60 A 3/2020

Rubrum

č. j. 60 A 3/2020-32 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: P. Č., narozen bytem zastoupen advokátem Mgr. Václavem Voříškem se sídlem Pod kaštany 245/10, 160 00 Praha 6 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. ODSH 123789/2019/jary1 SO3, čj. KUJCK 2114/2020, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 60 A 3/2020

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Dne 22. 2. 2019 obdržel Městský úřad Strakonice (dále jen „správní orgán prvního stupně“) oznámení o přestupku ze dne 14. 2. 2019. Z tohoto oznámení a úředního záznamu ze dne 11. 2. 2019 se podává, že Policie České republiky dne 12. 1. 2019 na pozemní komunikaci I/04 u obce Brusy, u občerstvení po pravé straně komunikace ve směru jízdy Předotice – Strakonice, okres Strakonice, v 16:57 hodin naměřila rychloměrem Ramer 10C, vozidlu x, barvy černá-metal, registrační značky x, rychlost 90/107/103 km/h, přičemž uvedené vozidlo řídil žalobce.

2. Rozhodnutím ze dne 8. 7. 2019, čj. MUST/008481/2019/OD/hla, uznal správní orgán prvního stupně žalobce vinným ze spáchání přestupku z nedbalosti dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), za který mu uložil správní trest pokuty ve výši 1 500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

3. O odvolání proti tomuto rozhodnutí rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím tak, že odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

4. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 9. 3. 2020 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

5. Žalobce nejprve popsal průběh správního řízení a jím uplatněné námitky v rámci správního řízení.

6. Žalobce dále namítl, že se žalovaný nevypořádal s faktem, že správní orgán neuvedl jediný zákonný důvod, proč žalobcem navrhované důkazy (výslech policejní hlídky a důkaz návodem k obsluze použitého měřiče) v rámci správního řízení neprovedl. Tímto postupem způsobil nezákonnost rozhodnutí.

7. Žalobce v odvolání namítal, že návod k obsluze nebyl proveden jako důkaz, což zapříčinilo nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný k tomu pouze uvedl, že z předložených podkladů nevyvstaly žádné pochybnosti o správnosti provedeného měření, v důsledku čehož nevyvstala povinnost provést důkaz návodem k obsluze a výslechem hlídky.

8. Žalobce uvedl, že povinnost provést důkaz návodem k obsluze nevzniká pouze v případě, kdy dojde ke zpochybnění měření, ale též tehdy, pokud je konstatováno, že byl návod k obsluze při měření rychlosti dodržen. V souvislosti s tím odkázal žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2016, čj. 7 As 27/2016-31, a dále na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2014, čj. 58 A 33/2012-26. Z uvedených důvodů považuje žalobce žalobou napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné.

9. Žalobce namítl, že fakt, že ke změření rychlosti došlo, ještě neznamená, že byla rychlost změřena v souladu s návodem k obsluze. Uvedené dle něj vyplývá z vyjádření Českého metrologického institutu, které žalobce krajskému soudu předložil, a jímž navrhl provést důkaz. Ověřovací list dle žalobce dokládá pouze to, že pokud proběhlo Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 60 A 3/2020 měření v souladu s návodem k obsluze, pak je naměřená rychlost správná. Samotný fakt, že byl rychloměr ověřen tak nezakládá správnost měření.

10. Konečně fakt, že měření rychlosti provedla proškolená osoba, neznamená, že měření rychlosti proběhlo v souladu s návodem k obsluze. I policisté jsou lidé a chybují, ať již záměrně či nezáměrně. K tomu odkázal žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2016, čj. 3 As 77/2015-37.

11. Žalobce v rámci správního řízení namítal, že při měření rychlosti došlo k reflexi, a dále namítal, že měřící vozidlo nebylo ustaveno rovnoběžně s osou komunikace. Žalovaný k danému uvedl, že vznik reflexe vyloučil na základě vyhodnocení snímku a nastaveného dosahu radaru. Žalobce uvedl, že neví, o jaké vyhodnocení snímku má jít. Správní orgány nepopsaly, jak vyhodnocení snímku proběhlo a proč z vyhodnocení vyplývá právě to, že měření rychlosti proběhlo v souladu s návodem k obsluze. Stejně tak správní orgány nepopsaly, proč by z výstupu z rychloměru mělo vyplývat právě to, že měřící vozidlo bylo ustaveno v souladu s návodem k obsluze. Uvedené konstatování považuje žalobce za nepřezkoumatelné.

12. Za zcestnou označil žalobce argumentaci žalovaného ve vztahu k nastavení radaru. Policejní hlídka měřila rychlost pouze přes jeden pruh. Návod k obsluze na takové měření doporučuje zvolit vzdálenost 20 metrů. V tomto případě však policejní hlídka zvolila nesprávně vzdálenost 60 metrů, čímž vyvolala větší riziko vzniku reflexe.

13. Nad rámec výše uvedeného žalobce vyjádřil svůj nesouhlas a nesouhlas svého advokáta s vyvěšením jejich osobních údajů na celosvětové komunikační síti internetu Nejvyšším správním soudem prostřednictvím jeho webu.

14. Žalobce navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

15. Žalovaný předně odmítl námitku žalobce, dle které proběhlo měření rychlosti v rozporu s návodem k obsluze. Dále žalovaný označil námitky žalobce za nepodložené, fabulující a nezpůsobilé relevantním způsobem zpochybnit výsledek měření. Spolu s tím odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2014, čj. 10 As 25/2014-48, ze dne 24. 6. 2016, čj. 6 As 50/2015-38 a ze dne 4. 12. 2013, čj. 1 As 83/2013-60.

16. Žalovaný se dále vyjádřil k (ne)dostatečnosti zjištěného skutkového stavu, když popsal rozhodné okolnosti.

17. Žalovaný odmítl i tvrzení žalobce týkající se reflexe a nesprávně ustaveného měřícího vozidla. Žalovaný uvedl, že reflexe při měření byla vyloučena. Dále skutečnost, že by bylo měřící vozidlo nebylo ustanoveno rovnoběžně s vozovkou, nemá oporu ve snímku z rychloměru.

18. K námitce nepřipuštění důkazu návodem k obsluze žalovaný uvedl, že správní orgány nejsou vázány návrhy účastníků; pouze musí odmítnutí důvodů řádně a přezkoumatelně odůvodnit, což se v nyní posuzovaném případě stalo.

19. K nesouhlasu žalobce a jeho právního zástupce s vyvěšením osobních údajů Nejvyšším správním soudem se žalovaný nevyjádřil, neboť mu toto nepřísluší. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 60 A 3/2020 20. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Průběh jednání

21. Zástupce žalobce krátce před jednáním písemně omluvil svou i žalobcovu účast na jednání s tím, že souhlasil, aby soud jednal bez jejich přítomnosti. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Krajský soud žalobcův návrh na doplnění dokazování usnesením zamítl z důvodů uvedených níže.

V. Právní hodnocení krajského soudu

22. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

23. Žaloba není důvodná. V.A Obecně k námitce nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů 24. Krajský soud se nejprve obecně zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného, jejíž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení uvedeného rozhodnutí.

25. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013-25).

26. Krajský soud neshledal, že by rozhodnutí správních orgánů obou stupňů trpěla v tomto ohledu jakýmikoli nedostatky. Žalobce spatřuje nepřezkoumatelnost jednak v tom, že správní orgány nezdůvodnily neprovedení navrhovaných důkazů, neprovedly důkaz návodem k obsluze, jímž měly dokazovat i v případě, že měření proběhlo v souladu s návodem, a dále v tom, že nepopsaly, jak vyhodnocení snímku proběhlo a proč z vyhodnocení vyplývá právě to, že měření rychlosti proběhlo v souladu s návodem k obsluze. Stejně tak správní orgány nepopsaly, proč by z výstupu z rychloměru mělo vyplývat právě to, že měřící vozidlo bylo ustaveno v souladu s návodem k obsluze. Tyto námitky krajský soud vypořádává samostatně v bodech V.B, V.C a V.E tohoto rozsudku. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 60 A 3/2020 V.B K námitce nezdůvodnění neprovedení navrhovaných důkazů 27. Krajský soud se dále zabýval námitkou žalobce, dle které žalovaný nikterak neodůvodnil neprovedení výslechu policistů a neprovedení důkazů návodem k obsluze. S touto námitkou se krajský soud neztotožnil. Žalovaný se neprovedením důkazu návodem k obsluze podrobně zabýval na stranách 3 až 4 žalobou napadeného rozhodnutí, přičemž z odůvodnění jsou zřejmé důvody, které žalovaného k tomuto postupu vedly. Stejně tak se žalovaný vyjádřil k neprovedení výslechu zasahujících policistů. Ačkoli si lze představit podrobnější a propracovanější argumentaci, napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné, neboť žalovaný vyjádřil svůj právní názor k předmětné otázce jednoznačně a srozumitelně, a tuto námitku vypořádal společně s námitkou neprovedení důkazu návodem k obsluze. V.C K námitce neprovedení důkazu návodem k obsluze 28. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce neprovedení důkazu návodem k obsluze.

29. Důsledky nedodržení návodu měřícího zařízení Ramer 10 C se zabýval Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 16. 5. 2017, čj. 1 As 53/2017-42, kde mimo jiné uvedl, že „[p]okud není dodržen návod k obsluze, rychlost vozidla měřicím zařízením zaznamenaná vůbec není (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 1. 2013, č. j. 3 As 82/2012 - 27). Současně však Nejvyšší správní soud konstatuje, že totéž platí i pro radarové měřící zařízení Ramer 10 C: ‘Pokud by nebyl dodržen návod k obsluze, tak by neproběhly správně interní testy a verifikace měření a snímek by byl anulován, tedy vůbec by nedošlo k jeho zobrazení na displeji měřícího zařízení, ani k jeho uložení. Pokud je vytvořen radarem záznam, tak měřící jednotka vyhodnotila proces měření jako správný‘ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 8. 2016, č. j. 7 As 309/2015 - 51) Správní spis v nyní posuzované věci obsahuje fotografický snímek s vyznačením rychlosti; je tedy zřejmé, že interní testy a verifikace měření proběhla úspěšně a snímek je hodnověrný.“ Z uvedeného je zřejmé, že jestliže došlo k zaznamenání rychlosti žalobcova vozidla, muselo se jednat o měření provedené v souladu s návodem k obsluze. Důkazem o správně povedeném měření je fotografický snímek s vyznačením rychlosti žalobcova vozidla, který je součástí správního spisu. Na základě výše uvedených závěrů Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že žalovaný nemusel přistoupit k důkazu návodem k obsluze.

30. Nad rámec uvedeného lze připomenout i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2018, čj. 4 As 159/2018-37, ve kterém Nejvyšší správní soud poukázal na praxi pachatelů přestupků. V tomto rozsudku mimo jiné uvedl, že „mu je z úřední činnosti známo, že stěžovatel používá typizované námitky (nedodržení návodu k obsluze radaru, nekonkrétní tvrzení ohledně absence či naopak existence zvláštního dopravního značení v místě měření rychlosti apod.), které jeho zástupce opakovaně užívá v mnoha jiných obdobných případech (srov. rozsudek NSS ze dne 8. 3. 2018, čj. 4 As 152/2017-30, bod 15, a tam citovaná další judikatura). Za těchto okolností lze opět obecně možno pouze poukázat na nevěrohodnost takovýchto typizovaných námitek a tvrzení. […] Za této situace Nejvyšší správní soud stejně jako krajský soud považuje stěžovatelem požadované provedení důkazu návodem, resp. výpovědí policistů či znaleckým posudkem za nepotřebné a rozporné se zásadou procesní ekonomie. Ověřovací list rychloměru ve správním spise dokládá, že rychloměr byl řádně certifikován, tj. byl technicky plně způsobilý k měření. Záznam o měření je jednoznačný a nevyvolává žádné pochybnosti. Námitky stěžovatele proti způsobu Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 60 A 3/2020 měření, vzhledem k jejich obecné a standardizované podobě (srov. výše) nejsou způsobilé výsledek měření rychlosti relevantním způsobem zpochybnit tak, aby bylo nutné přistoupit k jejich dalšímu ověřování, např. provedením stěžovatelem navržených důkazů.“ Navzdory faktu, že se v tehdy posuzovaném případě jednalo o jiného právního zástupce, neshledal zdejší soud důvod odchýlit se od závěrů uvedených v citované judikatuře, neboť mu je z úřední činnosti známo, že i v nyní posuzovaném případě disponuje právní zástupce v obdobných věcech neustále se opakujícími obecnými námitkami formálního a nekonkrétního charakteru, čehož si ve vztahu k zástupci žalobce v nynější věci povšiml i Nejvyšší správní soud (viz například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2020, čj. 3 As 72/2018-34). V.D K námitce nedostatečného zjištění skutkového stavu 31. Tato námitka žalobce částečně souvisí s výše uvedenou námitkou neprovedení návodu k obsluze. Nad rámec již uvedeného žalobce navrhl provedení důkazu vyjádřením Českého metrologického ústavu ze dne 11. 9. 2018. Tento důkaz Krajský soud neprovedl. Obdobnou otázkou se totiž zabýval i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 15. 11. 2019, čj. 5 As 350/2018-30, v němž uzavřel, že „[d]oložené vyjádření Českého metrologického institutu Nejvyšší správní soud shodně s krajským soudem shledal nepoužitelným, a to zejména z důvodu, že se nejedná o vyjádření k prošetřovanému přestupku. Dané vyjádření je v otázce, ke kterému přestupku se vztahuje, zcela nekonkrétní, není nijak odůvodněné a dokonce je datované (elektronicky podepsané) ještě před spácháním předmětného přestupku. Jednotlivá vyjádření Českého metrologického institutu ke konkrétním skutkovým okolnostem jiného případu jistě nelze plošně aplikovat na jakýkoliv přestupek měřený laserovým rychloměrem. Použitelnost naprosto totožného vyjádření Nejvyšší správní soud vyvrátil již např. v rozhodnutí ze dne 20. 9. 2017, č. j. 4 As 135/2017 – 42, či ze dne 21. 6. 2018, č. j. 9 As 149/2017 – 47).“ Krajský soud se s touto argumentací plně ztotožňuje, neboť v nyní posuzovaném případě se jedná o vyjádření ze dne 11. 9. 2018, přičemž dle oznámení o přestupku došlo k přestupku až dne 12. 1. 2019.

32. Žalobce dále rozporoval ověřovací list, který dle žalobce dokládá pouze to, že pokud proběhlo měření v souladu s návodem k obsluze, pak je naměřená rychlost správná. Samotný fakt, že byl rychloměr ověřen tak nezakládá správnost měření. K tomuto krajský soud pouze opětovně odkazuje na výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 4 As 159/2018-37, dle kterého „[o]věřovací list rychloměru ve správním spise dokládá, že rychloměr byl řádně certifikován, tj. byl technicky plně způsobilý k měření.“ Jakkoliv nemůže samotná existence ověřovacího listu zakládat správnost měření a dodržení návodu k obsluze, prokazuje tento přinejmenším způsobilost rychloměru předmětné měření provést.

33. V neposlední řadě krajský soud dodává, že s námitkou neprovedení výslechu policejní hlídky se již vypořádal v bodě 27 tohoto rozsudku. Mimo okolnosti uvedené v bodě 27 rozsudku krajský soud odkazuje na bod 30 tohoto rozsudku, ve kterém shrnuje judikaturu Nejvyššího správního soudu, ze které jasně vyplývá nadbytečnost provedení výslechu policistů v situaci, kdy žalobce (potažmo jeho právní zástupce) opakovaně argumentují shodným typem námitek bez bližšího odůvodnění a specifikace k posuzované věci. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 60 A 3/2020 V.E K námitce reflexe a nesprávně ustavení měřícího vozidla 34. Problematikou reflexe se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 15. 8. 2019, čj. 10 As 36/2019-33, ve kterém uvedl, že „[s]těžejním důkazem je zejména záznam o přestupku (č. l. 4) obsahující fotografii pořízenou z měřicího zařízení, která vyobrazuje pouze vozidlo stěžovatele, a to v celé velikosti. Na fotografii se nevyskytují žádné další objekty, které by mohly vyvolat případnou reflexi. Z její výseče je jasně čitelná registrační značka vozidla. Pozice vozidla na fotografii spolu s místem měření zachyceným v záznamu o přestupku pomocí GPS souřadnic navíc odpovídá tvrzení policistů v úředním záznamu a zopakovaným při výslechu ve správním řízení, že vozidlo stěžovatele v době spáchání přestupku jelo na ulici Revoluční v Novém Sedle ve směru od Chodova na Loket a policejní vůz s měřicím zařízením stál v protisměru poblíž domu č. p.

185. Za situace, kdy je z fotografie zřejmé, o jaké vozidlo se jedná, je jednoznačně čitelná jeho registrační značka, a současně při zachycení snímku nebyla mezi rychloměrem a vozidlem žádná překážka, neměly správní orgány důvod mít jakékoliv pochybnosti o kvalitě a objektivitě měření. Záznam o přestupku rovněž obsahuje údaje o měřeném vozidle i použitém měřicím zařízení, čase a místě měření a naměřených hodnotách. Správní spis obsahuje také úřední záznam konajících policistů o popisu dané události (č. l. 6), ověřovací list měřicího zařízení platný v době spáchání přestupku (viz č. l. 5) a oznámení přestupku (viz č. l. 3) s údaji o občanském a řidičském průkazu stěžovatele, ze kterého vyplývá, že zasahující policisté jednali přímo se stěžovatelem jakožto řidičem vozidla.“ 35. Jak následně Nejvyšší správní soud konstatoval, „[v]ýše zmíněné podklady nepředstavují nezpochybnitelný důkaz a nevylučují, že může dojít k poruše na měřicím zařízení nebo k chybnému měření v rozporu s návodem k obsluze. Ke zpochybnění výsledků měření však nepostačují prostá, ničím nepodložená tvrzení stěžovatele ani jeho teoretické úvahy, které ve svých podáních uváděl.“ Po prostudování fotografie založené ve správním spise, jež je výsledkem měření se krajský soud i v nyní projednávané věci s touto argumentací plně ztotožňuje.

36. Krajský soud uzavírá, že žalobcovo tvrzení o nesprávném úhlu měření způsobeném chybným ustavením měřícího vozidla považuje pouze za účelovou snahou žalobce vyvinit se z přestupkového jednání. Z obsahu správního spisu nevyplývá žádná skutečnost, na jejímž základě by bylo možné dovodit rozpor provedeného měření s návodem k obsluze, potažmo nesprávné ustavení měřícího vozidla. V.F K nesouhlasu s vyvěšením osobních údajů 37. Pokud jde o žalobcův nesouhlas s publikací soudního rozhodnutí na stránkách Nejvyššího správního soudu s uvedením jména, příjmení a bydliště, resp. sídlo žalobce a jeho zástupce, případně jejich iniciály, pak krajský soud pouze poznamenává, že není v jeho kompetenci jakkoli ovlivňovat způsob, jímž Nejvyšší správní soud rozhodnutí svá, jakož i krajských soudů zveřejňuje.

VI. Závěr a náklady řízení

38. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 8 60 A 3/2020 jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Českých Budějovicích 14. září 2020 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.