60 Ad 14/2025

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: K. Č., narozená dne bytem zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Mulačem sídlem Krajinská 244/17, 370 01 České Budějovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 7. 2025, čj. X, takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 31. 7. 2025, čj. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 210 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 15. 4. 2025, čj. X, dle § 39 odst. 1 a § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, žalobkyni ode dne 10. 5. 2025 odňala invalidní důchod. Vycházela přitom z posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 8. 4. 2025, dle něhož žalobkyni z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost celkově o 20 %. Proti uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně námitky.

2. Žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím žalobkyniny námitky zamítla a rozhodnutí ze dne 15. 4. 2025 potvrdila. Vycházela přitom z posudku IPZS pro námitkové řízení ze dne 25. 7. 2025, dle něhož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla žalobkynina pracovní schopnost celkově o 30 %.

II. Žaloba

3. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně dne 30. 9. 2025 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobkyně namítla, že nesouhlasí se závěry lékařských posudků o invaliditě, protože jsou věcně nesprávné, a to jak v rozsahu, úplnosti a správnosti učiněných skutkových zjištění posuzujícího lékaře, tak navazujícího zhodnocení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně.

5. Podle žalobkyně nebylo přezkoumatelně a přesvědčivě odůvodněno, v čem mělo dojít ke zlepšení či stabilizaci jejího zdravotního stavu, ačkoli jí byl odnímán již pobíraný invalidní důchod. V této souvislosti dodala, že posudek IPZS ze dne 25. 7. 2025 nevypořádal její zásadní námitky, zejména proč bylo její zdravotní postižení kvalifikováno odlišně než v předchozích posouzeních z let 2014, 2017 a 2019. Podle žalobkyně v mezidobí nedošlo ke zlepšení jejího zdravotního stavu, naopak docházelo k jeho průběžnému zhoršování.

6. Žalobkyně rovněž namítla, že žalovaná nesprávně vyhodnotila její pracovní schopnost a adaptaci na zdravotní postižení. Uvedla, že práci sanitářky ani následnou práci v chráněné dílně fakticky nezvládala bez úlev, byla přeřazována na lehčí práci a nakonec na pozici se zkráceným úvazkem. Tyto skutečnosti žalobkyně v námitkovém řízení doložila, žalovaná se jimi však nezabývala.

7. Žalobkyně dále vytkla posudkovým orgánům, že se dostatečně nezabývaly aktuálním stavem fixace a šroubů ve skeletu ani významem bolestí, léčby, pracovních neschopností a dalších okolností pro posouzení její pracovní schopnosti. Podle žalobkyně nelze tyto skutečnosti bagatelizovat, neboť jsou významné pro posouzení funkčního dopadu jejího zdravotního postižení.

8. Žalobkyně uzavřela, že jí invalidní důchod neměl být odňat, neboť pokles její pracovní schopnosti nadále dosahuje alespoň 35 %. Navrhla proto, aby krajský soud napadené rozhodnutí žalované zrušil a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

III. Vyjádření žalované

9. Žalovaná nejprve shrnula dosavadní průběh řízení s tím, že napadené rozhodnutí se opírá o odborný posudek IPZS ze dne 25. 7. 2025, kterým je vázána a který podle jejího názoru splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII oddílu E položce 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), pro které je stanoven pokles pracovní schopnosti 20 %. Vzhledem k vlivu tohoto postižení na schopnost žalobkyně využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti došlo k navýšení hodnoty o dalších 10 procentních bodů dle § 3 odst. 2 citované vyhlášky. Celková hodnota poklesu pracovní schopnosti žalobkyně proto činí 30 %.

10. Žalovaná navrhla provést důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Žalovaná uzavřela, že na svém rozhodnutí trvá.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

12. Žaloba je důvodná.

13. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, které přisvědčil.

14. Krajský soud spolu s přípisem ze dne 12. 6. 2026 zaslal účastníkům protokol o jednání a posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ze dne 26. 5. 2026 (dále jen „posudek PK MPSV“) na vědomí a k případnému vyjádření ve lhůtě dvou týdnů; následně obdržel vyjádření žalobkyně. Žalobkyně k Posudku PK MPSV uvedla, že z něj vyplývá, že žaloba byla podána důvodně. Posudek PK MPSV odpovídá míře poklesu pracovní schopnosti žalobkyně o nejméně 35 %. Žalobkyně zopakovala, že ke změně hodnocení zdravotního omezení žalobkyně došlo bez jakéhokoliv racionálního odůvodnění, kdy postup žalované neměl oporu ve změně zdravotního stavu žalobkyně, neboť nedošlo k jeho zlepšení.

15. Nejvyšší správní soud v právní větě k rozsudku ze dne 6. 8. 2008, čj. 3 Ads 45/2008-46, shrnul, že „[p]ři odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem je posudková komise MPSV ČR povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu“ (srov. například také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2014, čj. 1 Ads 32/2014-23, odst. 29). Dále v právní větě rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, čj. 4 Ads 14/2009-37, se podává, že „[r]ozhoduje-li správní orgán o odnětí určité dávky, musí v odůvodnění svého rozhodnutí jednoznačně vysvětlit, proč příjemce dávky již nesplňuje podmínky, na základě kterých mu byla dávka přiznána.“ Uvedené závěry lze vztáhnout i na posudky IPZS, neboť ty v nynější věci bezprostředně vedly k odnětí invalidního důchodu.

16. Posudky IPZS se však takovému odůvodnění dostatečně nevěnují. Posudek IPZS ze dne 8. 4. 2025 sice ve svém odůvodnění uvádí, že žalobkyně byla schopna poslední dva roky (tj. od 2/2023 do vydání zmíněného posudku) pracovat v plném pracovním úvazku, přičemž pro postižení pohybového aparátu nebyla za uvedenou dobu v dočasné pracovní neschopnosti. Tedy že došlo k adaptaci na postižení a pracovní zařazení žalobkyně. Současně však neuvádí, co z uvedeného vyvozuje pro závěr o invaliditě žalobkyně. Podobně ani posudek IPZS ze dne 25. 7. 2025 se uvedenému dostatečně nevěnuje. Ten k otázce žalobkyniny pracovní schopnosti uvádí, že „[j]e možné, že posuzovaná není a nebude schopna zastávat fyzicky náročnou práci a bude nucena dodržovat režimová opatření pro vertberopaty, tato opatření však nevedou k takovému snížení pracovního potenciálu, aby pokles pracovní schopnosti odůvodnil trvání invalidity. K námitkám doložené potvrzení o zaměstnání na snížený úvazek pak také jako fakt sám o sobě nezakládá pokles pracovní schopnosti takové míry, aby vedl k invaliditě.“ Nicméně nikterak blíže tento svůj závěr nezdůvodňuje ani nevypořádává a nehodnotí žalobkyní v námitkovém řízení doložené listiny, kterými tato dokládala svá tvrzení, že práceschopná na plný úvazek, bez úlev apod. není.

17. Krajský soud na tomto místě poznamenává, že ani sama skutečnost, že by snad žalobkyně byla schopna práce na plný úvazek sama o sobě bez dalšího neodůvodňuje závěr, že u žalobkyně došlo k zániku invalidity, resp. že její dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav již nezpůsobuje pokles pracovní schopnosti v zákonem rozhodné míře. Tuto okolnost je třeba hodnotit ve vzájemné souvislosti s ostatními zjištěními, zejména s charakterem vykonávané práce, reálnými podmínkami jejího výkonu a případnou potřebou pracovních úlev (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2024, čj. 2 Ads 189/2024-21).

18. Posudkové orgány i žalovaná proto měly náležitě vypořádat s tvrzením žalobkyně, že její zdravotní stav výkon plnohodnotné práce limitoval, a tedy potažmo se žalobkyní předloženou dokumentací (zejména žádost o změnu pracovní pozice ze dnů 5. 9. 2024 a 31. 1. 2025, reakce zaměstnavatele ze dnů 12. 9. 2024 a 11. 2. 2025). Bez řádného zhodnocení těchto skutečností nelze učinit přesvědčivý závěr o tom, že samotný výkon práce po uvedenou dobu prokazuje zánik invalidity.

19. Podobně ani napadené rozhodnutí se otázce toho, z jakých důvodů již žalobkyně nesplňuje podmínky, na základě kterých ji byl přiznán invalidní důchod prvního stupně, dostatečně nevěnuje. Žalovaná se omezila toliko na konstatování přejaté z posudku IPZS ze dne 27. 5. 2025, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně „byla v roce 2011 stanovena přechodně ve třetím stupni invalidity po operaci páteře a následně snížena na první stupeň s opakovanými kontrolami, při předpokladu stabilizace stavu a adaptace posuzované na postižení, k čemuž došlo.“ V odůvodnění posudků IPZS ani napadeného rozhodnutí není věnována dostatečná pozornost tomu, na základě čeho došlo k oné stabilizaci stavu žalobkyně či adaptace žalobkyně na její postižení (potažmo v čem se změnil či stabilizoval zdravotní stav žalobkyně). Žalovaná, stejně jako posudkové orgány k věci přistupují jakoby věc posuzovaly poprvé. Lze tak konstatovat, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

20. Za této situace se krajský soud již dalšími žalobními námitkami pro nadbytečnost nezabýval.

21. Krajský soud předtím, než dospěl k závěru o nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí, obstaral coby důkaz protokol o jednání a posudek PK MPSV, jak je v těchto věcech obvyklé. Následně krajský soud zaslal tyto dokumenty účastníkům k případnému vyjádření, což žalobkyně také učinila. S ohledem na shora uvedené se však tento důkaz stal pro rozhodování soudu nadbytečný. To ovšem neznamená, že by zcela pozbyl na významu. Žalovaná jej v dalším řízení zahrne mezi podklady rozhodnutí (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).

V. Závěr a náklady řízení

22. S ohledem na konstatovanou vadu napadeného rozhodnutí krajský soud rozhodnutí žalované zrušil [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a věc jí vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaná je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

23. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

24. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení následující:  3 × 4 620 Kč coby odměna za zastupování za dva úkony právní služby (převzetí a příprava věci, sepsání žaloby a sepsání vyjádření k posudku posudkové komise) dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),  3 × 450 Kč coby paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu.

25. Celkové náklady žalobkyně tedy činí částku 15 210 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

26. Žalovaná, která neměla v řízení úspěch, nemá na náhradu nákladů řízení právo. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 14. července 2026 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: G. K.