60 A 8/2021

Rubrum

č. j. 60 A 8/2021 - 33 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: P.V.B., narozený X bytem X státní příslušnost X zastoupený advokátem Mgr. Markem Eichlerem se sídlem S. K. Neumanna 2052/0, 407 47 Varnsdorf proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie se sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 11. 2021, čj. CPR-9218-5/ČJ-2021-930310-V230, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 2 60 A 8/2021

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce pobývá na území České republiky nepřetržitě od 15. 11. 2007 a v srpnu roku 2015 zde získal povolení k trvalému pobytu. To mu však bylo následně zrušeno, neboť se ukázalo, že žalobce ve skutečnosti nesložil potřebnou zkoušku z českého jazyka (v podrobnostech viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2020, čj. 48 A 54/2017-36). Žalobce následně neúspěšně žádal o udělení mezinárodní ochrany.

2. Žalobce se dne 18. 9. 2020 dostavil na pracoviště Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán prvního stupně“), a to za účelem řešení svého pobytu na území České republiky. Správní orgán prvního stupně přitom lustrací zjistil, že Ministerstvo vnitra zastavilo řízení o žalobcově žádosti o mezinárodní ochranu. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal žalobu, které však Městský soud v Praze nepřiznal odkladný účinek. Žalobce tak měl 30 dnů na vycestování z České republiky, což neučinil.

3. Správní orgán prvního stupně proto uložil žalobci rozhodnutím ze dne 24. 2. 2021, čj. KRPC-103683-35/ČJ-2020-020023, správní vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Důvodem bylo, že žalobce na území České republiky pobýval bez platného oprávnění k pobytu, přestože k tomu nebyl oprávněn. Dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, stanovil správní orgán prvního stupně na 1 rok. Dále žalobci stanovil lhůtu 60 dnů pro vycestování z území členských států Evropské unie.

4. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdila.

II. Shrnutí žaloby

5. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 10. 12. 2021 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

6. Žalobce předně namítl, že se žalovaná nevypořádala s nepřiměřeně přísnou délkou správního vyhoštění, respektive se samotným uložením správního vyhoštění. Správní orgány měly s žalobcem namísto toho vést řízení o povinnosti opustit území, a to s ohledem na veškeré vazby a historii pobytu žalobce. Žalobce pobýval na území České republiky 14 let, měl zde povolen trvalý pobyt a nepáchal zde žádnou trestnou činnost.

7. Žalobce dále poukázal na vnitřní rozpornost rozhodnutí žalované, neboť ačkoli úvodem uvádí, že žalobci nelze umožnit vstup na území po dobo jednoho roku, v závěru odůvodnění již hovoří o dvou letech.

8. Žalovaná se taktéž nevypořádala s nepřiměřeností dopadů správního vyhoštění do soukromého a rodinného života žalobce. Jedná se přitom o neurčitý právní pojem (nikoli správní uvážení), což správní orgány nereflektovaly. K tomu žalobce citoval rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2014, čj. 5 As 102/2013-31, a ze dne 24. 7. 2015, čj. 3 Azs 240/2014-35, č. 3330/2016 Sb. NSS. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 3 60 A 8/2021 9. Rozhodnutí správních orgánů jsou dle názoru žalobce nepřezkoumatelná, neboť absentují zjištění veškerých hledisek k posouzení přiměřenosti dopadů k osobě žalobce. Žalobce si za 14 let pobytu v České republice vytvořil pevné zázemí, má zde spoustu přátel, zajímal se a staral o svůj pobyt a pouze nedopatřením jeho bývalého zmocněného zástupce se dostal do nelegálního postavení. Zohlednit je třeba jak důvod nelegálního pobytu, tak i skutečnost, že se dobrovolně dostavil ke správnímu orgánu a měl ochotu řešit své nelegální postavení ihned po tom, co se dozvěděl, že mu odkladný účinek nebyl přiznán.

10. Žalobce vyjádřil přesvědčení o nepřiměřenosti napadeného rozhodnutí. Jak samotná forma uloženého opatření, tak délka správního vyhoštění byly vyměřeny zcela nepřiměřeně a neadekvátně okolnostem případu a odporují základním zásadám činnosti správních orgánů, především pokud jde o zásady proporcionality a právní jistoty. Žalobce znovu zopakoval, že v České republice legálně pobýval 14 let, nepáchal zde trestnou činnost a jeho nelegální pobyt trval pouze dva měsíce. Rozhodnutí správních orgánů žalobce označil za nepřezkoumatelná a nezákonná pro nedostatečně zjištěný skutkový stav.

11. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

12. Žalovaná ve vyjádření k žalobě předně odkázala na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, v němž se k celé věci vyjádřila přezkoumatelným způsobem, a to včetně přiměřenosti dopadů rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života ve smyslu § 119a odst. 2 a § 174a zákona o pobytu cizinců. K námitce vnitřní rozpornosti žalovaná uvedla, že se jedná o administrativní pochybení při písemném vyhotovení rozhodnutí, které žalobci nemohlo způsobit újmu na jeho právech. Žalovaná setrvala na svém názoru, že v daném případě nebylo možné od správního vyhoštění upustit a jedná se o přiměřené opatření.

13. Žalovaná navrhla, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Průběh jednání

14. Žalovaná se z jednání konaného dne 7. 2. 2022 omluvila. Přítomný zástupce žalobce setrval na shora popsané argumentaci. Žádné návrhy na doplnění dokazování nevznesl.

V. Právní hodnocení krajského soudu

15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

16. Žaloba není důvodná. V.

I. K námitkám nepřezkoumatelnosti a vnitřní rozpornosti rozhodnutí žalovaného

17. Krajský soud se nejprve zabýval námitkami nepřezkoumatelnosti, jejichž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí; těmto námitkám krajský soud nepřisvědčil. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 4 60 A 8/2021 18. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013-25).

19. Žalobce formuloval námitky nepřezkoumatelnosti poměrně obecně. K jejich vypořádání proto i krajský soud přistoupil v téže rovině obecnosti. Žalobce považuje rozhodnutí žalované za nepřezkoumatelné v tom, že se údajně nevypořádala s otázkou přiměřenosti dopadů rozhodnutí o správním vyhoštění do jeho soukromého a rodinného života (s tím souvisí i otázka délky doby, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie). Žalovaná se však touto otázkou zabývala poměrně rozsáhle na stranách 5 až 8 odůvodnění svého rozhodnutí. Krajský soud neshledal, že by žalovaná posuzovala některé z relevantních kritérií přiměřenosti nedostatečně. Žalobcův nesouhlas s tímto posouzením nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí nezakládá.

20. Nedůvodná je též námitka vnitřní rozpornosti žalobou napadeného rozhodnutí. Skutečnost, že žalovaná v závěru odůvodnění svého rozhodnutí chybně uvedla, že žalobci bylo správní vyhoštění stanoveno na dobu dvou let, není nikterak závažným pochybením. Z kontextu celého rozhodnutí je zcela zřejmé, že se jedná o pouhou písařskou chybu, která nemá žádný dopad do žalobcových práv. V.

II. K námitce nepřiměřenosti dopadů správního vyhoštění do soukromého a rodinného života žalobce

21. Krajský soud nepřisvědčil ani námitkám týkajícím se nepřiměřenosti dopadů rozhodnutí o správním vyhoštění do žalobcova soukromého a rodinného života.

22. Žalobce věnoval poměrně značnou část své relativně stručné argumentace tomu, že posouzení přiměřenosti rozhodnutí žalované představuje aplikaci neurčitého právního pojmu a nikoli správní uvážení. S tímto závěrem krajský soud zcela souhlasí; je ostatně již dlouhodobě obsažen i v judikatuře Nejvyššího správního soudu (srov. shora citovaný rozsudek čj. 3 Azs 240/2014-35). Na výsledné posouzení věci však tato skutečnost nemá zásadní vliv.

23. Krajský soud v této souvislosti připomíná demonstrativní výčet kritérií, která pro posuzování obdobných případů stanovil ve své judikatuře Evropský soud pro lidská práva (srov. například rozsudek ze dne 31. 1. 2006, Rodrigues da Silva a Hoogkamer Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 5 60 A 8/2021 proti Nizozemsku, č. 50435/99, rozsudek velkého senátu ze dne 18. 10. 2006, Üner proti Nizozemsku, č. 46410/99, či rozsudek ze dne 28. 6. 2011, Nunez proti Norsku, č. 55597/09), z níž vychází i následná judikatura Nejvyššího správního soudu (viz shora citovaný rozsudek čj. 3 Azs 240/2014-35, či z pozdější judikatury například rozsudek ze dne 5. 1. 2017, čj. 1 Azs 334/2016-29, a řadu dalších):  povaha a závažnost dotčeného veřejného zájmu,  délka pobytu cizince v hostitelském státě,  doba, jež uplynula od porušení veřejného pořádku či spáchání trestného činu a chování cizince v průběhu této doby,  rodinná situaci cizince,  počet dětí a jejich věk,  rozsah, v jakém by byl soukromý nebo rodinný život cizince narušen,  rozsah sociálních a kulturních vazeb na hostitelský stát,  „imigrační historii“ dotčené osoby a  věk a zdravotní stav cizince.

24. Ve světle těchto kritérií krajský soud neshledal, že by dopady správního vyhoštění byly nepřiměřené. K tomu je třeba nejprve připomenout, že je to především žalobce, kdo musí rozhodné skutečnosti pro posouzení (ne)přiměřenosti správního vyhoštění dostatečně konkrétně tvrdit. Nejvyšší správní soud k tomu například již v rozsudku ze dne 29. 4. 2009, čj. 5 As 101/2008-63, uvedl, že „[n]ezbytným předpokladem pro to, aby správní orgán aplikaci ustanovení § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců vážil, je však skutečnost, že existenci rodiny bude sám vyhošťovaný cizinec tvrdit, neboť účelem předmětného ustanovení je právě ochrana jeho práva na rodinný či soukromý život. Pokud se jedná o cizince plnoletého, způsobilého k právním úkonům, jak je tomu i v posuzovaném případě, je pouze na něm, aby se ochrany práva na rodinný život domáhal.“ 25. Při výslechu konaném v rámci správního řízení žalobce v podstatě žádné skutečnosti svědčící o vytvoření soukromých a rodinných vazeb na území České republiky neuvedl. Žalobce v daném ohledu v žalobě poukazuje pouze na délku svého pobytu v České republice a skutečnost, že zde nepáchal trestnou činnost a neoprávněný pobyt trval pouze zhruba dva měsíce, po kterých se dobrovolně dostavil na policii, aby svůj pobytový status řešil. To však o nepřiměřenosti správního vyhoštění nesvědčí.

26. Délka žalobcova pobytu v České republice je sice jedním z důležitých kritérií, ale nejedná se o kritérium samonosné. Pokud žalobce nespecifikuje, jak jeho soukromý a rodinný život ve skutečnosti vypadá (tj. jaké konkrétní vazby si v České republice vytvořil), pak pouhá délka pobytu nevypovídá v podstatě o ničem. Právě existence konkrétních lidských vztahů je přitom při posuzování zásahu do soukromého a rodinného života naprosto klíčová. Vše ostatní je z povahy věci již podružné.

27. Takřka bez významu je proto také skutečnost, že žalobce nepáchal v České republice trestnou činnost. To je navíc předpokládaný standard, nikoli žalobcova zásluha, která by činila uložení správního vyhoštění nespravedlivým. Doba téměř dvou měsíců, po kterou žalobce v České republice pobýval neoprávněně, pak již svědčí především o žalobcově nedbalém přístupu k plnění jeho pobytových povinností; těch se nemůže Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 6 60 A 8/2021 zprostit poukazem na to, že mu jeho zástupce údajně nesděl, že jeho žalobě ve věci mezinárodní ochrany Městský soud v Praze nepřiznal odkladný účinek. To, že se žalobce až po této době dostavil na policii dobrovolně, na věci vůbec nic nemění.

28. Krajský soud proto uzavřel, že uložení správního vyhoštění nepředstavuje nepřiměřený zásah do žalobcova soukromého a rodinného života.

29. Nepřípadná je proto i námitka, dle které mělo být s žalobcem namísto řízení o správním vyhoštění vedeno řízení o povinnosti opustit území. Žalobce tuto námitku blíže nekonkretizoval. Krajský soud se tak může pouze domnívat, že se žalobce domáhá aplikace § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců, dle kterého rozhodnutí o povinnosti opustit území členských států Evropské unie policie vydá „cizinci, který není držitelem platného oprávnění k pobytu vydaného jiným členským státem Evropské unie a na území pobývá neoprávněně, u něhož nebyly shledány důvody pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění nebo pokud by důsledkem rozhodnutí o správním vyhoštění byl nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života“. Jelikož k takovémuto nepřiměřenému zásahu v nynějším případě uložením správního vyhoštění nedochází, pak k vydání rozhodnutí o povinnosti opustit území členských států Evropské unie není prostor. Krajský soud je naopak přesvědčen, že žalobce naplnil skutkovou podstatu § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců, a uložení správního vyhoštění bylo zcela namístě.

VI. Závěr a náklady řízení

30. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, v jejím případě nebylo prokázáno, že by jí v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu jí krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 7 60 A 8/2021 vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Českých Budějovicích 7. února 2022 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje J.M.