v kapitole 3.1 – všeobecné pokyny, dle kterého „[m]ěření lze provádět z levého nebo pravého okraje vozovky. Měřit lze přijíždějící nebo odjíždějící vozidla, případně vozidla v obou směrech současně. Překročení nejvyšší povolené rychlosti lze dokumentovat. Základní konfigurace měřiče ve vztahu k vzdálenosti měřeného vozidla je zobrazena na následujícím obrázku. Níže uvedená pravidla pro výběr stanoviště je nutno dodržovat u všech verzí radarových měřičů rychlosti typu AD9. Z tohoto zobrazení taky vyplývá maximální boční odstup měřidla od osy měřených vozidel v jednotlivých pruzích v závislosti na nastaveném dosahu“ (důraz doplněn). Z uvedeného vyplývá, že nastavení dosahu je rozhodné pro maximální možný boční odstup rychloměru od měřeného vozidla, nikoliv pro odstup nutný pro zajištění správně naměřené hodnoty. Mimoto – jak je uvedeno v návodu k obsluze – měřit lze přijíždějící nebo odjíždějící vozidla. Z toho lze dovodit rozhodnutí obsluhy rychloměru nastavit dosah na 60 metrů, čímž mohl rychloměr pokrýt nejen pruh sousedící přímo s rychloměrem, ale i protijedoucí jízdní pruh na druhé straně.

24. Tento závěr nikterak nevyvrací ani dovysvětlení nastavení dosahu rychloměru na straně 17 návodu k obsluze, kde se uvádí, že „[v] praxi platí, že změna dosahu začíná vždy na hodnotě 20 a zvyšuje se až v případě vynechávání měření. Dosah 20m ve většině případů pokryje dva jízdní pruhy. 30m volíme pokud je menší dosah nedostatečný např. zhoršené klimatické podmínky. Dosah 60m tj. maximální citlivost, nastavujeme pouze za mimořádně špatných meteorologických podmínek nebo při bočním odstupu od osy měřených vozidel větším než 12m.“ Shodně s žalovaným krajský soud dodává, že výše uvedené je pouze doporučením, vyplývajícím z praxe, neboť návod k obsluze neobsahuje direktivní postup pro nastavení dosahu. Je tak pouze na proškolené obsluze, jak velký dosah pro správné provedení měření zvolí. Uvedený závěr potvrzuje i vyjádření společnosti RAMET, s. r. o. (výrobce rychloměru) ze dne 1. 6. 2020, jež je součástí správního spisu, a z nějž se podává, že „[n]astavení dosahu měřidla je uvedeno v návodu pouze informativně a nedodržení nastavení tohoto parametru nemá vliv na přesnost měření“ (důraz doplněn). Již z uvedeného je patrno, že znalec ve znaleckém posudku předloženém žalobcem vycházel z nesprávného předpokladu, že při měření nebyl dodržen návod k obsluze použitého měřidla. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 60 A 1/2021 25. Nadto krajský soud dodává, že návod k obsluze obsahuje řadu příkladů, na nichž je měření demonstrováno a vysvětleno, přičemž většina snímků má dle zobrazení přednastaven dosah 60 metrů (a jedná se přitom o situace a příklady měření zachycené v různou denní dobu, za různých světelných, klimatických a místních podmínek – příjezd či odjezd vozidla). Jak navíc vyplývá z výpovědi pprap. R. V. ze dne 20. 7. 2020, před započetím měření provedla hlídka kontrolní fotografii z důvodu kontroly nastavení rychloměru, aby zabránila případným chybám v následném měření. Nadto samotný fakt, že měření neskončilo chybovým hlášením a snímky vztahující se k záznamu měření, jež jsou součástí spisového materiálu, nevykazují žádné nepřesnosti či rozpory s návodem k obsluze (reflexe, rozmazání snímku, chybové hlášení, apod.), podporuje celkový obraz o správnosti provedeného měření. IV.B K námitce nedostatečných odborných znalostí žalovaného 26. Krajský soud se neztotožnil ani s námitkou žalobce vztahující se k nedostatečným odborným znalostem žalovaného, resp. úřední osoby, která provedení měření hodnotila.

27. Žalobce námitku nedostatečných odborných znalostí nikterak blíže nespecifikoval a pouze konstatoval, že „[z] odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž vůbec nevyplývá, jakou konkrétní odbornou přípravu měla oprávnění úřední osoba absolvovat a zda-li je tato pro posuzování daných otázek dostatečná.“ 28. Jak vyplývá z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, tento neposuzoval otázku provedeného měření samostatně, ale zabýval se závěry obsaženými ve znaleckém posudku. Konkrétně tyto závěry rozebral na stranách 3 až 5 svého rozhodnutí. Nadto ve správním spisu shromáždil veškeré potřebné podklady pro posouzení nyní projednávané věci. Hlavními podklady mimo znalecký posudek jsou v nyní posuzovaném případě osvědčení o způsobilosti obsluhy rychloměru, ověřovací list rychloměru, záznam o přestupku, jehož součástí je fotodokumentace zachycující vozidlo žalobce v době provedeného měření, úřední záznam o přestupku včetně oznámení o přestupku, návod k obsluze rychloměru a výpověď obsluhy rychloměru. Z uvedených podkladů vycházely správní orgány při svém hodnocení a krajský soud považuje shromážděné podklady za dostatečné.

29. K namítané (ne)odbornosti správních orgánů krajský soud uvádí, že odvolací správní spis obsahuje osvědčení oprávněné úřední osoby, jež potvrzuje absolvování odborné přípravy pro užívání silničních rychloměrů typů RAMER7, AD9, RAMER10 a PolCam. Odborná příprava byla zaměřena na vyhodnocování záznamů přestupků a zahrnovala i zákony, vyhlášky, předpisy, teorie měření rychlosti, obsluhu uvedených zařízení, návody k obsluze a archivaci a vyhodnocování záznamů. Z uvedeného dle názoru krajského soudu dostatečně vyplývá způsobilost žalovaného, resp. jeho úřední osoby k vyhodnocení nyní posuzovaného měření rychlosti žalobce. Odborností správního orgánu, resp. nutností přibrání znalce se zabýval i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 12. 5. 2010, čj. 1 Afs 71/2009-113, č. 2313/2011 Sb. NSS, z jehož právní věty se podává, že „[z]nalci se ve správním nebo soudním řízení přibírají k tomu, aby jednak pozorovali skutečnosti, jejichž poznání předpokládá zvláštní odborné znalosti, jednak z takovýchto pozorování vyvozovali znalecké úsudky (posudky). Znalci se však nepřibírají, aby sdělovali úřadu nebo soudu své názory a úsudky o otázkách rázu právního nebo o otázkách, k jejichž správnému poruzumění a řešení není zapotřebí odborných Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 60 A 1/2021 vědomostí nebo znalostí, nýbrž stačí, s ohledem na povahu okolností případu, běžná soudcovská zkušenost a znalost. Ve správním řízení vedle toho platí, že se znalec nepřibírá též tehdy, pokud správní orgán disponuje potřebnými odbornými znalostmi či si může opatřit odborné posouzení předmětných skutečností ze strany jiného správního orgánu (srov. § 56 správního řádu z roku 2004)“ (důraz doplněn). Krajský soud nemá důvod se od výše uvedeného jakkoliv odchýlit, neboť ze shromážděných podkladů ve správním spisu, jakož i z osvědčení úřední osoby jasně vyplývá, že správní orgán v posuzované věci disponoval potřebnými odbornými znalostmi pro posouzení provedeného měření rychlosti. IV.C K námitce dokazování částmi návodu k obsluze, jimiž neprováděl dokazování správní orgán prvního stupně 30. Krajský soud nedal žalobci za pravdu ani ve vztahu k námitce provádění dokazování částmi návodu k obsluze, jimiž správní orgán prvního stupně dokazování neprováděl.

31. Za lichou považuje krajský soud argumentaci žalobce, v rámci které žalobce namítá nemožnost seznámení se s celým obsahem návodu k obsluze. Celý návod k obsluze je v elektronické podobě součástí správního spisu. Nadto z návodu k obsluze vycházel i žalobcem sjednaný znalec při vypracování znaleckého posudku. Žalobce tak měl možnost se s návodem k obsluze seznámit nejen prostřednictvím znaleckého posudku, nýbrž i v rámci seznámení se s obsahem spisu, neboť návod k obsluze byl jeho nedílnou součástí. Elektronická forma návodu k obsluze tento fakt nikterak nedegraduje, neboť žalobci by v případě žádosti bylo nahlédnutí do elektronické verze návodu nepochybně umožněno.

32. Krajskému soudu není ani zřejmé, jakým způsobem došlo k porušení práva žalobce na obhajobu, kdy žalobce argumentuje provedením důkazu návodem k obsluze (konkrétně jeho stranami 12 a 13) v rámci ústního projednání přestupku dne 20. 7. 2020. Ačkoliv byl žalobce z jednání omluven, jednání se zúčastnil žalobcův zástupce. Celý návod k obsluze pak byl v elektronické podobě již součástí spisového materiálu a žalobce se k němu mohl případně vyjádřit i v průběhu odvolacího řízení. Provedení důkazu částmi návodu k obsluze při ústním jednání se žalobcova práva na obhajobu nikterak nedotklo.

33. Krajský soud připomíná, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013-25). Rozsah návodu k obsluze užitý žalovaným oproti správnímu orgánu prvního stupně není s ohledem na výše uvedené v rozporu se zákonem, neboť pouze doplňuje argumentaci správního orgánu prvního stupně.

34. Pouze pro úplnost krajský soud dodává, že mu není zřejmý smysl žalobcovy argumentace vztahující se k odchylce rychloměru, resp. platnosti testace rychloměru v době měření. Žalobce sám uvedl, že tyto skutečnosti nikterak nezpochybňoval a není mu proto zřejmé, proč jimi žalovaný argumentuje. K tomu krajský soud uvádí, že argumentace žalovaného, která není v rozporu s argumentací žalobce, a která má dotvořit celkovou argumentaci správního orgánu, ačkoliv se vztahuje k nesporným skutečnostem, nezakládá nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 8 60 A 1/2021 V. Závěr a náklady řízení 35. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Českých Budějovicích 27. července 2021 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.