60 A 10/2024

Rubrum

č. j. 60 A 10/2024- 42 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: T. P., narozen dne státní příslušnost pobytem zastoupený advokátkou JUDr. Irenou Strakovou se sídlem Karlovo náměstí 287/18, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 7. 2024, čj. OAM-74111-34/ZM-2024, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shoda s prvopisem: J. M. 2 60 A 10/2024

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím dle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítl žalobcovu žádost o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty. Okresní soud v Táboře totiž žalobce odsoudil trestním příkazem ze dne 28. 4. 2022, čj. 3 T 58/2022-31, za úmyslné spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1 a 2 trestního zákoníku k peněžitému trestu ve výši 48 000 Kč a zákazu činnosti spočívajícím v řízení motorových vozidel všeho druhu na 24 měsíců.

2. Usnesením ze dne 12. 4. 2023, čj. 3 T 58/2022-61, okresní soud rozhodl o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti se zkušební dobou na 16 měsíců, tj. do 12. 8. 2024.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 18. 8. 2024 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobce podal žádost o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty, kterážto byla zamítnuta kvůli jeho odsouzení za trestný čin. Uvedl, že v České republice pobývá dlouhodobě, s přítelkyní žije ve společné domácnosti, má zde přátele a je zaměstnán u společnosti Kostelecké uzeniny, a. s.

5. Ke dni podání žaloby nastala nová skutečnost, a to uplynutí zkušební doby. Tato skutečnost podle žalobce ovlivňuje posuzování případu a měla být správním orgánem zohledněna.

6. Žalobce poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu k prolomení procesních norem za účelem zabránění porušení zásady nenavracení – non-refoulement (rozsudky ze dne 21. 3. 2006, čj. 2 Azs 75/2005-75, a ze dne 4. 9. 2019, čj. 9 Azs 193/2019-48, č. 3933/2019 Sb. NSS). Dále poukázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2024, čj. 5 Azs 214/2024-27, s tím, že dostatečnou ochranu nepředstavuje ani případné udělení víza za účelem strpění.

7. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že jej žalovaný nepřímo vystavil situaci podobné správnímu vyhoštění. Okresní soud uložil žalobci adekvátní trest, přičemž záměrem zákonodárce nebylo rozšířit dopady tohoto trestu do dalších subjektivních práv žalobce.

8. Žalobce trestného činu lituje, poučil se z něj, vede v České republice spořádaný život a se svou partnerkou hodlá uzavřít sňatek a založit rodinu.

9. Žalovaný narušil legitimní očekávání žalobce, neboť postupoval v rozporu se zásadami správního řízení tím, že neposoudil stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti.

10. Dále žalobce poukázal na judikaturu Ústavního soudu týkající se tzv. přepjatého formalismu.

11. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Shoda s prvopisem: J. M. 3 60 A 10/2024 III. Shrnutí vyjádření žalovaného 12. Žalovaný ve svém vyjádření nejprve zrekapituloval podstatný obsah správního spisu a žalobní argumentaci.

13. Žalovaný uvedl, že žalobce byl pravomocně odsouzen a že jeho žádost nemohla být schválena v zájmu ochrany veřejného pořádku. Žalobcovo odsouzení nebylo v době vydání napadeného rozhodnutí zahlazeno a žalovaný k němu musel přihlédnout z úřední povinnosti.

14. Žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2016, čj. 2 Azs 147/2016-30, dle něhož cizinec musí počítat s tím, že protiprávní jednání může mít za následek ukončení jeho práva pobývat na území státu. Soud dále konstatoval, že pokud cizinec páchá trestné činy, měl předpokládat, že svým jednáním může ohrozit svůj pobyt v České republice.

15. Žalovaný rovněž uvádí, že zákon o pobytu cizinců nestanovuje povinnost posuzovat dopady rozhodnutí na rodinný a soukromý život, nicméně prověřil, že žalobce nemá na území manželku ani děti. Sám žalobce žádné konkrétní okolnosti v daném ohledu neuvedl.

16. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

18. Žaloba není důvodná.

19. Podstatná část žalobní argumentace směřuje k tomu, aby krajský soud zohlednil zahlazení žalobcova trestu, k němuž došlo po vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a to s ohledem na možné porušení zásady non-refoulement. K takovému postupu však krajský soud nevidí důvod.

20. Zdejší soud v rozsudku ze dne 12. 9. 2023, čj. 61 A 12/2022-49, v jiné obdobné věci v návaznosti na zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu uvedl, že „Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomněl judikaturu, dle které k prolomení pravidla obsaženého v § 75 odst. 1 s. ř. s. může dojít zpravidla v řízení o udělení mezinárodní ochrany, o správním vyhoštění a o povolení k pobytu za účelem strpění, tj tam, kde je v sázce dodržení, resp. efektivní uplatňování zásady non-refoulement. K tomu Nejvyšší správní soud dodal, že ‚prolomení pravidel zakotvených v § 75 odst. 1 a § 109 odst. 5 s. ř. s. kvůli zásadě non-refoulement je namístě pouze tehdy, nelze-li dotčenému jednotlivci poskytnout ochranu v jiném řízení, tj. žádné takové řízení již nepřichází v úvahu.‘ […] Nejvyšší správní soud tak na jedné straně předestřel celý výčet řízení, v nichž lze o prolomení § 75 odst. 1 s. ř. s. uvažovat, a na straně druhé dodal, že k tomu lze přistoupit pouze tehdy, pokud jiné myslitelné řízení, v němž lze zásadu non-refoulement zohlednit, neexistuje. Myslitelná jsou ovšem v případě žalobce všechna z uvedených řízení “. Tento závěr je aplikovatelný i v nynější věci.

21. Pokud jde konkrétně o možnost udělení víza za účelem strpění, pak lze poukázat například též na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2023, čj. 2 Azs 135/2023-33, dle něhož „[k]rajský soud doplnil, že z rozhodnutí o zrušení platnosti zaměstnanecké karty neplyne povinnost stěžovatele vycestovat na území Ukrajiny. Shoda s prvopisem: J. M. 4 60 A 10/2024 Prostřednictvím víza za účelem strpění lze v současné době zásahu do stěžovatelova práva na ochranu soukromého a rodinného života předejít. Stejně tak jím Česká republika může dostát svému závazku non-refoulement. Krajský soud tento závěr podpořil přiléhavými odkazy na judikaturu (rozsudky NSS ze dne 18. 11. 2022, č. j. 3 Azs 235/2022-27, body 37 a 38, či ze dne 29. 12. 2022, č. j. 3 Azs 238/2022-41, bod 46). Také s tímto závěrem se NSS ztotožňuje“ (důraz doplněn).

22. K tomu Nejvyšší správní soud dodal, že „[s]těžovatel se dále obává, že víza za účelem strpění nemůže využít kvůli záznamu v rejstříku trestů podle § 56 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Podle NSS však pomíjí, že podmínka trestní zachovalosti podle tohoto ustanovení se nevztahuje na vízum za účelem strpění pobytu podle § 33 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, tedy mimo jiné i na situace, kdy vycestování cizince není možné (§ 179 zákona o pobytu cizinců). Ani tato námitka není důvodná.“ 23. Žalobcův odkaz na usnesení ze dne 15. 8. 2024, čj. 5 Azs 214/2024-27, není dle krajského soudu přiléhavý, neboť v něm Nejvyšší správní soud rozhodoval o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Nelze z něj tudíž automaticky dovodit, že by se posuzování otázky non-refoulement mělo automaticky vztahovat též na rozhodování o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty.

24. Vedle případného udělení víza za účelem strpění nelze s ohledem na aktuální situaci v zemi žalobcova původu v jeho případě vyloučit ani možnost podání žádosti o mezinárodní ochranu. Není tedy nezbytné spoléhat se na uplatnění zásady non-refoulement až v případném řízení o správním vyhoštění.

25. Pokud jde o otázku (ne)přiměřenosti dopadů žalobou napadeného rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života, krajský soud uvádí, že žalobce v tomto ohledu nepředestřel žádná konkrétní tvrzení. Žalobce pouze zcela obecně poukázal na to, že zde žije s přítelkyní, s níž hodlá uzavřít sňatek a založit rodinu, resp. že zde má přátele. Nic konkrétnějšího neuvedl ani v průběhu správního řízení. Takto obecně koncipované a nadto nikterak nedoložené tvrzení neumožňuje krajskému soudu ani žalovanému, aby se otázkou přiměřenosti žalobou napadeného rozhodnutí blíže zabývali.

26. K tomu lze poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2023, čj. 2 Azs 162/2023-15, dle něhož „[p]ožadavek na posouzení přiměřenosti zásahu nicméně vyvstává pouze za předpokladu, že cizinec v průběhu správního řízení formuluje konkrétní námitku a dostatečně konkrétně tvrdí a popíše hrozící zásah (tím může být např. ztráta kontaktu s příbuznými nebo jinými blízkými osobami, ztráta domova, zpřetrhání jiných vazeb k území a další). Správní orgán zohlední také skutečnosti, které jsou mu známy z úřední činnosti. Jelikož ale žalobce v posuzované věci nic takového netvrdil, a to v žádné fázi řízení, nebyl stěžovatel povinen se přiměřeností dopadů v odůvodnění svého rozhodnutí zabývat.“ Žalobce osobu své partnerky ani jiné případné vazby v České republice (vyjma zaměstnavatele) nikterak neidentifikoval, a ani jakkoli blíže nepopsal povahu těchto tvrzených vztahů.

27. Za této situace nelze žalovanému vytýkat, že nezjistil skutkový stav věci bez důvodných pochybností. Není pak ani zřejmé, v čem konkrétně žalobce spatřuje namítaný přepjatý formalismus. Shoda s prvopisem: J. M. 5 60 A 10/2024 V. Závěr a náklady řízení 28. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

30. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. V případě procesně úspěšného žalovaného nevyšlo najevo, že by vynaložil náklady nad rámec své běžné činnosti, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 1. října 2024 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Shoda s prvopisem: J. M.