60 A 2/2022

Rubrum

Č. j. 60 A 2/2022 - 34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: L.D., narozen dne X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Janem Koptišem se sídlem Široká 432/11, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. OPZU-správ. 108938/2021/pere SO 2, čj. KUJCK 127260/2021 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 2 60 A 2/2022

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Magistrát města České Budějovice (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 8. 9. 2021, sp. zn. Spr. př. 1389/2021 Ole, čj. SO/2830/2021, shledal žalobce vinným z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Tohoto přestupku se dle správního orgánu prvního stupně žalobce z nedbalosti dopustil tím, že se dne 18. 1. 2021 v 10:31 v ulici Husova třída v Českých Budějovicích neřídil dopravní značkou č. B 24b „Zákaz odbočení vlevo“ a při jízdě vlevo odbočil vozidlem tovární značky X s registrační značkou X do ulice Jaroslava Haška. Za tento přestupek uložil správní orgán prvního stupně žalobci pokutu ve výši 1 500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

2. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím doplnil výrok rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o slova „a dále nerespektoval vodorovnou dopravní značku V 9a ‚Směrové šipky‘ “ a ve zbytku prvoinstanční rozhodnutí potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 25. 1. 2022 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobce nejprve obecně namítl, že ve správním řízení došlo v důsledku nesprávných skutkových zjištění a v důsledku nesprávného a nezákonného právního hodnocení k chybnému a protizákonnému závěru o žalobcově vině, a tím k uložení nezákonného správního trestu.

5. Žalobce je přesvědčen, že se nejednalo o vědomé a zejména jím zaviněné porušení svislého dopravního značení. Žalobce objektivně nemohl svislou dopravní značku zakazující odbočení vlevo vidět kvůli zakrytému výhledu způsobenému autobusem MHD jedoucím souběžně se žalobcovým vozidlem ve vyhrazeném jízdním pruhu. Žalobce provedl posuzovaný jízdní manévr v dobré víře, že v místě nebylo odbočení zakázáno. Není zde plné vodorovné dopravní značení, které by řidiče na nemožnost tohoto manévru upozorňovalo. Při výjezdu z komunikace (parkoviště) před Střední zdravotnickou školou je křižovatka směrem do ulice Jaroslava Haška průjezdná.

6. Umístění svislé dopravní značky je v rozporu s vyhláškou č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích (dále jen „vyhláška č. 294/2015 Sb.“).

7. Dle žalobce správní orgán ani žalovaný dostatečně nespecifikovaly, jakým způsobem mělo být nerespektováno vodorovné dopravní značení. Předmětem projednání přestupku před správním orgánem prvního stupně pak bylo pouze nerespektování svislého dopravního značení, což vyplývá též z výrokové části prvostupňového rozhodnutí.

8. Správní orgány se bezdůvodně odmítly zabývat pochybnostmi o zavinění na straně žalobce, ačkoli ten je na svou obhajobu uváděl, a vyloučily tak aplikaci zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 3 60 A 2/2022 9. Jako důkaz žalobce navrhl provést žalobou napadené rozhodnutí, rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, žalobcovo odvolání a správní spis.

10. Rozhodnutí žalovaného je dle žalobce nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Z tohoto rozhodnutí není zřejmé, o jaký podklad či zjištění lze opřít, že v daném místě se nachází takovéto vodorovné dopravní značení. Stejnou vadou je stižen závěr o doplnění výroku správního orgánu prvního stupně, neboť ohledně vodorovného značení nebylo prováděno dokazování a žalobci nebyla dána možnost se k tomuto vyjádřit.

11. Žalobou napadené rozhodnutí je taktéž nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný náležitě nezdůvodnil, na základě čeho byl oprávněn změnit (doplnit) výrok rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Žalovaným citovaná judikatura se vztahuje výhradně ke „změně odůvodnění“ odvolacím orgánem.

12. Závěrem žalobce poukázal na znění § 2 odst. 4 správního řádu a dále čl. 1, čl. 4 odst. 3 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

13. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

14. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobcovo přestupkové jednání bylo jednoznačně prokázáno. Žalobce nerespektoval shora uvedené dopravní značky. Značka zákaz odbočení je přitom viditelná již po přejetí Dlouhého mostu. Ačkoli při souběžné jízdě s autobusem či trolejbusem v místě jejího umístění nemusí být vidět, řidič je povinen sledovat dopravní značení s předstihem, aby na něj mohl reagovat. Žalobce se tedy přestupkového jednání dopustil zaviněně formou nedbalosti. K otázce zákonnosti umístění dopravní značky žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2010, čj. 8 As 68/2009-83.

15. Za nedůvodné označil žalovaný i námitky nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně splňuje všechny zákonné náležitosti. Ve spise je obsažena fotografická dokumentace zachycující kompletně veškeré dopravní značení v místě, a to včetně vodorovné značky (směrové šipky). Žalovaný je oprávněn změnit výrok rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

16. Námitka nezákonnosti a zásahu do ústavně zaručených práv žalobce je pouze zcela obecná.

17. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Průběh jednání

18. Žalobce se jednání konaného 13. 2. 2023 nezúčastnil. Zástupce žalobce odkázal na písemné vyhotovení žaloby a dodal, že správní orgány nezjistily dostatečně skutkový stav věci pro závěr o vině žalobce. Vodorovná směrová šipka nadto nebyla na vozovce dostatečně zřetelná (tato námitka představuje striktně vzato nový žalobní bod, avšak krajský soud se k ní přesto dále stručně vyjádří). Účastníci řízení setrvali na svém procesním stanovisku. K dotazu soudu shodně uvedli, že žádné důkazní návrhy nevznáší. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 4 60 A 2/2022 V. Právní hodnocení krajského soudu 19. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

20. Žaloba není důvodná. V.A K námitkám nepřezkoumatelnosti 21. Krajský soud se nejprve zabýval námitkami nepřezkoumatelnosti, jejichž důvodnost by sama o sobě postačovala ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí; těmto námitkám nepřisvědčil.

22. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013-25).

23. Pokud jde o otázku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nesrozumitelnost, lze poukázat na rozsudek ze dne 25. 4. 2013, čj. 6 Ads 17/2013-25, v němž Nejvyšší správní soud dovodil, „že rozsudek by byl nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost, pokud by z něj nebylo lze jednoznačně dovodit, jakým právním názorem je správní orgán po zrušení svého rozhodnutí vázán a jak má v dalším řízení postupovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 80/2009-132 ze dne 22. září 2010), nebo pokud by z něj nevyplývalo, podle kterých ustanovení a podle jakých právních předpisů byla v kontextu podané správní žaloby posuzována zákonnost napadeného správního rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 28/2008-76 ze dne 21. srpna 2008), pokud by jeho odůvodnění bylo vystavěno na rozdílných a vnitřně rozporných právních hodnoceních téhož skutkového stavu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Azs 94/2007-107 ze dne 31. ledna 2008), či pokud by jeho výrok byl vnitřně rozporný nebo by z něj nebylo možno zjistit, jak vlastně soud rozhodl (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Ads 58/2003 ze dne 4. prosince 2003, 133/2004 Sb. NSS) a v některých jiných speciálních případech. Nicméně, s tímto kasačním důvodem je nutno zacházet obezřetně, neboť zrušením rozhodnutí soudu pro nepřezkoumatelnost se oddaluje okamžik, kdy základ sporu bude správními soudy uchopen a s konečnou platností vyřešen, což není v zájmu ani účastníků řízení (v případě nositelů veřejných subjektivních práv je ve hře též jejich základní právo na rozhodnutí věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 5 60 A 2/2022 Listiny základních práv a svobod, resp. na projednání věci v přiměřené lhůtě podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), a koneckonců ani ve veřejném zájmu na hospodárnosti řízení před správními soudy, nemluvě o nákladech, jež jsou se soudním přezkumem spojeny.“ Jakkoli uvedené závěry Nejvyšší správní soud vyslovil v souvislosti s rozsudkem soudu, lze je nepochybně vztáhnout též na rozhodnutí správního orgánu.

24. Žalobce předně považoval rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, neboť z něj údajně není patrno, o jaký podklad či zjištění lze opřít, že v daném místě je takovéto vodorovné dopravní značení, potažmo na základě čeho žalovaný přistoupil k doplnění výroku prvoinstančního rozhodnutí. Nutno podotknout, že tyto námitky svým obsahem nepředstavují námitky nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost, jak tento institut vykládá soudní judikatura, nýbrž nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Z rozhodnutí totiž dle žalobce není patrno, na základě jakých (skutkových) důvodů žalovaný ke svým závěrům dospěl. S tímto závěrem se krajský soud neztotožnil.

25. Žalovaný na straně 2 svého rozhodnutí podrobně popsal skutková zjištění správního orgánu prvního stupně, přičemž poukázal též na fotodokumentaci zachycující jednak samotný průběh přestupkového jednání a jednak dopravní značení na křižovatce ulic Husova třída a Jaroslava Haška. Z této fotodokumentace je pak jednoznačně patrno, že kromě značky č. B 24b „Zákaz odbočení vlevo“ se zde nachází i doplňující vodorovná značka č. V 9a „Směrové šipky“. Na obsah spisu pak žalovaný v této souvislosti odkazuje i na straně 4 žalobou napadeného rozhodnutí. Jakkoli si lze samozřejmě vždy představit košatější odůvodnění rozhodnutí, z uvedeného je zcela jednoznačně patrno, z čeho žalovaný svá skutková zjištění čerpal. S ohledem na skutečnost, že správní spis v dané věci je poměrně útlý, lze obecnější odkaz na fotodokumentaci, resp. obsah správního spisu (bez označení konkrétních listin) tolerovat.

26. Žalovaný taktéž dostatečným způsobem zdůvodnil, proč přistoupil k doplnění výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Jednal tak v návaznosti na popis skutkového stavu v podobě umístění značky č. V 9a „Směrové šipky“. Uvedl, že skutkový stav věci je ve spisu již dostatečně zachycen, avšak správní orgán prvního stupně jej dostatečně nerozvedl. Žalovaný pak výslovně odkázal mimo jiné i na dikci § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, který změnu prvoinstančního rozhodnutí umožňuje, a to i v jeho výrokové části. Takovéto úvahy považuje krajský soud za zcela dostatečné.

27. Námitka, dle níž se žalobce nemohl k otázce umístění vodorovného značení vyjádřit, není námitkou nepřezkoumatelnosti, a krajský soud se jí proto bude zabývat až následně. V.B K věcným námitkám 28. Nedůvodné jsou též námitky nedostatečně zjištěného skutkového stavu.

29. Žalobce v této souvislosti namítá především to, že údajně nemohl dopravní značku zakazující odbočení vlevo vidět kvůli projíždějícímu autobusu MHD.

30. K tomu krajský soud ve shodě se žalovaným podotýká, že je skutečně nepravděpodobné, že by žalobce nemohl značku vidět po celou dobu jízdy směrem ke křižovatce ulic Husova třída a Jaroslava Haška. Nicméně ještě podstatnější je Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 6 60 A 2/2022 skutečnost, že je v místě umístěna též vodorovná dopravní značka – směrová šipka. To je zcela jednoznačně zachyceno na fotodokumentaci založené ve správním spisu. Z fotodokumentace založené ve spisu je pak zřejmé, že v době spáchání přestupku vozovka nebyla ani jakkoli zakryta (například sněhem). Z ničeho tedy neplyne, že by vodorovná směrová šipka nebyla na vozovce patrná. Na pořízených fotografiích je naopak dobře viditelná. Žalobce se tak stěží může dovolávat dobré víry v to, že na křižovatce bylo odbočení vlevo povoleno. Coby řidič je totiž povinen sledovat jak svislé, tak i vodorovné dopravní značení.

31. Namítá-li žalobce, že se k otázce umístění vodorovného značení nemohl vyjádřit, pak nelze přehlédnout, že žalovaný v tomto ohledu žádné podklady rozhodnutí nedoplňoval. Žalobci nic nebránilo v tom, aby se v této souvislosti vyjádřil již v průběhu řízení před správním orgánem prvního stupně, který jej o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí přípisem ze dne 5. 8. 2021 výslovně poučil.

32. Nutno k tomu podotknout, že v případě obou značek (č. B 24b „Zákaz odbočení vlevo“ i č. V 9a „Směrové šipky“) se v nynější věci jedná o porušení stále stejné povinnosti podle zákona o silničním provozu, tj. porušení zákazu odbočování vlevo. Vodorovné značení v tomto případě svislou dopravní značku pouze doplňuje, neboť jak plyne z bodu 3. přílohy č. 8 k vyhlášce č. 294/2015 Sb., vodorovné směrové šipky „mohou být použity i k potvrzení jinak stanoveného směru jízdy“. Za této situace je nerozhodné, že správní orgán prvního stupně spatřoval přestupkové jednání pouze v porušení zákazu odbočování stanoveného svislou dopravní značkou, jelikož tu vodorovné směrové šipky v daném místě jen potvrzují. Skutečnost, že správní orgán prvního stupně shledal naplnění skutkové podstaty přestupku pouze v nerespektování svislé dopravní značky (která primárně zákaz odbočení vlevo stanovuje), zatímco žalovaný tuto úvahu doplnil též o nerespektování vodorovného značení (které svislou dopravní značku potvrzuje), proto na posouzení věci nic nemění. Lichá je tedy i argumentace, dle níž správní orgány porušení vodorovné dopravní značky dostatečně nespecifikovaly.

33. S ohledem na uvedené krajský soud neshledal, že by v posuzovaném případu existovaly jakékoli relevantní pochybnosti o skutkovém stavu věci, které by správní orgány měly při svém rozhodování zohlednit ve prospěch žalobce. V.C Ke zbylým námitkám 34. Žalobní námitka, dle níž je umístění svislé dopravní značky v rozporu s vyhláškou č. 294/2015 Sb., je zcela nekonkrétní. Krajský soud se jí proto ani nemůže blíže zabývat. Žalovaný však v této souvislosti zcela přiléhavě poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 8 As 68/2009-83, dle něhož „[z]e zákona o silničním provozu, prováděcích předpisů ani z jiných právních předpisů nelze dovodit, že by účastník provozu na pozemních komunikacích sám mohl činit soudy o zákonnosti dopravní značky a na základě svého hodnocení se rozhodnout, zda se zákazem vyjádřeným danou značkou bude či nebude řídit“ (z pozdější judikatury srov. například též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2020, čj. 2 As 179/2018-36, ze dne 18. 5. 2020, čj. 5 As 41/2019-23, a ze dne 29. 4. 2021, čj. 2 As 236/2019-41).

35. Žalobce v závěru žaloby obecně namítá porušení svých práv. Činí tak formou pouhých odkazů na některá ustanovení správního řádu a Listiny. K tomu krajský soud Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 7 60 A 2/2022 toliko poznamenává, že pouhý poukaz na dikci zákonných ustanovení nelze považovat za řádně uplatněný žalobní bod (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS). Takto formulované námitky tudíž ani neumožňují věcný přezkum.

VI. Závěr a náklady řízení

36. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. V případě procesně úspěšného žalovaného nevyšlo najevo, že by vynaložil náklady nad rámec své běžné činnosti, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 13. února 2023 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M.