60 A 5/2022

Rubrum

Č. j. 60 A 5/2022 - 28 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: Z.H., narozen dne X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Karlem Hůzlem se sídlem Velké náměstí 143, 386 01 Strakonice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. OPZU-správ. 142634/2021/paho1 SO 2, čj. KUJCK 14385/2022, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 2 60 A 5/2022

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Městský úřad Strakonice (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 9. 12. 2021, sp. zn. MUST/038472/2020/OD/lob, čj. MUST/032484/2021/OD/sma, shledal žalobce vinným z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Tohoto přestupku se dle správního orgánu prvního stupně žalobce z nedbalosti dopustil tím, že dne 18. 8. 2020 v době kolem 16:30 řídil osobní automobil tovární značky X, registrační značky X v prostoru benzinové stanice Benzina v ulici Volyňská v obci Strakonice a způsobil dopravní nehodu. Žalobce stál v prostoru čerpací stanice u pravého okraje pozemní komunikace a následně se při výjezdu plně nevěnoval řízení kvůli zapínání bezpečnostního pásu a nedal znamení o změně směru jízdy. V důsledku toho došlo ke srážce levé přední části vozidla žalobce a pravé boční části vozidla tovární značky X, registrační značky X. Za tento přestupek uložil správní orgán prvního stupně žalobci pokutu ve výši 2 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

2. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím změnil výrok rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak, že snížil uloženou pokutu na 1 700 Kč a ve zbytku prvoinstanční rozhodnutí potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 17. 3. 2022 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobce uvedl, že se porušení svých povinností nedopustil. Žalobcovo vozidlo nebylo zaparkováno při kraji vozovky, nýbrž až ve druhé řadě. Při vyjíždění tedy žalobce neměnil směr jízdy. Z videozáznamu musí být patrné, že vozidlo X se v době, kdy se žalobce rozjížděl, nacházelo v prostorách stojanu čerpací stanice. Žalobce se tedy již pohyboval po vozovce, když s krátkým časovým odstupem přijížděl vůz X. Žalobce v dané situaci neměl povinnost dávat znamení o změně směru jízdy.

5. Byl to naopak řidič vozidla X, kdo nevěnoval pozornost jízdě, neboť místem projížděl opakovaně a vyhledával svou spolujezdkyni. Měl přitom dát žalobci přednost podle pravidla pravé ruky, které platí na všech komunikacích. Lze také učinit závěr, že se řidič vozidla X připojoval do jízdního pruhu, kde se již pohyboval žalobce. I proto měl dát žalobci přednost.

6. Z toho důvodu žalobce navrhoval důkaz o tom, jaká pravidla silničního provozu v místě platí, neboť zde není žádné značení.

7. Hodnocení vycházející z toho, kde žalobce původně parkoval, je nesprávné a nemá oporu v důkazním materiálu. V době střetu se žalobce se svým vozidlem již pohyboval po komunikaci. Na základě provedeného dokazování nelze ani učinit závěr, dle něhož se žalobce nevěnoval řízení v důsledku upínání bezpečnostního pásu.

8. Žalobce uvedl, že nezpochybňuje, že by případně nefunkční asistent řidiče ve vozidle kohokoli zbavoval odpovědnosti za spáchání přestupku. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 3 60 A 5/2022 9. Správní orgány přechází navržené důkazy s tím, že existují důkazy jiné, a to i v případě svědka P., jehož důvěryhodnost zpochybňují na základě nepodloženého závěru o jeho přátelském vztahu se žalobcem.

10. Ve věci tedy nebylo provedeno úplné dokazování, přičemž skutkové závěry správních orgánů neodpovídají skutečnému průběhu nehodového děje a událostem, které mu předcházely.

11. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobní námitky nejsou důvodné a žalobce vesměs pouze setrval na námitkách uplatněných již v odvolání. Žalovaný se s nimi již vypořádal ve svém rozhodnutí, na které odkázal.

13. Dle žalovaného byl skutkový stav věci zjištěn dostatečně, přičemž podstatným důkazem jsou videozáznamy z kamer umístěných u čerpací stanice, které žalovaný ve svém rozhodnutí podrobně hodnotil. Mapový podklad s plánkem místa pak dokládají poměry v místě, a to včetně místa, kde stál žalobce.

14. Žalobcův závěr, že mu řidič vozidla X měl dát přednost, je mylný. Byl to naopak žalobce, kdo měl použít znamení o změně směru jízdy a dát přednost projíždějícím vozidlům, neboť vyjížděl od kraje komunikace.

15. Žalovaný k námitce nehodnocení svědecké výpovědi svědka P. z důvodu přátelského vztahu se žalobcem konstatoval, že tento důvod nikdy neuvedl. Pouze obecně uzavřel, že skutkový stav věci je dostatečně zjištěn i bez svědeckých výpovědí.

16. Z videozáznamu je pak patrno, že si žalobce před samotným nárazem upevňoval bezpečnostní pás a odvrátil zrak od levé strany vozidla.

17. Na odpovědnost žalobce nemůže mít vliv ani to, pokud by řidič vozidla X skutečně dostatečně nesledoval provoz, neboť žalobce i tak měl použít znamení o změně směru jízdy a dát přednost projíždějícím vozidlům.

18. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Průběh jednání

19. Žalobce při jednání konaném dne 20. 2. 2023 omluvil neúčast svého zástupce. Výslovně však souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti. Žalobce sám svými slovy shrnul žalobní argumentaci s tím, že správnost svých závěrů konzultoval s různými odborníky. Žalovaný odkázal na žalobou napadené rozhodnutí. Oba účastníci řízení setrvali na svém procesním stanovisku.

20. Krajský soud provedl důkaz výtiskem informace z katastru nemovitostí ze dne 20. 2. 2023 o pozemku parc. č. 595/4 v k. ú. Nové Strakonice (veřejně dostupné na https://nahlizenidokn.cuzk.cz/), tj. pozemku, kde došlo k posuzované dopravní nehodě. Z této listiny plyne, že pozemek je ve vlastnictví společnosti ORLEN Unipetrol RPA, s. r. o., co do způsobu využití je v katastru nemovitostí veden jako „manipulační plocha“ a jedná se o druh pozemku „ostatní plocha“. K dotazu soudu účastníci řízení shodně uvedli, že žádné důkazní návrhy nevznáší. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 4 60 A 5/2022 IV.A Právní hodnocení krajského soudu 21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

22. Žaloba není důvodná.

23. Hlavní žalobní námitku představuje argumentace, dle níž správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav věci a nesprávně hodnotily získané důkazy. Této námitce krajský soud nepřisvědčil.

24. V nynější věci je klíčové, že průběh nehodového děje je velmi dobře zobrazen na kamerových záznamech z kamer umístěných na čerpací stanici (první nahrávka zachycuje pohled směrem ke stojanům čerpací stanice – dále jen „nahrávka č. 1“ – a druhá nahrávka zobrazuje pohled na komunikaci vedoucí podél čerpací stanice, kde došlo k samotné nehodě – dále jen „nahrávka č. 2“). Tyto záznamy představují zcela objektivní zachycení celé události. Krajský soud neshledal, že by ve věci bylo potřeba vůbec provádět jakékoli další dokazování. Subjektivní hodnocení věci ze strany svědků i samotných účastníků nehody nemůže při existenci videozáznamů v nynějším případě přinést v podstatě žádné další relevantní informace (to se týká i výpovědi svědka P., k níž lze pouze doplnit, že žalovaný hodnocení výpovědi skutečně nikterak neopíral o údajný přátelský vztah se žalobcem, jak žalobce v žalobě namítá).

25. Pro posouzení věci je totiž podstatná především otázka, zda žalobce byl povinen použít znamení o změně směru jízdy a dát přednost v jízdě řidiči vozidla X. Krajský soud dospěl k závěru, že tomu tak bylo.

26. Situace v místě nepodporuje žalobcův pohled na věc. To nejlépe dokumentuje následující ortofotomapa (s poznámkami policie), která je založena ve správním spisu. Červeně krajský soud vyznačil místo, kde žalobce parkoval (ve druhé řadě, neboť podél okraje vozovky i přímo za žalobcem stála další vozidla) a z něhož se svým vozidlem bezprostředně před střetem vyjížděl. Modře je vyznačen přibližný průběh pozemní komunikace dle níže vyloženého hodnocení krajského soudu. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 5 60 A 5/2022 27. Krajský soud se nejprve zabýval charakterem pozemní komunikace v daném místě.

28. K nehodě došlo na pozemku parc. č. 595/4 v k. ú. Nové Strakonice, který je v katastru nemovitostí veden jako manipulační plocha a je ve vlastnictví společnosti ORLEN Unipetrol RPA, s. r. o.

29. Již na první pohled je zcela evidentní, že se zde nenachází dálnice či silnice I., II. nebo III. třídy. Ty jsou navíc vždy ve vlastnictví státu či kraje a v katastru nemovitostí je u příslušných pozemků vyznačen způsob využití „dálnice“ nebo „silnice“ [srov. srov. § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a část 2. přílohy k vyhlášce č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška)]. V místě se pak nemůže nacházet ani místní komunikace, jejímž vlastníkem je vždy příslušná obec a jako způsob využití je v katastru nemovitostí vyznačeno „ostatní komunikace“. Klíčové ovšem je především to, že čerpací stanice nejsou součástí těchto pozemních komunikací [§ 14 odst. 2 písm. d) zákona o pozemních komunikacích].

30. Jedná se tudíž pouze o komunikaci účelovou, u níž by sice taktéž správně měl být v katastru nemovitostí vyznačen způsob využití „ostatní komunikace“, nicméně pro její existenci je – na rozdíl od výše uvedených typů komunikací – vždy podstatná především fakticita (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2007, čj. 6 Ans 2/2007-128, č. 1486/2008 Sb. NSS). U zbylých typů komunikací rozhoduje o jejich zařazení příslušný silniční správní úřad (§ 3 zákona o pozemních komunikacích).

31. Dle § 7 odst. 1 věty první zákona o pozemních komunikacích platí, že „[ú]čelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků.“ Neodpovídá-li cesta či její část této hlavní definici, nelze ji za účelovou komunikaci považovat. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 6 60 A 5/2022 32. Na základě uvedené zákonné definice nelze dospět k závěru, že by ono „slepé rameno“, na němž jsou vyznačena místa pro stání vozidel (viz místo označené na obrázku shora červeně), představovalo samostatnou účelovou komunikaci, neboť neslouží ke spojení jakýchkoli nemovitostí, popřípadě spojení nemovitostí s jinými pozemními komunikacemi (o obhospodařování zemědělských či lesních pozemků nemluvě). Existenci samostatné účelové komunikace v místě „slepého ramene“ pak nenasvědčuje ani jeho délka, která v podstatě odpovídá stání jednoho auta (resp. dvou aut vedle sebe). Parkovací stání je tak v daném případě třeba považovat za součást (zde okraj) účelové komunikace spojující čerpací stanici s ulicí Volyňská (viz modrá křivka na obrázku výše). Jedná se totiž o její stavebně a provozně vymezenou plochu ke stání vozidel ve smyslu § 12 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích.

33. Posledně citované ustanovení sice počítá s možnou existencí samostatné účelové komunikace určené ke stání silničního motorového vozidla, avšak tato samostatnost musí vykazovat určité stavebně-technické znaky, na základě kterých by bylo možné dovodit, že se jedná o účelovou komunikaci zcela oddělitelnou od komunikace jiné. Tak tomu v nynějším případě není. „Slepé rameno“ v daném místě představuje v podstatě pouze poněkud atypický parkovací záliv (tj. parkovací pruh nebo pás, který není souvislý v celé délce mezi křižovatkami a může mít jedno a více stání) podél pozemní komunikace. K obdobnému závěru by ostatně přitom bylo možné dospět i v případě, že by se zde nacházela i místní komunikace. 34. „Slepé rameno“ spolu s „průběžnou komunikací“ pro výše uvedené netvoří křižovatku, kde by se uplatnilo pravidlo pravé ruky. Jelikož v daném místě není dopravní značení, které by provoz na komunikaci upravovalo, pak je samozřejmě nutné vycházet z obecně stanovených pravidel provozu na pozemních komunikacích. K této otázce již nebylo zapotřebí provádět jakékoli další dokazování (nadto úprava pravidel silničního provozu v daném místě, tj. jaké právo zde platí, představuje otázku právní, nikoli skutkovou).

35. Dle § 25 odst. 6 zákona o silničním provozu platí, že „[ř]idič vozidla, které zastavilo nebo stálo a opět vyjíždí od okraje pozemní komunikace nebo od chodníku, musí dávat znamení o změně směru jízdy a nesmí ohrozit ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích.“ 36. Ze záběrů bezpečnostních kamer je zcela zřejmé, že žalobce se svým vozem stál na okraji pozemní komunikace (zadní část jeho vozu se nacházela na vyznačeném parkovacím stání, které bylo již obsazeno). Při opětovném vyjíždění na pozemní komunikaci ovšem uvedeným povinnostem nedostál. Znamení o změně směru jízdy nepoužil a jednoznačně ohrozil jiného účastníka provozu, neboť do něj svým vozem z boku narazil. Na tom nic nemění skutečnost, že v době střetu se žalobce již dle svých slov nacházel na komunikaci, neboť to je pouze důsledek toho, že nedal přednost projíždějícímu vozidlu.

37. Není přitom pravda, že by žalobce vůbec neměnil směr jízdy. Kola žalobcova vozu jsou v době, kdy opouštěl místo stání, natočena zcela rovně. V čase 7:29 nahrávky č. 2 je pak zcela zřetelně vidět, že žalobce otáčí volantem doleva, čímž dojde pochopitelně i k mírnému natočení kol stejným směrem, a to až takřka do chvíle samotného nárazu. I tato skutečnost svědčí o tom, že žalobce najížděl na pozemní komunikaci z jejího okraje a nikoliv, že se snad již nacházel v jízdním pruhu. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 7 60 A 5/2022 38. Zcela opodstatněný je pak i závěr, že se žalobce před střetem plně nevěnoval řízení. V čase 7:28 až 7:29 nahrávky č. 1 je patrné, že žalobcovo vozidlo bylo již v pohybu, když žalobce levou rukou uchopil bezpečnostní pás, předal jej dále do pravé ruky, kterou jej upnul, a teprve následně levou rukou uchopil volant. V průběhu jízdy však již řidič musí být připoután [§ 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu] a nikoliv s upínáním bezpečnostního pásu teprve započít. K bezpečnému ovládání vozidla je totiž standardně potřeba obou rukou, přičemž žalobce při rozjíždění dokonce ani nijak nedržel volant. Z téže nahrávky je zároveň patrno (byť v samém okraji obrazu), že žalobce skutečně za jízdy ve chvíli upínání bezpečnostního pásu odvrátil pohled směrem doprava, takže nemohl přijíždějící vozidlo Škoda vidět. Za této situace jednoduše nelze uzavřít, že by se žalobce řízení plně věnoval.

39. Žalobce se snaží vytvořit dojem, že to byl naopak řidič vozidla X, kdo porušil své povinnosti, neboť údajně nevěnoval pozornost řízení. Ani této argumentaci krajský soud nepřisvědčil.

40. Z nahrávky č. 1 je patrno, že řidič vozidla X v čase cca 7:26 až 7:29 projíždí mezi stojany čerpací stanice. Přinejmenším od času 7:26 tento řidič sledoval jízdu před sebou a byl od vozidla žalobce vzdálen několik metrů. Kdyby tedy žalobce použil znamení o změně směru jízdy (tou dobou již seděl ve vozidle), řidič X by jej v tuto chvíli viděl, avšak za nastalé situace neměl důvod se domnívat, že žalobce bude z místa stání vyjíždět. V čase 7:28 nahrávky č. 1 je sice skutečně vidět, že řidič vozu Škoda na necelou vteřinu otočil hlavu směrem vlevo, avšak v čase 7:29 již opět hledí vpřed. Ke srážce vozidel došlo až cca v čase 7:

31. Z ničeho pak ani neplyne, že by se řidič vozidla X pohyboval v místě nepřiměřenou rychlostí (přesný údaj o rychlosti vozidla není samozřejmě k dispozici, ale přibližně odpovídá rychlosti ostatních vozidel zachycených na záznamu před srážkou). Krajský soud pro uvedené neshledal, že by nehodu způsobila nepozornost či jednání řidiče vozidla X.

41. Otázka (ne)fungování asistenta řidiče je pak pro věc zcela nepodstatná, neboť na porušení shora uvedených povinností žalobce nemůže mít vliv.

V. Závěr a náklady řízení

42. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. V případě procesně úspěšného žalovaného nevyšlo najevo, že by vynaložil náklady nad rámec své běžné činnosti, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 20. února 2023 Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 8 60 A 5/2022 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M.