60 Ad 16/2019

Rubrum

č. j. 60 Ad 16/2019-90 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: J. F., bytem zastoupen advokátem Mgr. Jiřím Cihlářem se sídlem Klokotská 103/13, 390 01 Tábor proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížova 1292/25, Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 10. 2019, čj. x, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Jiřímu Cihlářovi, advokátovi se sídlem Klokotská 103/13, 390 01 Tábor, se přiznává odměna za zastupování ve výši 7 825 Kč, která bude proplacena z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 60 Ad 16/2019

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce podal dne 22. 10. 2018 žádost o změnu výše invalidního důchodu (nově žádal o invalidní důchod pro invaliditu III. stupně v důsledku zhoršení zdravotního stavu) a zároveň se domáhal opětovného přezkoumání tzv. invalidity z mládí.

2. Rozhodnutím ze dne 24. 4. 2019, čj. X, žalovaná žádost žalobce zamítla a potvrdila nadále náležející invalidní důchod pro invaliditu II. stupně.

3. Námitky proti tomuto rozhodnutí žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila.

II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalované

4. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 12. 12. 2019 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

5. Žalobce nejprve popsal stručně procesní vývoj věci. Žalobce je přesvědčen, že žalobou napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť žalovaná nezjistila dostatečně skutkový stav a nepřihlédla k lékařským zprávám, ze kterých vyplývá, že žalobce není schopen zaměstnání a potřebuje trvalý dohled. V přiloženém dodatku žaloby dále žalobce zevrubně popsal genezi svých zdravotních potíží.

6. Žalobce označil za důkazy propouštěcí zprávu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze ze dne 3. 10. 2019, zprávu z psychologického vyšetření ze dne 25. 2. 2019, ambulantní nález ze dne 5. 8. 2019 a ambulantní nález ze dne 9. 11. 2019.

7. V doplnění žaloby ze dne 2. 1. 2020 žalobce uvedl, že k poškození mozku encefalopatií v důsledku užívání tvrdých drog došlo dříve, než v roce 2009, a to již v roce 2008. Pokud by dal krajský soud žalobci za pravdu, měl by šanci na zvýšení invalidního důchodu. Žalobce doplnil, že mu bylo chybně stanoveno datum vzniku invalidity. Žalobce opět podrobně popsal své zdravotní potíže a s tím spojené potíže se zaměstnáním.

8. Dne 4. 5. 2020 obdržel krajský soud návrh žalobce na ustanovení zástupce a žádost o osvobození od soudních poplatků. Součástí tohoto podání byl i návrh na vyslechnutí svědků. Jednalo se o psychiatričku MUDr. P., psychologa PhDr. J. K., psychiatričku z dětství žalobce MUDr. P. a o žalobcovy rodiče (A. V. a Ing. J. F.). Žalobce dále předložil žádost o změnu posuzujícího lékaře (MUDr. S.) z důvodu neakceptování žalobcova psychického stavu, který je dlouhodobý a vážný.

9. Žalobce navrhl žalobou napadené rozhodnutí žalované zrušit.

10. Žalovaná ve vyjádření k žalobě stručně shrnula dosavadní průběh řízení a na případ aplikovanou právní úpravu.

11. Žalovaná konstatovala, že během obou posudkových řízení nebylo prokázáno takové zhoršení zdravotního stavu žalobce, jež by odůvodňovalo přiznání vyššího stupně invalidity.

12. Za rozhodující příčinu považuje žalovaná na základě posudkového zhodnocení posudkovým lékařem psychiatrické onemocněním a to paranoidní schizofrenii, obsedantně nutkavou poruchu, přičemž toto onemocnění žalobce je dlouhodobé a Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 60 Ad 16/2019 žalobce je v odborné ambulantní psychiatrické péči, na medikaci, s občasným zhoršováním, avšak již dlouhodobě nebyl léčen za současné hospitalizace na lůžku.

13. S ohledem na námitky žalobce navrhla žalovaná vyhotovení nového posudku u příslušné posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“).

14. Žalovaná navrhla žalobu jakožto nedůvodnou zamítnout.

III. Podstatný obsah spisu

15. V rozhodnutí ze dne 24. 4. 2019 žalovaná vycházela z posudku o invaliditě ze dne 20. 2. 2019, v němž posudkový lékař uzavřel, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je středně těžké postižení podřaditelné pod kapitolu V, položku 3c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), u nějž se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 45 %. Vzhledem k vlivu tohoto postižení na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, a dále na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, využil posudkový lékař korekční faktory dle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity a zvýšil míru poklesu pracovní schopnosti o 5 procentních bodů na celkových 50 %. Posudkový lékař poukázal na skutečnost, že žalobce se až do 3. ročníku středního odborného učiliště připravoval na své pracovní uplatnění; nejedná se tudíž o invaliditu z mládí.

16. V řízení o námitkách proti tomuto rozhodnutí nechala žalovaná vyhotovit posudek o invaliditě ze dne 26. 9. 2019. Posudkový lékař v něm dospěl ke stejnému závěru jako posudkový lékař v posudku ze dne 20. 2. 2019, tj. k závěru, dle něhož je rozhodující příčinou zdravotní postižení srovnatelné se zdravotním postižením uvedeným v kapitole V, položce 3c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a snížení pracovní schopnosti žalobce stanovil na horní hranici rozmezí, tj. 45 %. Stejně jako posudkový lékař v prvním případě, aplikoval i nyní posudkový lékař korekční faktory a stanovil celkovou míru poklesu pracovní schopnosti 50 %. Totožně posoudil i otázku možného vzniku invalidity z mládí.

17. Krajský soud si dále vyžádal posudek posudkové komise včetně protokolu o jednání této komise (oba protokoly o jednání, jakož i posudek ze dne 11. 8. 2020 jsou založeny na č. l. 63-81 spisu krajského soudu1). Z těchto podkladů je patrné, že se žalobce zúčastnil druhého jednání komise dne 11. 8. 2020 a podrobil se vyšetření v oboru psychiatrie, jehož závěr je v posudku popsán. Posudková komise uzavřela, že se u žalobce jedná o dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav, jehož hlavní příčinou byla v době vydání rozhodnutí žalované smíšená porucha osobnosti, emočně nestabilní, nezdrženlivá, impulzivní a disociální. Tento dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole V, položce 7b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, u níž je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 30 – 1 První jednání před posudkovou komisí proběhlo dne 9. 6. 2020. K tomuto jednání se žalobce nedostavil a posudkové komisi nebyla předložena kompletní požadovaná dokumentace. Z tohoto důvodu odročila posudková komise jednání na den 11. 8. 2020, přičemž toto v pořadí druhé jednání proběhlo za účasti žalobce a jeho právního zástupce. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 60 Ad 16/2019 45 %; s ohledem na tíži příznaků stanovila posudková komise míru snížení pracovní schopnosti žalobce na horní hranici, tj. 45 %. Vzhledem k dalším zdravotním postižením a původní profesi žalobce využila posudková komise korekční faktory dle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity a zvýšila horní hranici poklesu pracovní schopnosti o dalších 5 procentních bodů na celkovou hodnotu 50 % míry poklesu pracovní schopnosti žalobce. Posudková komise též vysvětlila důvody, pro něž se odklonila od zařazení žalobcova postižení oproti posudkovým lékařům žalované. V této souvislosti uvedla, že nejsou naplněna operacionální kritéria pro paranoidní schizofrenii; při využití kapitoly V položky 3 by tudíž komise stanovila pokles pracovní schopnosti žalobce při dolní hranici stanoveného rozpětí (tj. pouze 35 %). Komise zároveň přisvědčila shora uvedenému závěru posudkových lékařů stran otázky žalobcovy případné invalidity z mládí.

IV. Průběh jednání

18. Účastníci řízení při jednání konaném dne 21. 9. 2020 setrvali na svých procesních stanoviscích. Žalobce uvedl, že netrvá na svých důkazních návrzích listinami předloženými v průběhu řízení před soudem, neboť ty jsou již obsaženy ve správním spisu a posudková komise je měla k dispozici. Žalobce při jednání setrval pouze na důkazních návrzích výslechy shora uvedených svědků. Tyto návrhy krajský soud usnesením zamítl pro nadbytečnost, neboť neshledal, že by mohly přinést cokoli nového nad rámec listin (především lékařských a psychologických nálezů a posudků) založených ve spisu. Na výslovný dotaz soudu, zda účastníci navrhují další doplnění dokazování, účastníci řízení shodně uvedli, že nikoli. Žalobce pouze vyjádřil přesvědčení, že posudek posudkové komise se nesprávně vypořádává s posouzením poklesu žalobcovy pracovní schopnosti a nereflektuje namítaný vznik tzv. invalidity z mládí.

V. Právní hodnocení krajského soudu

19. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

20. Žaloba není důvodná.

21. Dle § 39 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla „a ) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“ 22. Krajský soud k tomu předně uvádí, že rozhodnutí o změně výše invalidního důchodu je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 60 Ad 16/2019 posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.

23. K tomu krajský soud dodává, že žalobcem označené listinné důkazy (propouštěcí zprávu ze dne 3. 10. 2019, zprávu z psychologického vyšetření ze dne 25. 2. 2019 a ambulantní zprávy ze dne 5. 8. 2019 a 9. 11. 2019) předložil posudkové komisi, jež provedla zhodnocení žalobcova zdravotního stavu, neboť jak již krajský soud uvedl, nedisponuje odbornými medicínskými znalostmi, aby byl schopen samostatně posoudit závěry plynoucí z žalobcem předkládaných lékařských listin.

24. Krajský soud vyšel především ze shora uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobce v řádném složení za účasti odborné lékařky z oboru psychiatrie. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž přihlédla jak k subjektivním potížím žalobce, tak k odborným lékařským nálezům. Na základě těchto podkladů označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je smíšená porucha osobnosti, emočně nestabilní, nezdrženlivá, impulzivní a disociální. Toto zdravotní postižení podřadila kapitole V, položce 7b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity stanovující pro tyto případy rozsah ztráty pracovní schopnosti 30 - 45 %, přičemž s ohledem na to, že žalobce je schopen vykonávat výdělečnou činnosti jen s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti a v podstatně menším rozsahu a intenzitě, stanovuje posudková komise pokles pracovní schopnosti žalobce na horní hranici výměry, tj. o 45 %. Dále posudková komise přistoupila z důvodu žalobcových zkušeností, vzdělání a profese k využití korekčních faktorů a navýšila procentní vyjádření poklesu pracovní schopnosti dle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity o 5 procentních bodů na výsledných 50 %. Posudková komise dále dostatečně vysvětlila svůj odklon od hodnocení posudkových lékařů žalované, který se opírá o psychiatrické vyšetření při jednání komise a při něm učiněný (a v posudku náležitě popsaný) lékařský nález.

25. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky o posuzování invalidity a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobce a možností aplikovat případně korekční faktory, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí-li závěr, dle něhož zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 50 % pokles jeho pracovní schopnosti. Podstatná je též skutečnost, že posudek je v podstatných rysech (zejména ve výsledném hodnocení snížení pracovní schopnosti žalobce a tomu odpovídajícím stupni invalidity) konzistentní s posudky o invaliditě pořízenými v rámci správního řízení.

26. Dle shora citovaného § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění se proto v případě žalobce jedná o invaliditu II. stupně; správní orgány proto nepochybily, pokud právě z tohoto stupně vycházely při stanovení výše jeho invalidního důchodu.

27. Zároveň žalobce neuvedl žádné skutečnosti, které by mohly zpochybnit závěr posudkových lékařů žalované a posudkové komise stran otázky vzniku tzv. invalidity z mládí. Žalovaná nad rámec shora uvedeného stručně – avšak správně – konstatovala, že jelikož se žalobce až do 3. ročníku středního odborného učiliště připravoval na pracovní uplatnění, byl již účasten důchodového pojištění. Nemůže se tedy jednat Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 60 Ad 16/2019 o invaliditu z mládí, jak se žalobce domnívá. K témuž závěru pak dospěla i posudková komise.

28. Krajský soud k tomu poznamenává, že dle § 40 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění činí potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod u pojištěnce ve věku „do 20 let méně než jeden rok“. Dle odstavce 3 téhož ustanovení se přitom pro účely splnění podmínky potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod za dobu pojištění považuje též „doba studia na střední nebo vysoké škole v České republice, a to před dosažením 18 let věku, nejdříve však po ukončení povinné školní docházky, a po dosažení věku 18 let po dobu prvních 6 let tohoto studia“ (důraz doplněn). Již s ohledem na délku svého studia na středním odborném učilišti tudíž žalobce nesplňuje jednu z podmínek stanovených v § 42 odst. 1 věty první zákona o důchodovém pojištění upravujícím právě institut tzv. invalidity z mládí, dle něhož „[n]a invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně má nárok též osoba, která dosáhla aspoň 18 let věku, má trvalý pobyt na území České republiky a je invalidní pro invaliditu třetího stupně, jestliže tato invalidita vznikla před dosažením 18 let věku a tato osoba nebyla účastna pojištění po potřebnou dobu (§ 40)“ (důraz doplněn). Ze shora uvedeného je však zřejmé, že žalobce potřebnou dobu pojištění splnil již tím, že byl v průběhu studia na střední škole účasten na důchodovém pojištění; posledně citované ustanovení na něj proto již z tohoto důvodu nedopadá, a to i kdyby v jeho případě skutečně došlo ke vzniku invalidity třetího stupně před dosažením věku 18 let.

29. K žalobní námitce, dle níž mělo ke vzniku žalobcovy invalidity dojít nejpozději v roce 2008, krajský soud předně uvádí, že řízení o změně výše invalidního důchodu bylo v nyní posuzované věci zahájeno na základě žalobcovy žádosti ze dne 22. 10. 2018, v níž se domáhal změny v důsledku zhoršení zdravotního stavu a zároveň opětovného přezkoumání vzniku tzv. invalidity z mládí. Tím žalobce zároveň vymezil předmět následného správního řízení a otázky, jimiž se v jeho průběhu žalovaná zabývala. Ani v námitkách proti prvoinstančnímu rozhodnutí přitom žalobce netvrdil, že by snad měl být invalidní konkrétně minimálně od roku 2008 (neuvedl ani jinou konkrétní dobu, kdy by mělo ke vzniku jeho invalidity dojít), neboť opakovaně pouze požadoval přezkoumání otázky vzniku invalidity v mládí, neboť od dětství trpěl různými psychickými obtížemi. Svůj požadavek tak vymezil natolik konkrétně a jednoznačně, že žalovaná (potažmo posudkoví lékaři a posudková komise) neměla důvod o jeho obsahu jakkoli pochybovat.

30. Uvedenou skutečnost žalobce prvně namítl až v doplnění žaloby ze dne 2. 1. 2020, resp. v poznámce uvedené na jedné z příloh tohoto doplnění (žalobce sice ve svých podáních obsáhle popisuje své zdravotní potíže, avšak k přesné době vzniku invalidity se v podstatě nevyjadřuje). Za této situace nelze žalované vytýkat, že se otázkou možného dřívějšího vzniku žalobcovy invalidity zabýval pouze v intencích žalobcovy žádosti, tj. posuzovala výhradně otázku možné invalidity z mládí, nikoli však již to, zda ke vzniku invalidity u žalobce nedošlo konkrétně již v roce 2008 (či jiné konkrétně vymezené době). Ani krajský soud proto nepovažoval tuto část žalobní argumentace za relevantní. Je-li žalobce přesvědčen, že lékařská dokumentace prokazuje vznik invalidity před rokem 2009, může se na žalobkyni obrátit opětovnou žádostí, v níž tento svůj požadavek konkrétně formuluje, tj. specifikuje, kdy mělo ke vzniku invalidity dojít a na základě jakých podkladů svůj závěr dovozuje. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 60 Ad 16/2019 VI. Závěr a náklady řízení 31. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobce ani žalovaná nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl ve věci úspěšný a v případě žalované § 60 odst. 2 s. ř. s. takovéto právo ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče výslovně vylučuje. Právo na náhradu nákladů řízení věci neúspěšnému účastníkovi nepřísluší ani státu, neboť žalobce je osvobozen od soudních poplatků [§ 60 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích].

33. Ustanovenému zástupci krajský soud dle § 35 odst. 10 s. ř. s. a s přihlédnutím k § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a g), § 13 odst. 4 a 5 a § 14 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přiznal odměnu za zastupování 2 x 3100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a účast na jednání před krajským soudem), paušální náhradu hotových výdajů 2 x 300 Kč, náhradu cestovních výdajů v souvislosti s cestou na soudní jednání ve výši 825 Kč spolu s náhradou za promeškaný čas ve výši 200 Kč, celkem tedy částku 7 825 Kč, která bude proplacena z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Krajský soud při stanovení výše odměny přihlédl k nálezům Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 4/19, č. 302/2019 Sb., a ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 26/19, č. 176/2020 Sb., jakož i k závěrům obsaženým v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2020, čj. 6 Ads 209/2019-39. Krajský soud naopak nepřiznal zástupci odměnu za účast na jednání posudkové komise (a s tím související cestovní výdaje a náhradu za promeškaný čas), neboť s ohledem na skutečnost, že předmětem tohoto jednání bylo výhradně zkoumání zdravotního stavu žalobce, nepovažuje právní pomoc advokáta při tomto úkonu za nutnou.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním den lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodu uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 8 60 Ad 16/2019 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz. V Českých Budějovicích 21. září 2020 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.