60 Ad 10/2023

Rubrum

č. j. 60 Ad 10/2023- 46 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: M. B., narozená dne zastoupená obecným zmocněncem M. B. narozeným dne oba bytem proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2023, sp. zn. SZ/MPSV-2020/136104-913, čj. MPSV-2023/102313-913, takto:

Výrok

I. V řízení se pokračuje.

II. Rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 11. 5. 2023, sp. zn. SZ/MPSV-2020/136104- 913, čj. MPSV 2023/102313 913, se ruší.

III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 60 Ad 10/2023

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Českých Budějovicích (dále jen „správní orgán prvního stupně“) zahájil dne 30. 4. 2020 z moci úřední opětovné posouzení nároku žalobkyně na příspěvek na péči a jeho výše. Žalobkyně dle závěrů posudkových lékařů trpí těžkou farmakorezistentní nonlezionální epilepsií (pravostranná krurální se sekundární generalizací; frekvence záchvatů 5-7krát denně).

2. Na základě sociálního šetření a posouzení zdravotního stavu žalobkyně správní orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. SZ/113131/2012/AIS-SSL, čj. 4784/2020/DAC, přiznal žalobkyni od července 2020 příspěvek na péči ve výši 880 Kč.

3. Žalobkyně s výsledkem posouzení zdravotního stavu okresní správou sociálního zabezpečení nesouhlasila a dne 19. 6. 2020 podala odvolání.

4. Žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 11. 2020 změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 11. 6. 2020 tak, že žalobkyni od listopadu 2020 příspěvek na péči odňal.

5. Toto rozhodnutí však následně zrušil krajský soud rozsudkem ze dne 22. 4. 2021, čj. 60 Ad 1/2021-25, z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci v otázce zvládání základní životní potřeby mobility a tělesné hygieny.

6. Žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 2. 2022 opětovně změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 11. 6. 2020 tak, že žalobkyni příspěvek na péči odňal od března 2022.

7. Taktéž toto rozhodnutí krajský soud zrušil rozsudkem ze dne 6. 1. 2023, čj. 60 Ad 7/2022-47, proti němuž podal žalovaný kasační stížnost spojenou se žádostí o přiznání jejího odkladného účinku. Nejvyšší správní soud odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznal.

8. Žalovaný proto pokračoval v řízení a vydal nyní žalobou napadené rozhodnutí, jímž znovu změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 11. 6. 2020 tak, že žalobkyni od března 2022 příspěvek na péči odňal.

9. Nejvyšší správní soud později rozsudek krajského soudu ze dne 6. 1. 2023 rozsudkem ze dne 14. 11. 2023, čj. 5 Ads 8/2023-25, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

II. Shrnutí žaloby

10. Proti posledně uvedenému rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 10. 7. 2023 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

11. Žalobkyně – stručně řečeno – namítla, že správní orgány nesprávně zjistily skutkový stav věci, nedostatečně vypořádaly její námitky a nerespektovaly závazný právní názor krajského soudu.

12. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 60 Ad 10/2023 III. Shrnutí vyjádření žalovaného 13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že se vypořádal se všemi námitkami žalobkyně. Posudky posudkových komisí vycházely jednak z komplexní zdravotní dokumentace žalobkyně, odborných lékařských nálezů, vlastního vyšetření žalobkyně a sociálního šetření. Žalovaný uvedl, že dostál požadavkům krajského soudu obsaženým v rozsudku čj. 60 Ad 7/2022-47 v maximálním rozsahu. S ohledem na podanou kasační stížnost žalovaný navrhl, aby krajský soud řízení přerušil.

14. Ve věci samé žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Procesní postup krajského soudu

15. Krajský soud shodně se žalovaným dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky dle § 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. v podobě vedení řízení o kasační stížnosti, a proto usnesením ze dne 23. 8. 2023, čj. 60 Ad 10/2023-34, řízení přerušil. Jelikož Nejvyšší správní soud shora citovaným rozsudkem ze dne 14. 11. 2023 ve věci již rozhodl, důvod pro přerušení řízení odpadl. Krajský soud proto rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku tak, že se v řízení pokračuje (§ 48 odst. 6 s. ř. s.).

V. Právní hodnocení krajského soudu

16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí z pohledu otázek, k nimž musí přihlédnout z úřední povinnosti. Ve věci přitom rozhodl bez jednání dle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.

17. Žaloba je důvodná.

18. Předně je zapotřebí zdůraznit, že žalovaný postupoval správně, pokud v návaznosti na zrušující rozsudek krajského soudu nevyčkával výsledku řízení o jím podané kasační stížnosti a ve věci znovu rozhodl (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007, čj. 2 Ans 3/2006-49, č. 1255/2007 Sb. NSS).

19. V důsledku zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu však nastala situace, kdy původní rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 2. 2022 tzv. „obživlo“. V téže věci tak aktuálně existují dvě pravomocná rozhodnutí (ze dne 28. 2. 2022 a ze dne 11. 5. 2023), což je stav zcela nežádoucí.

20. Nejvyšší správní soud v právní větě k rozsudku ze dne 9. 6. 2016, čj. 2 Azs 307/2015-41, shrnul, že „[j]sou-li v téže věci vydána dvě správní rozhodnutí v důsledku kasace pravomocného zrušujícího rozsudku krajského soudu Nejvyšším správním soudem, může správní orgán zrušit později vydané správní rozhodnutí v přezkumném řízení pro rozpor s právním principem non bis in idem, popřípadě s § 48 odst. 2 správního řádu. V takovém případě není vázán skutkovým a právním stavem, který tady byl v době vydání nového správního rozhodnutí (§ 96 odst. 2 správního řádu). Ze stejných důvodů může později vydané správní rozhodnutí zrušit také soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu; zásada přezkumu podle skutkového a právního stavu existujícího v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 soudního řádu správního) ani pravidlo, podle něhož se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému správnímu orgánu (§ 78 odst. 4 soudního řádu správního), se neuplatní.“ Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 60 Ad 10/2023 21. Citovaný závěr je zcela aplikovatelný i v nynějším případě. Porušení zákazu dvojího projednání téže věci (jakkoli jej žalovaný nezavinil) představuje zásadní procesní vadu ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. K této vadě musel krajský soud přihlédnout z úřední povinnosti, tj. bez ohledu na obsah žalobních námitek.

VI. Závěr a náklady řízení

22. S ohledem na uvedenou vadu krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], avšak věc mu již nevracel k dalšímu řízení (srov. shora citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 2 Azs 307/2015-41), neboť ve věci již dříve pravomocně rozhodl „obživlým“ rozhodnutím (to je znovu předmětem soudního přezkumu ve věci vedené pod sp. zn. 60 Ad 7/2022). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

23. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. V případě úspěšné žalobkyně pak ze soudního spisu neplyne, že by jí nějaké uznatelné náklady řízení vznikly; z toho důvodu jí krajský soud jejich náhradu nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 28. listopadu 2023 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.