60 A 11/2022

Rubrum

č. j. 60 A 11/2022- 32 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: X, narozen dne X bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 7. 2022, sp. zn. X, čj. KUJCK 91908/2022 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 2 Error! Reference source not found.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Magistrát města České Budějovice (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 1. 6. 2022, sp. zn. X, shledal žalobce vinným z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Tohoto přestupku se dle správního orgánu prvního stupně žalobce dopustil tím, že dne 9. 8. 2021 kolem X, ze směru jízdy od obce X, řídil vozidlo tovární značky X, registrační značky X rychlostí 147 km/h, resp. po odečtení nejvyšší přípustné odchylky měřícího zařízení 142 km/h, a to v úseku, kde je povolena rychlost 90 km/h, tj. v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec o 52 km/h. Za tento přestupek uložil správní orgán prvního stupně žalobci pokutu ve výši 5 000 Kč, zákaz řízení vozidel všeho druhu na dobu 6 měsíců a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

2. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 29. 8. 2022 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobce předně namítl, že není zřejmé, jaké úřední osoby se podílely na rozhodování, ani to, zda úřední osoba, která řízení vedla, byla určena jako oprávněná úřední osoba. O tom, kdo byl v posuzované věci oprávněnou úřední osobou, se ve spise nenachází žádný záznam. Žalobce, ač o to požádal hned v podaném odporu, nebyl vyrozuměn, které osoby jsou ve věci ustanoveny jako oprávněné úřední osoby. Žalobce tak ani nemůže uplatnit námitku podjatosti takových osob.

5. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je nepřezkoumatelné. Plyne z něj, že existují určité pokyny výrobce měřicího zařízení, které je stran ustavení vozidla i radaru nutné dodržet, aby bylo možné výsledky měření z hlediska důkazního považovat za průkazné. Prvostupňové rozhodnutí tyto podmínky nekonkretizuje ani neuvádí, co správní orgán považuje za zjištěné z fotografie či jiných podkladů pro rozhodnutí. Žalobce uvedl, že se jedná o nezhojitelnou vadu, k čemuž poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle níž chybějící úvahy správního orgánu nemůže nahrazovat soud.

6. Správní orgány nesprávně interpretovaly důkaz výstupem z rychloměru, a přetrvává tudíž pochybnost, zda rychlost byla měřena vskutku žalobcovu vozidlu. Tisková sestava výstupu z rychloměru sestává ze tří fotografií – hlavní, velké fotografie, na které je zachyceno vozidlo žalobce; druhé, menší fotografie, na které je zachyceno vozidlo v momentě měření (je zobrazen záměrný kříž) a třetí fotografie zobrazující detail registrační značky. Ani jeden z těchto snímků však není snímkem vozidla v momentě jeho měření. Vozidlo v momentě jeho měření zachycuje menší snímek vpravo nahoře; jde o jediný snímek, který je označen též záměrným křížem. Nejedná se přitom o jeden a tentýž snímek, což je zřejmé z rozdílného úhlu, ve kterém byla fotografie pořízena. Dle žalobce je reálné, že policista pořídil – ve značeném přiblížení – snímek vozidla při Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 3 Error! Reference source not found. měření, a následně pořídil snímek jiného, jemu podobného vozidla, kterak projíždí kolem stanoviště policistů. Z ničeho však nevyplývá, že se jednalo o totéž vozidlo.

7. Rozhodnutí správních orgánů dále nejsou srozumitelná a přezkoumatelná stran formy zavinění. Z rozhodnutí správního orgánu prvého stupně se podává, že žalobce se přestupku dopustil ve formě zavinění z nedbalosti nevědomé (dle formulace „obviněný měl a mohl vědět“). Naproti tomu z rozhodnutí žalovaného se podává, že žalobce se dopustil přestupku ve formě zavinění z nedbalosti vědomé (dle formulace „obviněný věděl“). K podpoře své argumentace žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2021, čj. 10 As 291/2021-53.

8. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného, jakož i správního orgánu prvního stupně, zamítl a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce měl po celou dobu správního řízení možnost namítat podjatost úředních osob. O oprávněné úřední osobě byl žalobce nepřímo informován již skrze příkaz ze dne 24. 9. 2021. K této úřední osobě se pak žalobcův zástupce osobně dostavil za účelem pořízení kopie spisu. O oprávněné úřední osobě v odvolacím řízení žalovaný žalobce informoval písemností doručenou dne 22. 7. 2022.

10. V nynějším případě došlo k měření žalobcova vozidla laserovým rychloměrem TruCAM II, který na rozdíl od radarového rychloměru RAMER nevyžaduje zvláštní ustavení vozidla před samotným měřením podle návodu k obsluze. Záměrný kříž se nachází na žalobcově vozidle, což ve spojení s platnou kalibrací přístroje a ovládáním proškolenou obsluhou vede k závěru, že měření proběhlo v souladu s manuálem.

11. Žalovaný uvedl, že překročení rychlosti jednoznačně dokazuje výstup z provedeného měření. Záměrný kříž je umístěn na měřeném vozidle s jasně viditelnou registrační značkou. Algoritmus změření vylučuje jiného než měřeného vozidla.

12. V otázce formy zavinění žalovaný odkázal na rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, který ji hodnotil ku žalobcově prospěchu coby nevědomou nedbalost. Nebyla mu tedy nijak kladena k tíži.

13. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

1. Žaloba není důvodná. I.A K námitkám nepřezkoumatelnosti a nesrozumitelnosti 2. Krajský soud se nejprve zabýval námitkami nepřezkoumatelnosti, jejichž důvodnost by sama o sobě postačovala ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí; těmto námitkám nepřisvědčil. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 4 Error! Reference source not found.

3. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013-25).

4. Pokud jde o otázku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nesrozumitelnost, lze poukázat na rozsudek ze dne 25. 4. 2013, čj. 6 Ads 17/2013-25, v němž Nejvyšší správní soud dovodil, „že rozsudek by byl nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost, pokud by z něj nebylo lze jednoznačně dovodit, jakým právním názorem je správní orgán po zrušení svého rozhodnutí vázán a jak má v dalším řízení postupovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 80/2009-132 ze dne 22. září 2010), nebo pokud by z něj nevyplývalo, podle kterých ustanovení a podle jakých právních předpisů byla v kontextu podané správní žaloby posuzována zákonnost napadeného správního rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 28/2008-76 ze dne 21. srpna 2008), pokud by jeho odůvodnění bylo vystavěno na rozdílných a vnitřně rozporných právních hodnoceních téhož skutkového stavu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Azs 94/2007- 107 ze dne 31. ledna 2008), či pokud by jeho výrok byl vnitřně rozporný nebo by z něj nebylo možno zjistit, jak vlastně soud rozhodl (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Ads 58/2003 ze dne 4. prosince 2003, 133/2004 Sb. NSS) a v některých jiných speciálních případech. Nicméně, s tímto kasačním důvodem je nutno zacházet obezřetně, neboť zrušením rozhodnutí soudu pro nepřezkoumatelnost se oddaluje okamžik, kdy základ sporu bude správními soudy uchopen a s konečnou platností vyřešen, což není v zájmu ani účastníků řízení (v případě nositelů veřejných subjektivních práv je ve hře též jejich základní právo na rozhodnutí věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, resp. na projednání věci v přiměřené lhůtě podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), a koneckonců ani ve veřejném zájmu na hospodárnosti řízení před správními soudy, nemluvě o nákladech, jež jsou se soudním přezkumem spojeny.“ Jakkoli uvedené závěry Nejvyšší správní soud vyslovil v souvislosti s rozsudkem soudu, lze je nepochybně vztáhnout též na rozhodnutí správního orgánu.

5. Rozhodnutí správních orgánů v nynější věci nepřezkoumatelností ve světle shora uvedených kritérií netrpí.

6. Žalobce předně považoval za nepřezkoumatelné rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, neboť jeho odůvodnění by dle žalobcova názoru mělo obsahovat popis pokynů výrobce měřicího zařízení k zajištění správnosti měření. Žalobce však v průběhu Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 5 Error! Reference source not found. správního řízení nedodržení příslušných pokynů nenamítl, neboť byl zcela pasivní. Není proto dán jakýkoli důvod, aby se správní orgány k této otázce vyjadřovaly.

7. Dále žalobce označil rozhodnutí správních orgánů za nepřezkoumatelná a nesrozumitelná v otázce formy zavinění. Správní orgán prvního stupně ve výroku i odůvodnění svého rozhodnutí výslovně uvedl, že se žalobce vytýkaného přestupkového jednání dopustil z nedbalosti. Žalovaný žalobcovo odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Nepřistoupil tedy k jakékoli změně prvoinstančního rozhodnutí, a tedy ani ke změně posouzení otázky formy zavinění. Naopak zcela výslovně na straně 4 svého rozhodnutí uvedl, že „[n]alézací orgán hodnotil zavinění odvolatele v nejmírnější formě k jeho prospěchu. S ohledem na podklady shromážděné ve spise nelze s jistotou činit závěry o úmyslné formě zavinění.“ Následné konstatování, že „odvolatel, jako osoba, jež je držitelem řidičského oprávnění, věděl, že rychlou jízdou může porušit zákonem chráněný zájem“, na uvedeném posouzení nic nemění. Jedná se o konstatování obecného rázu, které nemá bezprostřední vazbu ke konkrétnímu přestupkovému jednání. Z rozhodnutí správních orgánů se nikterak nepodává, že by žalobci přičítaly k tíži jakoukoli závažnější formu zavinění než nevědomou nedbalost. Posouzení formy zavinění tudíž v nynější věci nemůže mít samo o sobě negativní důsledky do budoucna, jak se žalobce patrně domnívá. Odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 10 As 291/2021-53 je proto nepřiléhavý. I.B K námitce neuvedení oprávněných úředních osob 8. Nedůvodná je též námitka, dle které žalobce nebyl informován o oprávněné úřední osobě.

9. Správní spis skutečně záznam o oprávněné úřední osobě v řízení před správním orgánem prvního stupně neobsahuje. Krajský soud ovšem v této souvislosti přisvědčil žalovanému, dle něhož žalobce tuto informaci fakticky získal prostřednictvím příkazu ze dne 24. 9. 2021. Výslovné označení oprávněné úřední osoby obsahují též předvolání k ústnímu jednání ze dne 24. 2. 2022, 18. 3. 2022 a 2. 5. 2022. Přes toto formální pochybení tedy žalobce věděl, kdo věc vyřizoval, a nic mu tedy nebránilo v tom, aby případnou námitku podjatosti uplatnil. Pochybení správního orgánu prvního stupně tak nemělo vliv na zákonnost jeho rozhodnutí.

10. Žalovaný pak v odvolacím řízení do spisu založil záznam o oprávněné úřední osobě ze dne 21. 7. 2022, který zaslal i žalobci. I.C K námitce nesprávného hodnocení důkazů 11. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce, dle níž správní orgány nesprávně hodnotily pořízené důkazy.

12. Krajský soud nesdílí žalobcovy pochybnosti o tom, že by se snad na snímcích obsažených v záznamu o výsledku měření nacházela odlišná vozidla. Na uvedených snímcích se nachází tentýž typ vozidla tovární značky X bílé barvy vybavený střešními ližinami, přičemž vozidlo na obou snímcích zachycujících celé vozidlo (třetí snímek představuje výřez zachycující registrační značku) má stažené stínítko na straně spolujezdce. Na snímku opatřeném záměrným křížem jsou pak zřetelné přinejmenším první 4 znaky registrační značky, které odpovídají registrační značce vozidla na zbylých dvou snímcích. Krajský soud proto považuje možnost záměny vozidel téhož typu za Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 6 Error! Reference source not found. prakticky vyloučenou. Nic nenasvědčuje tomu, že by snad policista obsluhující rychloměr měl do záznamu o výsledku měření zasahovat (tedy použít fotografie dvou různých vozidel), jak žalobce naznačuje.

V. Závěr a náklady řízení

13. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 23. června 2023 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M.