60 Ad 10/2025

Rubrum

č. j. 60 Ad 10/2025- 67 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Mgr. M. P. zastoupená obecnou zmocněnkyní L. K. proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 6. 2025, sp. zn. SZ/MPSV-2025/25860-913, čj. MPSV-2025/121046-913, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. V této věci se krajský soud zabýval otázkou, zda žalovanému vytýkat, že nezohlednil zhoršení žalobkynina zdravotního stavu, protože o něm v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí nevěděl. S ohledem na konkrétní skutkové okolnosti tomu tak není, jelikož žalobkyně jej ujistila, že všechny potřebné podklady jsou již založené ve spisu. Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 2 60 Ad 10/2025 2. Úřad práce České republiky – Krajská pobočka v Českých Budějovicích (dále jen „úřad práce“) rozhodnutím ze dne 19. 12. 2024, sp. zn. UP/62919/2024/SS, čj. 52141/2024/PIS, přiznal žalobkyni příspěvek na péči ve výši 4 900 Kč měsíčně od října 2024. Vycházel přitom ze záznamu o sociálním šetření ze dne 8. 10. 2024 a posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 5. 12. 2024. Úřad práce uzavřel, že žalobkyně nezvládá pět základních životních potřeb dle § 9 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, osobní aktivity a péče o domácnost). To odpovídá II. stupni, resp. středně těžké závislosti na pomoci jiné fyzické osoby podle § 8 odst. 2 téhož zákona.

3. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím odvolání žalobkyně zamítl a napadené rozhodnutí úřadu práce potvrdil. Vycházel přitom z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 6. 5. 2025, podle nějž je žalobkyně osobou starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 písm. b) zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost). Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje ode dne 2. 10. 2024 každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby a není schopná zvládat šest základní životních potřeb. Těmi jsou mobilita, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, osobní aktivity a péče o domácnost. Oproti posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu byla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zohledněna jako nezvládnutá základní životní potřeba mobility. Žalobkyně naopak nebyla shledána osobou, která by nezvládla základní životní potřebu péče o zdraví, protože je bez těžké alterace psyché, visu, bez těžké léze funkce obou horních končetin, což je podle posudku v souladu i s vyjádřením obvodního lékaře. Posudková komise rovněž v posudku uvedla, že funkční omezení žalobkyně se jeví jako trvalé.

II. Podání žaloby

4. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 1. 7. 2025 žalobu u Okresního soudu v Písku.

5. Okresního soudu v Písku výrokem I. usnesení ze dne 4. 7. 2025, čj. 10 C 39/2025-36, řízení zastavil podle § 104b odst. 1 o. s. ř. a výrokem II. věc postoupil věcně a místně příslušnému Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Okresní soud však žalobkyni zároveň poučil o zachování lhůty pro podání žaloby, pokud ji žalobkyně ve lhůtě jednoho měsíce podá u věcně a místně příslušného krajského soudu. Věc tedy jednak sám krajskému soudu postoupil a jednak žalobkyni informoval o tom, že žalobu může ve stanovené lhůtě podat sama. S ohledem na toto protichůdné poučení proto krajský soud přípisem ze dne 11. 8. 2025 sdělil žalobkyni, že v řízení o žalobě bude pokračovat.

6. Žalovaný dle žalobkyně v napadeném rozhodnutí nezohlednil zásadní zhoršení zdravotního stavu žalobkyně. V únoru roku 2025 prodělala žalobkyně cévní mozkovou příhodu, což jí zapříčinilo neschopnost samostatného pohybu, neschopnost orientace v čase a prostoru, těžkou poruchu krátkodobé paměti a nutnost 24hodinového dohledu a pomoci včetně noční asistence. Tuto skutečnost žalobkyně žalovanému telefonicky oznámila a doložila lékařskými zprávami a dalšími podklady. Žalovaný ji přesto v napadeném rozhodnutí vůbec nezmínil, ani nezohlednil. Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 3 60 Ad 10/2025 7. Žalobkyně dále namítá porušení zásady materiální pravdy podle § 3 správního řádu, jelikož žalovaný nevycházel ze skutečného stavu věci a nepřihlédl k aktuálnímu zdravotnímu stavu žalobkyně. Posudek nereflektuje zjevné zhoršení po cévní mozkové příhodě.

8. V závěru žaloby žalobkyně obecně namítla, že nové skutečnosti byly záměrně či z nedbalosti opomenuty. Samotné rozhodnutí je pak v rozporu s § 8 správního řádu, tj. s povinností přiměřeně informovat a pomáhat, a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, tedy právem na spravedlivý proces.

9. Žalobkyně k žalobě přiložila na podporu svých tvrzení lékařské zprávy po cévní mozkové příhodě, potvrzení od praktického lékaře a čestná prohlášení o péči od své dcery L. K. a vnučky Mgr. V. K.

10. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k novému projednání se závazným právním názorem, že je nutno zohlednit zdravotní stav žalobkyně po cévní mozkové příhodě, trvalou nesoběstačnost a 24hodinovou péči a dohled.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

11. Žalovaný ve svém vyjádření nejprve shrnul dosavadní průběh správního řízení. Mimo jiné zde uvedl, že úřad práce uznal žalobkyni neschopnou zvládat pět základních životních potřeb (jejich výčet je uveden v odst. 2 tohoto rozsudku). Žalobkyně v následném odvolání namítala rovněž nezvládání základních životních potřeb mobilita a péče o zdraví. Naopak posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České Budějovice ze dne 6. 5. 2025 bylo žalobkyni, na rozdíl od posudku Institutu posuzování zdravotního stavu, navíc uznáno nezvládání základní životní potřeby mobilita. Žalobkyně se tak považuje za osobu starší 18 let věku, která se od 2. 10. 2024 podle § 8 odst. 2 písm. b) zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost).

12. Žalovaný nesouhlasí s námitkou žalobkyně, že nedostatečně zjistil skutkový stav věci, či že se se zjištěným skutkovým stavem nevypořádal v dostatečné míře. Žalovaný uvedl, že posouzení zdravotního stavu žalobkyně je věcí odborně medicínskou, k níž však nemá potřebné odborné znalosti. Z tohoto důvodu vycházel z posudku posudkové komise, jež dané znalosti má. Posudek je tak stěžejním a povinným důkazním prostředkem, jehož odborným závěrem je žalovaný vázán. Žalovaný považuje posudek za správný, úplný a přesvědčivý. Posudková komise při jeho vypracování vycházela ze zdravotnické dokumentace ošetřující lékařky žalobkyně, z odborných lékařských nálezů a ze sociálního šetření. Žalovaný dále konstatuje, že podle posudku ze dne 6. 5. 2025 nebyla posudkové komisi skutečnost prodělání cévní mozkové příhody žalobkyní v únoru 2025 známa, a tudíž ji nemohla při posuzování zohlednit. Stejně tak žalovaný o této okolnosti nevěděl, a proto shledal posudek úplným.

13. Žalovaný dále uvedl, že právo na spravedlivý proces nebylo žalobkyni upřeno ani porušeno, neboť v průběhu řízení o odvolání byly splněny všechny parametry kladené na správní řízení. Žalobkyně byla informována o svých právech a povinnostech v souladu s § 64 odst. 1 písm. b) správního řádu a bylo jí umožněno vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ve věci před jeho vydáním ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu. Této možnosti žalobkyně využila dne 19. 5. 2025 a trvala na tom, že splňuje podmínky pro přiznání příspěvku na péči ve stupni Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 4 60 Ad 10/2025 III. Dále uvedla, že všechny dostupné lékařské zprávy a další podklady již byly doloženy a jsou tedy součástí správního spisu. Žalobkyně rovněž ve svém vyjádření odkázala na odvolání podané v lednu 2025, tedy před uváděnou cévní mozkovou příhodou. Jelikož žalobkyně nedoložila žádné nové skutečnosti, žalovaný neměl důvod předpokládat neúplnost spisové dokumentace, navíc byl o úplnosti spisu žalobkyní ubezpečen.

14. Žalovaný uvedl, že o telefonickém oznámení prodělání mozkové cévní příhody ve spise absentuje záznam a žalobkyně své tvrzení nijak nedoložila.

15. Následně žalovaný uvedl, že žalobkyně podáním ze dne 17. 6. 2025 požádala o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu mimo odvolací řízení postupem podle ustanovení § 94 správního řádu.

16. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Shrnutí žalobkyniny repliky

17. Žalobkyně se ohradila proti tvrzení, že údajně neinformovala správní orgány o zásadním zhoršení svého zdravotního stavu po cévní mozkové příhodě v únoru 2025. Naopak zhoršení stavu oznamovala prostřednictvím své zástupkyně opakovaně telefonicky. Mělo se jí přitom dostat ujištění, že si správní orgány veškeré podklady zjistí samy a nic již dokládat nemusí.

18. Žalobkyně jako důkaz k prokázání uskutečnění uvedených telefonních hovorů předložila výpis hovorů z mobilního telefonu své zástupkyně.

19. Žalobkyně dále uvedla, že je „velmi frustrující, že ačkoli je nyní i samotným MPSV potvrzeno zásadní zhoršení zdravotního stavu, které vedlo k přiznání vyššího stupně závislosti, nebylo toto zohledněno zpětně za celé období od února 2025, kdy k cévní mozkové příhodě došlo. Úřad uznal nárok až od června 2025 a doplatil pouze dva měsíce, přestože zhoršení nastalo již o čtyři měsíce dříve.“ Žalobkyně rovněž sdělila, že během léta 2025 proběhlo šetření o opatrovnictví, které však bylo vzhledem k duševnímu stavu žalobkyně zamítnuto. Šetření provedla JUDr. P., jež doporučila nesvéprávnost. Během srpna pak došlo k dalšímu zhoršení a opakované hospitalizaci.

V. Právní hodnocení krajského soudu

20. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

21. Žaloba není důvodná.

22. Podstatou stručné žalobní argumentace je námitka, dle které žalovaný v napadeném rozhodnutí nezmínil ani nezohlednil zásadní zhoršení zdravotního stavu žalobkyně po prodělané cévní mozkové příhodě. Na tento jediný žalobní bod žalobkyně navazuje veškeré dílčí výhrady vůči žalobou napadenému rozhodnutí. Zároveň tím žalobkyně vymezuje rozsah jeho soudního přezkumu. Krajský soud se proto nezabýval otázkou, zda zdravotní stav žalobkyně po cévní mozkové příhodě objektivně odpovídá vyššímu stupni závislosti, neboť tato otázka přesahuje meze soudního přezkumu v této věci. Uvedená námitka není důvodná. Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 5 60 Ad 10/2025 23. Krajský soud souhlasí s žalobkyní, že v napadeném rozhodnutí ani posudku posudkové komise není o prodělané cévní mozkové příhodě žádná zmínka. Tuto skutečnost však v nyní posuzované věci nelze klást k tíži žalovanému.

24. Z obsahu správního spisu neplyne, že by žalovaný či posudková komise měli či mohli mít o žalobkynině cévní mozkové příhodě, k níž došlo v únoru 2025, povědomí.

25. Z posudku ze dne 6. 5. 2025 je patrno, že posudková komise vyzvala žalobkyni k doložení podkladů dne 5. 2. 2025 ve lhůtě 15 dnů. Právě v průběhu této lhůty došlo u žalobkyně k cévní mozkové příhodě (viz například propouštěcí zpráva ze dne 13. 3. 2025). Ze správního spisu však neplyne, že by žalobkyně související lékařské zprávy posudkové komisi nebo žalovanému v průběhu odvolacího řízení (třebas i po uplynutí stanovené lhůty) předložila. To učinila až spolu s podáním označeným jako „Žádost o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu mimo odvolací řízení (dle § 94 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád)“ ze dne 17. 6. 2025, tedy po vydání žalobou napadeného rozhodnutí.

26. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 3. 2018, čj. 1 Ads 124/2017-49, konstatoval, že „[b]ez součinnosti posuzované osoby je zjištění skutkového stavu velmi ztíženo, stále je však povinností žalovaného v souladu s § 3 správního řádu zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Pokud je omezená součinnost posuzované osoby dána objektivně jeho zdravotním stavem, je na správním orgánu, aby provedl další úkony směřující ke zjištění zdravotního stavu stěžovatele a jeho chování. Není-li nedostatek součinnosti posuzované osoby dán jeho zdravotním stavem, je potom k tíži žadatele o příspěvek na péči, že neposkytl součinnost a tedy zabránil zjištění skutečného stavu věci, tedy i prokázání tvrzených zdravotních obtíží.“ 27. Žalovaný přípisem ze dne 15. 5. 2025 žalobkyni informoval o jejím právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, tj. i posudku posudkové komise. Z něj přitom žalobkyni muselo být zřejmé, že její tehdy aktuální zdravotní potíže nezohledňuje. Přesto žalobkyně žalovanému v podání ze dne 19. 5. 2025 podepsaném žalobkyninou zástupkyní sdělila mimo jiné, že „[v]šechny dostupné lékařské zprávy a další podklady již byly doloženy a jsou součástí spisu.“ Jelikož žalobkyně na výzvu žalovaného zareagovala s tím, že všechny potřebné podklady jsou již obsaženy ve správním spisu, nelze žalovanému vytýkat, že toto žalobkynino ujištění akceptoval. Ve spisu založené podklady rozhodnutí v době jeho vydání nevzbuzovaly důvodné pochybnosti o skutkovém stavu věci.

28. Z uvedeného taktéž plyne, že žalobkyně byla schopna prostřednictvím své zástupkyně s žalovaným komunikovat, a nelze tedy vycházet z toho, že by omezená součinnost žalobkyně coby posuzované osoby vycházela objektivně z jejího zdravotního stavu.

29. Ačkoli žalobkyně v žalobě a následné replice uvedla, že „zhoršení stavu opakovaně telefonicky oznamovala“, jedná se pouze o její tvrzení. Záznamy o hovorech z mobilního telefonu, na nichž je uvedeno pouze volané telefonní číslo, nemohou z podstaty věci prokazovat obsah těchto telefonátů. Nelze navíc přehlédnout, že dle repliky žalobkynina zástupkyně kontaktovala pouze pracovnici úřadu práce a sociální pracovnici, avšak nikoli žalovaného nebo posudkovou komisi, kteří věc v té době posuzovali.

30. Za této situace krajský soud neshledal, že by žalovaný porušil zásadu materiální pravdy nebo že by jinak zasáhl do žalobkyniných procesních práv. Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 6 60 Ad 10/2025 31. V této souvislosti je vhodné připomenout konstatování žalovaného uvedené na poslední straně žalobou napadeného rozhodnutí, dle něhož má žalobkyně „kdykoliv po pravomocném ukončení odvolacího řízení možnost s ohledem na vývoj zdravotního stavu podat na Úřadu práce Návrh na změnu výše přiznaného příspěvku na péči, kdy bude posouzen její zdravotní stav k aktuálnímu datu podání návrhu. V rámci tohoto nového správního řízení je možné také dokládat nové lékařské zprávy jako podklad pro posouzení aktuálního zdravotního stavu.“ 32. Pozdější přiznání vyššího stupně závislosti ovšem nemůže samo o sobě zpochybnit zákonnost dřívějšího rozhodnutí, bylo-li vydáno na základě tehdy známého skutkového stavu.

VI. Závěr a náklady řízení

33. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobkyně ani žalovaný nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a v případě žalovaného § 60 odst. 2 s. ř. s. takovéto právo ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče výslovně vylučuje.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 26. května 2026 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Bc. V. L.