60 A 8/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: P. P., narozený dne X státní příslušnost pobytem zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2026, čj. OAM-12328-26/ZM-2024, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shoda s prvopisem potvrzuje J.M.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl žalobcovu žádost ze dne 20. 2. 2024 o prodloužení doby platnosti jeho zaměstnanecké karty dle § 44a odst. 9 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Žalovaný uvedeným rozhodnutím zároveň rozhodl podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a § 37 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců ve znění účinném do 30. 9. 2025, že se zaměstnanecká karta žalobce neprodlouží.

2. Svůj závěr žalovaný odůvodnil především tím, že žalobce nesplňuje podmínku trestní zachovalosti ve smyslu § 174 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Ve výpisu z evidence Rejstříku trestů žalobce byly dva dosud nezahlazené záznamy, které se týkaly odsouzení žalobce za přečiny těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti.

3. Prvním trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 12. 2022, čj. 38 T 224/2022-189, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, když při řízení nákladního automobilu X dne 28. 7. 2022 usnul za volantem, vyjel mimo vozovku a narazil do stromu a směrového sloupku, přičemž jeho spolujezdec utrpěl mnohočetná závažná zranění. Žalobci byl uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let, a dále trest zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 let; trestní příkaz nabyl právní moci dne 24. 1. 2023.

4. Druhým trestním příkazem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 7. 2. 2023, čj. 4 T 188/2022-135, byl žalobce uznán vinným rovněž ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 a 2 trestního zákoníku, když dne 3. 7. 2022 se při předjíždění ve vozidle Volkswagen Passat řádně nepřesvědčil, že může předjížděcí manévr bezpečně provést, a bočně se střetl s motocyklem, který jej v tu chvíli již předjížděl a jehož řidič následně havaroval a utrpěl závažná zranění. Žalobci byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let, a trest zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 let; trestní příkaz nabyl právní moci dne 6. 4. 2023. Od výkonu zbytku uvedeného zákazu bylo následně usnesením Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 26. 8. 2024, čj. 4 T 188/2022-186, podmíněně upuštěno se stanovením zkušební doby 18 měsíců.

II. Žaloba

5. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 7. 6. 2026 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

6. Žalobce namítal nesprávné a nedostatečné posouzení přiměřenosti následků rozhodnutí podle § 56 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Žalovaný podle něj řádně nepoměřil závažnost spáchaných přečinů s důsledky neprodloužení zaměstnanecké karty, zejména s jeho možným návratem na Ukrajinu. Žalobce poukazoval na pokračující ozbrojený konflikt, svůj mobilizační věk a tvrzené nebezpečí odvodu do armády a následného ohrožení Shoda s prvopisem potvrzuje J.M. života nebo zdraví. Namítal, že žalovaný upřednostnil skutečnost, že byl žalobce dvakrát odsouzen, před individuálními okolnostmi jeho životní situace. Zdůraznil, že šlo o dva přečiny, tedy podle jeho názoru o společensky nejméně závažnou kategorii trestných činů.

7. Žalobce rovněž namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Podle něj z odůvodnění nevyplývá náležité posouzení a vzájemné poměření jeho trestné činnosti a rizik spojených s návratem na Ukrajinu. Z týchž důvodů považoval napadené rozhodnutí také za nezákonné pro nepřiměřenost.

8. Žalobce navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

9. Žalovaný ve svém vyjádření nejprve stručně zrekapituloval stav věci a žalobní argumentaci.

10. Žalovaný uvedl, že žalobce nebyl v době vydání napadeného rozhodnutí trestně zachovalý, neboť jeho dvě odsouzení pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti nebyla zahlazena. Tím byl podle žalovaného naplněn zákonný důvod pro neprodloužení zaměstnanecké karty.

11. K posouzení individuálních okolností životní situace žalobce žalovaný odkázal na judikaturu, dle které leží v řízení o žádosti o prodloužení zaměstnanecké karty primární povinnost aktivně jednat na žadateli. To platí i pro posouzení dopadů do soukromého a rodinného života.

12. Žalobce podle žalovaného své soukromé a rodinné poměry ve správním řízení blíže neozřejmil, přičemž ani nevyužil možnosti vyjádřit se k podkladům napadeného rozhodnutí. Žalobce své případné vazby na území České republiky neidentifikoval. Žalovaný proto vycházel z údajů známých z úřední činnosti, podle nichž žalobce pobývá v České republice od května 2022, je svobodný a bezdětný a na území pobývá také jeho otec. Dopady rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života považoval za dostatečně posouzené a nepřiměřený zásah neshledal.

13. Žalovaný dále odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2016, čj. 2 Azs 147/2016-30, podle něhož musí cizinec počítat s tím, že protiprávní jednání směřující proti závažným právem chráněným zájmům státu může vést k ukončení jeho pobytového oprávnění a zasáhnout rovněž do poměrů jeho rodinných příslušníků. Tímto odkazem žalovaný podpořil svůj závěr, že veřejný zájem na ochraně právního prostředí České republiky v daném případě převažuje nad žalobcovým zájmem na zachování dosavadního pobytového režimu.

14. K situaci na Ukrajině žalovaný uvedl, že žalobce může požádat o dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu. Samotnou obavu z návratu na Ukrajinu a z případného plnění branné povinnosti nepovažoval za dostatečný důvod ke zrušení napadeného rozhodnutí.

15. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl. Shoda s prvopisem potvrzuje J.M.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

17. Žaloba není důvodná. IV.A K námitce nepřezkoumatelnosti 18. Krajský soud se předně zabýval namítanou nepřezkoumatelností, která by sama o sobě byla důvodem pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Této námitce nepřisvědčil.

19. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11).

20. Žalobce výslovně namítl nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, spočívající v tom, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá náležité posouzení a vzájemné poměření jeho trestné činnosti a rizik spojených s návratem na Ukrajinu.

21. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný nejprve poukázal na to, že obou přečinů se žalobce dopustil téměř ve stejném období (konkrétně dne 3. 7. 2022 a dne 28. 7. 2022). Z uvedeného vyvodil závěr, že se nejedná o ojedinělou událost. V této souvislosti odkázal na § 174a zákona o pobytu cizinců a zdůraznil, že jednání žalobce „nabylo takové společenské nebezpečnosti, že byla naplněna skutková podstata trestného činu“, přičemž normy trestního práva chrání nejzákladnější lidské hodnoty. Žalovaný se rovněž výslovně věnoval rodinné situaci žalobce, když z úřední činnosti žalovaného vyplynulo, že žalobce je svobodný a bezdětný, přičemž na území České republiky pobývá žalobcův otec, který je osobou výdělečně soběstačnou a v ekonomicky produktivním věku. Dále uvedl, že zamítnutí žádosti sice nebude bez vlivu na život žalobce, nelze je však považovat za nepřiměřené vzhledem k tomu, že žalobce spáchal přečin opakovaně. Nadto poukázal na to, že žalobce neuvedl žádné mimořádné skutečnosti, které by byly způsobilé zasáhnout do práv garantovaných Evropskou úmluvou o lidských právech.

22. Žalovaný současně uvedl, že vzal v úvahu válečný konflikt na Ukrajině. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2015, čj. 7 Azs 239/2015-26, konstatoval, že dokud situaci nelze klasifikovat jako „totální konflikt“, při němž by byl každý civilista již z důvodu své přítomnosti na území vystaven reálnému nebezpečí, konflikty různé intenzity v některých oblastech nebrání možnosti usadit se v jiných částech Shoda s prvopisem potvrzuje J.M. Ukrajiny. Doplnil, že závěry judikatury o možnosti vnitřního přesídlení se uplatňují rovněž při rozhodování podle zákona o pobytu cizinců.

23. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je tak seznatelné, že žalovaný hodnotil jak závažnost a opakovanost trestné činnosti žalobce, tak zásah do žalobcova soukromého a rodinného života i obecnou bezpečnostní situaci na Ukrajině. Otázku trestné činnosti žalobce posoudil žalovaný v souvislosti s dopady napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce, zatímco situaci na Ukrajině vypořádal samostatnou obecnou úvahou o intenzitě konfliktu a možnosti vnitřního přesídlení. Krajský soud na tomto místě zdůrazňuje, že je zároveň třeba zohlednit, že žalobce v průběhu správního řízení ani v žalobě konkrétní zásah do jeho soukromého či rodinného života netvrdil. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je patrné, které skutečnosti vzal žalovaný za podklad svého rozhodnutí včetně uvedení toho, jakými úvahami se řídil. Lze uzavřít, že odůvodnění napadeného rozhodnutí shora vytyčeným požadavkům vyhovuje a jako takové umožňuje soudní přezkum. IV.B K námitkám nesprávného a nedostatečného posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí a k námitce nepřiměřenosti 24. Nedůvodná je taktéž námitka nesprávného a nedostatečného posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí a námitka jeho nepřiměřenosti.

25. Podle § 44a odst. 11 zákona o pobytu cizinců „[m]inisterstvo platnost zaměstnanecké karty neprodlouží, nesplňuje-li cizinec podmínky uvedené v § 42g odst. 2 písm. a), b) a c), § 42g odst. 3 větě první nebo v § 42g odst. 4 anebo je-li důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty (§ 46e) […]“.

26. Podle § 46e odst. 1 zákona o pobytu cizinců „[m]inisterstvo zruší platnost zaměstnanecké karty z důvodů uvedených v § 37 […]“.

27. Podle § 37 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců „[m]inisterstvo dále zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže a) nastal některý z důvodů uvedených v § 56 odst. 1 písm. a), c), d), g), h), j) až l) a o) nebo v § 56 odst. 2.“ 28. Podle § 56 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců „[d]louhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže a) nesplňuje podmínku trestní zachovalosti (§ 174), […] za podmínky, že důsledky neudělení dlouhodobého víza budou přiměřené důvodu pro neudělení dlouhodobého víza. Při posuzování přiměřenosti ministerstvo přihlíží zejména k dopadům tohoto neudělení do soukromého a rodinného života cizince.“ 29. Za trestně zachovalého se pro účely zákona o pobytu cizinců považuje podle § 174 odst. 1 písm. a) téhož zákona cizinec, „který nemá ve výpisu z evidence Rejstříku trestů záznam, že byl pravomocně odsouzen za spáchání trestného činu.“ 30. Žalobce nikterak nezpochybnil naplnění důvodů pro neprodloužení jeho zaměstnanecké karty postupem dle shora citovaných ustanovení zákona o pobytu cizinců, avšak rozporuje přiměřenost takového postupu, především s poukazem na tvrzené ohrožení svého života a zdraví v případě návratu na Ukrajinu; obecně se dovolává i dopadů do své životní situace.

31. Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců „[p]ři posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh Shoda s prvopisem potvrzuje J.M. protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí.“ 32. Krajský soud pro úplnost připomíná demonstrativní výčet kritérií, která pro posuzování obdobných případů stanovil ve své judikatuře Evropský soud pro lidská práva (srov. například rozsudek ze dne 31. 1. 2006, Rodrigues da Silva a Hoogkamer proti Nizozemsku, č. 50435/99, rozsudek velkého senátu ze dne 18. 10. 2006, Üner proti Nizozemsku, č. 46410/99, či rozsudek ze dne 28. 6. 2011, Nunez proti Norsku, č. 55597/09), z níž vychází i následná judikatura Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek ze dne 14. 2. 2020, čj. 5 Azs 383/2019-40, ze dne 8. 8. 2018, čj. 3 Azs 350/2017-29, ze dne 13. 12. 2019, čj. 10 Azs 108/2019-37, či ze dne 18. 5. 2020, čj. 5 Azs 28/2020-38, a řadu dalších):  povaha a závažnost dotčeného veřejného zájmu,  délka pobytu cizince v hostitelském státě,  doba, jež uplynula od porušení veřejného pořádku či spáchání trestného činu a chování cizince v průběhu této doby,  rodinná situace cizince,  počet dětí a jejich věk,  rozsah, v jakém by byl soukromý nebo rodinný život cizince narušen,  rozsah sociálních a kulturních vazeb na hostitelský stát,  „imigrační historii“ dotčené osoby a  věk a zdravotní stav cizince.

33. Krajský soud předesílá, že je na žalobci, aby dotčení svého soukromého a rodinného života řádně tvrdil a doložil. Nejvyšší správní soud k tomu například v usnesení ze dne 27. 6. 2024, čj. 10 Azs 86/2024-38, uvedl, že „obecná povinnost správních orgánů opatřovat podklady pro rozhodnutí a postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, je doplňována povinností účastníků řízení poskytnout potřebnou součinnost, případně označit důkazy na podporu svých tvrzení (např. rozsudek NSS ze dne 14. 3. 2019, čj. 1 Azs 367/2018-34, bod 22). Nelze po příslušném správním orgánu požadovat, aby pouze z vlastní iniciativy vyhledával všechny relevantní důkazy, které by případně prokazovaly skutečnosti svědčící ve prospěch cizince, pokud sám cizinec takové skutečnosti ani neoznačí. Je tedy na samotném cizinci, aby přesvědčivým způsobem tvrdil, resp. nabídl důkazy o tom, že v jeho případě existuje překážka bránící vydání správního rozhodnutí (obdobně např. rozsudek NSS ze dne 6. 12. 2011, čj. 8 As 32/2011-60).“ Dále například v nedávném usnesení ze dne ze dne 16. 7. 2026, čj. 2 Azs 83/2026-36, Nejvyšší správní soud konstatoval, že „[h]loubka, intenzita a kvalita posouzení dopadů rozhodnutí správním orgánem je do značné míry závislá na tom, jak konkrétní skutečnosti, které by mohly nepříznivý a vážný dopad způsobovat, cizinec tvrdil a jaké k prokázání těchto skutečností navrhoval důkazy (srov. např. rozsudky NSS ze dne 27. 2. 2020, č. j. 1 Azs 450/2019‑31, nebo ze dne 12. 12. 2019 č. j. 10 Azs 310/2019‑32). Míra a intenzita Shoda s prvopisem potvrzuje J.M. poměřování jiných zájmů s právem na soukromý a rodinný život je tedy přímo odvislá od množství a kvality informací, které žadatel o pobytové oprávnění sdělí (rozsudek NSS ze dne 17. 8. 2020, č. j. 1 Azs 260/2020‑27).“ 34. V projednávané věci žalobce v žalobě neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit povahu a intenzitu jeho soukromých a rodinných vazeb na území České republiky. V části žaloby věnované návrhu na přiznání odkladného účinku se omezil na obecná tvrzení, že má na území České republiky vytvořeno „veškeré rodinné a sociální zázemí“ a že se zde nachází „již významnou část svého života“. Neuvedl však, které konkrétní osoby tvoří jeho rodinné zázemí, jaká je povaha a intenzita těchto vztahů ani v čem konkrétně spočívají jeho tvrzené sociální vazby. Žaloba neobsahuje ani bližší údaje o žalobcově pracovním, ekonomickém či společenském začlenění. Ani v části žaloby věnované zákonnosti napadeného rozhodnutí žalobce nedoplnil konkrétní tvrzení o dopadech rozhodnutí do svého soukromého a rodinného života. Uvedl pouze, že žalovaný nadřadil jeho odsouzení „individuálním okolnostem životní situace žalobce“, tyto okolnosti však blíže nevymezil. Obecně rovněž tvrdil, že zákonný korektiv přiměřenosti umožňuje „posoudit závažnost protiprávního jednání ve vztahu k důsledkům rozhodnutí“. Ani v této souvislosti však nespecifikoval, jaké konkrétní důsledky by napadené rozhodnutí mělo pro jeho rodinné či soukromé vazby.

35. Konkrétnější tvrzení žalobce se tedy netýkala přímo jeho rodinného nebo sociálního zázemí v České republice, ale rizik spojovaných s návratem na Ukrajinu. Žalobce uvedl, že je „státním příslušníkem Ukrajiny, tj. válkou zasaženého státu“, že je „nadále ve věku podléhajícím mobilizaci “ a že trvání na jeho vycestování „jej může ohrozit na životě či zdraví “. Dále tvrdil, že by pro něj vycestování do domovského státu znamenalo „odvod do armády hned na hraničním přechodu a následné ohrožení života“. Ani tato svá tvrzení však žalobce nedokládá (např. podmínkami odvodního řízení, povolávacím rozkazem atp.).

36. Přesto se krajský soud zabýval věcným posouzením žalobcovy námitky, když vycházel především z obsahu správního a soudního spisu, přičemž dospěl k následujícímu.

37. Z úřední činnosti žalovaného vyplynulo, že žalobce pobývá na území České republiky od května roku 2022, tedy necelé čtyři roky (posuzováno ke dni vydání napadeného rozhodnutí). Jakkoli se jedná již o nikoliv krátký časový úsek, v řízení nevyšlo najevo, v jakém rozsahu by byl narušen žalobcův soukromý nebo rodinný život. Ze zjištění žalovaného dále vyplynulo, že na území České republiky pobývá ještě žalobcův otec, nicméně z ničeho neplyne, že by tento byl na žalobci jakkoli závislý či že by mezi žalobcem a jeho otcem byly silné citové vazby (žalobce ani nic takového netvrdí). Ze zjištění žalovaného dále vyplynulo, že žalobce není na území České republiky vázán ani z hlediska existence a potřeb vlastních dětí či manželky (ani toto žalobce netvrdí), neboť je bezdětný a svobodný. Naopak z ničeho nevyplynulo, že by žalobce měl k Ukrajině zpřetrhané vazby, že by na území České republiky vlastnil nemovitost pro potřeby vlastního bydlení či že by na takovou nemovitost splácel hypoteční úvěr. Není ani zřejmé, zda a případně v jakém rozsahu má vůči České republice vybudovány sociální či kulturní vazby (žalobce neuvedl žádná taková konkrétní tvrzení). Žalobce netvrdil, že by měl jakékoli zdravotní obtíže. Shoda s prvopisem potvrzuje J.M.

38. Z uvedeného vyplývá, že v řízení nevyšly najevo konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit nepřiměřený zásah do žalobcova soukromého nebo rodinného života na území České republiky.

39. Pokud jde o žalobcovu trestnou činnost, ve prospěch žalobce svědčí, že oba skutky spáchal v červenci 2022 a že od té doby podle obsahu správního ani soudního spisu další trestnou činnost nespáchal. Vedle toho krajský soud zohledňoval i to, že se z hlediska zavinění jednalo v obou případech o nedbalostní přečiny.

40. Naproti uvedenému nicméně stojí to, že dané trestné jednání nelze bagatelizovat, neboť se jedná o skutky, které zákonodárce považoval za nezbytné postihovat v rovině trestního práva. Co je však nejpodstatnější, tyto přečiny měly závažné následky pro zdraví poškozených a způsobily rovněž majetkovou škodu. Žalobce se dopustil dvou trestných činů, za které byl pravomocně odsouzen a jejichž odsouzení nebyla dosud zahlazena. Nelze tedy říct, že by šlo o ojedinělé selhání žalobce, ale o opakované dotčení zájmů chráněných předpisy trestního práva. Krajský soud, stejně jako žalovaný, žalobcovu minulost hodnotí jako podstatnou okolnost. Spácháním trestných činů se žalobce samozřejmě vystavil riziku zrušení pobytového oprávnění (resp. neprodloužení zaměstnanecké karty).

41. V podstatě jediná okolnost, vůči které lze žalobcovu trestnou činnost v rámci posouzení přiměřenosti poměřovat, je tak tvrzené ohrožení žalobcova zdraví a života nuceným vycestováním na území válkou zasaženého státu.

42. Žalovaný bezpečnostní situaci na Ukrajině nepominul. Zabýval se jí však pouze v obecné rovině, neboť žalobce ve správním řízení netvrdil žádné individuální okolnosti, které by svědčily o konkrétním a bezprostředním ohrožení jeho života či zdraví.

43. Žalobce sice v žalobě obecně poukázal na válečný konflikt na Ukrajině, možnost mobilizace a s ní spojené ohrožení života a zdraví, tato tvrzení však nijak neindividualizoval ani nedoložil. Neuvedl zejména, zda a proč se na něj mobilizační povinnost konkrétně vztahuje, zda mu již byl doručen povolávací rozkaz, ani jaké osobní okolnosti by vedly k reálnému a bezprostřednímu riziku, že bude po návratu povolán k plnění bojových úkolů. Takto obecně formulovaná argumentace proto sama o sobě nemůže založit závěr o nepřiměřenosti neprodloužení zaměstnanecké karty. Současně je třeba odlišovat neprodloužení zaměstnanecké karty od nuceného návratu do země původu (k tomu např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 8. 2023, čj. 30 A 51/2023-28).

44. Případné konkrétní překážky vycestování a riziko skutečného nebezpečí při návratu mohou být posouzeny v řízení o jiném pobytovém titulu. V úvahu připadá řízení o vízu za účelem strpění pobytu podle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, popřípadě řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany [jelikož se v případě žalobce jedná o civilistu, lze uvažovat především o udělení doplňkové ochrany dle § 14a odst. 1 a 2 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu] nebo eventuálně řízení o správním vyhoštění. Protože žalobce pobývá na území České republiky až od května 2022, není vyloučené, že splňuje podmínky pro udělení dočasné ochrany dle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace. Výsledek žádného z těchto možných řízení není v tuto chvíli možné předjímat.

45. Za této situace platí závěr Nejvyššího správního soudu uvedený v rozsudku ze dne 30. 11. 2022, čj. 9 Azs 176/2022-30, dle něhož „[s]kutečnost, že na území Ukrajiny probíhá válečný Shoda s prvopisem potvrzuje J.M. konflikt, proto není bez dalšího důvodem, který by způsoboval nepřiměřenost rozhodnutí o neprodloužení platnosti zaměstnanecké karty“ (srov. také například usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2025, čj. 3 Azs 64/2025-37, odst. 9, ze dne 17. 7. 2025, čj. 9 Azs 74/2025-53, odst. 27, a ze dne 27. 8. 2025, čj. 1 Azs 100/2025-45, odst. 13).

46. Krajský soud po zvážení všech shora uvedených skutečností dospěl k závěru, že neprodloužení platnosti zaměstnanecké karty bylo přiměřené. Pro závěr o přiměřenosti svědčí jak závažnost následků žalobcovy opakované trestné činnosti, tak skutečnost, že žalobce netvrdil ani nedoložil konkrétní zásah do svého soukromého a rodinného života takové intenzity, který by mohl převážit nad veřejným zájmem. Není tak ani možné uzavřít, že se jedná o zásah natolik intenzivní či nepřiměřený, pro nějž by právo žalobce na soukromý a rodinný život mohlo převážit nad ochranou veřejného zájmu. Stejně tak zůstal jen u obecného tvrzení hrozby spočívající v návratu na Ukrajinu, přičemž posuzování tohoto následku (především v souvislosti s možným porušením zásady nenavracení – non-refoulement ) náleží primárně do jiných řízení.

V. Závěr a náklady řízení

47. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

48. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

49. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. V případě procesně úspěšné žalovaného nevyšlo najevo, že by vynaložil náklady nad rámec své běžné činnosti, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 4. srpna 2026 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Shoda s prvopisem potvrzuje J.M.