60 Ad 10/2024

Rubrum

č. j. 60 Ad 10/2024- 35 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: Z. Ch., narozen dne bytem zastoupen advokátkou Mgr. Klárou Čutkovou sídlem Široká 432/11, 370 01 České Budějovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 6. 2024, čj. X takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 12. 6. 2024, čj. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9 280,70 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 60 Ad 10/2024

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 24. 11. 2023, čj. X, dle § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, pro nesplnění podmínek dle § 39 odst. 2 písm. b) a písm. c) uvedeného zákona zamítla žalobcovu žádost o změnu výše invalidního důchodu. Vycházela přitom z posudku posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) ze dne 9. 10. 2023, dle něhož je žalobce i nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně, neboť z důvodu nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost toliko o 40 %.

2. Žalovaná napadeným rozhodnutím žalobcovy námitky zamítla. Vycházela přitom z posudku o invaliditě ze dne 12. 2. 2024, jímž lékař Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) konstatoval, že žalobce nebyl k datu vydání prvostupňového rozhodnutí invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění invalidní, nejednalo se již o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona. Žalobcova pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 25 %.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 14. 8. 2024 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobce v krátkosti shrnul dosavadní průběh řízení s tím, že mu byl v rozporu se zákonem odňat invalidní důchod.

5. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť žalovaná nikterak neodůvodnila rapidní změnu žalobcova zdravotního stavu, resp. jeho výrazné a náhlé zlepšení, zakládající změnu míry poklesu pracovní schopnosti ze 60 % na 25 %.

6. Žalobce zpochybňuje zjištěný skutkový stav. V průběhu řízení nebyl vyšetřen ani jedním z posudkových lékařů, v čemž spatřuje největší nedostatek, neboť posudkový lékař nemohl hodnotit, do jaké míry žalobcovo zranění ovlivňuje jeho zdravotní stav a fungování v běžném životě (k tomu žalobce doplňuje subjektivní popis svých zdravotních obtíží). Žalobcův zdravotní stav nebyl dostatečně zjištěn, v rozhodné době se nikterak nezlepšil, naopak se nadále zhoršuje (bolesti, dvě plánované operace – TEP ramenního kloubu, po rekonvalescenci následně operace kolene).

7. Žalobce není schopen vykonávat práci v takové míře, aby byl schopen získávat dostatečné prostředky pro své životní potřeby. Uvádí tedy, že napadeným rozhodnutím byl zasažen do svého garantovaného práva na hmotné zabezpečení dle čl. 30 odst. 1 a čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

8. Žalobce na podporu svých tvrzení k žalobě doložil kopie listin: lékařskou zprávu ze dne 18. 7. 2024 (ortopedická ambulance), výzvu k podstoupení anesteziologického předoperačního vyšetření v Nemocnici České Budějovice na den 19. 9. 2024.

9. Žalobce navrhl, aby krajský soud obě rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 60 Ad 10/2024 III. Shrnutí vyjádření žalované 10. Žalovaná úvodem svého vyjádření k žalobě podotkla, že rozhodnutím ze dne 3. 7. 2024 posléze žalobci, v řízení zahájeném z moci úřední dávku definitivně odňala.

11. K uplatněným žalobním bodům uvedla, že žalobcem dovolávaných ústavně zakotvených sociálních práv je možné se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí. V posuzované věci skutečnosti indikující invalidizaci nárokovaného vyššího stupně (ve smyslu zákonné úpravy) prokázány nebyly (viz posudek ze dne 12. 2. 2024), přičemž předmět řízení tvořila žádost o zvýšení invalidního důchodu, resp. její zamítnutí. Zohledněny byly veškeré objektivizované obtíže. Žalobce na podporu svých prohlášení tvrzení nenabízí důkazně podloženou argumentaci. Shledané předchozí posudkové nadhodnocení reprezentuje potom dostatečně aprobovanou okolnost ospravedlňující změnu či zánik invalidity prve uznané (k čemuž žalovaná odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2003, čj. 4 Ads 19/2003-48). Rovněž vytýkaná absence vyšetření posudkovými lékaři postrádá bližší upřesnění. Žalovaná vytkla úkol posudkových lékařů, který primárně nespočívá v pořizování primárních klinických poznatků. Nekompletnost lékařské podkladové dokumentace žalobce nezmiňuje.

12. Žalovaná považuje žalobu za neopodstatněnou.

IV. Průběh jednání

13. Žalobce při jednání konaném dne 3. 2. 2025 setrval na svém procesním stanovisku. Žalovaná se z účasti na jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti.

14. Krajský soud při jednání provedl důkaz posudkem posudkové komise v Českých Budějovicích spolu s protokolem o jednání ze dne 25. 11. 2024 (založeno na čl. 21-26 soudního spisu), z něhož se podává, že žalobce byl jednání přítomen. Komise zasedala v řádném složení za přítomnosti specialisty z oboru traumatologie (MUDr. B.). Posudková komise vycházela z odborné dokumentace z předešlých jednání, zpráv ze spisové a zdravotní dokumentace praktického lékaře i lékařských zpráv doložených k žalobě. Žalobce byl při jednání komise rovněž vyšetřen přítomným lékařem, specialistou z oboru traumatologie.

15. Posudková komise dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je u žalobce poškození obou ramenních kloubů s jejich ztuhlostí, což odpovídá postižení uvedenému v kapitole XV oddíl B položka 3d přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity. Krajský soud si povšiml, že posudková komise do posudkového hodnocení označila příslušný oddíl písmenem „V“, nicméně se zjevně jedná o písařskou chybu, neboť jednak aprobovala závěry posudkového hodnocení ze dne 3. 3. 2021, kde je uveden oddíl B a jednak oddíl označený písmenem V daná kapitola XV vyhlášky ani neobsahuje. Pokles pracovní schopnosti činí u žalobce 50 %, navýšeno dle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity na 60 %, a to pro další poškození žalobcova zdravotního stavu a jeho profesi (nedokončené SOU, pracoval jako dělník, řidič, traktorista, strojník, naposledy řidič kamionu). Dle posudkové komise je žalobce schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti, a to nejméně o jednu polovinu. Práce řidiče je vyloučena, jakož i další fyzická práce se zatížitelností horních končetin (manipulace s břemeny, práce vyžadující rozsah hybnosti horních končetin). K datu vydání napadeného rozhodnutí se u žalobce jednalo o invaliditu druhého stupně, trvá ode dne 2. 1. 2021. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 60 Ad 10/2024 S ohledem na charakter zdravotního postižení nelze předpokládat zlepšení funkčních schopností, kontrola bezpředmětná.

V. Právní hodnocení krajského soudu

16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

17. Žaloba je důvodná.

18. Krajský soud nejprve hodnotil námitku nepřezkoumatelnosti, neboť její důvodnost by sama o sobě vedla ke zrušení napadeného rozhodnutí. Této námitce však soud nepřisvědčil.

19. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013-25).

20. Žalobou napadené rozhodnutí takto vymezeným kritériím přezkoumatelnosti zcela odpovídá. Žalobce žalované vytýká, že neodůvodnila zásadní změnu (fakticky zlepšení) žalobcova zdravotního stavu zakládající změnu míry poklesu pracovní schopnosti ze 60 % na 25 %. Tak tomu ovšem nebylo. Žalovaná vycházela z hodnocení posudkových lékařů, neboť sama (stejně jako soud) si o žalobcově zdravotním stavu úsudek učinit nemůže. Za tímto účelem si opatřila posouzení žalobcova zdravotního stavu lékařem IPZS (posudek ze dne 12. 2. 2024, který učinil posudkový závěr (jímž bylo konstatováno, že žalobce není invalidní), z něhož žalovaná zcela v souladu s relevantní právní úpravou vycházela. Posudkový lékař se příkře vymezil proti posudkovému hodnocení ze dne 9. 10. 2023 (jímž byl žalobce shledán invalidním v prvním stupni), které označil za nevalidní, neakceptovatelné a neodůvodněně nadhodnocené. Veškeré učiněné posudkové závěry žalovaná do odůvodnění napadeného rozhodnutí zahrnula. Skutečnost, že žalobce s posudkovým hodnocení nesouhlasí, vadu nepřezkoumatelnosti nezakládá, ale spíše směřuje do zpochybnění zjištěného skutkového stavu, což je ostatně podstatou vypořádání námitky následující.

21. Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla „a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“ Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 60 Ad 10/2024 22. Krajský soud předně uvádí, že rozhodnutí o přiznání či změně výše invalidního důchodu je závislé na odborném lékařském posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak krajský soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, uváděnými zdravotními potížemi a obsahuje-li náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a samostatné hodnocení medicínských otázek mu ani nepřísluší.

23. Žalobce uplatněnými žalobními body (vyjma shora vypořádané námitky nepřezkoumatelnosti) v podstatě zpochybňuje provedená posudková hodnocení. Pro posouzení věci je tedy klíčová námitka nesprávně zjištěného skutkového stavu věci. Tato námitka je důvodná.

24. Je třeba poznamenat, že žalovaná své rozhodnutí řádně zdůvodnila, přičemž sama nemá odborné medicínské znalosti a nemůže tak medicínské otázky podobně jako krajský soud samostatně hodnotit. Nelze jí proto vytýkat, že vycházela z posudkových závěrů, které měla v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí k dispozici. V průběhu řízení před krajským soudem však vyšlo najevo, že tyto závěry jsou nesprávné.

25. Krajský soud předně vyšel ze shora uvedeného posudku posudkové komise v Českých Budějovicích, jejíž závěry jsou popsány výše. Posudková komise přezkoumala žalobcův zdravotní stav, žalobce byl vyšetřen přítomným lékařem specialistou. Posudková komise následně stanovila úplnou klinickou diagnózu, a to na základě ucelené podkladové dokumentace, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující u žalobce dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je poškození obou ramenních kloubů s jejich ztuhlostí, což odpovídá postižení uvedenému v kapitole XV oddíl B položka 3d přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity. Posudková komise stanovila pokles pracovní schopnosti u žalobce na 60 % s tím, že invalidita trvá od 2. 1. 2021 26. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky o posuzování invalidity a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími žalobcovými zdravotními postiženími a možností aplikovat korekční faktory, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí-li závěr, dle něhož je žalobcův zdravotní stav dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 60 % pokles jeho pracovní schopnosti.

27. Krajský soud má proto za prokázané, že míra poklesu pracovní schopnosti u žalobce v důsledku jeho zdravotního postižení činí 60 %. Za této situace měl být žalobce uznán invalidním ve druhém stupni invalidity. Žalovaná proto napadeným rozhodnutím rozhodla v rozporu s § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, neboť vycházela z posudkového hodnocení, dle něhož žalobce není invalidní (posudkový lékař IPZS stanovil za den zániku invalidity datum 9. 10. 2023), to však bylo vyvráceno posudkem posudkové komise (žalobce je invalidní ve druhém stupni).

28. Soud k žalobcově námitce doplňuje, že žalovaná nepochybila, nebyl-li žalobce přizván k přezkoumání svého zdravotního stavu posudkovým lékařem, neboť takovou povinnost Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 60 Ad 10/2024 zákon nestanovuje. Je tomu tak proto, že úloha posudkových lékařů je zcela odlišná (což ostatně plyne z povahy řízení). Jejich úkolem není činit primární zjištění zdravotního stavu, ale naopak z doložené lékařské dokumentace vyhodnotit stávající zdravotní stav posuzovaných osob. Při jednání posudkové komise již žalobce přítomen byl a vyšetřil jej přizvaný lékař specialista.

29. S ohledem na výše uvedené již krajský soud nepovažoval za účelné hodnotit žalobcovu námitku zásahu do jeho ústavně zaručených práv.

VI. Závěr a náklady řízení

30. S ohledem na konstatovanou vadu napadeného rozhodnutí krajský soud rozhodnutí žalované zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc jí vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaná je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s.); důkazy provedené v řízení před soudem přitom žalovaná zahrne mezi podklady pro nové rozhodnutí (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).

31. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

32. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě za tři úkony právní služby (převzetí a příprava věci, sepsání žaloby, účast na jednání před soudem) a paušální náhradou hotových výdajů ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. V nynější věci první dva jmenované úkony (včetně příslušné náhrady hotových výdajů) byly realizovány ve znění advokátního tarifu účinném do 31. 12. 2024, třetí jmenovaný úkon pak v nyní účinném znění (tj. od 1. 1. 2025), což se promítá do stanovení jejich výše [čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů].

33. V nyní posuzované věci tedy žalobci náleží za převzetí a přípravu věci a sepsání žaloby 2 x 1 000 Kč a 2 x 300 Kč [dva úkony právní služby a 2 x paušální náhrada hotových výdajů dle § 7 bodu 3., § 9 odst. 2, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024], a dále za účast na jednání 1 x 4 620 Kč a 1 x 450 Kč [jeden úkon právní služby a paušální náhrada hotových výdajů dle § 7 bod 5, § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. g), § 13 odst. 4, ve znění advokátního tarifu účinném od 1. 1. 2025], celkem tedy 7 670 Kč. Jelikož je žalobcova zástupkyně, resp. advokátní kancelář, v níž působí, plátcem DPH, je nutno navýšit odměnu a náhradu hotových výdajů o sazbu této daně na částku 9 280,70 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.

34. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 60 Ad 10/2024 České Budějovice 3. února 2025 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.