60 Ad 13/2023

Rubrum

č. j. 60 Ad 13/2023- 17 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 7. 2023, sp. zn. SZ/MPSV-2023/150239-913, čj. MPSV-2023/152055-913, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 2 60 Ad 13/2023

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Českých Budějovicích (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 5. 6. 2023, sp. zn. 5191-23-JH, čj. 112128/23/JH, nepřiznal žalobkyni dávku státní sociální podpory příspěvek na bydlení ode dne 1. 4. 2023 na základě žádosti žalobkyně ze dne 28. 4. 2023, neboť žalobkyní užívaný byt na adrese V. X, Č. V. (dále jen „užívaný byt“) nesplňuje definici bytu dle § 24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb., zákona o státní sociální podpoře.

2. Odvolání žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

3. Žalobkyně namítá, že žalovaný postupuje nikoli dle zákona, nýbrž podle nepodložených „povídaček“, když označil žalobkyní předložený pasport stavby ze dne 21. 1. 2016, čj. VÝST.0726/15/Ku, za neplatný. Žalobkyně tudíž považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, neboť jí užívaný byt je bytem ve smyslu § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře, jelikož je jako byt k účelu bydlení povolen stavebním úřadem.

4. Uvedené dle žalobkyně prokazuje právě shora označený pasport stavby; ten měl být dle žalobkyně doručen vlastníku stavby, v níž se užívaný byt nachází, tj. panu F. K. Ten poskytl žalobkyni kopii pasportu stavby svědčící o tom, že předmětné prostory jsou určeny k trvalému bydlení ve třech vymezených bytech (u žalobkyně užívaný byt č. 1). Žalobkyně k tomu odkazuje na presumpci správnosti správních aktů.

5. Stavbu lze dle žalobkyně užívat k účelu vymezenému v pasportu stavby do okamžiku, kdy je zrušen či opraven, k čemuž v posuzované věci dle žalobkyně nedošlo. Žalobkyně v tomto ohledu dále poukazuje na rozhodnutí úřadu práce ze dne 13. 3. 2023, čj. 57412/23/JH, jehož obsah označuje za „pohádky“ o kancelářích pro celníky s tím, že žalovaný tuto kamufláž kryje. Na uvedeném je pak postavena veškerá judikatura odkázaná žalovaným jako důkaz.

6. Pokud tedy žalovaný nedoložil, že žalobkyní shora označený pasport stavby byl opraven nebo zrušen, pak žalobkyní užívaný byt naplňuje definici bytu ve smyslu § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře. Žalobkyně doložením pasportu stavby splnila podmínku stanovenou tímto ustanovením.

7. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

8. Dle vyjádření žalovaného k žalobě bylo ve správním řízení jednoznačně prokázáno, že prostor užívaný žalobkyní není bytem ve smyslu § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře. Žalovaný poukázal rovněž na skutečnost, že uvedené je předmětem soudního přezkumu u nadepsaného soudu již poněkolikáté, a proto navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 60 Ad 13/2023 IV. Právní hodnocení krajského soudu 9. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

10. Žaloba není důvodná.

11. Krajský soud v prvé řadě uvádí, že žalobkyně podává již několikátou žalobu prakticky totožného znění. V rámci žalobní argumentace žalobkyně uvádí obdobné žalobní námitky vycházející ze stále stejného skutkového stavu.

12. Krajský soud tak o v podstatě týchž žalobách rozhodoval opakovaně. V tomto ohledu lze odkázat například na rozsudky ze dne 1. 8. 2017, čj. 56 Ad 2/2017-41 (kasační stížnost Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 8. 2018, čj. 9 Ads 253/2014-26, zamítl); ze dne 14. 3. 2019, čj. 54 Ad 16/2018-31; ze dne 20. 3. 2019, čj. 54 Ad 6/2018; ze dne 4. 3. 2019, čj. 54 Ad 20/2018-22; ze dne 8. 4. 2019, čj. 55 Ad 3/2019-25 (kasační stížnost Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 19. 6. 2019, čj. 3 Ads 200/2019-18, odmítl); ze dne 23. 4. 2020, čj. 62 Ad 3/2020-19 (kasační stížnost Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 23. 7. 2020, čj. 6 Ads 122/2020-21, zamítl), ze dne 24. 9. 2021, čj. 60 Ad 13/2021-18 či ze dne 24. 1. 2023, čj. 60 Ad 21/2022-18 a další. V rámci všech těchto rozsudků se krajský soud argumentací žalobkyně již podrobně zabýval a uvedl, z jakého důvodu není jí užívaný byt bytem ve smyslu § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře. Podstata žalobního sporu, jakož i jeho řešení, zůstávají i nadále stejné. Krajský soud tak shledává, že je zcela neúčelné, aby správní soudy stále dokola obsáhle odpovídaly týmž účastníkům řízení na zcela totožné námitky. Stejně tak nelze očekávat, že by takováto opakovaná argumentace mohla při nezměněném skutkovém a právním stavu vést k odlišnému výsledku řízení než v dřívějších totožných případech. Proto krajský soud již pouze odkazuje na své předchozí výše označené rozsudky, jakož i na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a jejich odůvodnění. Od závěrů v nich uvedených totiž nemá krajský soud ani v nynějším případě důvod se jakkoli odchýlit.

13. Krajský soud dále uvádí, že žalobkyně nepředložila žádné nové důkazy, které by mohly rozhodnutí krajského soudu v posuzované věci zvrátit. Veškeré listiny rozhodné pro posuzovanou věc jsou založeny ve správním spise, který má krajský soud k dispozici. Jakékoliv dokazování proto v tomto ohledu nebylo zapotřebí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Nadto považuje krajský soud za nutné zdůraznit, že správní spis obsahuje vícero sdělení stavebního odboru Městského úřadu v Českých Velenicích (naposledy ze dne 15. 5. 2023), z nichž se podává, že „uvedený prostor v podkroví nesplňuje definici bytu, nejedná se o soubor místností ani samostatnou obytnou místnost, která svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení a nejsou k tomuto účelu užívání určeny podle stavebního zákona.“ 14. Jediným žalobkyní opakovaně předkládaným dokumentem byl v průběhu předcházejících řízení pasport stavby, jímž deklarovala soulad domu čp. 118 s projektovou dokumentací, a tak se snažila navodit dojem řádně povolené a zkolaudované stavby. K pasportu stavby se krajský soud ve shodě s Nejvyšším správním soudem vyjadřoval opakovaně ve svých předchozích rozsudcích ve věcech žalobkyně a nebude se proto pasportem stavby znovu blíže zabývat. Pouze ve stručnosti krajský soud Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 60 Ad 13/2023 uvádí, že pasport stavby, který dle konstantní judikatury představuje pouze zjednodušenou dokumentaci jejího skutečného (faktického) provedení, nemůže v nyní posuzované věci legálnost provedených stavebních úprav, resp. vytvoření bytových jednotek včetně žalobkyní užívaného bytu prokázat, a nemůže tudíž vést ani k závěru o účelovém určení obytných místností k trvalému bydlení v souladu se stavebním zákonem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2019, čj. 7 Ads 254/2019-16).

15. Žalobkyně dále poukázala na rozhodnutí úřadu práce ze dne 13. 3. 2023, čj. 57412/23/JH, jehož obsahem mají být „pohádky“ o kancelářích pro celníky. Označené rozhodnutí žalobkyně nedoložila, ani není součástí spisového materiálu, krajský soud se tedy k němu nemůže vyjádřit. Žalobkyně naznačuje existenci jakéhosi komplotu mezi příslušnými správními orgány s tím, že žalovaný „zakrývá“ kamufláž správního orgánu prvního stupně. O ničem takovém ovšem spisový materiál nesvědčí. Správní orgány, potažmo správní soudy, se dlouhodobě snaží žalobkyni objasnit, že pasportizace nemůže být prostředkem pro legalizaci nepovolených staveb. V posuzované věci vlastník stavby provedl nepovolenou změnu stavby, žalobkyní obývaný prostor proto nesplňuje definici bytu dle § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře a ani opakované podávání žalob ve správním soudnictví nemůže za stávajícího skutkového a právního stavu tuto situaci zvrátit.

16. Ačkoliv se žalobkyně opakovaně snaží soudu sugerovat jednostranný nezákonný přístup správních orgánů, soud nemůže na takovou argumentaci přistoupit, neboť nemá oporu ve správním spise, ani není žalobkyní jakkoli podložena. Jak již bylo řečeno výše, žalobkyně podává své žádosti o příspěvek na bydlení opakovaně, se stejným výsledkem, za stejného, nezměněného skutkového stavu. Proto nemá krajský soud důvod se od výše a dříve uvedeného právního názoru jakkoliv odchýlit.

V. Závěr a náklady řízení

17. Na základě shora řečeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 17. října 2023 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 60 Ad 13/2023 samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.