60 Ad 10/2020

Rubrum

Č. j. 60 Ad 10/2020 - 43 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: K.K., narozená dne X bytem X zastoupená advokátem Mgr. Janem Koptišem se sídlem Široká 432/11, 370 01 České Budějovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 9. 2020, čj. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 16. 9. 2020, čj. X, se ruší a věc se jí vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 719 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 2 60 Ad 10/2020

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně podala dne 8. 1. 2020 žádost o přiznání invalidního důchodu. Na základě lékařského posudku ze dne 11. 2. 2020 vydala následně žalovaná rozhodnutí ze dne 2. 3. 2020, jímž žádost žalobkyně zamítla.

2. Na základě námitek žalobkyně uplatněných dne 20. 4. 2020 nechala žalovaná vypracovat nový lékařský posudek ze dne 1. 6. 2020, na jehož podkladě rozhodla dne 30. 6. 2020 tak, že žalobkyni přiznala ode dne 11. 2. 2020 invalidní důchod pro invaliditu I. stupně.

3. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně opětovně dne 27. 7. 2020 námitky, neboť požadovala přiznání vyššího stupně invalidity a to s platností od 8. 2. 2018 (od dosažení 18 let věku). Žalovaná na základě v pořadí již třetího lékařského posudku ze dne 24. 8. 2020 vydala dne 16. 9. 2020 žalobou napadené rozhodnutí, v němž výrokem I. žádost žalobkyně zamítla a výrokem II. od 24. 10. 2020 zastavila výplatu invalidního důchodu.

II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalované

4. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně dne 14. 10. 2020 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

5. Žalobkyně předně uvedla, že žalobou napadené rozhodnutí trpí nepřezkoumatelností spočívající v nesrozumitelnosti a nedostatcích důvodů rozhodnutí. Dle žalobkyně je žalobou napadené rozhodnutí nad rámec uvedené nepřezkoumatelnosti rovněž nezákonné a zasahuje do ústavně zaručených práv a svobod žalobkyně.

6. Žalobkyně se dále neztotožnila s žalovanou stran závěrů o invaliditě, resp. neexistenci invalidity u žalobkyně. Jak vyplývá ze správního spisu, na posouzení zdravotního stavu žalobkyně se neshodli dva posudkoví lékaři. Žalobkyně tak neví, kterým z posudkových závěrů může věřit, a kterým nikoliv. Posudky navíc nejsou dostatečně odůvodněny. Žalovaná měla dle žalobkyně zadat opětovné posouzení zdravotní stavu s důrazem na posouzení psychologické a psychiatrické.

7. Problémy žalobkyně počaly prakticky od narození. Již ve věku jednoho měsíce podstoupila operaci šedého zákalu levého oka. V průběhu prvního roku života zjistili lékaři u žalobkyně zvýšený nitrooční tlak. V důsledku toho došlo k nezvratnému poškození očního nervu a rozvinutí zeleného zákalu. Žalobkyně tudíž na levé oko téměř oslepla. Žalobkyně by dle doporučení lékařů neměla zvedat těžká břemena a měla by se vyvarovat otřesům a úderům do hlavy. Pro zrakové postižení a rozumové schopnosti na hranici pásma zjevného podprůměru a lehké mentální retardace došlo u žalobkyně k odkladu školní docházky. Žalobkyně v roce 2020 následně dokončila učební obor – stravovací a ubytovací služby v Trhových Svinech. Žalobkyně se obtížně orientuje v nových situacích, v neznámém prostředí a prostoru, potřebuje dohled druhé osoby. Nedokáže hospodařit s financemi, nerozezná jejich hodnotu, nedokáže spočítat peníze při placení v obchodě. Stejně tak dosahuje žalobkyně slabších výsledků v oblasti sociálního úsudku, organizování vícesložkových činností, pružnosti a pozornosti a vizuomotorické koordinace. Psychomotorické tempo je výrazně inhibované a myšlení žalobkyně je jednoduché, vázané ne konkrétní prvky. Žalobkyni Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 3 60 Ad 10/2020 bylo doporučeno zvážení omezení způsobilosti v oblasti nakládání s finančními prostředky a ustanovení opatrovníka.

8. Dle žalobkyně nelze závěry žalované vztahující se k invaliditě žalobkyně řádně přezkoumat, neboť posudkový lékař v druhém námitkovém řízení uvedl jako podklady, z nichž vycházel, ty, které byly již podkladem prvního námitkového řízení. Jiné podklady si nevyžádal, případně nezadal ani aktuální vyšetření zdravotního stavu žalobkyně.

9. Žalovaná v žalobou napadeném rozhodnutí uvedla, že „[l]ékař ČSSZ České Budějovice v prvním námitkovém řízení nezhodnotil zdravotní stav účastníka řádně, neboť tento nesplňuje posudková kritéria invalidizace.“ Tento závěr považuje žalobkyně za nepřezkoumatelný, neboť není zřejmé, o jaký podklad či zjištění lze tvrzení, že u žalobkyně jde v případě lehké mentální retardace o komorbiditu bez dispenzarizace, aktuálně s dobrou sociální adaptací, opřít. Stejně tak není zřejmé, v čemž měl údajně lékař prvního námitkového řízení chybovat, respektive proč jeho závěr nemůže být správný.

10. Žalobkyně dodala, že v řízení před správními orgány došlo k porušení zásady proporcionality, zásady legitimního očekávání a zákazu zneužití správního uvážení. Žalobkyně dále neměla možnost se vyjádřit k podkladům řízení ve smyslu § 36 správního řádu. Žalobkyně nad rámec uvedeného zdůraznila porušení jejích práv, konkrétně čl. 1, čl. 4 odst. 3, čl. 4 odst. 4 a čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

11. Žalobkyně navrhla žalobou napadené rozhodnutí zrušit a vrátit žalovanému k dalšímu řízení.

12. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že námitky žalobkyně nejsou důvodné, a že žalobkyně v rámci soudního řízení nepředložila konkrétní listinu (lékařskou zprávu), kterou dle ní žalovaná opomíjí. Nadto žalovaná dodala, že žalobkyní vytýkaná nekonzistentnost posudkových závěrů posudkových lékařů žalované, nemůže sama o sobě způsobovat nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí, neboť se jedná o pouhou názorovou pluralitu jednotlivých posudkových lékařů. Závěrem žalovaná dodala, že nechce nikterak žalobčina omezení zlehčovat, nicméně výsledky předchozího dokazování pro existenci invalidity k danému datu nehovoří.

III. Podstatný obsah spisu a procesní postup krajského soudu

13. V rozhodnutí ze dne 2. 3. 2020 žalovaná vycházela z posudku o invaliditě ze dne 11. 2. 2020, v němž posudkový lékař uzavřel, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je praktická ztráta vizu levého oka při normální zrakové funkci oka druhého, přičemž toto postižení je podřaditelné pod kapitolu VII, položka 4a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. Posudkový lékař neshledal, že by další postižení byla takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby mohla snížení pracovní schopnosti ovlivnit; nepřistoupil proto k aplikaci korekčních faktorů. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 4 60 Ad 10/2020 14. V řízení o námitkách proti tomuto rozhodnutí nechala žalovaná vyhotovit posudek o invaliditě ze dne 1. 6. 2020. Posudkový lékař, v něm na základě nově doložených lékařských zpráv dospěl k závěru, dle něhož rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je lehká mentální retardace podřaditelná pod kapitolu V, položku 8b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a snížení pracovní schopnosti žalobkyně stanovil na 40 %. Posudkový lékař neshledal, že by další postižení byla takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby mohla snížení pracovní schopnosti ovlivnit; nepřistoupil proto k aplikaci korekčních faktorů. Na základě uvedeného posudku žalovaná rozhodnutím ze dne 30. 6. 2020 uznala žalobkyni invalidní v I. stupni, a to od dne 11. 2. 2020.

15. V pořadí již druhém řízení o námitkách nechala žalovaná vyhotovit posudek o invaliditě ze dne 24. 8. 2020. Posudkový lékař v něm dospěl k závěru, dle něhož je rozhodující příčinou praktická slepota levého oka na podkladě vrozené katarakty a afakie levého oka a kompenzovaného sek. glaukomu levého oka při normálním visu oka pravého, podřaditelná pod kapitolu VII, položku 4a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a snížení pracovní schopnosti žalobkyně stanovil na 20 %. Posudkový lékař na základě dalšího postižení žalobkyně přistoupil k využití korekčních faktorů a navýšil míru snížení pracovní schopnosti na výsledných 30 %.

16. Krajský soud si dále vyžádal posudek posudkové komise včetně protokolu o jednání této komise (protokol o jednání, jakož i posudek ze dne 19. 1. 2021 jsou založeny na č. l. 24 - 33 spisu krajského soudu). Z těchto podkladů je patrné, že se žalobkyně zúčastnila jednání komise dne 19. 1. 2021 a podrobila se očnímu a psychiatrickému vyšetření, jejichž závěry je v posudku popsány. Posudková komise uzavřela, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav, jehož hlavní příčinou bylo v době vydání rozhodnutí žalované snížení intelektových schopností na úroveň lehké mentální retardace bez poruch chování. Tento dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole V, položce 8b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity; vzhledem k míře obtíží, značně snížené úrovni sociálních dovedností, při vzdělávání charakteru pomocné školy a s ohledem na další postižení zdravotního stavu – ztrátu vidění levého oka, stanovila posudková komise míru snížení pracovní schopnosti žalobkyně na 40 %. Posudková komise zdůraznila dočasnou platnost posudku, neboť charakter postižení je sice takový, že změnu předpokládat nelze, nicméně žalobkyně je čerstvou absolventkou školy, do pracovního procesu se bude teprve zařazovat, tudíž může dojít k adaptaci na postižení a ke zlepšení sociálního fungování. Z tohoto důvodu posudková komise nepřistoupila dle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity k navýšení míry snížení pracovní schopnosti žalobkyně. Vznik invalidity posudková komise stanovila ke dni 1. 7. 2020, kdy žalobkyně ukončila přípravu na budoucí povolání.

17. Krajský soud přípisem ze dne 18. 2. 2021 vyzval účastníky řízení k tomu, aby z důvodu závažné epidemické situace zvážili svou osobní účast na nařízeném jednání s tím, že se ke shora uvedenému posudku posudkové komise mohou případně vyjádřit písemně.

18. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala omluvou z jednání ze dne 11. 3. 2021, v níž zároveň vyjádřila svůj nesouhlas se závěry posudkové komise stran stanovení data vzniku invalidity (trvá na dni 8. 2. 2018, kdy nabyla zletilosti) a omezení platnosti Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 5 60 Ad 10/2020 posudku do ledna roku 2024. Tyto závěry nejsou dostatečně odůvodněny. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že s ohledem na její zdravotní postižení spočívající v mentální retardaci a slepota na levé oko se míra snížení její pracovní schopnosti pohybuje mezi 50 až 69 %.

IV. Průběh jednání

19. Jednání konaného dne 15. 3. 2021 se žalobkyně, ani její zástupce nezúčastnili (viz omluva výše). Žalovaná uvedla, že posouzení věci ponechává na úvaze soudu. Krajský soud provedl důkaz protokolem o jednání a posudkem posudkové komise ze dne 19. 1. 2021 a učinil z nich shora popsaná skutková zjištění (viz odstavec [16]).

V. Právní hodnocení krajského soudu

20. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

21. Žaloba je důvodná.

22. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí, jejíž případná důvodnost by postačovala k jeho zrušení; této námitce krajský soud nepřisvědčil.

23. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013-25).

24. Krajský soud ve shora uvedené judikatury posoudil rozhodnutí žalované a neshledal, že by z rozhodnutí nebylo patrno, jak a na základě jakých skutečností a úvah žalovaná věc posoudila. Žalovaná vycházela z posudku o invaliditě ze dne 24. 8. 2020, který žalobkyně taktéž považuje za nepřezkoumatelný. Jakkoli posudkový lékař popsal své závěry poměrně stručně (odůvodnění tohoto posudku se skutečně pohybuje na hraně přezkoumatelnosti), nelze přehlédnout, že na rozdíl od předcházejícího posudku o invaliditě ze dne 1. 6. 2020 popsal závěry obsažené v předložené lékařské dokumentaci, které považoval pro své hodnocení za důležité, tj. výsledek očního vyšetření ze dne 13. 2. 2020 a psychologického vyšetření ze dne 14. 4. 2020 (naproti tomu posudkový lékař vyhotovující posudek ze dne 1. 6. 2020 pouze bez dalšího konstatoval, že nově Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 6 60 Ad 10/2020 předložená dokumentace umožňuje objektivizaci žalobčina zdravotního stavu a jeho hodnocení v nepřítomnosti). Až teprve na základě popisu klíčových lékařských zpráv posudkový lékař uzavřel, že jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně považuje praktickou slepotu levého oka. Není tedy pravda, že by nebylo zřejmé, na základě čeho dospěl k odlišnému závěru oproti posudku o invaliditě ze dne 1. 6. 2020. Žalované nelze vytýkat, že tento závěr ve svém rozhodnutí převzala, neboť k posouzení žalobčina zdravotního stavu postrádá kompetenci. Ani její rozhodnutí proto nepřezkoumatelností netrpí. Otázku přezkoumatelnosti rozhodnutí přitom nelze zaměňovat s posuzováním jeho věcné správnosti.

25. Pouze nad rámec nutného k tomu krajský soud poznamenává, že pokud by měl některé závěry posudkových lékařů hodnotit jako nepřezkoumatelné, jednalo by se právě o posudek o invaliditě ze dne 1. 6. 2020. To však na výsledné posouzení nynější věci nemá vliv.

26. Nepřezkoumatelné pak nejsou ani závěry posudkové komise, která vznik invalidity výslovně navázala na ukončení žalobčiny soustavné přípravy na budoucí povolání a omezenou platnost posudku odůvodnila možnou budoucí adaptací žalobkyně na její postižení, jelikož se teprve bude zařazovat do pracovního procesu. Odůvodnění uvedených závěrů je tak zcela zřetelné a srozumitelné.

27. Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla „a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“ 28. Krajský soud k tomu předně uvádí, že rozhodnutí o přiznání či změně výše invalidního důchodu je závislé na odborném lékařském posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak krajský soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobkyní udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.

29. Krajský soud vyšel především ze shora uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborných lékařů z oblasti oční lékařství a psychiatrie. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž přihlédla jak k subjektivním potížím žalobkyně, tak k odborným lékařským nálezům. Na základě těchto podkladů označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož hlavní příčinou je snížení intelektových schopností na úroveň lehké mentální retardace bez poruch chování. Toto zdravotní postižení podřadila kapitole V, položce 8b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně ve výši 40 % odůvodnila značným snížením úrovně sociálních dovedností, při vzdělávání Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 7 60 Ad 10/2020 charakteru pomocné školy a s ohledem na další postižení zdravotního stavu – ztrátu vidění levého oka; žalobkyně je schopna vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na duševní a smyslové schopnosti, a to alespoň o jednu třetinu. Posudková komise dále, uvedla, že žalobkyně není schopna složitějších pracovních činností náročných na tempo a vlastní rozhodování, prací fyzicky náročných s nutností zvedat těžká břemena, kde je vystavena otřesům a riziku úrazu hlavy, s nutností prostorového vidění. Posudková komise dodala, že žalobkyně je schopna rekvalifikace. Jelikož snížení žalobčiny pracovní schopnosti ani s přihlédnutím k slepotě na levé oko nedosáhlo maximální výměry dle kapitoly V, položky 8b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pak je zřejmé (byť to posudek neuvádí výslovně), že nebylo možné přistoupit ani k aplikaci tzv. korekčních faktorů dle § 3 této vyhlášky.

30. Posudková komise se ztotožnila se závěrem posudkového lékaře ze dne 1. 6. 2020. Neztotožnila se však s datem vzniku invalidity. Na rozdíl od posudkového lékaře, který za počátek vzniku invalidity označil datum 11. 2. 2020 (datum podání žádosti), posudková komise označila za datum vzniku invalidity datum 1. 7. 2020, tj. datum, kdy žalobkyně ukončila přípravu na budoucí povolání a bylo tudíž již možné pracovní schopnost posuzovat. Jelikož se v případě žalobkyně nejedná o tzv. invaliditu z mládí ve smyslu § 42 zákona o důchodovém pojištění, která vyžaduje invaliditu třetího stupně znemožňující soustavnou přípravu k pracovnímu uplatnění, je stanovení data vzniku invalidity v návaznosti na ukončení přípravy na budoucí povolání zcela racionální.

31. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobkyně a možností aplikovat předpis o korekčních faktorech, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí- li závěr, dle něhož zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 40 % pokles její pracovní schopnosti.

32. Krajský soud má proto za prokázané, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně v důsledku lehké mentální retardace bez poruch chování činí 40 %. Za této situace nebyl důvod k odebrání invalidního důchodu a zastavení výplaty invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně. Žalovaná proto napadeným rozhodnutím rozhodla v rozporu s § 39 odst. 2 a § 56 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění.

33. Jelikož již uvedené pochybení postačuje ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, krajský soud se již dalšími námitkami žalobkyně vztahujícími se k porušení zásad správního řízení, jakož i k zásahu do ústavních práv žalobkyně podrobněji nezabýval.

VI. Závěr a náklady řízení

34. S ohledem na konstatovanou vadu napadeného rozhodnutí krajský soud rozhodnutí žalované zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaná je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s.); důkazy provedené v řízení před soudem přitom žalovaná zahrne mezi podklady pro nové rozhodnutí (§ 78 odst. 6 s. ř. s.). Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 8 60 Ad 10/2020 35. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

36. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení představovány odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a sepsání vyjádření k posudku posudkové komise) ve výši 3 × 1 000 Kč dle [§ 9 odst. 2, § 7 bod 3 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za tři úkony právní služby v částce 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 a 4 téže vyhlášky), celkem tedy 3 900 Kč. Jelikož je zástupce žalobkyně plátcem DPH, je nutno navýšit odměnu a náhradu hotových výdajů o sazbu této daně. Celkem jde tedy o částku 4 719 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce. Při stanovení odměny advokáta dle advokátního tarifu vycházel krajský soud z nedávného usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2020, čj. 6 Ads 209/2019-62. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Českých Budějovicích 15. března 2020 JUDr. Michal Hájek, Ph.D., v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 9 60 Ad 10/2020 60 Ad 10/2020-51 OPRAVNÉ USNESENÍ Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: K. K., narozená dne ... bytem X zastoupená advokátem Mgr. Janem Koptišem se sídlem Široká 432/11, 370 01 České Budějovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 9. 2020, čj. X, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 3. 2021, čj. 60 Ad 10/2020-43, zní v části týkající se dne vyhlášení rozsudku správně: V Českých Budějovicích, 15. března 2021. Odůvodnění:

1. Při písemném vyhotovení rozsudku ze dne 15. 3. 2021, čj. 60 Ad 10/2020-43, došlo ke zjevné nesprávnosti při uvedení data vyhlášení rozsudku, přičemž namísto správného data 15. 3. 2021, kdy se ve věci konalo ústní jednání, bylo chybně uvedeno datum 15. 3. 2020.

2. Vzhledem k tomu, že se jedná o zjevnou nesprávnost, soud v souladu s § 54 odst. 4 s. ř. s. rozhodl, jak je uvedeno shora, a tuto chybu opravil.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 10 60 Ad 10/2020 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice dne 29. března 2021 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.