60 Ad 15/2025

Rubrum

č. j. 60 Ad 15/2025- 95 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: A. H., narozený dne bytem zastoupený advokátkou Mgr. Jitkou Kadlčíkovou sídlem Salvátorská 931/8, 110 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2025, sp. zn. SZ/MPSV-2024/195207- 913, čj. MPSV-2025/165220-913, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2025, sp. zn. SZ/MPSV-2024/195207-913, čj. MPSV-2025/165220-913, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 269,40 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Za správnost vyhotovení: G. K. 2 60 Ad 15/2025

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Českých Budějovicích (dále jen „úřad práce“) rozhodnutím ze dne 9. 1. 2023, sp. zn. SZ/115716/2012/AIS-SSL, čj. 306/2023/MIL, přiznal žalobci příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč od listopadu roku 2022, když u žalobce bylo konstatováno, že není schopen zvládat pět životních potřeb dle § 9 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, a to orientace, komunikace, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost, což odpovídá II. stupni (středně těžké) závislosti ve smyslu § 8 odst. 2 písm. b) téhož zákona. Uvedené rozhodnutí vycházelo mj. z posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení o zdravotním stavu pro účely příspěvku na péči ze dne 7. 12. 2022, kde byl uvedený stav zdravotní stav hodnocen jako neměnný a platnost posudku stanovena trvale.

2. Úřad práce zahájil dne 23. 2. 2024 s žalobcem řízení o opětovném posouzení nároku na příspěvek na péči a jeho výše. Uvedené řízení bylo zahájeno v reakci na žádost Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) o provedení sociálního šetření ze dne 19. 2. 2024. Následně dne 7. 3. 2024 provedl úřad práce sociální šetření, při němž bylo zjištěno, že žalobce potřebuje pomoc a péči další osoby při následujících pěti základních životních potřebách: orientace, komunikace, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Následně provedl IPZS posouzení zdravotního stavu žalobce (posouzení stupně závislosti osoby pro účel příspěvku na péči), přičemž ve svém posudku ze dne 24. 5. 2024 dospěl k závěru, že žalobce potřebuje pomoc a péči další osoby ve čtyřech následujících životních potřebách dle § 9 odst. 1 zákona sociálních službách: komunikace, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost, což odpovídá I. stupni (lehké) závislosti ve smyslu § 8 odst. 2 písm. a) téhož zákona.

3. Rozhodnutím ze dne 15. 7. 2024, sp. zn. SZ/115716/2012/AIS-SSL, čj. 7291/2024/MIL, úřad práce snížil žalobci příspěvek na péči z 4 400 Kč na 880 Kč měsíčně od srpna roku 2024. Vycházel přitom ze shora uvedených závěrů sociálního šetření ze dne 7. 3. 2024 a z uvedeného posudku IPZS ze dne 24. 5. 2024.

4. Proti shora uvedenému rozhodnutí úřadu práce ze dne 9. 8. 2024 podal žalobce odvolání. V rámci odvolacího řízení si žalovaný vyžádal posouzení zdravotního stavu žalobce Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v Českých Budějovicích (dále jen „posudková komise v Českých Budějovicích“). Dle posudku této komise ze dne 17. 12. 2024 žalobce ode dne 28. 2. 2024 není osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby, neboť nezvládá pouze dvě základní životní potřeby, a to osobní aktivity a péči o domácnost.

5. Žalovaný následně požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise v Ústí nad Labem“) o srovnávací posouzení žalobcova stupně závislosti pro účely odvolacího řízení. Dle posudku posudkové komise v Ústí nad Labem ze dne 23. 6. 2025 je žalobce osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I. Žalobce nezvládá čtyři základní životní potřeby, a to orientaci, péči o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost. Za správnost vyhotovení: G. K. 3 60 Ad 15/2025 6. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím rozhodnutí úřadu práce ze dne 15. 7. 2024 potvrdil a žalobcovo odvolání zamítl.

II. Žaloba

7. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 8. 10. 2025 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

8. Žalobce nejprve podrobně popsal dosavadní vývoj věci.

9. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nesrozumitelnost, vnitřní rozpornost a nedostatek důvodů.

10. Pokud jde o nesrozumitelnost, pak žalobce uvedl, že žalovaný srozumitelně nevysvětlil, jaké konkrétní posudkově významné skutečnosti vedly k opětovnému přezkumu zdravotního stavu žalobce a proč byla otázka příspěvku na péči a jeho výše znovu otevřena. Napadené rozhodnutí obsahuje převážně obecné formulace, citace právních předpisů a rozsáhle přebírá pasáže z posudků, aniž by žalovaný samostatně vyhodnotil jejich relevanci.

11. Ve vztahu k vnitřní rozpornosti žalobce poukázal na vnitřní rozpornost posudkových závěrů. Uvádí, že jednotlivé podklady dospěly při obdobně popsaném zdravotním stavu a v podstatných ohledech obdobné dokumentaci k rozdílným závěrům ohledně diagnózy, počtu nezvládaných základních životních potřeb i stupně závislosti. Napadené rozhodnutí se s těmito rozdíly nevypořádalo a nevysvětlilo, proč žalovaný považoval za přesvědčivý právě posudek posudkové komise v Ústí nad Labem.

12. Ohledně nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, poznamenal žalobce, že žalovaný nevypořádal konkrétní námitky týkající se trvajícího středně těžkého mentálního postižení, problémů v komunikaci a orientaci žalobce. Napadené rozhodnutí obsahuje pouze formální konstatování správnosti postupu správního orgánu prvního stupně a posudkových závěrů.

13. Žalobce dále namítá, že žalovaný nedostatečně a nesprávně zjistil skutkový stav. Žalovaný se nevypořádal s rozpory mezi jednotlivými lékařskými posudky, nezohlednil podstatné skutečnosti a nedostatečně reflektoval výsledky sociálního šetření. Žalobce poukázal na sociální šetření z března 2024, podle něhož nezvládá pět základních životních potřeb. Posudkové orgány se však od tohoto zjištění odchýlily, nezohlednily ani tu skutečnost, že je žalobce omezen ve svéprávnosti. Ve vztahu k orientaci tvrdí, že je žalobce mimo domácnost fakticky závislý na doprovodu a vedení jiné osoby. Ve vztahu ke komunikaci namítá, že posudky hodnotily pouze schopnost mluvit, nikoli kvalitu a efektivitu komunikace u osoby s mentálním deficitem. Konečně žalovaný nezohlednil, že žalobce trpí středně těžkou mentální retardací, což podle něj vyplývá z podkladů obsažených ve správním spise, včetně psychologického vyšetření VFN Praha ze dne 17. 1. 2024 a posudku MUDr. Ř. ze dne 18. 7. 2024. Posudkové orgány však vycházely ze závěru o lehké mentální retardaci, aniž by se přesvědčivě vypořádaly s opačnými závěry odborníků, kteří jej vyšetřovali v souvislosti s invaliditou a opatrovnictvím.

14. Žalobce rovněž namítá, že řízení o opětovném posouzení nároku a výše příspěvku na péči bylo zahájeno bez zákonného důvodu. Žalobci byl v lednu 2023 přiznán příspěvek na péči ve II. stupni na základě posudku s trvalou platností, přičemž mimořádná kontrola byla Za správnost vyhotovení: G. K. 4 60 Ad 15/2025 iniciována již po necelém roce. Nebyly však zjištěny žádné nové posudkově významné skutečnosti, které by opětovné posouzení odůvodňovaly. Naopak zdravotní stav žalobce se nezlepšil. V této souvislosti žalobce poukázal na přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně žalobci z důvodu středně těžké mentální retardace a na omezení svéprávnosti z téhož důvodu.

15. Další žalobní námitka spočívá v porušení zásady legitimního očekávání žalobce, právní jistoty a předvídatelnosti. Příspěvek na péči ve II. stupni byl žalobci přiznán na základě posudku s trvalou platností, avšak správní orgány následně bez objektivního důvodu zahájily mimořádné přezkoumání a příspěvek snížily. Žalobce zdůrazňuje, že snížení stupně závislosti a příspěvku na péči nebylo zákonně odůvodněno ani srozumitelně vysvětleno, čímž mělo být zasaženo do jeho právní jistoty i legitimního očekávání jeho rodiny, že trvale přiznaný příspěvek nebude svévolně měněn.

16. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného, jakož i správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

17. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nejprve shrnul průběh správního řízení a dále uvedl, že k žalobním důvodům, které byly obdobné jako v odvolání proti rozhodnutí ze dne 15. 7. 2024 se již v napadeném rozhodnutí vyjádřil. Proto odkázal právě na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

18. Dodal, že v průběhu řízení byly splněny všechny parametry kladené na správní řízení. Napadené rozhodnutí má za zákonné, řádně odůvodněné a vydané na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu. Napadené rozhodnutí je dle názoru žalovaného v souladu s hmotným a procesním právem a správní řízení netrpí vadami, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí rušit.

19. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

20. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

21. Žaloba je důvodná.

22. Krajský soud se předně zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, jejíž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Této námitce přisvědčil.

23. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, Za správnost vyhotovení: G. K. 5 60 Ad 15/2025 nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil.

24. Jelikož rozhodnutí žalovaného je ve věcech příspěvků na péči do značné míry ovlivněno obsahem posudku posudkové komise, je podstatné i jejich odůvodnění.

25. Kritérii pro posouzení zdravotního stavu se zabýval i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 31. 7. 2015, čj. 8 Ads 138/2014-73, v němž konstatoval, že „[p]ro posouzení zdravotního stavu je třeba odborných medicínských znalostí, kterými disponují speciální posudkové komise. Bylo-li rozhodnutí správního orgánu prvního stupně vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení, pro účely odvolacího správního řízení posuzuje zdravotní stav osoby posudková komise zřízená žalovaným na základě § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. V řízeních o žalobách proti rozhodnutím založeným na zmíněných posudcích správní soudy podrobují posudky testu jednoznačnosti, úplnosti a přesvědčivosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, čj. 3 Ads 24/2013–34, ze dne ze dne 27. 6. 2014, čj. 4 Ads 68/2014–37, ze dne 26. 3. 2015, čj. 4 Ads 263/2014–60 nebo ze dne 15. 4. 2015, čj. 6 Ads 217/2014–23). Aby byl posudek jednoznačný, úplný a přesvědčivý, je třeba, aby se vypořádal se všemi relevantními podklady (viz § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách) a přezkoumatelnou úvahou z nich vyvodil závěry podstatné pro posouzení zdravotního stavu osoby (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, čj. 1 Ads 156/2014–28). […] Vyplývají- li z jednotlivých podkladů rozporné závěry, posudková komise musí tyto rozpory přesvědčivě vysvětlit (srov. např. rozsudek čj. 4 Ads 68/2014–37). Postaví-li posudková komise své hodnocení na rozporných základech, aniž by rozpory odstranila či vysvětlila, je povinností žalovaného žádat doplnění posudku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, čj. 6 Ads 17/2013–25).“ 26. Nejvyšší správní soud dále rozsudku ze dne 20. 5. 2015, čj. 3 Ads 214/2014-25 poznamenal, že: „[k] předpokladům přesvědčivého rozhodnutí, jehož výsledkem je snížení příspěvku na péči, přitom nepochybně patří i dostatečným způsobem specifikovaný důvod, proč ke snížení příspěvku došlo. Zvlášť významné je odůvodnit tento postup v situaci, kdy je nepříznivý zdravotní stav účastníka trvalého charakteru, bez vyhlídek dalšího zlepšení […].“ 27. Dále Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 14. 5. 2014, čj. 1 Ads 32/2014-23, odkázal na svá dřívější rozhodnutí, když uvedl, že: „ [v] rozsudku ze dne 28. 5. 2009, č. j. 4 Ads 14/2009 – 37, tak zdejší soud vyslovil, že ‚rozhoduje-li správní orgán o odnětí určité dávky, musí v odůvodnění svého rozhodnutí jednoznačně vysvětlit, proč příjemce dávky již nesplňuje podmínky, na základě kterých mu byla dávka přiznána.‘ V rozsudku ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 – 46, pak Nejvyšší správní soud v obdobné věci vyslovil, že ‚při odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem je posudková komise MPSV ČR povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě Za správnost vyhotovení: G. K. 6 60 Ad 15/2025 posudkového omylu.‘ Citovaná rozhodnutí se sice netýkala příspěvku na péči, pravidla v nich vyslovená však z povahy věci lze aplikovat i na nyní posuzovanou věc.“ 28. Nelze opomíjet, že vedle posudku posudkové komise je v tomto typu řízení důležitým důkazním prostředkem i záznam ze sociálního šetření (§ 25 zákona o sociálních službách). Sociální šetření provádějí sociální pracovníci úřadu práce, kteří by měli mít za tím účelem příslušnou kvalifikaci a praxi a jejichž účelem je zjištění schopnosti samostatného života posuzované osoby v přirozeném sociálním prostředí. Se všemi skutečnostmi uváděnými v záznamu o provedeném sociálním šetření se musí posudky řádně vypořádat.

29. Lze tak shrnout, že v případě odnětí či snížení již přiznané dávky jsou nároky na odůvodnění rozhodnutí správních orgánů, jakož i posudků o zdravotním stavu ještě výrazně vyšší, než jak je tomu při prvotním posouzení věci.

30. V nyní projednávané věci bylo vypracováno několik posouzení vč. sociálního šetření věnujících se otázce žalobcova zdravotního stavu, resp. stupně jeho závislosti. Tyto přitom došly k rozdílným výsledkům: - lékařský posudek z roku 2022 na základě, kterého byl žalobci přiznán příspěvek na péči: 5 nezvládnutých životních potřeb, II. stupeň závislosti; - sociální šetření z roku 2024: 5 nezvládnutých životních potřeb; - posudek IPZS z května 2024: 4 nezvládnuté životní potřeby, I. stupeň závislosti; - posudková komise v Českých Budějovicích: 2 nezvládnuté životní potřeby, bez závislosti; - posudková komise v Ústí nad Labem: 4 nezvládnuté životní potřeby, I. stupeň závislosti.

31. Rozdílnost výsledků se projevuje nejen v počtu nezvládnutých životních potřeb, ale i v jejich složení. Posudky a sociální šetření se shodují na tom, že žalobce zvládá životní potřeby: mobilita, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena a výkon fyziologické potřeby. V ostatním se závěry namnoze rozcházejí. Pro lepší přehlednost ohledně rozporných závěrů týkajících se žalobcem nezvládaných životních potřeb rekapituluje krajský soud závěry jednotlivých posudků či sociálních šetření následující tabulkou: komunikac domácnost orientace aktivity osobní péče o péče o zdraví e Posudek Okresní správy sociálního Nezvl Nezvl Nezvl. Nezvl. Nezvl. zabezpečení ze dne 7. 12. 2022 . . Nezvl Nezvl Sociální šetření ze dne 7. 3. 2024 Nezvl. Nezvl. Nezvl. . . Za správnost vyhotovení: G. K. 7 60 Ad 15/2025 Nezvl Posudek IPZS ze dne 24. 5. 2024 Zvl. Nezvl. Nezvl. Nezvl. . Posudková komise v Českých Zvl. Zvl. Zvl. Nezvl. Nezvl. Budějovicích Posudková komise v Ústí nad Nezvl Zvl. Nezvl. Nezvl. Nezvl. Labem .

32. Jelikož žalovaný své rozhodnutí opřel o posudek posudkové komise v Ústí nad Labem, je mezi účastníky řízení nadále sporné jen (ne)zvládání základní životní potřeby komunikace. Právě na tu je zapotřebí se zaměřit i při hodnocení přezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí, potažmo posudků IPZS a posudkových komisí. Krajský soud na tomto místě předesílá, že za klíčový považuje posudek posudkové komise v Ústí nad Labem, který se věcí zabýval zdaleka nejpodrobněji. Ani ten však v nynější věci není dostatečný.

33. U základní životní potřeby komunikace spočívají rozdíly v posudkovém vyhodnocení zjištěných obtíží. Sociální šetření ze dne 7. 3. 2024 popsalo, že žalobce hovoří s obtížemi, není mu rozumět, musí se vyjadřovat pomalu, zaměňuje slova, mění jejich význam, píše s chybami a nedokáže vyplnit formulář, přičemž komunikaci zařadilo mezi oblasti, v nichž potřebuje pomoc další osoby. Posudek IPZS ze dne 24. 5. 2024 komunikaci uznal jako nezvládanou základní životní potřebu, zejména s poukazem na chudou slovní zásobu, dysartrii a zhoršení komunikace při stresu. Naproti tomu posudková komise v Českých Budějovicích hodnotila komunikaci jako zvládanou, neboť údaj sociálního šetření o nesrozumitelnosti řeči nepovažovala za souladný se spisovou dokumentací a dovodila, že žalobce je i přes vadu řeči schopen slovní komunikace v dostatečném standardu. Shodně posudková komise v Ústí nad Labem komunikaci neuznala jako nezvládanou, jelikož z dokumentace dovodila schopnost dorozumět se a porozumět mluvené řeči, napsat krátký text, podepsat se a využívat mobilní telefon.

34. Rozpor tedy spočívá nikoli v samotné existenci komunikačních obtíží, které podklady vesměs připouštějí, ale v jejich posudkovém významu: IPZS je hodnotil jako důvod nezvládání komunikace, zatímco obě posudkové komise MPSV je nepovažovaly za natolik závažné, aby žalobce základní životní potřebu komunikace nezvládal.

35. Krajský soud na tomto místě poukazuje na to, že žádné z uvedených posouzení nevysvětluje, jaké konkrétní skutečnosti vedly ke snížení dříve trvale stanoveného II. stupně závislosti. Jinými slovy, jakým způsobem se zlepšil či stabilizoval dříve trvale neuspokojivý zdravotní stav žalobce, popřípadě v čem konkrétně spočíval dřívější posudkový omyl, aby to odůvodňovalo snížení příspěvku na péči. Tomuto není věnována dostatečná pozornost ani v samotném napadeném rozhodnutí. Žalovaný i posudkové komise k věci přistupují, jako by věc posuzovali poprvé.

36. Posudek posudkové komise v Českých Budějovicích ve vztahu k dřívějšímu posouzení z roku 2022 uvádí, že: „[p]osuzovaný byl v minulosti hodnocen jako závislý ve stupni II., v tomto smyslu byl hodnocen lékařem LPS OSSZ r.2022 s platností trvalou, jako nezvládané byly uznány Za správnost vyhotovení: G. K. 8 60 Ad 15/2025 ZŽP orientace, komunikace, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost. Komise se s tímto hodnocením neztotožňuje a považuje ho za posudkové nadhodnocení, to ve shodě s názorem předsedkyně PK MPSV České Budějovice MUDr. S., která iniciovala dopisem ze dne 24.10.2023 provedení mimořádní kontroly ve věci PNP.“ Pokud jde o posudek posudkové komise v Ústí nad Labem, ten se vůči dřívějšímu posouzení z roku 2022 omezil na konstatování vztahující se toliko ke zvládání životní potřeby komunikace, kdy uvedl, že: „PK MPSV hodnotí uznání nezvládnutí ZŽP komunikace z funkčního hlediska jako nadhodnocené.“ 37. Oba posudky přitom v souvislosti se základní životní potřebou komunikace vychází z dřívějšího vyšetření žalobce při jednání posudkové komise v Českých Budějovicích ve věci žalobcova invalidního důchodu dne 16. 5. 2023 a zohledňují i stupeň žalobcovy mentální retardace, kterou hodnotí jako lehkou. Posudková komise v Ústí nad Labem pak výslovně jako jeden z důvodů, proč žalobce tuto základní životní potřebu zvládá, uvedla, že u žalobce „[n]ebyla prokázána střední, těžká nebo hluboká mentální retardace“. Posudkové komise v Českých Budějovicích i Ústí nad Labem tedy otázku zvládání základní životní potřeby komunikace spojují se stupněm závažnosti žalobcovy mentální retardace.

38. Obě tyto posudkové komise však pomíjí, že krajský soud ve věci žalobcova invalidního důchodu opatřil posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze (dále jen „posudková komise v Praze“) ze dne 21. 2. 2024: „Podle tohoto posudku se u žalobce jednalo o dlouhodobě nepříznivý stabilizovaný stav, jehož hlavní příčinou byla mentální retardace na organickém podkladě. Od 2. 9. 2020 do 23. 1. 2023 považuje posudková komise za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti postižení uvedené v kapitole V, položce 8b), příloze k vyhl. č. 359/2009 Sb., tj. mentální postižení lehkého stupně, pro které stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 45 %, (procentní rozmezí 30–45 %). […] V tomto období nebylo možno mentální retardaci žalobce hodnotit jako středně těžkou dle kapitoly V, položky 8c), přílohy k vyhl. č. 359/20009 Sb., protože opakovaně provedená psychologická vyšetření takové postižení neprokázala. S narůstající životními nároky v průběhu vývoje bylo zřetelné prohlubující se selhávání žalobce a v kontextu testovaných úkolů se mentální retardace začala jevit při psychologických vyšetřeních v 2/2023 a 1/2024 jako středně těžká. Pro uvedený diagnostický závěr svědčí nejenom škálování zaměřené na vyhodnocení celkového IQ, ale také posouzení schopností týkajících se chování, proto bylo k těmto skutečnostem přihlédnuto při hodnocení stupně invalidity k datu vydání napadeného rozhodnutí. K datu vydání napadeného rozhodnutí, tj. 24. 1. 2023 považuje posudková komise za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti postižení uvedené v kapitole V, položce 8c), příloze k vyhl. č. 359/2009 Sb., tj. mentální postižení středně těžkého stupně, pro které je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 70 %, (70 % - 80 %)“ (rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 3. 2024, čj. 55 Ad 5/2023-124; důraz doplněn).

39. Jakkoli se jedná o závěry vztahující se k posouzení stupně žalobcovy invalidity, nelze je přehlížet, jelikož se stále jedná o posouzení zdravotního stavu téže osoby. Hodnocení žalobcovy mentální retardace jako střední je v přímém rozporu s tím, jak věc posoudily posudkové komise v Českých Budějovicích a Ústí nad Labem. Citovaný rozsudek (a tedy i posudek posudkové komise v Praze) přitom předcházel zpracování posudků těchto komisí. Za správnost vyhotovení: G. K. 9 60 Ad 15/2025 Ostatně na ně navazující rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 18. 6. 2024, které žalobci přiznává invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně a podrobně shrnuje závěry obsažené v posudku posudkové komise v Praze je součástí správního spisu i v nynější věci.

40. Posudková komise v Českých Budějovicích o této skutečnosti jednoznačně věděla a pouze stručně uvedla, že se s uvedeným posouzením neztotožňuje, protože při jednání posudkové komise v Praze žalobce nebyl přítomen. Posudková komise v Ústí nad Labem se sice rozdílným hodnocením stupně žalobcovy mentální retardace zabývala, avšak na posouzení ze strany posudkové komise v Praze nereagovala. Závěry posudkových komisí v Českých Budějovicích a Ústí nad Labem jsou proto v této souvislosti nepřezkoumatelné.

41. Žalovaný při svém posuzování vycházel z posudku IPZS ze dne 24. 5. 2024, posudku posudkové komise v Českých Budějovicích, a především pak ze srovnávacího posudku posudkové komise v Ústí nad Labem, který fakticky akceptuje jako rozhodující podklad. Poslední uvedený posudek žalovaný považuje za zcela úplný a přesvědčivý do té míry, že „jím bylo prokázáno, že oprávněná osoba splňovala podmínky pro příspěvek na péči ve výši stanovení pro I. stupeň závislosti.“ Přitom žádný z uvedených posudků se přezkoumatelným způsobem shora uvedenému rozporu nevěnuje. Tím, že žalovaný akceptoval nepřezkoumatelný závěr posudkových komisí, učinil nepřezkoumatelným i své rozhodnutí.

42. Krajský soud opětovně připomíná, že se v nynější věci jedná o snížení již přiznané dávky, a to navíc za situace, kdy posudkový lékař původně hodnotil žalobcův zdravotní stav jako neměnný a platnost posudku stanovil trvale. Na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je proto zapotřebí klást ve shodě se shora citovanou judikaturou vyšší nároky.

43. Nebude-li přitom možné bez pochybností odstranit rozpory v podkladech rozhodnutí (oproti posudkům posudkových komisí v Českých Budějovicích a Ústí nad Labem stojí posudek posudkové komise v Praze, posudek IPZS ze dne 24. 5. 2024 i záznam ze sociálního šetření ze dne 7. 3. 2024), nelze ke snížení příspěvku na péči přistoupit.

44. Rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné i v rozsahu vypořádání odvolací námitky, dle které nebyly naplněny podmínky pro provedení kontrolní lékařské prohlídky dle § 8 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Žalovaný se této otázce nijak věcně nevěnoval a pouze poukázal na zákonnou úpravu. Není tedy zřejmé, zda vůbec IPZS byl v nynější věci oprávněn k uskutečnění kontrolní lékařské prohlídky přistoupit a zda byl vůbec důvod pro zahájení řízení dle § 23 odst. 4 zákona o sociálních službách z moci úřední.

45. Krajský soud nezpochybňuje, že k uskutečnění kontrolní lékařské prohlídky lze obecně vzato přistoupit i tehdy, kdy byl daný stupeň závislosti stanoven trvale, neboť takové omezení § 8 odst. 3 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Obsahuje však pro tento postup taxativní výčet důvodů. Nelze proto v tomto ohledu připustit libovůli. Za správnost vyhotovení: G. K. 10 60 Ad 15/2025 V. Závěr a náklady řízení 46. Pro konstatovanou vadu krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

47. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

48. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení následující:  2 × 4 620 Kč coby odměna za zastupování za dva úkony právní služby (převzetí a příprava věci a sepsání žaloby) dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),  2 × 450 Kč coby paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu,  DPH ve výši 2 129,40 Kč 49. Celkové žalobcovy náklady tedy činí částku 12 269,40 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.

50. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 29. června 2026 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: G. K.