60 Ad 12/2025

Rubrum

č. j. 60 Ad 12/2025- 25 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: Ing. A. Ch., narozený dne bytem zastoupený advokátkou Mgr. Kateřinou Vávrovou sídlem Riegrova 2668/6c, 370 01 České Budějovice proti žalovaný: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 7. 2025, sp. zn. SZ/MPSV-2024/57383-913, čj. MPSV-2025/145886-913, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Za správnost vyhotovení: G. K. 2 60 Ad 12/2025

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce podal dne 16. 10. 2023 u Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Českých Budějovicích (dále jen „úřad práce“) žádost o přiznání nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením.

2. Úřad práce rozhodnutím ze dne 8. 2. 2024, sp. zn. 23188-23-CB, čj. 61023/24/CB, žádost zamítl. Vycházel přitom z posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 23. 1. 2024, podle nějž není žalobce osobou se zdravotním postižením, které podstatně omezuje její schopnost pohyblivosti nebo orientace, včetně osoby s poruchou autistického spektra, ve smyslu ustanovení § 34 odst. 1 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů (dále jen „zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením“). Uvedený posudek dále konstatoval, že nejde o zdravotní stav uvedený v příloze č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením (dále jen „vyhláška č. 388/2011 Sb.“), ani mu svým funkčním postižením neodpovídá nebo s ním není svými funkčními důsledky srovnatelný.

3. Žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 6. 2024, sp. zn. SZ/MPSV-2024/57383-913, čj. MPSV- 2024/138091-913, změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak, že se žalobci přiznává nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ ode dne 1. 10. 2023 trvale. Žalovaný vycházel z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 15. 5. 2024, podle něj je žalobce osobou se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osoby s poruchou autistického spektra, ve smyslu ustanovení § 34 odst. 2 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Podle tohoto posudku se jedná o stav uvedený v bodě 1 písm. g) přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb.

4. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2024 krajský soud zrušil rozsudkem ze dne 24. 2. 2025, čj. 60 Ad 11/2024-31, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud zavázal žalovaného k vyžádání doplnění posudku ze dne 15. 5. 2024, přičemž posudková komise měla zohlednit lékařské zprávy doložené k žalobě, které předcházejí vydání žalobou napadeného rozhodnutí i zpracování posudku posudkové komise ze dne 15. 5. 2024.

5. Posudková komise dle doplňujícího posudku ze dne 20. 6. 2025 setrvala na svém předchozím posudkovém závěru, proto žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím ve věci znovu rozhodl shodným výrokem jako v původním rozhodnutí ze dne 12. 6. 2024.

II. Žaloba

6. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 9. 9. 2025 opětovně žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

7. Žalobce v první řadě odkázal na svou předchozí žalobu ze dne 19. 8. 2024, v níž shrnul průběh předchozího správního řízení. Jeho opakování proto považuje za nadbytečné a v tomto smyslu odkázal na provedení důkazu čtením listiny. Poté konstatoval, že žalovaný opětovně dostatečně nevyhodnotil předložené podklady prokazující jeho zdravotní obtíže. Za správnost vyhotovení: G. K. 3 60 Ad 12/2025 8. Zásadní pochybení žalobce spatřuje ve skutečnosti, že nebyl přizván k jednání posudkové komise, neboť s ohledem na dynamiku jeho zdravotních obtíží není závěr učiněný pouze na základě listinných podkladů dostačující. Tento postup považuje žalobce za nesprávný i vzhledem k významným rozdílům ve výsledcích posouzení posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí a předchozího závěru OSSZ. Žalobce má za to, že bez jeho osobní účasti na jednání posudkové komise a klinického vyšetření jeho osoby posudkovým lékařem nelze učinit rozhodnutí odpovídající zcela jeho zdravotnímu stavu a správné aplikaci posudkových kritérií.

9. Žalovaný doplnil podklady rozhodnutí, přesto podle žalobce učinil opětovně nesprávnou úvahu o funkčních dopadech na jeho pohyblivost. Nepřihlédl totiž k recidivní tendenci a časovému odstupu žalobcových obtíží. Žalobce zde odkazuje na lékařskou zprávu MUDr. N. ze dne 15. 8. 2024, která dlouhodobost jeho obtíží potvrzuje. Rovněž posudek posudkové komise se s touto lékařskou zprávou dostatečně nevypořádal. Žalobce proto namítá, že k lékařské zprávě MUDr. N. nebylo dostatečně přihlédnuto.

10. Žalobce dále namítá, že v posudku nebyly zohledněny všechny relevantní skutečnosti. Žalobce má za to, že všechny výše uvedené aspekty soustavně ovlivňují jeho pohyblivost, a to s rostoucí intenzitou. S ohledem na mnohočetnost jeho zdravotních obtížích považuje žalobce svou pohyblivost v externím prostředí za stav, jenž naplňuje kvalifikaci těžkého postižení. Je schopen chůze pouze se značnými obtížemi a jen na krátké vzdálenosti. To je zapříčiněno jak bolestí způsobenou bolestivým páteřním syndromem, polyneuropatií obou končetin a nálezem na dolních končetinách, tak přetrvávajícím problémem s rovnováhou, když žalobce nevydrží déle stát, chodit, sedět a podle zprávy praktického lékaře trpí instabilitou stoje. To má vliv rovněž na pohyblivost v interiéru.

11. Z uvedených důvodů má žalobce za to, že splňuje podmínky nároku na průkaz označený symbolem „ZTP“. Pro podporu svých tvrzení uvedl následující důkazy: rozhodnutí žalovaného, spis vedený u žalovaného správního orgánu a výslech žalobce.

12. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě v první řadě shrnul předcházející správní řízení, jak je popsáno v části I. Vymezení věci tohoto rozsudku.

14. Žalovaný má za to, že závazkům vytknutým zrušujícím rozsudkem krajského soudu dostál. Vyžádal si nové posouzení zdravotního stavu žalobce od posudkové komise. Ta zohlednila žalobcem předložené lékařské zprávy, přesto však neshledala důvod pro změnu posudkového závěru, což zdůvodnila v doplňujícím posudku ze dne 20. 6. 2025. Žalovaný doplňuje, že posudková komise v doplňujícím posudku přihlédla i k nálezu MUDr. N. ze dne 15. 8. 2024.

15. Žalovaný k námitce osobní přítomnosti žalobce u jednání posudkové komise uvedl, že podle § 16a odst. 5 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, není přítomnost posuzované osoby u jednání posudkové komise nezbytná v případě, kdy komise dospěje k závěru o dostatečnosti podkladové zdravotní dokumentace posuzovaného. Za správnost vyhotovení: G. K. 4 60 Ad 12/2025 Odkázal přitom na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, čj. 3 Ads 91/2012-19, a ze dne 5. 2. 2016, čj. 2 Ads 209/2015-76. Podle žalovaného je v takovém případě zdravotní stav posuzované fyzické osoby dostatečně objektivizován. Přítomnost posuzované osoby by tak nepřinesla žádná nová zjištění o jejím zdravotním stavu a měla by pouze orientační charakter. Tak tomu bylo i v případě žalobce. Žalovaný upozorňuje na skutečnost, že posudková komise v doplňujícím posudku ze dne 20. 6. 2025 konstatovala dostatečnost podkladové dokumentace k projednání v nepřítomnosti žalobce a přijetí posudkového závěru.

16. Žalovaný dále uvedl, že ověřil v aplikačním programu, ve kterém se zpracovávají dávky pro osoby se zdravotním postižením, že žalobce nebyl posouzen Okresní správu sociálního zabezpečení, ale IPZS, a to dne 23. 1. 2024. Výsledkem posouzení zdravotního stavu lékařem IPZS bylo, že nejde v případě žalobce o osobu se zdravotním postižením, které podstatně omezuje jeho schopnost pohyblivosti nebo orientace. Posudek posudkové komise naopak uznal žalobce za osobu se středně těžkým funkčním postižením, podmínky pro vydání průkazu se zdravotním postižením označeným symbolem „TP“ tak byly podle posudkové komise splněny. Posudková komise však v původním posudku ze dne 15. 5. 2024 ani v jeho doplnění ze dne 20. 6. 2025 neshledala zdravotní stav žalobce natolik závažným, aby odůvodňoval přiznání vyššího typu průkazu osoby se zdravotním postižením.

17. Žalovaný rovněž uvedl, že nenalezl v původním posudku ze dne 15. 5. 2024 ani v jeho doplnění ze dne 20. 6. 2025 žádný vnitřní rozpor. Posudek se podle něj vypořádal se všemi relevantními podklady a přezkoumatelnou úvahou z nich vyhodil závěry podstatné pro posouzení zdravotního stavu žalobce.

18. Posudková komise tak považuje žalobce za osobu bez těžkého funkčního postižení pohyblivosti nebo orientace se zvlášť těžkým funkčním postižením nebo úplným postižením pohyblivosti nebo orientace, a proto nemůže být žalobci přiznán průkaz s označením „ZTP“ nebo „ZTP/P“ 19. Žalovaný dále zdůraznil, že žalobce má možnost kdykoliv podat žádost o změnu průkazu osoby se zdravotním postižením v souvislosti se zhoršováním svého zdravotního stavu. Na základě takové žádosti bude jeho zdravotní stav znovu posouzen. O této možnosti byl žalobce poučen při nahlížení do spisové dokumentace u žalovaného. O témže byla poučena i žalobcova zástupkyně.

20. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

22. Žaloba není důvodná.

23. K důkazním návrhům žalobce krajský soud poznamenává, že se z části jedná o listiny obsažené ve správním spisu, včetně správního spisu samotného, kterým se však zpravidla dokazování neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Za správnost vyhotovení: G. K. 5 60 Ad 12/2025 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Průběh dosavadního řízení je přitom z obsahu spisu zcela zřejmý a není zapotřebí vést v tomto ohledu jakékoli další dokazování.

24. Krajský soud nepřistoupil ani k provedení účastnického výslechu žalobce, který je ze své podstaty pouze podpůrným důkazním prostředkem, není-li možné skutkový stav zjistit jinak (§ 131 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.). Námitky žalobce směřují především proti nedostatečnému zohlednění lékařské zprávy MUDr. N. ze dne 15. 8. 2024 v posouzení žalobcova zdravotního stavu a jednání posudkové komise v žalobcově nepřítomnosti. Z žaloby není zřejmé, co by měl účastnický výslech žalobce v této souvislosti přinést.

25. Krajský soud obecně k problematice nároku na přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením uvádí, že jej mají pouze osoby, jež splňují podmínky uvedené v zákoně o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Základní předpoklad pro vznik tohoto nároku je uveden v § 34 odst. 1 zmiňovaného zákona, a sice „[n]árok na průkaz osoby se zdravotním postižením má osoba starší 1 roku s tělesným, smyslovým nebo duševním postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, které podstatně omezuje její schopnost pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se posuzuje podle § 9 odst. 3.“ 26. Podle § 34 odst. 2 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením „[n]árok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem ‚TP‘ (průkaz TP) má osoba se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí, v exteriéru je schopna chůze se sníženým dosahem a má problémy při chůzi okolo překážek a na nerovném terénu. Středně těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a zhoršenou schopnost orientace má jen v exteriéru.“ 27. Dle § 34 odst. 3 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením „[n]árok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem ‚ZTP‘ (průkaz ZTP) má osoba s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí a v exteriéru je schopna chůze se značnými obtížemi a jen na krátké vzdálenosti. Těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a v exteriéru má značné obtíže.“ 28. Přestože je žalobce subjektivně přesvědčen, že splňuje podmínky pro přiznání průkazu s označením „ZTP“ uvedené v § 34 odst. 3 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, to, do které kategorie žalobce spadá, tedy zda trpí středně těžkým či těžkým funkčním postižením pohyblivosti, určuje odborný posudkový orgán, tj. lékař IPZS a posudková komise. Toto určení však nepřísluší žalobci, správnímu orgánu, ani soudu, neboť nedisponují potřebnými odbornými znalostmi (srov. obdobně například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2018, čj. 1 Ads 124/2017-49, odst. 32, a ze dne 15. 1. 2014, čj. 4 Ads 75/2013-28, odst. 22-23). Za správnost vyhotovení: G. K. 6 60 Ad 12/2025 29. Správní řízení ve věci přiznání nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením se podobně jako například věci týkající se příspěvku na péči nebo invalidního důchodu vyznačuje tím, že rozhodující důkaz představuje odborný posudek o zdravotním stavu žadatele. Povahou takového posudku, jakož i na něj kladenými požadavky, se již opakovaně ve své rozhodovací činnosti zabýval Nejvyšší správní soud. Ten dovodil, že ačkoli se jedná o tzv. povinný důkaz, nepředstavuje závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Posudek podléhá hodnocení správního orgánu, jeho správnost není nikterak předpokládána. Ačkoliv odborné lékařské závěry posudku nepodléhají hodnocení správních orgánů, neboť k tomu nemají správní orgány odborné lékařské znalosti, nezbavuje je to povinnosti hodnotit provedené důkazy ve správním řízení, a tudíž i správnost posudku z hlediska jeho úplnosti a přesvědčivosti (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2016, čj. 3 Ads 262/2015-34).

30. Například ve shora citovaném rozsudku čj. 4 Ads 75/2013-28 Nejvyšší správní soud uvedl, že „[p]ožadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.“ 31. Tytéž náležitosti je nutné vyžadovat i u posudku v řízení o žádosti o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením, a proto jsou uvedené závěry Nejvyššího správního soudu plně použitelné i v právě posuzované věci.

32. Krajský soud se předně zabýval námitkou, dle které posudková komise pochybila, pokud žalobce ke svému jednání nepřizvala. Této námitce nepřisvědčil.

33. Přítomnost posuzované osoby u jednání posudkové komise není obecně vzato nezbytná v případě, kdy komise dospěje k závěru o dostatečnosti podkladové zdravotní dokumentace posuzovaného (srov. § 16a odst. 5 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Ostatně i Nejvyšší správní soud dovodil, že „je vždy na zvážení konkrétních okolností případu, zda může být objektivizace zjištění zdravotního stavu posuzovaného provedena i bez toho, aby byl posuzovaný osobně přešetřen v komisi. Osobní vyšetření má přitom zvláštní význam tehdy, existují-li rozpory mezi posudkovým hodnocením a podkladovými materiály“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2016, čj. 2 Ads 209/2015-76).

34. Posudková komise se otázkou nutnosti žalobcovy přítomnosti při jednání v posudku ze dne 20. 6. 2025 zabývala: „Posuzovaný byl pozván k jednání na den 15.5.2024, dne 13.5.2024 se z jednání omluvil byť bydlí v Českých Budějovicích – Zavadilka, a to ve smyslu, že není schopen se z důvodu špatného zdravotního stavu k jednání dostavit, souhlasí s projednáním v nepřítomnosti. Byl však schopen následný den 14.5.2024 (tj. 1 den před vlastním jednáním PK MPSV) kromě jiného navštívit traumatologickou ambulanci (plánovaná kontrola), která je lokalizována cca 200 metrů od našeho pracoviště.“ 35. Toto tvrzení posudkové komise žalobce žádným způsobem nezpochybnil. Je proto s podivem, že žalobce namítá pochybení komise, když sám pozvání na původní jednání Za správnost vyhotovení: G. K. 7 60 Ad 12/2025 odmítl a souhlasil s projednáním v nepřítomnosti. Učinil tak přitom za poměrně zvláštních okolností, jak uvedla posudková komise.

36. Dle protokolu o jednání ze dne 20. 6. 2025 pak již posudková komise žalobce k druhému jednání nepřizvala a zaslala mu pouze dopis. Dospěla přitom k závěru, že podkladová dokumentace je pro posouzení věci dostatečná.

37. K tomu krajský soud uvádí, že opakované jednání posudkové komise sloužilo pouze k doplnění původního posudku. Jeho smyslem tedy bylo odstranit dílčí vady, které prvnímu posudku vytkl krajský soud v rozsudku čj. 60 Ad 11/2024-31 (posudek neobsahoval hodnocení některých relevantních podkladů), a nikoli opakování celého procesu posuzování žalobcova zdravotního stavu. Již z toho důvodu nebyla žalobcova přítomnost nutná. O možnost osobní účasti při prvním jednání posudkové komise se přitom žalobce připravil sám.

38. V nynější věci nelze navíc přehlédnout, že žalobní argumentace je v této souvislosti pouze zcela obecná. Uvedl pouze tolik, že posouzení jeho zdravotního stavu na základě listinných podkladů nebylo možné „s ohledem k dynamice jeho zdravotních obtíží “ a rozdílné posouzení ze strany OSSZ (žalobce má patrně na mysli IPZS). Takovéto prosté konstatování nemůže zákonnost postupu posudkové komise samo o sobě zpochybnit. Zejména z něj neplyne, že by snad posudkový závěr byl v rozporu s některým z podkladových materiálů, tj. především lékařskými zprávami.

39. K otázce odlišného posouzení ostatně posudková komise již v původním posudku ze dne 15. 5. 2024 konstatovala, že „[v]ýsledek posouzení je od závěru OSSZ odlišný, z kompletní zdravotní dokumentace je zřejmé, že při stenóze páteřního kanálu trpí často recidivujícími projevy nervosvalového dráždění.“ Taktéž posudková komise zcela zjevně mínila „závěry OSSZ“ závěry posudku lékaře IPZS, neboť OSSZ žádné takovéto posuzování v této věci neprováděla. Je však zřejmé, proč posudková komise hodnotila žalobcovy zdravotní potíže oproti posudku pořízenému v prvním stupni jako závažnější.

40. Nedůvodná je též námitka, dle které žalovaný nedostatečně vyhodnotil předložené podklady.

41. Žalovaný se v odůvodnění svého rozhodnutí řádně zabýval tím, proč považuje posudek posudkové komise a jeho doplnění dostatečné pro posouzení věci. Krajský soud se s tímto závěrem ztotožňuje.

42. Komise zasedala při obou jednáních v řádném složení za přítomnosti specialisty z oboru neurologie. Posudková komise v doplněném posudku zohlednila všechny požadované zprávy, přičemž konstatovala, že lékařské zprávy týkající se úrazu ze dne 14. 4. 2024, kdy žalobce spadl ze žebříku z výšky cca 1,4 m (lékařský nález ze dne 16. 4. 2024 z Traumatologické ambulance Nemocnice České Budějovice, nález prim. MUDr. M. K., Ph.D., ze dne 6. 5. 2024 a nález MUDr. V. F. ze dne 14. 5. 2024) „jsou akutního charakteru a nesplňují v žádném případě kritéria dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Je patrné, že se jednalo o akutní stav, kdy byl posuzovaný schopen lézt na žebřík a z něho spadl a utrpěl daný úraz akutního charakteru. Z doložených zpráv o DNZS [dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, pozn. soudu] vypovídá pouze lékařská zpráva z 15.8.2024 MUDr. N.“ Přesto však podle posudku ani tato zpráva „nepřináší žádné nové, posudkové významné skutečnosti.“ Naopak Za správnost vyhotovení: G. K. 8 60 Ad 12/2025 stále opakuje tytéž závěry ohledně dříve vzniklých zdravotních potíží uvedených v předcházejících lékařských zprávách posouzených již v původním posudku ze dne 15. 5. 2024. Dle něho přitom „komise zohlednila páteřní obtíže, které často recidivující a vyžadují infuzní analgetickou léčbu. Dle neurologických zpráv jde o kořenovou iritaci, není přítomen senzomotorický deficit, natož ochrnutí dolních končetin, stoj a chůze jsou samostatné. Jde tedy o stav uvedený v odst. 1, písm. g) - středně těžké funkční postižení dle citované přílohy č.

4. Proto nelze z důvodu postižení páteře uznat vyšší míru funkčního omezení. K jednání byl pozván, omluvil se.“ Závěr posudkové komise je tedy pro žalobce příznivějším, než byl závěr lékaře IPZS, neboť komise více zohlednila dlouhodobost a sklon k opakování žalobcových obtíží.

43. Doplňující posudek rovněž konstatoval, že „uvedené lékařské nálezy nepřináší žádné nové posudkově významné skutečnosti, funkční nález zůstává i nadále shodných s nálezem, který byl k dispozici při původním jednání. Doložený funkční dopad zdravotního postižení na schopnosti pohyblivosti a orientace je stejný, jaký byl shledán při původním jednání PK MPSV.“ Z tohoto závěru vyplývá, že zdravotní stav se od vydání původního posudku ze dne 15. 5. 2024 nezměnil.

44. Z uvedeného je patrné, že posudková komise všechny lékařské zprávy, tedy i lékařskou zprávu MUDr. N. ze dne 15. 8. 2024, řádně posoudila a vyvodila z nich patřičné závěry. Tyto závěry přijal i žalovaný, když je uvedl v napadeném rozhodnutí.

45. Krajský soud nezlehčuje míru žalobcových zdravotních potíží, avšak neshledal, že by posudek posudkové komise včetně jeho doplnění nebyl v nynější věci použitelný jakožto rozhodující podklad pro rozhodnutí žalovaného. Z ničeho neplyne, že by snad závěry posudková komise neměly oporu v žalobcově zdravotní dokumentaci. Ostatně žalobní argumentace je v tomto ohledu pouze obecná.

V. Závěr a náklady řízení

46. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobce ani žalovaný nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl ve věci úspěšný a v případě žalovaného § 60 odst. 2 s. ř. s. takovéto právo ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče výslovně vylučuje.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 2. června 2026 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: G. K.