60 A 1/2024

Rubrum

č. j. 60 A 1/2024–17 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: X, narozený dne X bytem X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika zastoupený advokátem Mgr. Faridem Alizeyem se sídlem Stodolní 834/7, 702 00 Ostrava proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje se sídlem Lannova 26, 370 74 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 1. 2024, čj. KRPC-3507-20/ČJ-2024-020023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shoda s prvopisem: J. M. 2 60 A 1/2024

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce byl dne 5. 1. 2024 účastníkem autonehody. Zasahující policejní hlídka si vyžádala součinnost cizinecké policie, které žalobce předložil cestovní pas s vylepeným výjezdním příkazem s platností od 3. 4. 2023 do 5. 5. 2023. Od 6. 5. 2023 tedy žalobce pobýval na území České republiky neoprávněně. Lustrací policie dále zjistila, že žalobci bylo rozhodnutím ze dne 4. 11. 2021 pravomocně uloženo správní vyhoštění s dobou zákazu vstupu na území členských států Evropské unie v délce dvou let. Žalobce byl zároveň zaveden v evidenci nežádoucích osob od 14. 1. 2022 do 6. 5. 2025. Žalobce taktéž neúspěšně žádal o mezinárodní ochranu.

2. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaná dle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), žalobce zajistila na dobu 30 dnů za účelem správního vyhoštění.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 22. 1. 2024 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobce nejprve shrnul procesní vývoj věci a uvedl, že se žalovaná nevypořádala se všemi skutečnostmi, které jsou jednak součástí správního spisu a jednak vyšly najevo v rámci řízení. Nesprávně posoudila otázky související s podmínkami vyhoštění. Tím porušila § 2, § 3, § 4 odst. 1 a § 50 odst. 4 správního řádu.

5. Žalovaná porušila též § 68 odst. 3 správního řádu, neboť neuvedla v dostatečné míře důvody výroku svého rozhodnutí, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se řídila. Neuvedla rovněž dostatečně určitě informace o tom, jak se vypořádala s návrhy a námitkami účastníků a jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

6. Je sice pravda, že žalobce na území České republiky nedisponuje žádným pobytovým oprávněním, avšak vždy se snažil svůj pobyt legalizovat. O tom svědčí to, že již dvakrát požádal o udělení mezinárodní ochrany. Poukazoval přitom na skutečnost, že ve Vietnamu je pronásledován ze strany současného režimu, neboť proti režimu vždy vystupoval a zveřejňoval své názory prostřednictvím sociálních sítí. Ve Vietnamu nejsou dodržována lidská práva, resp. práva jednotlivce, režim zasahuje do nezávislosti soudu, jsou tvrdě potlačovány jakékoliv demonstrace projevující jakýkoli názor a veřejnou aktivitu. To žalovaná vůbec nevzala v úvahu. Žalobce se v zemi původu obává nelidského zacházení coby potrestání jeho kontroverzních názorů. K „dalším důvodům“ žalobce odkázal na obsah správního spisu.

7. Žalobce spolu se žalobou spojil též návrh na přiznání jejího odkladného účinku.

8. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Shoda s prvopisem: J. M. 3 60 A 1/2024 III. Shrnutí vyjádření žalované 9. Žalovaná ve vyjádření k žalobě taktéž shrnula průběh správního řízení i obsah spisu, uvedla, že žalobci bylo v roce 2021 pravomocně uloženo správní vyhoštění a v roce 2022 neúspěšně žádal o udělení mezinárodní ochrany.

10. Řízení o zajištění je dle § 124 odst. 2 zákona o pobytu cizinců prvním úkonem v řízení. Není proto důvodná námitka, dle které se žalovaná nevypořádala se všemi skutečnostmi a podklady řízení. Žalovaná neprovádí dokazování a vychází ze skutečností, které sama zjistila. Žalobce uložení správního vyhoštění nikterak nerozporoval.

11. Námitku možného pronásledování v zemi původu měl žalobce vznést již v řízení o správním vyhoštění. Tehdy však uvedl, že mu při návratu do Vietnamu nic nehrozí. Žalobcovo vycestování bylo možné i dle stanoviska Ministerstva vnitra. Důvody, které žalobce uvedl, pak nevedly ani k udělení mezinárodní ochrany. Ministerstvo vnitra v tehdejším řízení přihlédlo i k tomu, že žalobce v rámci řízení o správním vyhoštění požádal o dobrovolný návrat do Vietnamu.

12. Žalovaná dodala, že k realizaci správního vyhoštění došlo již dne 24. 1. 2024.

13. Žalovaná navrhla, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

15. Žaloba není důvodná.

16. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí, jejíž důvodnost by sama o sobě postačovala k jeho zrušení. Této námitce nepřisvědčil.

17. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013-25).

18. Žalobce formuloval námitku nepřezkoumatelnosti jen velmi obecně, což znemožňuje její konkrétnější přezkum. Krajský soud proto ve stejné míře obecnosti konstatuje, Shoda s prvopisem: J. M. 4 60 A 1/2024 že rozhodnutí žalované ve světle shora popsaných kritérií přezkoumatelnosti žádnými vadami netrpí. Žalovaná se jen stěží mohla vypořádat se žalobcovými námitkami či návrhy, neboť jak správně konstatovala ve svém vyjádření, dle § 124 odst. 2 zákona o pobytu cizinců je rozhodnutí o zajištění prvním úkonem v řízení.

19. Nedůvodná je též námitka, dle které žalobci v případě návratu do Vietnamu hrozí pronásledování. Jakkoli to žalobce výslovně neuvedl, lze usuzovat, že právě v tom spatřuje nezákonnost rozhodnutí o zajištění, neboť správní vyhoštění by v takovém případě nebylo možné vykonat.

20. Dle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců platí, že policie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto, pokud „cizinec nevycestoval z území v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění “.

21. Z obsahu správního spisů vyplývá, že žalobci bylo rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství kraje Vysočina, ze dne 4. 11. 2021, čj. KRPJ-117291-27/ČJ-2021-160022-SV, uloženo správní vyhoštění s dobou zákazu vstupu na území v délce dvou let. Odvolání žalobce zamítla Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, rozhodnutím ze dne 5. 1. 2022, čj. CPR-35155-3/ČJ-2021-930310-V234. Žalobce přesto z území České republiky nevycestoval. Tím byl naplněn důvod pro zajištění dle shora citovaného ustanovení.

22. Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 6. 3. 2019, čj. 7 Azs 366/2018-30, uvedl, že i tehdy, pokud je cizinci pravomocně uloženo správní vyhoštění, „nelze v následně vydávaném rozhodnutí o prodloužení doby zajištění pouze odkázat na odůvodnění minulých rozhodnutí a spolehnout se na tam učiněné závěry, ale je třeba posoudit, zda je vyhoštění stěžovatele možné, a to především z hlediska dodržení principu non‑refoulement (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2016, č. j. 5 Azs 7/2016 ‑ 22). Správní orgány (a soudy v rámci přezkumu rozhodnutí správního orgánu o zajištění či jeho prodloužení) jsou povinny zabývat se podmínkami pro realizaci správního vyhoštění cizince. Při tomto posouzení mohou nepochybně vycházet ze skutečností zjištěných v řízení o správním vyhoštění, ze závazného stanoviska Ministerstva vnitra k možnosti vycestování cizince vydaného podle § 120a zákona o pobytu cizinců a ze své úřední praxe (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2016, č. j. 5 Azs 5/2016 - 52, a ze dne 13. 5. 2016, č. j. 5 Azs 228/2015 - 64).“ 23. Žalovaná dospěla k závěru, že v případě žalobce neexistuje žádná překážka vycestování trvalejší povahy. Vycházela přitom ze shromážděných podkladů. Krajský soud se s tímto hodnocením zcela ztotožnil.

24. Nelze přehlédnout, že již v řízení o správním vyhoštění žalobce uvedl v souvislosti se svým pobytem v České republice pouze důvody ekonomické. Neúspěšná byla též jeho žádost o mezinárodní ochranu.

25. Z pohledu krajského soudu je pak zcela zásadní především to, že dokonce ani v rámci vysvětlení podaného dne 5. 1. 2024 dle § 167 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců žalobce neuvedl vůbec nic, co by jen naznačovalo, že má z návratu do Vietnamu jakékoli obavy. Žalobce uvedl, že do České republiky přicestoval nelegálně z Rumunska v roce 2020, poté zde do července 2022 neoprávněně pracoval. Následně žalobce v České republice až do policejní kontroly a následného zahájení řízení o jeho správním Shoda s prvopisem: J. M. 5 60 A 1/2024 vyhoštění pobýval jako bezdomovec. Na základě uděleného výjezdního příkazu žalobce nevycestoval proto, že jej „bolelo břicho a záda“ (sic!).

26. S ohledem na shora uvedené hodnotí krajský soud v žalobě obecně formulovanou argumentaci obavami z pronásledování jako zcela nevěrohodnou a účelovou. Žalovaná při svém rozhodování zcela správně vycházela ze shromážděných podkladů, a to včetně žalobcem podaného vysvětlení. Zohlednila vše, co z těchto podkladů vyšlo najevo.

27. Nezákonnost rozhodnutí o zajištění pak nezakládá ani to, že se žalobce snažil svůj pobyt v České republice legalizovat prostřednictvím žádosti o udělení mezinárodní ochrany (údajně dokonce dvakrát, ačkoli to z obsahu správního spisu neplyne). Žádost o udělení mezinárodní ochrany (navíc neúspěšná) není univerzálním prostředkem legalizace pobytu cizince. V kontextu posuzované věci je zřejmé, že žalobce tuto žádost podal pouze proto, aby oddálil svůj návrat do země původu.

28. Odkazuje-li žalobce na „další důvody“ obsažené ve spisu, pak se nejedná o řádně uplatněný žalobní bod (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2019, čj. 2 As 284/2018-38, odst. 19). Krajský soud se proto touto argumentací nemohl zabývat. Ostatně ani z obsahu spisu není vůbec zřejmé, co má žalobce oněmi „dalšími důvody“ na mysli.

29. Řádně uplatněný žalobní bod pak nepředstavují ani obecné námitky porušení právních předpisů či jejich konkrétních ustanovení (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS, a usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2018, čj. 10 Azs 65/2017-72).

V. Závěr a náklady řízení

30. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

32. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. V případě procesně úspěšné žalované nevyšlo najevo, že by vynaložila náklady nad rámec své běžné činnosti, proto jí soud náhradu nákladů nepřiznal.

33. S ohledem na bezodkladné rozhodnutí ve věci samé krajský soud již nerozhodoval o akcesorickém návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby, neboť ten se již stal bezpředmětným.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Shoda s prvopisem: J. M. 6 60 A 1/2024 České Budějovice 30. ledna 2024 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Shoda s prvopisem: J. M.