60 Ad 16/2024

Rubrum

č. j. 60 Ad 16/2024- 83 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: P. Č., narozen dne bytem proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 10. 2024, čj. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 29. 10. 2024, čj. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 22. 7. 2024, čj. X, podle § 41 odst. 3 a pro nesplnění podmínek dle § 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, zamítla žalobcovu žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 2 60 Ad 16/2024 Vycházela přitom z posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) České Budějovice ze dne 9. 7. 2024, dle něhož je žalobce nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 35 %.

2. Žalovaná námitky žalobce zpochybňující posouzení jeho zdravotního stavu zamítla a závěry uvedeného rozhodnutí potvrdila. Vycházela přitom z posudku o invaliditě ze dne 4. 10. 2024 (který je opravným posudkem k posudku invaliditě ze dne 23. 9. 2024), dle něhož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla žalobcova pracovní schopnost o 35 %.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 27. 12. 2024 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

4. V rámci žaloby obsáhle popisuje svůj zdravotní, zejména psychický stav, kdy poukazuje na diagnostikovanou depresivní poruchu.

5. Uvádí zejména, že trpí každodenními krizemi v dopoledních hodinách, které se naučil zmírňovat krátkým spánkem po čtyřech hodinách od probuzení. Pociťuje úpadek, celkové otupění, včetně svalů, pocity viny či nemožnost zvládat věci, které mu večer připadají banální. V práci přestal chodit na obědy, v čase polední pauzy zkoušel chodit spát na toaletu či do sklepa. Tento postup však nebyl udržitelný. Večer se jeho stav lepší, má pocit, že vše zvládne, ráno se však opět stav zhorší. Chtěl by proto pracovat až po zaspání dopolední krize. Uvedené stavy pociťuje každý den, a to v práci i doma. Popisuje rozdílné hodnocení svého zdravotního stavu různými lékaři a jimi předepisovanou medikaci. Zmiňuje rovněž občasné sebevražedné myšlenky. Žije sám, oporou je mu však jeho matka. S ohledem na svůj zdravotní stav bude zřejmě muset změnit zaměstnání a tím i svůj vystudovaný obor. Depresemi trpí 24 let. Poprvé měl větší krize v 17 letech. Musí dodržovat pravidelný spánek, jinak se jeho stav zhoršuje. Ze své situace je bezradný, popsané stavy značně omezují jeho každodenní život, resp. běžné aktivity.

6. Ač to žalobce výslovně nenavrhuje, z obsahu podané žaloby plyne, že se domáhá, aby krajský soud napadené rozhodnutí žalované zrušil.

III. Shrnutí vyjádření žalované

7. Žalovaná nejprve shrnula relevantní právní úpravu a dosavadní průběh řízení s tím, že napadené rozhodnutí se opírá o posudek o invaliditě ze dne 4. 10. 2024, kterým je žalovaná vázána. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo určeno zdravotní postižení v podobě depresivní smíšené úzkostné poruchy u disponované osobnosti v ambulantní psychiatrické péči, tedy onemocnění uvedené v kapitole V. položce 5c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 25-35 %. S ohledem na objektivní doložené nálezy zvolil posuzující lékař horní hranici 35 %, jedná se o středně těžké funkční postižení.

8. Upozornila, že důvodem uznání invalidity nejsou subjektivní pocity a úvahy žadatele, vlastní vyhodnocení zdravotních potíží a svého zdravotního stavu, nýbrž jedině posudková rozvaha vycházející výhradně z objektivně zjištěného zdravotního stavu posudkovými lékaři dle Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 3 60 Ad 16/2024 platné vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Dle žalované přitom byly objektivizovány všechny skutečnosti týkající se zdravotního stavu žalobce a jeho funkčních důsledků, významné pro posudkový závěr. Oddělení soudní neshledalo proběhlé řízení za nesprávné, posudkové řízení za neobjektivní, nebylo zjištěno žádné pochybení při vyhotovení podkladového posudku, který splňuje dle žalované náležitosti úplnosti, správnosti a přesvědčivosti vyžadované vyhláškou. Nebyla zjištěna ani žádná vada řízení.

9. S ohledem na námitky žalobce navrhla žalovaná důkaz posudkem příslušné posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí.

10. Žalovaná navrhla, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

IV. Průběh jednání

11. Žalovaná se z jednání konaného dne 15. 9. 2025 omluvila s tím, že souhlasí s projednáním věci v její nepřítomnosti. Žalobce při jednání setrval na svých procesních stanoviscích i shora uvedené argumentaci.

12. Krajský soud při jednání provedl důkaz posudkem posudkové komise v Českých Budějovicích spolu s protokolem o jednání ze dne 1. 4. 2025 (čl. 43-49 soudního spisu). Komise zasedala v řádném složení za přítomnosti specialisty z oboru interní lékařství (N.) a oboru psychiatrie (D.). Žalobce byl jednání komise přítomen. Posudková komise vycházela z odborné dokumentace z předešlých jednání, zdravotní dokumentace praktického lékaře i lékařských zpráv doložených žalobcem v průběhu správního řízení, k žalobě a k vlastnímu jednání komise. Žalobce se při jednání posudkové komise podrobil též vyšetření přítomnými specialisty. Posudková komise dospěla k závěru, který je souladný s posudkovým hodnocením lékařů IPZS ve správním řízení (dne 9. 7. 2024 a 4. 10. 2024), a sice, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je u žalobce porucha řadící se mezi poruchy neurotické, vyvolané stresem a psychosomatické poruchy ve formě středně těžkého funkčního postižení, což odpovídá postižení uvedenému v kapitole V. položce 5c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Komise s ohledem na dlouhodobost potíží zvolila horní hranici 35 % poklesu pracovní schopnosti, odpovídající prvnímu stupni invalidity. Ostatní poruchy zdravotního stavu žalobce jeho pracovní potenciál limitují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílejí jen v menší míře. Žádná z vedlejších diagnóz nemá takový funkční dopad, aby sama o sobě jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zdůvodnila použití posudkového kritéria, které odpovídá invaliditě nějakého stupně. I pokud by bylo použito navýšení pro další poškození zdravotního stavu dle § 3 odst. 1 uvedené vyhlášky, odpovídal by stav žalobce invaliditě prvního stupně.

13. Krajský soud dále provedl důkaz revizním posudkem posudkové komise v Plzni včetně protokolu o jednání ze dne 6. 8. 2025. Komise zasedala v řádném složení za přítomnosti specialisty z oboru psychiatrie (F.). Žalobce nebyl jednání komise přítomen. Žalobce byl posuzován jako projektant/konstruktér. Posudková komise vycházela jednak z dokumentace první instance, dále z dokumentace doložené k řízení o námitkách, z dokumentace doložené v soudním spise a rovněž z dokumentace doložené k nynějšímu jednání posudkové komise. Dle doložené dokumentace byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 4 60 Ad 16/2024 zdravotní stav žalobce s negativním dopadem na pracovní schopnost, jehož rozhodující příčinou je anxiozně depresivní porucha, chronifikovaná, s postupně vyvíjejícími se symptomy a progredující tíží. Toho času zhoršena depresivní složka, která je v současné době z funkčního hlediska závažná až těžká. Posudková komise není v souladu s předchozími posudkovými hodnoceními a konstatuje, že se srovnatelně jedná o afektivní poruchy s těžkým funkčním postižením, depresivní epizody těžké bez psychotických příznaků, chronické, léčebně rezistentní, vedoucí k poskytování ústavní péče v nemocnici nebo odborném ústavu, výkon většiny denních aktivit podstatně omezen. Míra poklesu pracovní schopnosti byla zhodnocena 60 % dle kapitoly V. položky 4d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. K volbě daného posudkového kritéria komise dospěla vzhledem k tomu, že v položce 5, která by lépe klinicky korelovala s dosavadním průběhem psychického onemocnění posuzovaného, nelze zvolit taxační rozmezí, jež by odpovídalo druhému stupni invalidity, tedy z posudkového hlediska funkčně středně těžce závažné až těžké tíži postižení. Zároveň nebylo možno hodnotit dle stejné kapitoly, položky 4e, neboť se nejedná o zvláště těžké funkční postižení s psychotickými příznaky. Z doložených lékařských nálezů nelze prokázat u ostatních uvedených onemocnění takové závažné funkční postižení, aby byla splněna podmínka pro použití § 3 odst. 1, 2 a § 4 citované vyhlášky. Celková míra poklesu pracovní schopnosti proto činí 60 %. K datu vydání napadeného rozhodnutí (29. 10. 2024) byl žalobce invalidní pro invaliditu druhého stupně. Pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav není schopen práce se zvýšeným rizikem stresů, ve směnném provozu, ve velkém kolektivu, ve vynuceném tempu či poloze, práce fyzicky těžké s manipulací s těžkými břemeny, není vhodná práce v riziku infektů, výkyvech teplot, v chladu, v prašném prostředí. Je schopen psychicky a fyzicky podstatně lehčí práce, se střídáním poloh, v čistém a klimaticky příznivém prostředí, za dodržení výše uvedených obecných pracovních kontraindikací. Soud nepřehlédl, že v protokolu o jednání i na úvodní straně (ve výroku) posudku je uveden závěr, že žalobcova pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla nejméně o 70 %, pročež byl žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidním pro invaliditu třetího stupně. S ohledem na samotné odůvodnění posudku, v němž posudková komise podrobně popisuje, proč žalobcův zdravotní stav odpovídá invaliditě druhého stupně však krajský soud nemá pochybnost o tom, že se jedná pouze o písařskou chybu.

14. Jiné důkazní návrhy účastníci řízení nevznesli.

V. Právní hodnocení krajského soudu

15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

16. Žaloba je důvodná.

17. Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla „a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“ 18. Krajský soud předně uvádí, že rozhodnutí o přiznání či změně výše invalidního důchodu je závislé na odborném lékařském posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 5 60 Ad 16/2024 posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak krajský soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, uváděnými zdravotními potížemi a obsahuje-li náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a samostatné hodnocení medicínských otázek mu ani nepřísluší.

19. Žalobce uplatněnými žalobními body v podstatě zpochybňuje provedená posudková hodnocení s tím, že neodpovídají jeho faktickému zdravotnímu stavu ani doložené zdravotnické dokumentaci. Pro posouzení věci je tedy klíčová námitka nesprávně zjištěného skutkového stavu věci. Tato námitka je důvodná.

20. Je třeba poznamenat, že žalovaná své rozhodnutí řádně zdůvodnila, přičemž sama nemá odborné medicínské znalosti a nemůže tak medicínské otázky podobně jako krajský soud samostatně hodnotit. Nelze jí proto vytýkat, že vycházela z posudkových závěrů, které měla v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí k dispozici. V průběhu řízení před krajským soudem však vyšlo najevo, že tyto závěry jsou nesprávné.

21. V nynější věci proti sobě stojí posudková hodnocení lékařů IPZS a posudkové komise v Českých Budějovicích, dle nichž je žalobce invalidní v prvním stupni, a posudek posudkové komise v Plzni, dle něhož je žalobce invalidní ve stupni druhém.

22. Po prostudování obsahu spisu a provedených důkazů krajský soud vyhodnotil jako rozhodující posudek posudkové komise v Plzni.

23. Při hodnocení důkazů je jedním z klíčových parametrů jejich přesvědčivost. Co do shrnutí relevantních podkladů a srozumitelnosti odborné argumentace jsou posudky lékařů IPZS a posudkových komisí srovnatelné. Zatímco však lékaři IPZS a posudková komise v Českých Budějovicích se až úzkostlivě přidržují systematiky vyhlášky o posuzování invalidity (shodně uzavřely, že žalobcovo zdravotní postižení odpovídá kapitole V. položce 5c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity), posudková komise v Plzni smysluplně vysvětlila, že v nynější věci je takovýto postup neudržitelný.

24. Jelikož žalobcova pracovní schopnost je dle posudkové komise v Plzni v důsledku samotného hlavního zdravotního postižení (bez přihlédnutí k přidruženým onemocněním) reálně snížena o cca 45-50 %, položku 5 přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity využít nelze. Plzeňská posudková komise konkrétně uvedla, že „[k] volbě daného posudkového kritéria (PK) komise dospěla vzhledem k tomu, že v položce 5 (smíšené úzkostně depresivní poruchy, poruchy neurotické, s poruchou osobnosti, obsedantně kompulzivní poruchou, neurastenií), která by lépe klinicky korelovala s dosavadním průběhem psychického onemocnění posuzovaného, nelze zvolit taxační rozmezí, jež by odpovídalo druhému stupni invalidity (PPS v pol. 5c je stanoveno na 25–35 %, v pol. 5d 70 %, a nic mezi tím), tedy z posudkového hlediska funkčně středně těžce závažné až těžké tíži postižení. Také je volbou tohoto PK zrcadlena skutečnost, že v poslední době (zpráva z 9/2024) došlo k progresi psychiky ve složce afektivní Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 6 60 Ad 16/2024 (k prohloubení deprese).“ Z toho plyne, že posudková komise v Plzni také zhodnotila zhoršení zdravotního stavu, k němuž došlo krátce před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí.

25. Z uvedeného vyplývá, že při formálně nejpřiléhavějším zařazení žalobcova zdravotního stavu pod některých z bodů uvedených v položce 5 by nebylo možné dospět k výsledku, který by odpovídal skutečnému rozsahu žalobcových potíží. Posudková komise v Plzni se tak přiklonila k volbě položky, která je taktéž v případě žalobce aplikovatelná a zároveň v souladu se skutečným stavem věci.

26. Posudková komise v Plzni přezkoumala žalobcův zdravotní stav. Následně stanovila úplnou klinickou diagnózu, a to na základě ucelené podkladové dokumentace, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující u žalobce dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je anxiozně depresivní porucha, chronifikovaná, s postupně vyvíjejícími se symptomy a progredující tíží, což odpovídá postižení uvedenému v kapitole V. položce 4d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a poklesu pracovní schopnosti u žalobce o 60 %. Posudková komise v Plzni též zdůvodnila, proč nepřistoupila k využití tzv. korekčních faktorů dle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity.

27. Krajský soud má s ohledem na shora řečené za prokázané, že míra poklesu pracovní schopnosti u žalobce činí 60 %. Za této situace měl být žalobce uznán invalidním ve druhém stupni invalidity. Žalovaná proto napadeným rozhodnutím rozhodla v rozporu s § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění.

VI. Závěr a náklady řízení

28. S ohledem na konstatovanou vadu napadeného rozhodnutí krajský soud rozhodnutí žalované zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc jí vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaná je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s.); důkazy provedené v řízení před soudem přitom žalovaná zahrne mezi podklady pro nové rozhodnutí (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).

29. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. V případě úspěšného žalobce pak ze soudního spisu neplyne, že by mu nějaké uznatelné náklady řízení vznikly; z toho důvodu mu krajský soud jejich náhradu nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 15. září 2025 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 7 60 Ad 16/2024 Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M.