60 A 14/2024

Rubrum

č. j. 60 A 14/2024- 40 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: X, narozen dne státní příslušnost bytem zastoupen advokátem Mgr. Lukášem Kockem sídlem Na Střelnici 522/6, 186 00 Praha 8 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2024, sp. zn. OPZU-správ. 115263/2024/paho1 SO2, čj. KUJCK 122458/2024, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem se potvrzuje: J. M. 2 60 A 14/2024

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Městský úřad Strakonice rozhodnutím ze dne 9. 9. 2024, sp. zn. MUST/027538/2024/OD/kop, čj. MUST/039247/2024/OD/kop, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Tohoto přestupku se dopustil z vědomé nedbalosti tím, že dne 15. 6. 2024 ve 14:42 hodin, na silnici č. I/4, ve směru jízdy na Prahu, v okrese Strakonice, řídil motorové vozidlo tovární značky X, registrační značky X, v úseku u obce Brusy (poloha měřiče: E 14°0'15.87", N 49°18'19,00"), přičemž mu policejní hlídka naměřila silničním rychloměrem rychlost jízdy 152 km/h, po odečtení možné odchylky (+/- 3 %) 147 km/h. Žalobce tedy překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy mimo obec, kde je nejvyšší dovolená rychlost jízdy stanovena na 90 km/h, a to nejméně o 57 km/h, čímž porušil § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu. Správní orgán prvního stupně žalobci za uvedený přestupek uložil pokutu ve výši 8 000 Kč, trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců a náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč.

2. Žalobcovo odvolání žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 9. 12. 2024 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně trpí zásadními vadami formálního i obsahového rázu a žalobce jimi byl zkrácen na svých právech. Obě uvedená rozhodnutí jsou podle žalobce nezákonná, protože nebyl řádně zjištěn skutkový stav, správní orgány nesprávně právně posoudily předmětný skutek a v rámci jeho posouzení překročily meze správního uvážení, když rozhodly v rozporu s právní úpravou i ustálenou judikaturou. Obě správní rozhodnutí nemají oporu v provedeném dokazování, z jejich výroků a odůvodnění není zřejmé, jakými podklady se správní orgány při rozhodování řídily, protože učiněné skutkové závěry jsou převážně spekulativní. Obě správní rozhodnutí jsou tak dle žalobce nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů.

5. Žalobce má pochybnosti o tom, zda je přestupek řádně zdokumentován. Odkazuje přitom na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2011, čj. 7 As 102/2010-86, podle něhož je nutné, aby závěr o spáchání přestupku byl dostatečně podložen věrohodnými a relevantními důkazy. Ty ve vzájemné provázanosti tvoří vnitřně nerozporný systém dílčích informací, které nemohou vést k jinému závěru, než že se žalobce předmětného přestupku dopustil.

6. Dále žalobce zpochybňuje validitu vydaných pokutových bloků, neboť dle jeho názoru nebyly způsobilým podkladem k provedení zápisu bodů do registru řidičů ve smyslu § 92 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), ve znění platném do 31. 12. 2024. Žalobce má za to, že ne všechny zákonem vyžadované údaje jsou v nich uvedeny. Shodu s prvopisem se potvrzuje: J. M. 3 60 A 14/2024 7. Následně žalobce namítá, že správní orgán neprovedl jím navrhované doplnění dokazování, a proto se žalobce nemohl osobně k věci ve své výpovědi vyjádřit. Rovněž již v počáteční fázi řízení nemohl žalobce tvrdit, že se žádného bodovaného přestupku nikdy nedopustil. Jelikož správní orgán v té době neměl k dispozici pokutové bloky, na které by se žalobce mohl podívat a ověřit pravost svého podpisu na nich. Vzhledem k „značné časové prekluzi od údajného spáchání přestupků“, si žalobce nepamatoval, zda údajné přestupky spáchal či podepsal pokutové bloky, neboť se těchto údajných přestupků měl dopustit před 4 lety.

8. Žalobce na závěr žaloby navrhl, aby krajský soud opatřil znalecký posudek z oboru grafologie pro ověření pravosti podpisu žalobce a navrhl též svůj účastnický výslech.

9. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného, jakož i správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil správnímu orgánu prvního stupně k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobní námitky nejsou důvodné a na svém rozhodnutí trvá, když žalobce neuvádí v žalobě žádnou novou skutečnost, námitku či návrh. V napadeném rozhodnutí žalovaný popsal veškeré správní úvahy, včetně hodnocení podkladů. Skutkový stav byl zjištěn dostatečně ze spisového materiálu postoupeného Policií České republiky.

11. K námitkám ohledně nedostatků příkazových bloků a tvrzených nedostatků souvisejícího rozhodnutí, kterým byly námitky proti zápisu bodů zamítnuty, žalovaný uvedl, že se v daném přestupkovém řízení žádný příkazový či pokutový blok nenacházel. O záznamu bodů správní orgány nerozhodovaly a žalovaný nemá o existenci takovéhoto rozhodnutí žádné vědomí. Žalovaný má proto tyto námitky za irelevantní, neboť se nevztahují k nynějšímu přestupkovému řízení.

12. Žalovaný odmítá, že provedené důkazy nejsou dostatečné, a netvoří ucelený řetězec, neboť provedené důkazy jsou velmi podrobně hodnoceny již v prvostupňovém správním rozhodnutí. Žalovaný se s tímto hodnocením ztotožnil, jelikož posuzované podklady jsou ve vzájemném souladu.

13. Žalovaný rovněž opakuje, že provádění ústního jednání by bylo nadbytečné, když skutkový stav byl bez pochybností zjištěn z provedených listinných podkladů. Není pochybnosti o místě a způsobu změření, změřeném vozidle a jeho řidiči – osobě žalobce, a výši naměřené rychlosti. Na základě daných důkazů bylo dle žalovaného možné vyslovit vinu, a proto by bylo další doplnění spisu či dokazování zcela nadbytečným.

14. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

16. Žaloba není důvodná.

17. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti; této námitce nepřisvědčil. Shodu s prvopisem se potvrzuje: J. M. 4 60 A 14/2024 18. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013 25).

19. Je třeba také připomenout, že nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné představy účastníka řízení, jakým způsobem nebo jak podrobně měl správní orgán své rozhodnutí odůvodnit, ale vadou, která soudu brání přezkoumat jeho rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, čj. 3 Azs 69/2016-24, či ze dne 27. 9. 2017, čj. 4 As 146/2017‑35).

20. Žalobce námitku nepřezkoumatelnosti nikterak blíže nespecifikoval. Krajský soud proto ve stejné míře obecnosti uvádí, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů shora uvedeným kritériím vyhovují.

21. Žalobce v žalobě především zpochybňuje validitu blíže nespecifikovaných pokutových bloků, kdy obecně namítá, že pokutové bloky nesplňují zákonem vyžadované náležitosti. Žalobce má za to, že některé z povinných údajů, jejichž výčet stanovuje § 92 odst. 2 přestupkového zákona, nejsou v pokutových blocích uvedeny. Tato námitka je zcela mimoběžná.

22. Předmětem tohoto řízení je přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2. zákona o silničním provozu, tedy překročení nejvyšší dovolené rychlosti mimo obec o 50 km/h a více. To znamená, že správní orgány při svém rozhodování nevycházely z pokutových bloků, jak mylně tvrdí žalobce, ale z oznámení o přestupku vyhotoveného Policií České republiky dne 16. 6. 2024, ze záznamu o přestupku obsahujícím mimo jiné údaje z rychloměru TruCAM II, jenž byl ke změření rychlosti použit, a fotografie vozidla (včetně fotografie se záměrným křížem rychloměru na čelní masce vozu), a z dalších listinných podkladů založených ve správním spise.

23. Ostatně jejich výčet uvádí již správní orgán prvního stupně na straně 2 prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný následně v napadeném rozhodnutí na stranách 2-3 tento výčet opakuje v rámci jeho přezkumu prvostupňového rozhodnutí a konstatuje, že hodnocení veškerých podkladů provedené správním orgánem prvního stupně považuje za zcela dostatečné a správné. Shodu s prvopisem se potvrzuje: J. M. 5 60 A 14/2024 24. Krajský soud k uvedené námitce doplňuje, že správní orgány se o jiném přestupku než o přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2. zákona o silničním provozu, který je předmětem tohoto řízení, zmiňují pouze v souvislosti s odůvodněním zvoleného trestu. Při určení konkrétního trestu za spáchaný přestupek vzaly správní orgány v potaz jako přitěžující okolnost žalobcův přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7. zákona o silničním provozu z roku 2023, který ale nebyl předmětem řízení, a nebylo tak o něm rozhodováno. Správní orgány ani přestupek z roku 2023 nijak nehodnotily, pouze na základě skutečnosti jeho existence dovodily, že žalobce má sklony k nekázni v silničním provozu. Ani tehdejší věc přitom zcela zřejmě neřešila policie na místě formou pokutového bloku, jelikož Městský úřad Železný Brod žalobci vedle pokuty taktéž uložil zákaz řízení motorových vozidel (srov. § 91 odst. 1 přestupkového zákona).

25. Vzhledem k tomu, že předmětem přezkumu v dané věci nejsou žádné pokutové bloky, u kterých by bylo možné zpochybňovat pravost podpisu, je žalobcem navržené doplnění dokazování v podobě vyžádání si grafologického posudku nadbytečné.

26. Žalobce v souvislosti s námitkou ohledně pokutových bloků rovněž namítl, že se nemohl osobně k věci vyjádřit ve své výpovědi.

27. Podle § 80 odst. 1 přestupkového zákona „[s]právní orgán může nařídit ústní jednání.“ 28. Dle § 80 odst. 2 přestupkového zákona „[s]právní orgán nařídí ústní jednání na požádání obviněného, je-li to nezbytné k uplatnění jeho práv; jinak návrh zamítne usnesením, které se oznamuje pouze obviněnému. O právu žádat nařízení ústního jednání musí být obviněný poučen. Správní orgán nařídí ústní jednání i bez požádání obviněného, je-li to nezbytné pro zjištění stavu věci. Správní orgán prvního stupně nařídí ústní jednání i bez požádání obviněného, je-li obviněným mladistvý “ (důraz doplněn).

29. Z citovaných ustanovení zákona plyne, že správní orgán má možnost nařídit ústní jednání. Nejedná se však bez dalšího o jeho povinnost, a je tak na jeho uvážení, zda je ústní jednání nutné a účelné pro rozhodnutí v dané věci. To znamená, že správní orgán nemusí nařídit ústní jednání, ani pokud o to obviněný výslovně požádá. V takovém případě však musí být nepochybné, čeho a jak se obviněný dopustil. Ústní jednání by proto bylo nehospodárné a pro rozhodnutí o věci samé neúčelné, neboť nelze předpokládat, že by přineslo jakékoli nové a pro věc podstatné skutečnosti. Takovým případem je i právě projednávaná věc, kdy z listinných podkladů je nepochybné, kdy a jak se žalobce dopustil konkrétního přestupku.

30. Správní orgán prvního stupně zástupci žalobce dne 5. 8. 2024 zaslal výzvu k vyjádření se k podkladům, v níž poučil žalobce o jeho právu na vyjádření se k podkladům rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu a určil žalobci k tomu lhůtu 5 dní. Zároveň žalobce poučil o jeho právu požádat o nařízení ústního jednání dle § 80 odst. 2 přestupkového zákona. Žalobce práva vyjádřit se k podkladům nevyužil. Prostřednictvím svého právního zástupce pouze v reakci na výzvu k vyjádření požádal přípisem ze dne 6. 8. 2024, doručeného správnímu orgánu prvního stupně dne 9. 8. 2024, o nařízení ústního jednání. Jelikož žalobce neuvedl žádnou skutečnost, jež by nařízení ústního jednání opodstatňovala, správní orgán prvního stupně žádost usnesením ze dne 13. 8. 2024, zamítl a svůj postup řádně zdůvodnil. V žádosti o nařízení ústního jednání, v odvolání, ani následně v žalobě žalobce neuvedl žádnou skutečnost, která by nařízení ústního jednání vyžadovala. Žalobce měl ostatně po Shodu s prvopisem se potvrzuje: J. M. 6 60 A 14/2024 celou dobu správního řízení možnost vyjadřovat se k věci písemně. Krajský soud má proto námitku nemožnosti osobně se k věci vyjádřit za neopodstatněnou.

31. Krajský soud se dále souhrnně zabýval námitkami nesprávného zjištění skutkového stavu, nejasnosti, z jakých podkladů správní orgány při rozhodování vycházely, nedostatečného zdokumentování přestupku a spekulativních skutkových závěrů. Ani tyto námitky nejsou důvodné.

32. Správní spis obsahuje úřední záznam policie ze dne 16. 6. 2024 popisující žalobcovo přestupkové jednání (viz shora odst. 1 tohoto rozsudku) a okolnosti silniční kontroly. Měření bylo provedeno proškolenou osobou za užití ručního silničního rychloměru TrueCAM II. V době spáchání předmětného přestupku byla denní doba, úsekem neprojížděla žádná jiná vozidla k jejichž záměně s uvedeným vozem by mohlo dojít, a hlídka změřené vozidlo po celou dobu od změření do zastavení neztratila z dohledu. Následně bylo měřené vozidlo zastaveno a jeho řidič ztotožněn, přičemž vyšlo najevo, že se jedná o osobu žalobce. Žalobci bylo poté sděleno podezření ze spáchání předmětného přestupku z důvodu porušení ustanovení § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu, když v daném úseku pozemní komunikace je nejvyšší dovolená rychlost stanovena na 90 km/h. Jelikož předmětný přestupek nelze řešit příkazem na místě, bylo při kontrole sepsáno oznámení přestupku. Toto oznámení si žalobce přečetl. Možnosti písemného vyjádření se ke sdělenému podezření nevyužil a oznámení podepsal. Další jízda byla žalobci zakázána a byl mu zasahující hlídkou policie zadržen řidičský průkaz, přičemž ani tentokrát žalobce nevyužil možnosti písemného vyjádření.

33. Uvedené skutečnosti vyplývající z úředního záznamu potvrzuje již zmíněné oznámení přestupku překročení nejvyšší dovolené rychlosti ze dne 15. 6. 2024 podepsané žalobcem. S tím koresponduje i potvrzení o zadržení řidičského průkazu/prohlášení řidičského průkazu za zadržený ze dne 15. 6. 2024, které žalobce taktéž podepsal.

34. Ve správním spise je též založen ověřovací list o provedení ověření silničního laserového rychloměru TrueCAM II, které bylo platné až do dne 7. 4. 2025.

35. Dále se ve správním spise nachází záznam o přestupku, v němž jsou uvedeny údaje o měřeném vozidle, změřená rychlost vozidla, místo a čas měření, maximální povolená rychlost v daném úseku a jméno osoby provádějící měření, přičemž všechny údaje zde uvedené se shodují s výše popsanými údaji. Právě tento podklad je pro posouzení věci zcela klíčový, přičemž žalobce jej žádným způsobem ani nezpochybnil.

36. Ve správním spise je rovněž založena evidenční karta řidiče, z níž mimo jiné vyplývá, že žalobce se v minulosti dopustil dvou dopravních přestupků, a to v roce 2010 překročením maximální povolené rychlosti a v roce 2023 přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7. zákona o silničním provozu.

37. Krajský soud má proto za to, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně na základě písemných podkladů, se kterými měl žalobce možnost se seznámit a písemně se k nim vyjádřit. Není pochyb o tom, že se přestupek stal, jeho pachatelem byl žalobce a přestupek byl řádně zdokumentován. K témuž závěru dospěl i žalovaný.

38. Z toho plyne rovněž skutečnost, že správní orgány žádným způsobem nejednaly v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Naopak postupovaly v souladu s jeho rozsudkem Shodu s prvopisem se potvrzuje: J. M. 7 60 A 14/2024 ze dne 22. 7. 2011, čj. 7 As 102/2010-86, na který se odkazoval žalobce, neboť podklady pro rozhodnutí vytváří „dostatečně jednoznačný, vzájemně provázaný a vnitřně nerozporný systém dílčích informací, které nahlíženy jako celek nemohou vést k jinému závěru, než že“ se žalobce předmětného přestupku dopustil. Námitka ohledně rozhodnutí v rozporu s právní úpravou a ustálenou judikaturou je tak zcela mylná.

39. Za této situace krajský soud nepovažoval za potřebné provádět důkaz účastnickým výslechem žalobce, neboť tento důkazní prostředek má pouze podpůrnou povahu, nelze-li skutkový stav věci zjistit jinak (§ 131 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.).

40. Pokud jde o námitku týkající se údajných vad formálního a obsahového rázu obou správních rozhodnutí, jimiž měl být žalobce zkrácen na svých právech, pak ta je pouze zcela obecná a neumožňuje krajskému soudu, aby se jí blíže zabýval. Pouze obecně proto krajský soud uvádí, že žádné takovéto vady neshledal.

V. Závěr a náklady řízení

41. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

42. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

43. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. V případě procesně úspěšného žalovaného nevyšlo najevo, že by vynaložil náklady nad rámec své běžné činnosti, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 13. ledna 2026 JUDr. Michal Hájek, Ph.D., v. r. samosoudce Shodu s prvopisem se potvrzuje: J. M.