60 A 4/2022

Rubrum

č. j. 60 A 4/2022-28 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: X narozena dne X státní příslušnost X pobytem X zastoupena advokátem Mgr. Vratislavem Polkou se sídlem Vinohradská 1233/22, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie se sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 1. 2022, čj. CPR-15873-3/ČJ-2021-930310-V249, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 2 60 A 4/2022

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje (dále jen „správní orgán prvního stupně“), zjistila, že žalobkyně neoprávněně pobývala na území České republiky od 7. 10. 2018 do 9. 6. 2020. Proto rozhodnutím ze dne 5. 3. 2021, čj. KRPU-94524-41/ČJ-2020-040026, uložila žalobkyni povinnost opustit území členských států Evropské unie podle § 50a odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).

2. Proti tomu podala žalobkyně odvolání, které žalovaný zamítl napadeným rozhodnutím a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně dne 15. 2. 2022 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

4. V prvé řadě uvedla, že žalovaný v napadeném rozhodnutí zcela nedostatečně posoudil otázku přiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí do jejího soukromého a rodinného života.

5. Žalobkyně nepopírá, že na území České republiky pobývala a pobývá neoprávněně. To však již během řízení před správními orgány odůvodnila zásadními okolnostmi, které jí ve vycestování bránily. Konkrétně tím, že na území České republiky žijí její nebližší.

6. Žijí zde její nezletilé děti, které sice aktuálně pobývají se svým otcem, ale žalobkyně je pravidelně navštěvuje. V případě žalobkynina odjezdu děti zůstanou s otcem zde, kde mají příslib svobodného a zajištěného života. Žalobkyně s ohledem na své pobytové postavení děti nemůže získat do své péče (otec jí ostatně v setkávání s nimi poměrně brání), neboť nemůže získat ani práci a tedy ani prostředky k jejich zabezpečení. V případě nuceného vycestování tedy přijde o možnost děti vídat a podílet se na jejich výchově. To bude s ohledem na vzdálenost mezi Českou republikou a Vietnamem vážný zásah do jejího práva na soukromý a rodinný život. Přijde totiž o právo podílet se na jejich výchově, pokud bude nucena vycestovat. Nicméně dojde i k zásahu do práv jejích nezletilých dětí na výchovu a péči ze strany svých rodičů.

7. Dále zde žije její přítel, se kterým bydlí a je na něm citově i materiálně závislá. Taktéž odloučení od něj by pro ni znamenalo zásah do jejího práva na soukromý a rodinný život a jejich vztah by byl zcela rozvrácen.

8. Žalovaný míru dopadu do rodinného a soukromého života zkoumal výhradně ve vztahu k žalobkyni, a to pouze v omezené míře. Dopady do života nezletilých dětí či přítele nezkoumal vůbec.

9. Ačkoliv napadené rozhodnutí bylo vydáno poté, co správní orgány vyhodnotily uložení správního vyhoštění jako nepřiměřené, žalobkyně považuje za nepřiměřené i napadené rozhodnutí. Odporuje jak vnitrostátní úpravě, ústavně zaručeným právům, ale i dokumentům, které jsou pro Českou republiku závazné. Konkrétně je napadené Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 3 60 A 4/2022 rozhodnutí rozporné s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) či s Úmluvou o právech dítěte, podle níž je dítě při rozhodování vždy předním hlediskem.

10. Pakliže žalobkyně v odvolání argumentovala porušením čl. 8 Úmluvy, byl žalovaný povinen se jím zabývat bez ohledu na to, zda je v daném řízení povinen posoudit přiměřenost dopadů rozhodnutí dle § 174a zákona o pobytu cizinců. S ohledem na to, že se touto námitkou žalovaný dostatečně nevypořádal, považuje žalobkyně napadené rozhodnutí za nezákonné.

11. Závěrem žalobkyně uvedla, že nelegální pobyt nemůže v jejím případě převážit nad ochranou rodinného a soukromého života.

12. Z uvedených důvodů navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

13. Žalovaný ve vyjádření poukázal na to, že žalobkyně v žalobě neuvedla žádné nové skutečnosti. Proto se žalovaný neztotožňuje s jejími námitkami a plně odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. V něm se podrobně vyjádřil k celé a věci a přezkoumatelným způsobem uvedl důvody, pro které shledal, že byly naplněny důvody pro uložení povinnosti k vycestování žalobkyně. Vyšel z relevantních podkladů a rovněž hodnotil přiměřenost dopadů napadeného rozhodnutí.

14. Navrhl, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

IV. Vyjádření otce nezletilých dětí žalobkyně

15. K výzvě, kterou soud zaslal potenciálním osobám zúčastněným na řízení, se vyjádřil otec nezletilých dětí žalobkyně, který ve správním řízení vystupoval coby jejich zástupce. Výslovně neuvedl, že on či jeho děti hodlají v rámci řízení vystupovat coby osoby zúčastněné na řízení, proto s nimi soud v tomto postavení nejednal. Nicméně uvedl, že žalobkyně lže, pokud uvádí, že se s dětmi pravidelně stýká. Od svého odchodu od rodiny (v březnu 2020) se s dětmi viděla pouze jednou, a to 15. 12. 2021. Otec dětí žalobkyni také nikterak nebrání, aby se s nimi mohla vídat. Na výchově dětí se nikterak nepodílí a její vztah s nimi není dobrý. Připomněl, že žalobkyně utekla z domu s jiným pánem a za sebou nechala děti, o které se nyní pečlivě stará on, jejich otec. Co se týče finanční pomoci, žalobkyně na děti přispěla celkem třikrát jednorázovými částkami mezi 1 000 - 3 000 Kč. Peníze na výživné zaslala pouze dvakrát (v lednu a únoru 2022). Toto vyjádření svým obsahem v podstatě odpovídá vyjádření, které otec nezletilých dětí žalobkyně učinil již v průběhu správního řízení, jakož i obsahu jeho svědecké výpovědi.

V. Podstatný obsah správního spisu

16. Žalobkyně disponovala povolením k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, které vypršelo v roce 2013.

17. Žalobkyni byla (opakovaně) uložena povinnost opustit území. Byl jí také vydán výjezdní příkaz s platností od 7. 9. 2018 do 6. 10. 2018. V době platnosti výjezdního příkazu žalobkyně nevycestovala, a proto zde od 7. 10. 2018 pobývala neoprávněně. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 4 60 A 4/2022 18. Součástí správního spisu je rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2018, čj. CPR-20786-15/ČJ-2017-930310-V234, jímž žalovaný zrušil rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, kterým bylo žalobkyni uloženo správní vyhoštění. Učinil tak po rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2018, čj. 2 A 9/2018-19, který správní vyhoštění vyhodnotil jako nepřiměřené.

19. Dne 8. 7. 2020 byla žalobkyně vyslechnuta. Uvedla, že si je vědoma, že zde žije neoprávněně. Přesto nevycestovala ze země, protože zde má přítele, s nímž má dvě malé děti. Svou situaci neřešila, neboť vůbec neumí česky a nerozumí zdejšímu právu. Taktéž odmítání vycestovat odůvodnila tím, že zde žijí její nezletilé děti. Děti žijí s jejich otcem, bývalým partnerem žalobkyně. Ona je s nimi v telefonickém (každodenním) kontaktu, osobně se s nimi vídá jednou týdně a posílá na ně peníze. Žalobkyně se je snaží vychovávat po telefonu, jejich otec zajišťuje každodenní péči. O školní záležitosti dětí se stará jejich otec. Je o ně postaráno dobře. Dále uvedla, že není na nikomu finančně závislá (vydělává si prodejem drogerie prostřednictvím sociálních sítí). S otcem dětí má domluvu, že pokud zlegalizuje svůj pobyt, budou děti moci pobývat s ní.

20. Dále byl vyslechnut její přítel. Ten mj. uvedl, že pobyt žalobkyně na území financuje on. O nelegálním pobytu žalobkyně ví. Dále uvedl, že se s dětmi žalobkyně párkrát setkal. Domnívá se, že otec dětí žalobkyni ve styku s dětmi brání.

21. Taktéž byl vyslechnut otec nezletilých dětí žalobkyně. Ten uvedl, že žalobkyně o děti nejeví zájem a je s nimi pouze v telefonickém kontaktu. Netráví s nimi žádný čas. Vycestováním žalobkyně by nedošlo k žádnému zásahu do jeho života, ale ostatně i děti jsou psychicky závislé pouze na něm. Na žalobkyni ale nejsou ani finančně závislé, neboť na ně neposílá žádné peníze. Dále uvedl, že k jejich odloučení došlo proto, že si žalobkyně našla nového partnera a o něj ani o děti se nestarala. S žalobkyní nemá žádnou dohodu týkající se o pobytu dětí s ní.

22. Dále je ve správním spisu založena mimo jiné zpráva ze dne 5. 11. 2020 základní školy, již navštěvují žalobčiny děti, z níž plyne, že o vzdělávání dětí se stará otec, o matce nemá škola žádné informace, školu nijak nekontaktovala a o prospěch dětí se nezajímala.

23. Dne 18. 1. 2021 správní orgán prvního stupně vydal vyrozumění o překvalifikaci. Uvedl, že k naplnění veřejného zájmu bude postačovat vydání rozhodnutí o povinnosti opustit území. Původně zvažovaným vyhoštěním by došlo k nepřiměřenému zásahu do osobních a rodinných poměrů žalobkyně.

24. Dne 5. 3. 2021 správní orgán prvního stupně vydal rozhodnutí o povinnosti žalobkyně opustit území členských států Evropské unie. Žalobkyně proti tomu podala odvolání, které bylo takřka totožné s výše popsanou žalobou.

25. K odvolání se vyjádřil otec žalobkyniných dětí. Ve svém vyjádření ze dne 8. 5. 2021 uvedl, že žalobkyně dne 31. 3. 2020 opustila své děti a od té doby se o ně nezajímá. Zřídka jim volá, ale když už, téměř pokaždé je to v době jejich výuky. Dále uvedl, že pokud přítel žalobkyni posílá 8 000 - 9 000 Kč měsíčně, zaráží jej, že nikdy neposlala žádné výživné na své děti (upřesnil, že výjimečně poslala jednorázové částky na jejich narozeniny či Vánoce). Ohradil se proti tomu, že by žalobkyni neumožnil navštívit Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 5 60 A 4/2022 děti. Ona příležitost měla, ale nikdy ji nevyužila. K samotnému vycestování se nechtěl vyjádřit. Uvedl pouze, že osobně nevidí žádný rozdíl v tom, zda zde žalobkyně bude či nikoliv. On s dětmi si vedou dobře. On se o děti stará a bude se je snažit vychovat tak, aby byli slušní občané České republiky.

VI. Právní hodnocení krajského soudu

26. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 odst. 1 s. ř. s.

27. Žaloba není důvodná. VI.A K námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí 28. Žalobkyně v prvé řadě namítla, že žalovaný se nedostatečně zabýval dopady napadeného rozhodnutí do jejího soukromého a rodinného života. Dopady napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života jejích dětí a jejího přítele se nezabýval vůbec. Krajský soud tuto námitku vyhodnotil jako námitku nepřezkoumatelnosti; této námitce nepřisvědčil.

29. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013-25).

30. Žalobkyně formulovala námitku nepřezkoumatelnosti poměrně obecně. K jejímu vypořádání proto i krajský soud přistoupil v téže rovině obecnosti. Žalobkyně považuje rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné v tom, že se údajně dostatečně nevypořádala s otázkou přiměřenosti dopadů rozhodnutí o povinnosti vycestovat do jejího soukromého a rodinného života. Žalovaný se však touto otázkou zabývala na stranách 4 až 5 žalobou napadeného rozhodnutí. Vzal v potaz zejména „imigrační historii“ žalobkyně a zdůraznil, že žalobkyně zde dlouhodobě pobývá neoprávněně, aniž by svou situaci včas řešila. Dále se zabýval jejím vztahem s dětmi. Poukázal zejména na vyjádření otce jejích dětí, ze kterého plyne, že žalobkyně s dětmi příliš kontaktu nemá. Své další úvahy ve vztahu k dětem rozvedl na str. 4 napadeného rozhodnutí. Stejně tak vzal v potaz její vztah s přítelem (str. 5 napadeného rozhodnutí). Není tedy pravda, že by se žalovaný rodinným životem žalobkyně nezabýval, jak uvedla v žalobě. Stejně tak není pravda, že by se vůbec nezabýval Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 6 60 A 4/2022 dopady napadeného rozhodnutí do života dětí a přítele. Žalovaný tedy obecné odvolací námitky žalobkyně, které zopakovala v žalobě, vzal v potaz a vypořádal se s nimi způsobem, který krajský soud považuje za srozumitelný a dostatečný. Z napadeného rozhodnutí také plyne, že vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu a zabýval se těmi výše zmíněnými kritérii, která byla relevantní pro situaci žalobkyně. Poměrně podrobně se uvedenými otázkami zabýval i správní orgán prvního stupně na stranách 5 až 7 svého rozhodnutí. VI.B K námitce nepřiměřenosti dopadů do osobního a rodinného života žalobkyně 31. Žalobkyně dále napadené rozhodnutí označila za nezákonné, neboť žalovaný nesprávně vyhodnotil dopady napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života.

32. Krajský soud v souvislosti s touto konkrétní věcí připomíná demonstrativní výčet kritérií, která pro posuzování obdobných případů stanovil ve své judikatuře Evropský soud pro lidská práva (srov. například rozsudek ze dne 31. 1. 2006, Rodrigues da Silva a Hoogkamer proti Nizozemsku, č. 50435/99, rozsudek velkého senátu ze dne 18. 10. 2006, Üner proti Nizozemsku, č. 46410/99, či rozsudek ze dne 28. 6. 2011, Nunez proti Norsku, č. 55597/09), z níž vychází i následná judikatura Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek ze dne 24. 7. 2015, čj. 3 Azs 240/2014-35, či z pozdější judikatury například rozsudek ze dne 5. 1. 2017, čj. 1 Azs 334/2016-29, a řadu dalších): - povaha a závažnost dotčeného veřejného zájmu, - délka pobytu cizince v hostitelském státě, - doba, jež uplynula od porušení veřejného pořádku či spáchání trestného činu a chování cizince v průběhu této doby, - rodinná situaci cizince, - počet dětí a jejich věk, - rozsah, v jakém by byl soukromý nebo rodinný život cizince narušen, - rozsah sociálních a kulturních vazeb na hostitelský stát, - „imigrační historii“ dotčené osoby a - věk a zdravotní stav cizince.

33. V této souvislosti nelze přehlédnout, že žalobkyně dlouhodobě a svévolně ignorovala své povinnosti, neboť na území České republiky již od 7. 10. 2018 (sic!) setrvale pobývala neoprávněně. Nepodvolila se pak ani dříve stanovené povinnosti opustit území. Porušení právních povinností (a s tím související povaha narušeného veřejného zájmu, aby v České republice pobývali pouze cizinci s platným pobytovým oprávněním) lze tedy hodnotit jako závažné. Žalobkyně přinejmenším do doby vydání žalobou napadeného rozhodnutí neučinila nic pro to, aby svůj pobyt na území České republiky uvedla do souladu s právními předpisy.

34. Zásah do žalobčina soukromého a rodinného života pak naproti tomu spočívá v rozhodnutí o povinnosti opustit území, které je v podstatě nejmírnějším opatřením pro cizince neoprávněně pobývajícího na území České republiky. Na rozdíl od správního vyhoštění zde totiž nejsou stanovena žádná negativní omezení do budoucna Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 7 60 A 4/2022 v podobě zákazu vstupu na území České republiky po určitou dobu. Dopady tohoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života tak budou právě s ohledem na absenci zákazu opětovného vstupu na území po určité období méně intenzivní. Samotná skutečnost, že žalobkyně má na území České republiky vazby, nemůže automaticky znamenat, že by stanovení povinnosti opustit území představovalo nepřiměřený zásah do jejího soukromého a rodinného života. Je tedy třeba posuzovat, zda by vycestování žalobkyně mohlo nepřiměřeně zasáhnout její soukromý a rodinný život. Nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života cizince v důsledku vydání rozhodnutí o opuštění území však bude zpravidla shledán pouze ve výjimečných situacích, které by ospravedlňovaly naprostou nezbytnost přítomnosti cizince na území České republiky.

35. Jak vyplynulo z obsahu správního spisu, žalobkyně se se svými dětmi stýká minimálně, neboť jsou ve výhradní péči jejich otce. Žalobčin kontakt s jejími dětmi je převážně telefonický, čemuž vycestování do Vietnamu (nadto omezené na dobu, než si žalobkyně zajistí legální pobyt v České republice) nikterak nebrání. Děti na žalobčině péči nejsou nikterak závislé a s ohledem na minimální kontakt s žalobkyní pak z ničeho neplyne ani jejich závislost citová.

36. Žalobkyně sice uvedla, že je svém aktuálním druhovi citově i materiálně závislá, nicméně to k závěru o nepřiměřenosti zásahu do jejího soukromého a rodinného života nepostačuje. Z obsahu spisu je patrno, že žalobkyně i její druh budovali svůj vztah při plném vědomí neoprávněnosti žalobčina pobytu v České republice. S možností (nuceného) vycestování žalobkyně tedy museli být oba srozuměni. Žalobčin druh, který je občan Vietnamu, zde pak má sice povolen trvalý pobyt, avšak z ničeho neplyne, že by on a žalobkyně nemohli svůj partnerský život uskutečňovat přímo ve Vietnamu alespoň do doby, než žalobkyně získá příslušné pobytové oprávnění. Pokud se jedná o finanční podporu, tu může žalobkyni její druh poskytovat i po jejím vycestování.

37. Shora popsané skutečnosti tedy jednoznačně nesvědčí o tom, že by pro žalobkyni bylo nepřiměřeným zásahem již samotné vycestování z České republiky.

38. Nelze taktéž přehlédnout, že žalobkyně ovládá jazyk země původu a má tam dokonce i příbuzné.

39. Žalobkyně neuvedla žádné další skutečnosti, které by ve světle shora popsaných kritérií mohly nepřiměřenosti zásahu do jejího soukromého a rodinného života nasvědčovat. K tomu je třeba připomenout, že je to především právě žalobkyně, kdo musí rozhodné skutečnosti pro posouzení (ne)přiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí dostatečně konkrétně tvrdit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2009, čj. 5 As 101/2008-63).

40. Lze tak uzavřít, že k určitému zásahu do soukromého a rodinného života žalobkyně v důsledku rozhodnutí o povinnosti opustit území skutečně dojde, nicméně tento zásah je nutné v kontextu výše uvedeného považovat za přiměřený, a to i ve světle mezinárodních závazků, jimiž je Česká republika vázána.

VII. Závěr a náklady řízení

41. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 8 60 A 4/2022 42. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 1. července 2022 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje J.M.