60 A 7/2021

Rubrum

Č.j. 60 A 7/2021-61 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: Mgr. L. P., narozený bytem proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2021, sp. zn. ODSH 65601/2021/paho1 SO, čj. KUJCK 84555/2021, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 60 A 7/2021

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Městský úřad Jindřichův Hradec (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 23. 4. 2021, čj. DOP/20205/21/Rb, uznal vinným pana L. B. z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), spočívajícího v neohleduplném a neukázněném řízení a nedodržení bezpečné vzdálenosti za vozidlem, v důsledku čehož svým vozem narazil do vozidla, které řídil pan D. P. a způsobil škodu ve výši 25 000 Kč. Za tento přestupek správní orgán prvního stupně panu B. uložil pokutu ve výši 1 500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Zároveň nepřiznal poškozenému žalobci (spolujezdci pana D. P.) náhradu škody a ušlý zisk v nedoložené výši, nárok na bolestné ve výši 9 566 Kč a nárok za ztížení společenského uplatnění ve výši 199 679 Kč; s těmito nároky odkázal žalobce na soud nebo jiný orgán veřejné moci.

2. Žalovaný odvolání žalobce v záhlaví označeným rozhodnutím v části týkající se vyslovení viny pana B. a souvisejícího postupu správního orgánu prvního stupně zamítl pro nepřípustnost, v části týkající se náhrady škody pak odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 28. 9. 2021 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobce nejprve shrnul průběh správního řízení a uvedl, že v nynější věci je spor o tom, jaká práva má v řízení poškozený a v jakém rozsahu může svá práva uplatňovat, a jak může napadat závěry nesprávného šetření nehody.

5. Zjišťování viny obviněného z přestupku totiž může zásadně kolidovat s uplatněným nárokem na náhradu škody. A to především tehdy, když je obviněný z uznán vinným z jiného přestupku než by měl být, což ve svém důsledku znamená zamítnutí nároku na náhradu škody poškozeného.

6. Žalobce napadá především hodnocení svého úrazu, k jehož hodnocení přistoupil soudní znalec doc. V. pár týdnů po dopravní nehodě, aniž by žalobce vyšetřil a nahlédl do jeho zdravotní dokumentace. Žalobce původně znalce kontaktoval stran zpracování posudku na bolestné, což znalec pro nedostatek času odmítl. Následné ustanovení ve správním řízení však přijal.

7. Tvrzení, že žalobce k nahlédnutí do zdravotní dokumentace nedal souhlas, není pravdivé, protože souhlas je dán ve spise, když věc vyšetřovala Policie ČR. Žalobce pouze nesouhlasil se zasíláním lékařským zpráv poštou, protože kompletní spis je veden v nemocnici Na Homolce z větší části v elektronické podobě. Tato nemocnice z hlediska GPDR neposílá dokumentaci poštou.

8. Závěr doc. V., dle něhož žalobce mohl mít nějaké dřívější zranění či měl špatně nastavenou opěrku hlavy, jsou nepodložené a nevychází z obsahu spisu. Přibližně jeden a půl měsíce před nehodou se žalobce podrobil komplexnímu preventivnímu vyšetření, z něhož plyne, že žalobce neměl žádné zdravotní problémy. Závěry znalce Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 60 A 7/2021 jsou tak odbyté. Žalobcův stav se nadto začal následně prudce zhoršovat (vedle distorze páteře žalobce trpí tinnitem, tj. trvalým pískáním v uších), což vedlo i k podání žádosti o invalidní důchod.

9. Žalobce si tedy nechal zpracovat vlastní znalecký posudek, který vyhotovil MUDr. N. Ten na základě vyšetření žalobce a dostupných lékařských zpráv konstatoval, že zranění žalobce jsou v příčinné souvislosti s dopravní nehodou.

10. Správní orgán prvního stupně měl tedy k dispozici dva odlišné znalecké posudky. První z nich ovšem vyhotovil znalec s obecnou aprobací soudního lékaře, zatímco druhý vyhotovil specialista na posuzovaná zranění (lékař ORL).

11. Je na správním orgánu určovat a hodnotit vinu obviněného, avšak způsob hodnocení zranění, jeho následků apod., je již dle názoru žalobce jedno z práv poškozeného. Správní orgán prvního stupně tudíž neměl aplikovat § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, tj. nejmírnější přestupek, nýbrž písm. h) stejného ustanovení. Z toho se totiž odvíjí možnost uplatnění žalobcova nároku po pojišťovně a případné plnění. Pojišťovna totiž právě odmítá plnění na základě posudku doc. V..

12. Žalobce dokonce dostává dopisy, že pojišťovna spolupracuje se správním orgánem na vyšetření nehody. Je přinejmenším podivné, že totéž není umožněno žalobci, kterého v té době správní orgán prvního stupně dokonce vyloučil ze správního řízení.

13. Pokud by poškozený nemohl zpochybňovat důkazy týkající se jeho zdravotního stavu a popisu jeho následků po nehodě na své osobě, nejednalo by se o spravedlivý proces. Na základě těchto skutečnosti správní orgán určuje nejen vinu či nevinu, ale i právní kvalifikaci skutku. Lze jen velmi obtížně uplatnit škodu na zdraví v řízení, kde správní orgán škodu na zdraví odmítá či neprokazuje. Správní orgán prvního stupně sice tvrdí, že nezpochybňuje zranění žalobce, ale kde se vzalo, nikdo neví, jen se ví, že s nehodou určitě nesouvisí.

14. Na základě posudku znalce doc. V. nemůže správní orgán prvního stupně určit vinu obviněného a řádně rozhodnout o nároku žalobce či o právní kvalifikaci. Jediným relevantním důkazem je posudek MUDr. N.

15. Žalobce dále namítl řadu dalších procesních pochybení.

16. V posudku ohledně určení rychlosti vozidel při nárazu je uvedeno, že automobil poškozených se při nárazu pohyboval; žalobce i obviněný se však shodli, že tomu tak nebylo (nárazová rychlost tedy byla odlišná).

17. Doc. V. též v případě druhého poškozeného dospěl ke stejnému závěru o špatně nastavené opěrce hlavy či možných dřívějších zraněních, což neodpovídá obsahu spisu. O nároku druhého poškozeného správní orgán prvního stupně ani nerozhodl a nedoručil mu rozhodnutí ve věci.

18. Správní orgány opomíjí navržené výslechy svědků (mj. řidiče modrého AUDI, který mohl být přímým svědkem nehody).

19. Nevyslechl pak ani samotného žalobce. Konstatování, že poškozený žalobce neprokázal, že je nemocný, a tudíž se nebude vyslýchat, je dle žalobce absurdní. Žalobce doložil svou pracovní neschopnost a jeho tvrzení podporuje i znalecký posudek MUDr. N. Správní orgán prvního stupně na jednu stranu žalobcova zranění nezpochybňuje, ale zároveň mu jako omluva z ústního jednání nepostačují. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 60 A 7/2021 20. Žalobce dále poukázal na pochybení správních orgánů popsaná ve vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 15. 12. 2020.

21. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že následky nehody spíše svědčí o možné trestněprávní kvalifikaci, avšak respektuje, že věc byla projednána v přestupkovém řízení. To však nebylo řádně provedeno.

22. Žalovaný překvapivě potvrdil rozhodnutí, které dříve zrušil, aniž by správní orgán prvního stupně dostál jeho pokynům (naopak v komunikaci s žalobcem konstatoval, že se jimi řídit nebude a že nárok stejně zamítne).

23. Nelze souhlasit s interpretací žalovaného, dle něhož do posudku o sobě samém nemá právo žalobce mluvit.

24. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

25. Žalovaný ve svém vyjádření předně odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí, v němž se již s uplatněnými žalobními námitkami vypořádal. Setrval přitom na svém závěru, dle něhož žalobce v nynější přestupkové věci nebyl oprávněn brojit odvoláním proti výroku o vině.

26. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

27. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

28. Předně krajský soud poznamenává, že odkazuje-li žalobce obecně na argumentaci obsaženou v jeho vyjádření k podkladům správního rozhodnutí, nejedná se o řádně uplatněné žalobní body (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2019, čj. 2 As 284/2018-38, odst. 19). Krajský soud se proto zabýval výhradně námitkami uplatněnými v samotné žalobě.

29. Žaloba není důvodná.

30. Krajský soud je ve shodě s žalovaným toho názoru, že takřka veškerá žalobní argumentace (týkající se převážně zpochybňování znaleckých posudků) směřuje proti výroku o vině obsaženému v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Žalobce nepředkládá žádnou argumentaci, z níž by bylo patrno, že zpochybňuje též výrok, kterým jej správní orgán prvního stupně odkázal s uplatněním svého nároku na náhradu škody k soudu.

31. Takovéto námitky však z podstaty věci nemohou být úspěšné, neboť výrok o vině v přestupkovém řízení nemohl sám o sobě nikterak zasáhnout do žalobcových práv.

32. Jádrem přestupkového řízení je posouzení viny obviněného z přestupku (případně ukládání sankce). K tomu se již dříve ve své judikatuře vyjádřil Nejvyšší správní soud a uvedl, že „[t]oto posuzování se děje výlučně ve vztahu státu a obviněného z přestupku a má čistě veřejnoprávní povahu – stát zde (až na nečetné výjimky z úřední povinnosti) ve veřejném zájmu stíhá jednání naplňující znaky skutkových podstat přestupků, tj. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 60 A 7/2021 specifických deliktů“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2007, čj. 2 As 46/2006-100, č. 2276/2011 Sb. NSS).

33. Uvedené závěry – byť v jiném kontextu – dále potvrdil i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v novějším rozsudku ze dne 26. 3. 2021, čj. 6 As 108/2019-39, č. 4178/2021 Sb. NSS. Nejvyšší správní soud se vyjádřil mimo jiné i k přestupkovým řízením a přiléhavě shrnul, že „žalobní legitimaci pro podání zásahové žaloby nemá ten, kdo by se nemohl bránit žalobou proti rozhodnutí podle § 65 odst. 1 s. ř. s., které eventuálně z takto započatého správního řízení může vzejít (v nynějším případě tedy proti některému z palety rozhodnutí, která mohou být výsledkem řízení započatého podle § 129 odst. 2 stavebního zákona; je nepochybné, že nynější stěžovatelka by se proti eventuálnímu rozhodnutí o neodstranění stavby mohla bránit žalobou). Například poškozený se tak nemůže domáhat zahájení přestupkového řízení proti podezřelému z přestupku, neboť poškozený či jiné osoby odlišné od obviněného nemohou napadat výrok správního rozhodnutí týkající se viny či sankce, včetně výroku o zastavení řízení o přestupku. Posouzení viny a případné uložení sankce v rámci správního trestání se totiž odehrává výlučně ve vztahu státu a obviněného. Třetí osoba (ať již je touto osobou jiný obviněný, poškozený nebo jiná osoba) nemá subjektivní právo domáhat se zahájení řízení o správním deliktu s jiným subjektem nebo požadovat uznání jeho viny (srov. k tomu z početné judikatury např. rozsudky ze dne 31. 10. 2007, čj. 2 As 46/2006-100, č. 2276/2011 Sb. NSS, nebo ze dne 11. 3. 2008, čj. 8 As 46/2007-98, detailněji pak rozsudek ze dne 29. 1. 2015, čj. 8 Afs 25/2012-351, Philips Electronics a další, body 208 a 209)“ (důraz doplněn). Jakkoli rozšířený senát tyto závěry vyslovil v souvislosti s otázkou žalobní legitimace pro podání zásahové žaloby v případě nečinnosti správního orgánu v řízeních zahajovaných z úřední povinnosti, lze je pro jejich obecnost přenést i do nynější věci.

34. Z toho je ovšem patrno, že pokud poškozený nemůže v přestupkovém řízení vůbec napadat výrok o vině, pak přirozeně nemůže úspěšně zpochybňovat ani právní kvalifikaci přestupku, z něhož byl přestupce shledán vinným. A to ani za situace, kdy by volba jiné skutkové podstaty přestupku mohla být pro poškozeného z nějakého důvodu výhodnější. Žalobci nesvědčí žádné veřejné subjektivní právo na to, aby správní orgán prvního stupně uznal obviněného vinným z přestupku, a už vůbec ne na to, aby tak učinil na základě žalobcem preferované skutkové podstaty. Pokud by krajský soud připustil opak, otevřel by tím pomyslnou Pandořinu skříňku, neboť pak by se poškozený mohl domáhat zrušení výroku o vině například i tehdy, pokud by správní orgán přestupkové řízení zastavil. Také tehdy by totiž mohl argumentovat, že takový výrok znesnadňuje uplatnění nároku na náhradu škody.

35. Skutečnost, že správní orgán prvního stupně shledal pana B. vinným z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu (tj. obecné porušení povinnosti stanovené tímto zákonem) a nikoliv dle § 125c odst. 1 písm. h) téhož zákona (způsobení dopravní nehody s ublížením na zdraví) nadto žalobce nikterak nepřipravuje o možnost domáhat se nadále náhrady škody či ušlého zisku.

36. Krajský soud je toho názoru, že s ohledem na existenci dvou protichůdných znaleckých posudků stran příčiny žalobcova zranění správní orgán prvního stupně žalobce správně s uplatněním svých nároků odkázal na soud. Správní orgán prvního stupně totiž na základě spisové dokumentace nemohl jednoznačně uzavřít, že škoda byla způsobena spácháním přestupku, ani že spolehlivě zjistil její výši; další dokazování by pak nepochybně vedlo ke značným průtahům v řízení o přestupku (§ Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 60 A 7/2021 89 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich), k němuž došlo již 3. 8. 2019. Pro objasnění této otázky je tak dále prostor v případném občanskoprávním řízení před soudem. Právě tam mají za dané situace svoje místo námitky zpochybňující způsob vzniku a výši škody či ušlého zisku, a to včetně zpochybňování závěrů obsažených v – pro žalobce nepříznivém – znaleckém posudku.

37. Žalovaný tedy rozhodl správně, pokud odvolání žalobce v části týkající se výroku o vině zamítl pro nepřípustnost.

38. Stejně tak správně zamítl odvolání i proti zbytku prvoinstančního rozhodnutí. Žalobce ostatně svou argumentaci proti zbylým výrokům rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ani nesměřoval. Již v podání ze dne 5. 7. 2020 totiž žalobce správnímu orgánu prvního stupně výslovně sdělil, že usiluje v podstatě výhradně o konkrétní výrok o vině přestupce. Totéž plyne i ze závěru jím podaného odvolání ze dne 18. 5. 2021.

39. Krajský soud nepřisvědčil ani námitkám údajných procesních pochybení. K těmto námitkám se krajský soud vyjadřuje i přesto, že ve své podstatě taktéž (byť nepřímo) směřují k žalobcově požadavku na odlišný výrok o vině přestupce.

40. Nedůvodná je tak především námitka, dle níž správní orgán prvního stupně pochybil, pokud žalobce nevyslechl. I kdyby krajský soud shledal, že správní orgán prvního stupně skutečně v tomto ohledu nepostupoval správně, není zřejmé, jaký vliv by to mohlo na zákonnost jeho rozhodnutí mít. Účastnický výslech je obecně vzato podpůrným důkazním prostředkem, přičemž žalobce měl v roli účastníka řízení dostatek příležitostí sdělit svůj pohled na věc, čehož ostatně opakovaně využil. Žalobce ani neuvádí, co by jeho výslech měl nad rámec již jím uplatněných tvrzení vlastně přinést.

41. Nedůvodná je dále i námitka, dle níž žalovaný překvapivě potvrdil rozhodnutí, které dříve zrušil, aniž by správní orgán prvního stupně dostál jeho pokynům. Na postupu žalovaného nic překvapivého nebylo. Původní rozhodnutí o přestupku ze dne 13. 3. 2020 totiž žalovaný zrušil rozhodnutím ze dne 22. 4. 2020 z toho důvodu, že správní orgán prvního stupně nesprávně usnesením ze dne 6. 3. 2020 rozhodl, že žalobce není účastníkem správního řízení. Správní orgán prvního stupně tak nadále s žalobcem jednal jako z účastníkem řízení a o náhradě škody rozhodl zákonem umožněným způsobem. Krajský soud neshledal, že by správní orgán prvního stupně v dalším řízení vybočil z mezí, které mu žalovaný ve zrušovacím rozhodnutí vytyčil.

42. Není pravda, že by správní orgány zcela pominuly výslech navržených svědků, jak žalobce uvádí. Konkrétně poukázal pouze na neprovedený výslech řidiče vozidla AUDI, jehož řidič mohl vidět průběh nehodového děje. K tomu však již správní orgán prvního stupně na straně 8 svého rozhodnutí uvedl, že průběhu nehodového děje nemá pochybnosti (podklady, z nichž vycházel, shrnul již na straně 5 svého rozhodnutí). Je tedy zřejmé, že výslech navrženého svědka považoval za nadbytečný. Nejedná se tedy o opomenutý důkaz, jímž by se správní orgány vůbec nezabývaly.

43. Ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí pak nemůže vést ani námitka, dle které se správní orgán prvního stupně nerozhodl o nároku druhého poškozeného a nedoručil mu rozhodnutí ve věci. Žalobci totiž nikterak nepříslušní hájit v soudním řízení správním práva třetích osob. Dle § 65 s. ř. s. je totiž k žalobě legitimován pouze Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 60 A 7/2021 ten, „[k]do tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti“ (důraz doplněn).

V. Závěr a náklady řízení

44. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti, proto mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 15. prosince 2022 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.