60 A 1/2023

Rubrum

Č. j. 60 A 1/2023 - 39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: H.K.T., narozen dne státní příslušnost toho času pobytem X zastoupen advokátkou Mgr. Lenkou Kotulkovou se sídlem Kopečná 241/20, 602 00 Brno proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie se sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2022, čj. CPR-17755-7/ČJ-2022-930310-V234 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2022, čj. CPR - 17755 - 7/ČJ - 2022- 930310- V234, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Ustanovené žalobcově zástupkyni Mgr. Lence Kotulkové, advokátce, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 6 800 Kč, která bude proplacena z účtu Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 2 60 A 1/2023 Krajského soudu v Českých Budějovicích do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce byl dne 25. 4. 2022 předán policejními orgány Rakouska na území České republiky dle readmisní dohody mezi vládou České republiky a spolkovou vládou Rakouska o přebírání osob s neoprávněným pobytem. Z šetření bylo zjištěno, že žalobce pobývá na území České republiky bez cestovního dokladu a platného oprávnění k pobytu. Proto byl žalobce dne 25. 4. 2022 zajištěn a dne 25. 4. 2022 s ním správní orgán prvního stupně zahájil správní řízení ve věci správního vyhoštění z území členských států Evropské unie.

2. Dne 25. 4. 2022 byl se žalobcem sepsán protokol o výslechu, do něhož mj. uvedl, že do České republiky přišel pěšky před několika dny, předtím studoval cca 1 měsíc na univerzitě v Kyjevě. Po začátku války se chtěl vrátit do Francie, do České republiky přicestoval bez cestovního dokladu, měl pouze jeho kopii v mobilním telefonu (cestovní doklad někde ztratil). Při cestě vlakem přes Rakousko a Německo do Francie jej v Německu kontrolovala policie, zabavila mu mobilní telefon a peníze, vrátila jej do Rakouska a následně do České republiky. Žalobce rovněž uvedl, že si je vědom toho, že v České republice pobývá nelegálně, neměl v plánu zde zůstat. V Evropské unii nemá příbuzné a není osobou ve smyslu § 15a odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). V Kamerunu žijí žalobcovi rodiče, manželka a dcery. V domovském státě mu nehrozí nebezpečí, není si vědom překážky bránící mu ve vycestování, případné správní vyhoštění na něj nebude mít dopad.

3. Správní orgán prvního stupně proto uložil žalobci rozhodnutím ze dne 26. 4. 2022, čj. KRPC-58209-31/ČJ-2021-020023, správní vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 a 4 zákona o pobytu cizinců. Důvodem bylo, že žalobce na území České republiky pobýval bez platného cestovního dokladu a platného oprávnění k pobytu, přestože k tomu nebyl oprávněn. Dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, stanovil správní orgán prvního stupně na 2 roky. Dále žalobci stanovil lhůtu 10 dnů pro vycestování z území členských států Evropské unie.

4. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

II. Shrnutí žaloby a jejího doplnění

5. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 19. 12. 2022 žalobu u Krajského soudu v Ostravě, který jej usnesením ze dne 21. 12. 2022, čj. 19 A 31/2022-11, postoupil Krajskému soudu v Českých Budějovicích z důvodu místní nepříslušnosti. Krajský soud v Českých Budějovicích žalobu obdržel dne 6. 1. 2023.

6. Žalobce nesouhlasí s tím, že se na něj nevztahují důvody znemožňující vycestování ve smyslu §179 zákona o pobytu cizinců, neboť tyto podrobně popsal v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, kde uvedl, že mu při návratu do Kamerunu Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 3 60 A 1/2023 hrozí nebezpečí a označil řadu zdrojů podporujících jeho tvrzení. Žalovaný se těmito námitkami ve svém rozhodnutí nezabýval, přestože je shrnul na stranách 2-4 napadeného rozhodnutí. Navrácení žalobce do domovského státu je v rozporu s čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Žalobce v odvolání poukázal na bezpečnostní situaci v Kamerunu, tamní nepokoje a konflikty, resp. vážnou hrozbu mající původ v žalobcových dřívějších aktivitách v zemi původu. Není tedy pravdou, že by se žalobce v řízení před správními orgány aktivně nedomáhal svých práv a neuvedl ve svůj prospěch nic konkrétního. Stanovisko žalovaného, že by se žalobce nesnažil legalizovat svůj pobyt v České republice, pokud by tento nebyl odhalen policií, považuje žalobce za spekulativní a zaujaté.

7. Žalobce rovněž poukázal na to, že délka jeho neoprávněného pobytu byla minimální, nedopustil se ani nerespektování rozhodnutí správních orgánů. V České republice rovněž požádal o udělení mezinárodní ochrany ve smyslu zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, nicméně toto řízení dosud nebylo pravomocně ukončeno. Žalobce by byl v případě návratu do vlasti vystaven možnému pronásledování a hrozbě vážné újmy, proto jeho vycestování není možné.

8. Žalobce dále nesouhlasí s posouzením otázky přiměřenosti dopadů rozhodnutí správních orgánů obou stupňů a délkou uloženého správního vyhoštění. Správní orgány nehodnotily individuální okolnosti žalobcova případu. Správní vyhoštění bylo s ohledem na žalobcovo protiprávní jednání stanoveno v neadekvátním a neproporciálním rozsahu a neodpovídá okolnostem případu.

9. Žalobce je přesvědčen, že v řízení před správními orgány nebyly zohledněny veškeré jím uvedené skutečnosti a napadeným rozhodnutím byl zkrácen na svých právech. Žalovaný nezjistil dostatečným způsobem a v náležitém rozsahu skutkový stav věci. Napadené rozhodnutí je proto nezákonné a vadné.

10. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

11. Dne 14. 2. 2023 bylo nadepsanému soudu doručeno podání označené jako vyjádření žalobce, které je dle svého obsahu doplněním podané žaloby a rozvádí žalobní body již uvedené v podané žalobě. Uvádí se zde, že žalobce setrvává na argumentaci uvedené v žalobě a v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí ve znění jeho doplnění, na něž rovněž odkazuje.

12. Žalobce poukazuje na to, že u něj nadále trvají důvody znemožňující jeho vycestování ve smyslu § 179 zákona o pobytu cizinců, které byly podrobně popsány v předchozích podáních. Žalobce uvedl, že osoby v podobném postavení jako on jsou v Kamerunu vystavovány nebezpečí únosů bez jakékoli ochrany ze strany státních orgánů. V návaznosti na to žalobce odkázal na dva případy ilustrující dle žalobcova názoru i jeho současnou situaci, tj. nebezpečí hrozící mu při návratu do domovské země. Jedná se o případ S.W., kdy v situaci po neúspěšném národním dialogu, jehož cílem bylo vyřešit krizi, se vláda rozhodla bojovat s osobami, které na tomto dialogu participovaly, což vedlo k vraždám několika osob a útěku dalších, které našly útočiště v evropských zemích. S.W. byl 15 měsíců od svého zadržení kvůli kritickým návrhům vůči úřadům ohledně řešení krize anglofonních regionů nezvěstný, okolnosti jeho následné smrti nebyly dosud objasněny. Žalobce tvrdí, že je v Kamerunu obviňován ze stejných činů S.W. (tj. aktivní blízkost separatistické skupině), neboť žalobce učinil prohlášení, podle kterého by „benskineurové“ Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 4 60 A 1/2023 (řidiči motocyklů) mohli vyřešit anglofonní krizi. Uvedený návrh byl obdobně jako v případě pana S.W. dezinterpretován jako podněcování k povstání. Ve druhém případ novináře M.Z. z ledna roku 2023 kamerunské úřady tajily informace o jeho únosu před četnickou stanicí, o několik dní později oznámily jeho smrt, přičemž novinářovo tělo bylo již ve stavu rozkladu. Ani k tomuto případu úřady přes apel občanské a umělecké komunity nevydaly informace o okolnostech novinářovy smrti. Nezkrácené znění popisu uvedených dvou případů násilné smrti osob žalobce soudu poskytl ve francouzštině jako přílohu doplnění žaloby a poukázal na informace mezinárodních médií v těchto věcech (https://www.aljazeera.com/news/2020/6/5/cameroonian-journalist-samuel-wazizi-dies-in- govt-detention; https://www.lemonde.fr/en/opinion/article/2023/02/14/murder-of- journalist-martinez-zogo-is-a-storm-warning-for-cameroon_6015737_23.html).

13. Žalobce se doplněním žaloby vymezil rovněž proti nepřiměřenosti uloženého trestu správního vyhoštění. Doba 2 let neodpovídá okolnostem případu, žalovaný navíc nezákonně dovozoval přitěžující okolnost ze samotné definice protiprávního jednání přičítanému žalobci (viz strana 7 napadeného rozhodnutí, kde žalovaný označil za přitěžující okolnost skutečnost, že žalobce nerespektoval právní normy a vědomě neoprávněně pobýval na území České republiky bez oprávnění k pobytu a bez cestovního dokladu). Porušení právní normy nelze současně hodnotit jako přitěžující okolnost.

14. Žalobce dále namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný se odvolacími námitkami nezabýval vůbec či pouze formalisticky (viz strany 10-11 napadeného rozhodnutí), což zakládá nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.

15. K vyjádření žalovaného k žalobě žalobce uvádí, že žalobní námitky nejsou totožné s argumentací, na kterou bylo reagováno rozhodnutími správních orgánů. Neumožňuje to ani povaha věci, neboť žaloba reaguje až na napadené rozhodnutí. Co se týče žalovaným opakovaně odkázaného závazného stanoviska ministra vnitra ze dne 22. 9. 2022, čj. MV-108012-3/OAM-2022, toto je jen podkladem pro rozhodování o správním vyhoštění cizince (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2013, čj. 1 As 50/2013-48). Není rovněž pravdou, že by žalobce nevyužil svého práva vymezit se proti stanovisku ministra vnitra ze dne 22. 9. 2022, neboť žalobní námitky cílí do obsahu tohoto závazného stanoviska a zejména proti vadnému posouzení existence důvodů znemožňujících vycestování podle ustanovení § 179 zákona o pobytu cizinců. K tomu žalobce odkazuje na právní větu formulovanou rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2016, čj. 6 Azs 114/2015-38, č. 3393/2016 Sb. NSS.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

16. Žalovaný ve vyjádření k žalobě předně uvedl, že žalobní argumentace v podstatě odpovídá odvolacím námitkám, pročež v podrobnostech odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný ve svém postupu neshledal žádné pochybení, v rámci odvolacího řízení byly vypořádány veškeré žalobcovy námitky, včetně té směřující do závazného stanoviska Ministerstva vnitra. Žalovaný si z tohoto důvodu vyžádal jeho potvrzení či změnu. Uvedenému bylo vyhověno vydáním nového závazného stanoviska ze dne 22. 9. 2022, přičemž toto pozdější závazné stanovisko potvrdilo závazné stanovisko vydané pro potřeby správního orgánu prvního stupně. V rámci závazného stanoviska ze dne 22. 9. 2022 byly veškeré žalobcovy námitky stran tvrzené nemožnosti vycestování vypořádány, žalobce však nevyužil práva se s uvedeným stanoviskem seznámit. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 5 60 A 1/2023 Žalovaný je obsahem závazného stanoviska při svém rozhodování vázán, což mu nedává v případě jednoznačnosti jeho obsahu prostor pro interpretaci či změnu.

17. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

18. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání dle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

19. Žaloba je důvodná.

20. Značná část žalobní argumentace směřuje vůči závěru obsaženému v závazném stanovisku dotčeného orgánu k otázce (ne)existence důvodů znemožňujících vycestování žalobce do země původu.

21. Jak Nejvyšší správní soud shrnul v právní větě ke shora citovanému rozsudku čj. 6 Azs 114/2015-38, „[p]ři přezkoumání rozhodnutí o uložení správního vyhoštění přísluší soudu přezkoumávat i rozhodné skutečnosti, na nichž bylo založeno podmiňující závazné stanovisko k posouzení podmínek § 179 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Pokud příslušné podklady pro závazné stanovisko nejsou součástí správního spisu žalovaného, musí si je soud vyžádat od správního orgánu, který závazné stanovisko vydal“ (důraz doplněn).

22. Nutno podotknout, že povinnost předložit krajskému soudu úplný správní spis tíží primárně žalovaného. S ohledem na skutečnost, že krajský soud je k případné žalobní námitce povinen přezkoumávat i skutečnosti, z nichž vychází závazné stanovisko dotčeného orgánu, pak takovéto informace musí být součástí spisu.

23. V nynějším případě tak tomu ovšem nebylo. Ve správním spisu je sice založena informace o zemi původu, z níž vycházel dotčený orgán v závazném stanovisku ze dne 26. 4. 2022 (Kamerun, Informace OAMP ze dne 3. 6. 2021), avšak již neobsahuje informace o zemi původu, na které odkázal nadřízený dotčený orgán v přezkumném závazném stanovisku ze dne 22. 9. 2022 [Informace MZV ČR ze dne 29. 4. 2022, čj. 109773/2022-LPTP, Návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí, Informace OAMP: Anglofonní krize ze dne 26. 4. 2022 a Zpráva Centra pro dokumentaci a výzkum (CEDOCA) Úřadu gen. komisaře pro uprchlíky a osoby bez státní příslušnosti Belgického království: Způsob, jakým státní úřady zacházejí s anglicky hovořícími občany vracejícími se do země ze dne 16. 5. 2022].

24. Krajský soud se tedy veden shora citovaným právním názorem Nejvyššího správního soudu obrátil přípisem ze dne 27. 2. 2023 přímo na dotčený správní orgán (tj. Ministerstvo vnitra) a vyzval jej, aby uvedené informace o zemi původu soudu předložil. Jelikož se jedná v podstatě o jednoduchý administrativní úkon (přeposlání listin) stanovil k tomu dotčenému orgánu lhůtu 2 dnů od doručení přípisu (dne 28. 2. 2023). Dotčený orgán na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nikterak nereagoval. Krajský soud proto dotčený orgán kontaktoval s ohledem na nutnost rychlého vyřízení věci telefonicky. Pracovnice dotčeného orgánu však krajskému soudu sdělila, že se – stručně řečeno – nejedná o jejich věc a požadavku soudu nevyhoví s tím, že se soud má obrátit na žalovaného (viz úřední záznam ze dne 3. 3. 2023, čj. 60 A 1/2023-38). Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 6 60 A 1/2023 25. S ohledem na takto jednoznačně vyjádřené stanovisko dotčeného orgánu krajský soud neshledal jako účelné činit v této souvislosti další procesní kroky. Z obsahu správního spisu je navíc zřejmé, že soudem požadované informace o zemi původu neměl k dispozici ani žalovaný (v opačném případě by byly ve správním spisu založeny). Jelikož absence shora uvedených informací o zemi původu krajskému soudu znemožňuje dostát požadavkům na něj kladeným, tj. aby v podstatě přezkoumal soulad závazného stanoviska s podkladovými informacemi, pak nelze než dojít k závěru, že spisová dokumentace neposkytuje dostatečnou oporu skutkovým závěrům, z nichž žalovaný vycházel.

V. Závěry a náklady řízení

27. S ohledem na konstatovanou vadu krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Žalovaný v dalším řízení opatří podklady, z nichž dotčený orgán ve svém závazném stanovisku ze dne 22. 9. 2022 vycházel.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce sice měl ve věci úspěch, avšak z obsahu spisu neplyne, že by mu nějaké uznatelné náklady v řízení vznikly. Krajský soud mu proto jejich náhradu nepřiznal. Žalovaný naopak nebyl úspěšný, a nemá tudíž na náhradu nákladů řízení právo.

29. Ustanovené zástupkyni krajský soud dle § 35 odst. 10 s. ř. s. a s přihlédnutím k § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d), § 13 odst. 4 a § 14 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přiznal odměnu za zastupování 2 x 3100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a doplnění žaloby) a paušální náhradu hotových výdajů 2 x 300 Kč, celkem tedy částku 6 800 Kč, která bude proplacena z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 3. března 2023 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M.