60 A 7/2023

Rubrum

č. j. 60 A 7/2023- 46 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: L. O., narozen dne X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Janem Vytiskou se sídlem Velehradská 88/1, 130 00 Praha 3 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2023, sp. zn. OPZU-správ. 65078/2023/malovcova SO, čj. KUJCK 67399/2023, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2023, sp. zn. OPZU-správ. 65078/2023/malovcova SO, čj. KUJCK 67399/2023 8. 2. 2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 228 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje: A.Z. 2 60 A 7/2023

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Městský úřad Český Krumlov rozhodnutím ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. S-MUCK 78407/2022/OS/JB, čj. MUCK 28848/2023/OS/JB, shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. Tohoto přestupku se žalobce dopustil tím, že dne 16. 8. 2022 v době okolo 12:10 hodin před domem č. p. X v ulici X v X fyzicky napadl poškozenou K. J., narozenou dne X, a to tak, že ji chytil za obě ruce a strčil, vlivem čehož upadla na zem. Tímto se žalobce dopustil jiného hrubého jednání (výrok I.). Za tento přestupek správní orgán prvního stupně žalobci uložil napomenutí (výrok II.) a povinnost nahradit náklady spojené s projednáním přestupku ve výši 1 000 Kč (výrok III). Přestupkové řízení o přestupku proti majetku vedené se žalobcem správní orgán prvního stupně výrokem IV. uvedeného rozhodnutí dle § 86 odst. 1 písm. c) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) zastavil. Totéž učinil výrokem V. uvedeného rozhodnutí ve vztahu k přestupkovému řízení vedenému s L. O., narozenou dne X. Výrokem VI. dle § 89 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky odkázal poškozenou K. J. s jejím nárokem na náhradu škody na soud.

2. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím částečně změnil výrok I. rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak, že doplnil formu zavinění, tedy před slovo „fyzicky“ doplnil slovo „úmyslně“. Ve zbytku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

3. Žalobce nejprve shrnul průběh řízení před správními orgány. Dále uvedl, že správní orgány porušily zásadu materiální pravdy, neboť žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupku, kterého se nedopustil ani dopustit nemohl. V průběhu řízení správní orgány se správní orgány dopustily procesních vad způsobujících nezákonnost rozhodnutí.

4. Nezákonnost napadeného rozhodnutí žalobce spatřuje v jeho rozporu s § 3 správního řádu, resp. s § 50 odst. 3 správního řádu, neboť žalovaný se stejně jako správní orgán prvního stupně dostatečně nevypořádal s navrženými důkazními prostředky, nesprávně vyhodnotil důkazy (fotografie, videozáznam) předložené žalovanou (žalobce měl zřejmě na mysli poškozenou, pozn. soudu).

5. Žalobce dále namítá rozpor napadeného rozhodnutí s § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky, neboť správními orgány nebyla shledána vinnou z přestupkového jednání osoba, která by svým zaviněným jednáním naplnila znaky přestupku.

6. Správní orgány založily procesní vady napadeného rozhodnutí tím, že dostatečně nevypořádaly či nevzaly v potaz žalobcem navržené důkazní prostředky a důkazy, přičemž ty, které předložila poškozená, nesprávně vyhodnotily. Žalovaný paušálně odmítl navržený důkaz výslechem žalobcovy manželky s tím, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně. Správní orgány nesprávně vyhodnotily provedené důkazy (zejména poškozenou předložený videozáznam a fotografie, na kterých není žalobce zachycen, resp. jej nelze identifikovat). Výslech žalobcovy manželky tedy mohl osvědčil skutečnost, že žalobce se na místě přestupku v době jeho spáchání nemohl nacházet. V situaci, kdy správní orgán provedl Shodu s prvopisem potvrzuje: A.Z. 3 60 A 7/2023 výslech matky poškozené, I. J., měl provést i žalobcem navrhovaný výslech jeho manželky L. O. (viz protokol o výpovědi svědka ze dne 1. 2. 2023). Pokud by správní orgány navržené důkazy provedly, musely by dojít k závěru, že se žalobce nemohl přestupkového jednání dopustit. Své odůvodnění však založily na svědeckých výpovědích poškozené a její matky, resp. především na pořízených videozáznamech. Na nich jsou zachyceny dvě osoby (muž a žena) odcházející od osoby, která záznam pořizovala. Nelze určit, že se jednalo právě o žalobce, neboť záznam je nekvalitní. Žalovaný vycházel toliko z výpovědi poškozené a její matky. Tato konstrukce je zjevně nesprávná. Dle napadeného rozhodnutí měla žalobce poznat na videozáznamu rovněž úřední osoba, které je žalobce znám z úřední činnosti. O tom však není žádný záznam ve správním spise, totožnost takové úřední osoby nebyla prokázána. Žalobce si není vědom, že by přišel v posledních 14 letech do úředního styku s jakýmkoliv zaměstnancem správního orgánu prvního stupně, totožnost odkázané úřední osoby by měla být verifikována. Žalobce byl naposledy v kontaktu se správním orgánem prvního stupně v roce 2008 (přepisu osobního vozidla).

7. Žalovaný rovněž nevzal při hodnocení v potaz žalobcovy fyzické dispozice a fyzické dispozice muže na videozáznamu, který se od žalobce liší postavou i v základních rysech tváře. Možnost komparace uvedeného přitom měly úřední osoby při jednání se žalobcem, potažmo mohla být učiněna komparace postav žalobce a jeho matky L. O., která se měla na videozáznamu rovněž nacházet. Žalobce k uvedenému dokládá srovnání své fotografie se snímkem z videozáznamu, z čehož se dle něj podává, že není osobou zachycenou na záznamu. S ohledem na uvedené jsou výpovědi poškozené a její matky I. J. nevěrohodné, přičemž obě ženy mají motivaci mstít se žalobci i jeho rodině. Žalobce označil poškozenou za problémovou osobu mající v dané lokalitě neshody se žalobcovou rodinou i jinými sousedy (viz výpověď L. O. ze dne 16. 11. 2022). Ze správního spisu dále plyne, že matka poškozené, I. J., neviděla celý průběh incidentu, byla v tom okamžiku v domě. Identifikace žalobce coby přestupce byla tedy (úmyslně) nesprávná. Krom k žalobě přiložené fotodokumentace žalobce odkazuje na přílohy č. 10 a 11 (videozáznam). Žalovaný tedy žalobce ztotožnil s přestupcem na základě výpovědi poškozené a její matky a dále ji považuje za prokázanou z lékařské zprávy (ošetření poškozené dne 16. 8. 2022), dle níž měla být poškozená napadena sousedem. Toto konstatování nelze spojit s osobou žalobce.

8. Správní orgány se rovněž nezabývaly tím, zda se na záznamech (fotografie a videozáznam) vyskytuje žalobcovo vozidlo, resp. jaká vozidla se na nich nacházejí, byť poškozená záznamy předložila a do výpovědi dne 16.11.2022 uvedla, že si vyfotila dvě vozidla, jelikož tam celé dopoledne blokovala cestu s tím, že se jednalo o vozidla žalobce a jeho matky L. O. Při témže jednání žalobce na dotaz právního zástupce poškozené odpověděl, že cestoval ve svém vozidle, přičemž vlastní pouze jedno. Totéž žalobce zopakoval při ústním jednání dne 1. 2. 2023 s tím, fotografie nějakých dvou vozidel nemůže prokázat žalobcovu přítomnost v místě spáchání přestupku. Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí omezil na konstatování, že „tytéž osoby nastupují každá do jednoho auta zaparkovaného na ulici“, aniž by identifikací osobních automobilů zjistil, že žalobcův osobní automobil se na místě v době spáchání předmětného přestupku nenacházel. Žalobce totiž z místa spáchání přestupku odjel kolem 10. hodiny, aby stihl domluvené obchodní jednání v Jindřichově Hradci ve 12:45 hod. Tímto postupem by byla vyvrácena i výpověď o domnělém vlastnictví vozidel. Žalobce označil důkazy: protokol o ústním jednání ze dne 16.11.2022 (příloha č. 3); protokol o výpovědi svědka ze dne 1. 2. 2023 (příloha č. 4); fotodokumentace (příloha č. 7); videozáznam (příloha č. 8, obálka); videozáznam – odjezd (příloha č. 9, obálka). Shodu s prvopisem potvrzuje: A.Z. 4 60 A 7/2023 9. Žalobce se vymezuje rovněž proti tomu, že jej poškozená i její matka označily za dlouhodobého souseda, kterého bezpečně poznají. Žalobce trvale žije na adrese Drahov 21, v místě přestupku se nevyskytuje cca od roku 2009, do Českého Krumlova jezdí na nepravidelné krátkodobé návštěvy rodiny.

10. Žalobce dále navrhoval důkaz provedené platby platební kartou v době dosvědčující, že žalobce nemohl být přítomen na místě v době spáchání přestupku (žalobce se ve 11:44 hod. nacházel ve Veselí nad Lužnicí, kde osobně platil svou platební kartou ve výdejním místě Zásilkovny). K tomu žalobce doložil kopii potvrzení vystaveného na žalobcovu žádost společností MONETA Money Bank, a. s., z něhož se podává, že dne 16. 8. 2022 proběhla transakce ze žalobcova běžného korunového účtu ve výši 1 088 Kč ve 11:44 hod ve prospěch společnosti Zásilkovna s. r. o., a to na pobočce ID 1109, která se nachází na adrese Třída Čs. armády 181, Veselí nad Lužnicí (viz žalobcem doložená kopie identifikace výdejního místa Zásilkovny) a dále kopii účtenky dokládající předmětnou platbu. Žalobce se vymezuje proti vágní argumentaci správního orgánu prvního stupně, že provedení platby platební kartou nelze považovat za doložení přítomnosti kohokoliv kdekoliv, neboť platební karty by měli používat zásadně jen jejich držitelé. Žalobce byl v minulosti přibližně 14 let zaměstnancem banky Waldviertler Sparkasse Bank AG, na dodržení těchto pravidel dbá.

11. Žalobce navrhuje k prokázání svých výše uvedených tvrzení provést důkaz výslechem své manželky L. O., narozené X, bydliště X. Dále navrhuje, aby bylo při jednání provedeno srovnání jeho vizuální podoby s podobou muže zachyceného na videozáznamu. Pro úplnost žalobce uvádí, že správnímu orgánu prvního stupně navrhoval, aby si zajistil kamerové záznamy z dálničních kamer umístěných na úseku mezi Českými Budějovicemi a Veselím nad Lužnicí, přibližně mezi 11:00 až 11:40 hod., z nichž by bylo možné osobní žalobcův automobil (případně i jeho samotného) identifikovat. Tento návrh nebyl vzat v potaz ani zaprotokolován do spisu. Z opatrnosti tak žalobce navrhuje i tento důkazní návrh a žádá soud, aby si v případě, že žalobcova přítomnost na místě a v době spáchání přestupku nebude vyloučena již výše uvedenými důkazními prostředky, vyžádal u Ředitelství silnic a dálnic České republiky příslušný kamerový záznam.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

12. Žalovaný primárně odkázal na obsah napadeného rozhodnutí, kde je dostatečně popsáno, co jej vedlo k vydání žalobou napadeného rozhodnutí s tím, že odvolací námitky považuje rovněž za řádně vypořádané. Napadené rozhodnutí je přezkoumatelné, učiněné závěry pak dostatečně odůvodněné. Napadené rozhodnutí bylo posouzeno Ministerstvem vnitra na základě podnětu k provedení přezkumného řízení, aniž by ministerstvo k zahájení přezkumného řízení přistoupilo. Žalovaný je nadále přesvědčen, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně a nebylo třeba provádět další důkazy. Skutečnost, že někde bylo placeno platební kartou, dle žalovaného neprokazuje přítomnost určité osoby v daném místě. Žalobce jednoznačně identifikovaly poškozená, její matka i oprávněná úřední osoba, která jej znala z úřední činnosti, tj. jiného přestupkového řízení, kde se žalobce účastnil dvou ústních jednání. Žalobce byl spolu se svou matkou rovněž zachycen na videozáznamu, na kterém se vrací směrem k poškozené, přičemž se otočil a odešel zpět v okamžiku, kdy zjistil, že je pořizován obrazový záznam. Předložená žalobcova fotografie není datována, kdežto videozáznam byl pořízen bezprostředně po skutku. K námitce, že žalobce není sousedem poškozené, žalovaný sděluje, že při ústním jednání dne 1. 2. 2023 sám žalobce uvedl, že je Shodu s prvopisem potvrzuje: A.Z. 5 60 A 7/2023 jejím sousedem 25 let. Pro řízení o přestupku nebylo podstatné, zda se na místě nacházel žalobcův automobil, rovněž nebylo nutné provádět důkaz záznamy z dálničních kamer. Žalobce žalobou napadá rovněž výrok IV. prvostupňového rozhodnutí, kterým byla poškozená odkázána se svým nárokem na náhradu škody na soud, resp. napadá rovněž potvrzení tohoto výroku žalovaným, aniž by se k uvedeném konkrétně vymezil žalobní argumentací.

13. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání dle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

15. Žaloba je důvodná.

16. Veškeré žalobní body se odvíjejí ze žalobcova tvrzení, že přestupek nespáchal, neboť ve vymezené době (tj. dne 16. 8. 2022 okolo 12:10 hod.) se na místě, kde k přestupkovému jednání došlo (před domem č. X v ulici X v X), vůbec nenacházel. Namítá proto porušení zásady materiální pravdy, procesní vady řízení před správními orgány a z toho plynoucí nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobní body lze v podstatě shrnout do dvou skupin, a to nevypořádání se s navrženými důkazy (neprovedení výslechu žalobcovy manželky bez náležitého odvodnění, byť byl proveden výslech matky poškozené; nesprávně provedený důkaz platby žalobcovou platební kartou; neodůvodněné nezajištění kamerových záznamů z trasy České Budějovice – Veselí nad Lužnicí) a nesprávné vyhodnocení důkazů předložených poškozenou (fotografie, videozáznam – žalobce ze záznamu nelze ztotožnit; jeho podoba je odlišná, než u osoby na záznamu; nebyla identifikována vozidla zachycená na fotografiích, byť se mělo údajně jednat o vozidla ve vlastnictví žalobce a jeho matky, současně přítomnost vozidel nesouvisí s přítomností žalobce na místě spáchání přestupku v inkriminované době).

17. Co se týče neprovedení žalobcem navržených důkazů, resp. nedostatků v odůvodnění, ohledně důvodu jejich nepřipuštění, zde správní orgán prvního stupně pochybil.

18. Ze správního spisu je zcela zjevná existence dlouhodobých sousedských sporů mezi žalobcem a poškozenou (potažmo jejich rodinami), o čemž svědčí např. protokol o ústním jednání ze dne 16. 11. 2022 (výpověď žalobcovy matky, kde uvádí, že problém s poškozenou trvá 13 let a mají s ní problém i ostatní sousedé). Žalobcova matka zde navíc zcela odlišně popisuje skutkový děj (nevybíravé opakované slovní útoky poškozené několik dní přede dnem, kdy mělo dojít k přestupkovému jednání; v den přestupkového jednání agresivní jednání poškozené vůči žalobcově matce). Správní orgán prvního stupně připustil výpověď matky poškozené, byť tato dle vlastních slov nebyla přítomna celému přestupkovému jednání (nacházela se v domě), aniž by akceptoval žalobcův návrh, aby byla provedena výpověď jeho manželky, pomocí které by bylo možné prokázat, kde žalobce v době, kdy mělo dojít k přestupkovému jednání, byl. Správní orgán prvního stupně přesto uzavřel, že shromážděné důkazy (tj. prakticky pouze výpověď poškozené, její matky a videozáznam) jsou postačující jsou postačující pro zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností a vydání rozhodnutí. S tímto závěrem se ovšem krajský soud ztotožnit nemůže.

19. Je zejména zarážející, že v situaci, kdy zde byly jasné indicie ukazující na minimálně napjaté vztahy mezi jednotlivými aktéry přestupkového jednání, které mohly vzbudit důvodné Shodu s prvopisem potvrzuje: A.Z. 6 60 A 7/2023 pochybnosti např. o věrohodnosti učiněných výpovědí, správní orgán prvního stupně neprovedl důkazy navržené žalobcem, a přesto dospěl k závěru o dostatečně zjištěném skutkovém stavu. Žalobcova manželka přitom mohla svou svědeckou výpovědí přispět k objasnění toho, kde se žalobce v době přestupkového jednání nacházel (dle svého tvrzení provedl v 11:44 hod. platbu platební kartou ve Veselí nad Lužnicí, ve 12:45 hod. měl jednání v Jindřichově Hradci), nebo minimálně definovat, kde se ona sama nacházela v ten čas, čímž by se současně potvrdilo či vyloučilo, zda mohla např. provést platbu žalobcovou platební kartou, což je ostatně rovněž důkaz, který správní orgán prvního stupně zcela neoprávněně bagatelizoval vágním konstatováním, že platbu „nelze považovat za doložení přítomnosti kohokoliv kdekoliv“. Vzhledem k tomu, že okruh osob oprávněných provedení bezhotovostní platby prostřednictvím platební karty je velmi úzký (je vydávána výhradně na jméno držitele a je nepřenosná), a není zde žádná indicie o tom, že by žalobcovu platební kartu měl mít u sebe kdokoli jiný než právě žalobce, postupoval správní orgán prvního stupně zcela nepřípustně, když navržený důkaz neprovedl, byť se jedná o důkaz snadno obstaratelný (kopie účtenky, výpis z účtu).

20. Stejně překvapivý je závěr správního orgánu prvního stupně o nekonzistentnosti žalobcovy výpovědi. Do protokolu o ústním jednání ze dne 16. 11. 2022 žalobce uvedl, že v inkriminovanou dobu na místě nebyl. K dotazu, zda dne 16. 8. 2022 byl na uvedené adrese, odpověděl, že tam byl okolo 10.00 hod., následně odjel. Na tomto vyjádření soud nic nekonzistentního neshledal; první vyjádření učinil obecně k přestupku sám žalobce, druhým odpověděl na konkrétní dotaz. Žalobcova vyjádření si přitom nikterak neodporují, resp. vypovídají shodně o tom, že žalobce cca v 10:00 hod. odjel a v daném místě se v době spáchání přestupku (tj. v inkriminovanou dobu) již nenacházel. Na rozdíl od správních orgánů soud považuje za nekonzistentní výpověď poškozené, která při tomtéž ústním jednání v reakci na výpověď žalobcovy matky (údajné slovní urážky jejích vnuček) nejprve sdělila, že během léta na zahradě žalobcovy matky žádné děti nebyly (resp. je neviděla), následně při popisu skutkového děje uvedla, že z domu vyšla žalobcova matka s vnučkami. Tento rozpor ve výpovědi se však správní orgán prvního stupně pominul.

21. Co se týče druhé skupiny žalobních bodů, tedy vyhodnocení důkazů předložených poškozenou, rovněž zde správní orgán prvního stupně pochybil.

22. Na předložených fotografiích jsou zachycena toliko parkující vozidla, což o průběhu skutkového děje ničeho nevypovídá. Z výpovědi matky poškozené do protokolu ze dne 1. 2. 2023 lze dovodit, že se mělo údajně jednat o vozidla žalobce a jeho matky. Vzhledem k tomu, že správní orgán tato vozidla neztotožnil (byť by to bylo dle poznávacích značek možné), ač to mohlo prospět objasnění skutkového děje, nelze z jejich přítomnosti před domem cokoli dovozovat.

23. Žalovaný pak zdůraznil, že na druhém z uvedených záznamů (pořízen ve 12:18 hod.) lze vidět dvě osoby, jak nastupují každá do jednoho ze parkovaných vozidel. Byť jsou tato vozidla zachycena na poškozenou doložených fotografiích, ani toto nebyl pro správní orgány impulz, aby učinily úkony k ověření, na jakou osobu jsou tato vozidla registrována, byť by takový postup byl zcela namístě.

24. Co se týče videozáznamu pořízeného poškozenou, ani z něj nelze s určitostí seznat, že osoba na něm zachycená je skutečně žalobce. Jedná se o dva krátké záznamy (pořízené ve 12:17 hod. a 12:18 hod.), z relativně velké vzdálenosti, bez bližších záběrů tváře. Skutečnost, že měly být pořízeny krátce po spáchání přestupkového jednání, na uvedeném nic nemění. Shodu s prvopisem potvrzuje: A.Z. 7 60 A 7/2023 K tomu soud dodává, že ze záznamu není patrné jakkoli konfliktní jednání osob na něm zachycených. Žalobce výpovědní hodnotu těchto videozáznamů zpochybňuje (chybějící podoba s mužem na záznamu), správní orgán prvního stupně však nevzal jeho argumentaci v potaz, jak je řečeno výše, aniž by toto dostatečně odůvodnil a vysvětlil.

25. Žalovaný rovněž doplnil, že žalobce jednoznačně poznala úřední osoba, které je žalobce znám z úřední činnosti. Správní spis však neobsahuje žádný záznam, který by o takovém ztotožnění žalobce vypovídal, natož pak jakékoli údaje o uvedené úřední osobě, případně o úřední činnosti, při níž by měla přijít se žalobcem do styku, přičemž žalobce datuje poslední kontakt se správním orgánem prvního stupně roku 2008 (dle opisu z evidence přestupků založeném ve spisovém materiálu u žalobce nebyly nalezeny žádné informace o evidovaným přestupcích, tudíž žalobce nebyl minimálně v tomto ohledu v kontaktu se správním orgánem prvního stupně). Uvedené konstatování žalovaného je tak zcela nepodložené.

26. Krajský soud nepovažuje za dostatečné, že žalobce na videu identifikovali poškozená a její matka, neboť ty mají pochopitelně na výsledku přestupkového řízení vlastní zájem.

27. Ze shora řečeného lze uzavřít, že ačkoli žalobce soustavně navrhoval zásadní důkazy ve svůj prospěch, správní orgán prvního stupně bez dostatečných důvodů tyto odmítl provést či jejich neprovedení zcela povrchně a nedostatečně odůvodnil, přičemž současně zcela nevyváženě připustil a provedl pouze důkazy navržené poškozenou, byť mohl mít s ohledem na zjevně vyhrocené sousedské vztahy důvodnou pochybnost o průběhu skutkového děje posuzovaného přestupkového jednání ve smyslu, jak jej líčila poškozená, resp. její matka. Tím spíše bylo provedení žalobcem navržených důkazů zásadní pro řádné zjištění skutkového stavu věci. Žalovaný nicméně přes zjevné nesrovnalosti a nedostatky v provedeném dokazování i odůvodnění prvostupňového rozhodnutí uzavřel, že žalobcova přítomnost v místě a čase přestupkového jednání je prokázána výpověďmi poškozené a její matky a pořízeným (nekvalitním) videozáznamem, samotný skutek pak toliko výpověďmi poškozené a její matky.

28. S ohledem na shora uvedené krajský soud shledal, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, nemá dostatečnou oporu ve spisech.

29. Žalobce rovněž namítl, že správnímu orgánu prvního stupně navrhoval, aby si zajistil kamerové záznamy z dálničních kamer umístěných na úseku mezi Českými Budějovicemi a Veselím nad Lužnicí, přibližně mezi 11:00 až 11:40 hod., z nichž by bylo možné osobní žalobcův automobil (případně i jeho samotného) identifikovat. Tento návrh nebyl dle žalobce vzat v potaz ani zaprotokolován do spisu. Žalobce proto navrhl, aby provedení tohoto důkazu v řízení před soudem. Ze spisového materiálu se skutečně nepodává, že by byl v řízení před správními orgány takový důkazní návrh vznesen. Vzhledem k závěrům učiněným v posuzované věci krajským soudem výše, resp. ke zrušujícímu výroku, již nebylo účelné se touto námitkou dále zabývat.

V. Závěr a náklady řízení

30. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Správní orgány jsou právním názorem krajského soudu vázány (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

31. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, Shodu s prvopisem potvrzuje: A.Z. 8 60 A 7/2023 právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

32. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč a odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě ve výši 2 × 3 100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava věci a sepsání žaloby) dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a paušální náhradou hotových výdajů 2 × 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy 6 800 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem DPH, je nutno navýšit odměnu a náhradu hotových výdajů o sazbu této daně na částku 8 228 Kč. Celkové žalobcovy náklady řízení tedy činí 11 228 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

33. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 16. července 2024 JUDr. Michal Hájek, Ph.D., v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: A.Z.