60 A 8/2019

Rubrum

č. j. 60 A 8/2019-41 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: J. K., narozen bytem zastoupený advokátem JUDr. Emilem Flegelem se sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha 10 proti žalovanému: Generální ředitelství cel se sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 81744-2/2018-520000-12, čj. 33768-2/2019-900000-319, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 60 A 8/2019

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Dne 21. 6. 2018 prováděla hlídka Celního úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen „správní orgán prvního stupně“) statickou kontrolu zaměřenou na dodržování povinnosti řidičů v systému časového zpoplatnění na 79. km zpoplatněné pozemní komunikace – dálnice D03 ve směru na Prahu. V rámci této kontroly hlídka zpozorovala vozidlo tovární značky OPEL, registrační značka X, které přijíždělo od kilometru 84, přičemž pojala podezření, že kontrolované vozidlo nemá na čelním skle vylepený kupón prokazující úhradu časového poplatku. Z tohoto důvodu hlídka kontrolované vozidlo dojela a svedla jej na exit 76. km, kde zahájila kontrolu.

2. Kontrolované vozidlo řídil žalobce, jehož totožnost ověřila hlídka na základě občanského průkazu, a bylo potvrzeno, že na kontrolovaném vozidle nebyl v souladu s § 2 odst. 5 vyhlášky č. 306/2015 Sb., vyhláška o užívání pozemních komunikací zpoplatněných časovým poplatkem, vylepen první díl kupónu prokazující úhradu časového poplatku. Kontrolované vozidlo bylo označeno parkovacím průkazem označující vozidlo přepravující osobu těžce zdravotně postiženou č. X; tato osoba se však v době kontroly v kontrolovaném vozidle nenacházela a žalobce hlídce nepředložil ani průkaz ZTP dotčené osoby. Žalobce nesouhlasil s projednáním přestupku na místě a odmítl podepsat protokol o zjištěném důvodném podezření ze spáchání protiprávního jednání.

3. Usnesením ze dne 15. 10. 2018, čj. 81744-3/2018-520000-12, vyzval správní orgán prvního stupně žalobce ke sdělení, zda držitelka parkovací karty je žalobcovou osobou blízkou, dále aby předložil kopii jejího průkazu ZTP, a aby sdělil, zda jízda dne 21. 6. 2018 souvisela s dopravou osoby blízké, jež je držitelem průkazu ZTP, i když se v době kontroly tato osoba v kontrolovaném vozidle nenacházela.

4. Žalobce reagoval dne 29. 10. 2018 tak, že podání vysvětlení odmítl. Následně správní orgán prvního stupně dne 12. 11. 2018 zahájil správní řízení a určil termín ústního jednání, které nařídil na 10. 12. 2018. Ústní jednání proběhlo bez žalobce, který se z jednání neomluvil, respektive omluvu z účasti na ústním jednání správní orgán prvního stupně zaevidoval až později téhož dne. Správní orgán prvního stupně shledal následně shromážděný spisový materiál za dostatečný a usnesením ze dne 26. 2. 2019 určil žalobci lhůtu 10 dnů k možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (doručeno dne 5. 3. 2019). Dne 8. 3. 2019 obdržel správní orgán prvního stupně vyjádření žalobce, jehož součástí byla kopie průkazu ZTP žalobcovy dcery (dotčené osoby).

5. Správní orgán prvního stupně vydal dne 14. 5. 2019 (žalovaným označeno jako rozhodnutí ze dne 6. 5. 2019 z důvodů uvedených níže) rozhodnutí, čj. 29094-3/2019-520000-12, jímž uznal žalobce vinným z přestupku dle § 42a odst. 2 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, za který žalobci uložil správní trest napomenutí a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

6. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 60 A 8/2019 II. Shrnutí žaloby 7. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 5. 10. 2019 žalobu k Městskému soudu v Praze. Ten ji usnesením ze dne 14. 10. 2019, čj. 13 A 64/2019-17, postoupil Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

8. Žalobce stručně shrnul dosavadní průběh řízení a označil žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné.

9. Žalobce uvedl, že byl usnesením správního orgánu prvního stupně ze dne 26. 2. 2019 vyzván k vyjádření se k podkladům pro vydání rozhodnutí. Správní orgán prvního stupně obdržel dne 8. 3. 2019 vyjádření žalobce spolu s kopií průkazu ZTP. Na toto vyjádření reagoval správní orgán prvního stupně vydáním dalšího usnesení ze dne 6. 5. 2019, v jehož výroku uvedl, že „[ú]častník řízení může do 5 dnů od doručení usnesení požádat o nařízení ústního jednání a pokud tak neučiní, může se před vydáním rozhodnutí ve věci seznámit s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim, a to nejpozději do 10 dnů od doručení tohoto usnesení.“ Předmětné usnesení bylo žalobci doručeno dne 13. 5. 2019. Žalobce tak měl právo požádat o nařízení ústního jednání nejpozději 20. 5. 2019 a vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí nejpozději do 23. 5. 2019. Žalobce chtěl svých práv využít, požádat o nařízení ústního jednání, navrhnout provedení důkazů a vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí. Správní orgán prvního stupně však již dne 14. 5. 2019 vypravil rozhodnutí ve věci, jež bylo žalobci doručeno dne 15. 5. 2019.

10. Žalobce byl dle svého názoru v důsledku výše uvedeného postupu správního orgánu prvního stupně zbaven práva žádat nařízení ústního jednání a možnosti vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí. Správní orgán prvního stupně tak žalobci odepřel právo na obhajobu a na spravedlivý proces.

11. Žalobce dále namítl, že správní orgán prvního stupně ve svém rozhodnutí uvedl, že „[v] rámci dokazování celní úřad provedl následující důkazy listinou: 1) Protokol o zjištěném důvodném podezření ze spáchání protiprávního jednání č. j.: 72282/2018-520000-63. 2) Podání vysvětlení zaevidované celním úřadem dne 29. 10. 2018 pod č. j. 81744-4/2018-520000-12. Obsahem Podání vysvětlení je sdělení, že účastník řízení ve věci odmítá podat vysvětlení.“ 12. Žádné jiné důkazy správní orgán prvního stupně jako provedené neuvádí, což dle žalobce znamená, že jiné důkazy provedeny nebyly. Přesto však v rozhodnutí následně argumentuje vyjádřením žalobce ze dne 7. 3. 2019 a jím předloženou kopií průkazu ZTP. Správní orgán prvního stupně tak vyšel z důkazů, jež jako důkazy neprovedl. Žalovaný byl následně povinen přezkoumat řádně rozhodnutí správního orgánu prvního stupně dle § 89 odst. 2 správního řádu a toto rozhodnutí i bez návrhu žalobce zrušit.

13. Žalobce navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

14. Žalovaný se s námitkami žalobce neztotožnil a podal k nim následující vyjádření.

15. Žalovaný tvrzení žalobce týkající se doručení usnesení ze dne 6. 5. 2019 odmítl. Uvedl, že správní spis, vedený ve věci žalobce, žádné usnesení ze dne 6. 5. 2019 (údajně doručené žalobci dne 13. 5. 2019), odpovídající tvrzení žalobce neobsahuje, a ani není Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 60 A 8/2019 zmíněno v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Ze spisového materiálu je patrné, že správní orgán prvního stupně shledal shromážděný spisový materiál za dostatečný pro vydání rozhodnutí a umožnil žalobci seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim, přičemž mu k danému úkonu usnesením ze dne 26. 2. 2019 stanovil lhůtu nejpozději do 10 dnů od doručení tohoto usnesení. Žalobce na toto usnesení reagoval podáním doručeným správnímu orgánu prvního stupně dne 8. 3. 2019.

16. Žalovaný ke způsobu provedení důkazů správním orgánem prvního stupně a k neprovedení důkazu kopií průkazu ZTP, ačkoliv touto listinou správní orgán prvního stupně ve svém rozhodnutí argumentuje, uvedl, že dotčený přestupek žalobce byl spolehlivě prokázán na základě důkazu opatřeného z protokolu o zjištěném důvodném podezření ze spáchání protiprávního jednání. Sám správní orgán prvního stupně ve svém rozhodnutí uvedl, že některé skutečnosti nebyly v protokolu dostatečně popsány, a tyto mohly mít vliv na posouzení závažnosti spáchaného přestupku a následně na správní uvážení o druhu a výši sankce. Z tohoto důvodu požadoval správní orgán prvního stupně po žalobci vysvětlení. Žalobcem sdělené skutečnosti, jakož i kopie průkazu ZTP jsou hlavním důvodem, proč byl žalobci uložen správní trest napomenutí.

17. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Replika žalobce a duplika žalovaného

18. Žalobce na vyjádření žalovaného reagoval replikou ze dne 17. 1. 2020, ke které přiložil údajnou obálku předmětného usnesení ze dne 6. 5. 2019 a výzvu k vyzvednutí zásilky od poskytovatele poštovních služeb. Samotné usnesení však žalobce dle svých slov již nedohledal. Žalobce dále uvedl, že se jedná o zásilku s podacím číslem X; podle aplikace sledování zásilek České pošty se jedná o zásilkou odeslanou dne 6. 5. 2019 a doručenou dne 13. 5. 2019. Odesílatelem zásilky byl správní orgán prvního stupně. Žalovaný tak neprokázal, co jiného by snad předmětná zásilka měla obsahovat. Nadto je z výzvy zjevné, že zásilka byla odeslána s dodejkou, tzn. že správní orgán prvního stupně musí dodejku prokazatelně mít.

19. Žalovaný ve své duplice ze dne 24. 1. 2020 informoval, že v souvislosti s nově předloženou obálkou adresovanou žalobci, ověřil u správního orgánu prvního stupně, o jakou písemnost se jedná. Z odpovědi správního orgánu prvního stupně ze dne 22. 1. 2020 vyplývá, že tato zásilka měla obsahovat rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, čemuž odpovídá i přiložený podací arch ze dne 6. 5. 2019, avšak v důsledku pochybení pracovníka správního orgánu prvního stupně byla do zásilky vložena jiná písemnost (konkrétně rozhodnutí týkající se jiného účastníka jiného správního řízení). Z tohoto důvodu zároveň není písemnost evidována ve správním spise. Správní orgán prvního stupně po zjištění uvedeného omylu opětovně předal poskytovateli poštovních služeb zásilku určenou žalobci, která již skutečně obsahovala rozhodnutí určené žalobci.

20. Žalovaný s ohledem na uvedené uzavřel, že procesní práva žalobce nebyla nijak dotčena, a že žalobce ryze účelově reagoval na zjevný omyl správního orgánu prvního stupně. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 60 A 8/2019 V. Právní hodnocení krajského soudu 21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

22. Žaloba není důvodná.

23. Krajský soud se nejdříve zabýval námitkou žalobce týkající se provedených důkazů v rámci řízení před správním orgánem prvního stupně. Žalobce namítal, že správní orgán prvního stupně ve svém rozhodnutí uvedl, že v rámci dokazování provedl pouze důkaz protokolem o zjištěném důvodném podezření ze spáchání protiprávního jednání a důkaz podaným vysvětlení zaevidovaným dne 29. 10. 2018. Jiné důkazy žalovaný jako provedené neuvedl. Tuto námitku považuje krajský soud za nedůvodnou.

24. Z obsahu rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je zřejmé, že žalobcem uvedená část odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je vytržena z kontextu, neboť se netýká celého správního řízení, nýbrž navazuje na odstavec vysvětlující průběh událostí ze dne 10. 12. 2018. Na tento den správní orgán prvního stupně nařídil jednání ve věci, kterého se žalobce nezúčastnil. Z tohoto důvodu se správní orgán prvního stupně omezil pouze na provedení důkazů listinami. Těmito listinami byly již zmiňovaný protokol o zjištěném důvodném podezření ze spáchání protiprávního jednání a žalobcovo podání zaevidované dne 29. 10. 2018, jímž odmítl podat vysvětlení. Skutečnost, že vyjádření žalobce ze dne 7. 3. 2019 není součástí výčtu provedeného dokazování dne 10. 12. 2018, nečiní z tohoto vyjádření nepoužitelný podklad pro rozhodnutí ve věci. Toto vyjádření z povahy věci ani nemohlo být součástí dokazování provedeného dne 10. 12. 2018, neboť vyjádření je datováno až k 7. 3. 2019. Správní orgán prvního stupně se dle obsahu rozhodnutí s vyjádřením žalobce seznámil a jeho obsah do svého rozhodnutí i promítl. Krajský soud považuje tento postup za řádný a nevzbuzující pochyby o tom, že uvedené vyjádření bylo podkladem prvoinstančního rozhodnutí ve smyslu § 50 správního řádu.

25. Krajský soud se neztotožnil ani s námitkou žalobce, dle které měl žalovaný dle § 89 odst. 2 správního řádu zrušit rozhodnutí správního orgánu prvního stupně i bez návrhu žalobce pro jeho rozpor s právními předpisy.

26. Dle § 89 odst. 2 správního řádu platí, že „[o]dvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem.“ Z uvedeného je zřejmé, že k přezkumu rozhodnutí správního orgánu prvního stupně dochází na základě podnětu ze strany účastníka řízení. Tímto podnětem je včas a řádně uplatněné odvolání. Jelikož se v rámci správního řádu uplatní tzn. omezený revizní princip, nelze dát za pravdu žalobci, dle kterého měl žalovaný zrušit rozhodnutí správního orgánu prvního stupně i bez návrhu žalobce. Jelikož žalovaný žádný rozpor správními předpisy neshledal, neměl důvod rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušit. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 60 A 8/2019 27. Nedůvodná je též námitka týkající se předmětného usnesení ze dne 6. 5. 2019, jež mělo být žalobci doručeno dne 13. 5. 2019, a na základě kterého mu měl správní orgán prvního stupně umožnit vyjádření se k podkladům shromážděným pro vydání rozhodnutí. V případě, že by námitka žalobce byla oprávněná, dopustily by se správní orgány porušení práv žalobce zakotvených v § 36 odst. 3 správního řádu, jehož první věta stanoví, že „[n]estanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal.“ 28. V této souvislosti krajský soud předně uvádí, že správní spis uvedené usnesení neobsahuje. Jediným dokladem o existenci předmětného usnesení je žalobcem předložená obálka a výzva k vyzvednutí zásilky ze dne 6. 5. 2019. Nelze přehlédnout, že jakkoli se žalobce dovolává údajného obsahu této zásilky, jím označené usnesení nepředložil, neboť jej prý nedohledal.

29. Za této situace krajský soud nemá důvod zpochybňovat průběh událostí, jak jej popsal žalovaný. Administrativní chyba pracovníka správního orgánu prvního stupně je mimo jiné důvodem toho, proč žalovaný označuje rozhodnutí správního orgánu prvního stupně jako rozhodnutí ze dne 6. 5. 2019, navzdory tomu, že na rozhodnutí je uvedeno datum 14. 5. 2019. Datum bylo pravděpodobně změněno v důsledku pozdějšího odeslání. Ze spisové materiálu a z podacích archů předložených žalovaným v rámci dupliky je zřejmé, že k odeslání rozhodnutí žalobci mělo dojít již dne 6. 5. 2019. Nakonec v důsledku výše uvedených událostí k odeslání došlo až dne 14. 5. 2019. V žádném případě však nebyl žalobce zkrácen na svých právech, neboť možnosti vyjádřit se ke shromážděným podkladům před vydáním rozhodnutí využil již dne 8. 3. 2019.

30. Naopak je nutné zdůraznit, že se jeví jako přinejmenším zvláštní fakt, že si žalobce uschoval obálku od předmětné zásilky, jakož i výzvu k jejímu vyzvednutí, avšak samotný obsah zásilky, který by potvrzoval pravdivost žalobcova tvrzení, absentuje.

VI. Závěr a náklady řízení

31. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 60 A 8/2019 Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Českých Budějovicích 20. dubna 2020 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.