60 A 4/2019

Rubrum

č.j. 60 A 4/2019-17 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: C. T. Ch., narozené X, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, bytem zastoupené advokátem Mgr. Radimem Strnadem, se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 5. 2019, čj. X takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 60 A 4/2019-

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytových agend Benešov (dále jen „správní orgán prvního stupně“), udělila rozhodnutím ze dne 20. 7. 2018, čj. KRPS-129818-35/ČJ- 2018-010031, žalobkyni dle § 119 odst. 2 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), správní vyhoštění a stanovila jí dobu neumožnění vstupu na území členských států Evropské v délce 6 měsíců. Zároveň správní orgán prvního stupně stanovil žalobkyni dobu k vycestování z území České republiky v délce 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

2. Žalobkyně dle zjištění správního orgánu prvního stupně pobývala na území České republiky bez pobytového titulu, a to od 20. 9. 2017. Dne 19. 9. 2017 totiž nabylo právní moci rozhodnutí, jímž Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců zamítla žalobčino odvolání proti rozhodnutí, jímž Ministerstvo vnitra zamítlo žalobčinu žádost o prodloužení dlouhodobého pobytu za účelem podnikání. Žalobu proti rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců zamítl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 26. 4. 2018, čj. 50 A 68/2017-29. Správní orgán prvního stupně při svém rozhodování vycházel též ze závazného stanoviska Ministerstva vnitra k možnosti vycestování žalobkyně ze dne 14. 5. 2018.

3. Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podala žalobkyně blanketní odvolání, které ani přes výzvu správního orgánu prvního stupně nedoplnila. Žalovaná toto odvolání v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdila.

II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalované

4. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně dne 23. 5. 2019 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

5. Žalobkyně namítla, že správní orgán prvního stupně bez dalšího vycházel ze závazného stanoviska Ministerstva vnitra ze dne 14. 5. 2018 vydaného ve smyslu § 149 správního řádu. Citované ustanovení upravuje pouze formu, nikoli však obsah závazného stanoviska, přičemž vlastní závaznost takového stanoviska pro správní orgán, který vydává správní rozhodnutí, musí vyplývat až ze zvláštního zákona. V případě ustanovení § 120a odst. 1 zákona o pobytu cizinců ovšem žádná závaznost závazného stanoviska pro rozhodnutí správního orgánu prvního stupně neplyne, neboť je zde dána pouze jediná podmínka, a to, že správní orgán je povinen si takové závazné stanovisko od ministerstva vyžádat; nestanoví však již to, že by tímto stanoviskem byl i vázán. Postup správního orgánu prvního stupně je tak v rozporu s § 3 správního řádu. Jeho rozhodnutí je v důsledku toho nepřezkoumatelné a nezpůsobilé přezkumu v odvolacím řízení.

6. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí žalované, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil správnímu orgánu prvního stupně k dalšímu řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 60 A 4/2019- 7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě zcela odkázala na spisový materiál a navrhla, aby krajský soud žalobu zamítl.

III. Právní hodnocení krajského soudu

8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

9. Žaloba není důvodná.

10. Podstatou žalobní argumentace je žalobčino přesvědčení, dle něhož správní orgán prvního stupně nebyl vázán závazným stanoviskem Ministerstva vnitra z důvodu absence výslovného zakotvení takovéto závaznosti v § 120a odst. 1 zákona o pobytu cizinců. S touto argumentací se krajský soud neztotožnil, neboť zcela odporuje samé podstatě institutu závazného stanoviska dotčeného orgánu jako takového.

11. Dle § 149 odst. 1 věty první správního řádu je závazné stanovisko „úkon učiněný správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu.“ Obsahová závaznost závazného stanoviska dotčeného orgánu pro rozhodující správní orgán tudíž zcela jednoznačně vyplývá již z tohoto ustanovení; žádné dodatečné „potvrzení závaznosti“ závazného stanoviska zvláštním zákonem citované (ani jiné) ustanovení správního řádu naopak nevyžaduje. Dle § 120a odst. 1 zákona o pobytu cizinců pak platí, že „[p]olicie v rámci rozhodování o správním vyhoštění podle § 119 a 120 je povinna si vyžádat závazné stanovisko ministerstva, zda vycestování cizince je možné (§ 179); to neplatí, rozhoduje-li policie o správním vyhoštění při vycestování cizince na hraničním přechodu a cizinec výslovně uvede, že jeho vycestování je možné.“ 12. K otázce povahy závazného stanoviska lze z recentní judikatury Nejvyššího správního soudu poukázat například na rozsudek ze dne 13. 2. 2019, čj. 8 Azs 76/2018-59 (a v něm citovanou judikaturu), dle něhož „správní orgán nemůže nahradit pravomoc dotčeného orgánu v oblasti jeho odbornosti. Závazné stanovisko je pro správní orgán závazné. V případě jeho vydání nemá možnost se od něj odchýlit. Zároveň závazné stanovisko musí být samo o sobě přezkoumatelné – musí zejména obsahovat důvody, o které se závazné stanovisko opírá, a podklady pro jeho vydání. Nelze ho nicméně podrobit samostatnému přezkumu, avšak je přezkoumáváno v rámci přezkumu konečného rozhodnutí.“ 13. Je tedy nepochybné, že správní orgán prvního stupně byl povinen vycházet z obsahu závazného stanoviska Ministerstva vnitra ze dne 14. 5. 2018, které si v souladu s § 120a odst. 1 zákona o pobytu cizinců vyžádal. Samotný obsah tohoto závazného stanoviska přitom žalobkyně v průběhu správního řízení, jakož i v řízení před soudem nikterak nezpochybnila (kromě možných finančních problémů neuvedla žádnou jinou okolnost, která by jí v návratu do země původu bránila; srov. protokol o výslechu žalobkyně ze dne 25. 4. 2018). Ani krajský soud pak v tomto ohledu neshledal žádné pochybení, k němuž by musel přihlížet z úřední činnosti. Pro uvedené je nedůvodná též námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, neboť ten neměl možnost se od shora uvedeného závazného stanoviska jakkoli odchýlit, popř. nahrazovat závěry v něm obsažené vlastními úvahami a dokazováním. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 60 A 4/2019- IV. Závěr a náklady řízení 14. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, v jejím případě nebylo prokázáno, že by jí v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu jí krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 9. července 2019 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.