60 Ad 18/2025

Rubrum

č. j. 60 Ad 18/2025- 70 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: P. P. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížova 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 11. 2025, čj. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 18. 11. 2025, čj. X, a ze dne 8. 7. 2025, čj. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 8. 7. 2025, čj. X, žalobkyni odňala invalidní důchod dle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Vycházela Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 2 60 Ad 18/2025 přitom z posudku Institutu pro posuzování zdravotního stavu ze dne 24. 6. 2025, dle něhož žalobkyně již není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 5 %.

2. Žalovaná námitky žalobkyně zpochybňující posouzení jejího zdravotního stavu zamítla a závěry uvedeného rozhodnutí potvrdila. Vycházela přitom z posudku o invaliditě ze dne 12. 11. 2025, dle něhož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla žalobkynina pracovní schopnost o 5 %.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně dne 1. 12. 2025 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobkyně uvedla, že se závěry žalované nesouhlasí.

5. Poprvé žádala o přiznání invalidního důchodu v roce 2021, kdy měla stejné dlouhodobé zdravotní obtíže jako v roce 2025, tj. v roce kdy jí byl dne 10. 3. 2025 přiznán invalidní důchod prvního stupně s poklesem pracovní schopnosti o 40 %. Na základě toho požádala o přezkoumání vzniku data invalidity, neboť její zdravotní stav se nijak nezlepšil, ale od roku 2021 její zdravotní obtíže trvají ve stále stejném rozsahu. Z toho důvodu má za logické, že měla mít nárok už při první žádosti o přiznání invalidního důchodu.

6. Žalobkyně poukázala na to, že nové posouzení jejího zdravotního stavu (žalobkyně má patrně na mysli posouzení ze dne 24. 6. 2025 – pozn. soudu) uvádí pokles pracovní schopnosti o 5 %, tedy že jí důchod nenáleží. Žalobkyně namítala, že za pouhé tři měsíce nemohlo dojít k žádnému skutečnému zlepšení jejího zdravotního stavu, že se jedná o dlouhodobé potíže, které se nemění, ani nezlepšují.

7. Jako důkazní návrhy žalobkyně označila zejména uvedená rozhodnutí žalované a lékařské zprávy a posudky (zejména neurologické nálezy, výsledky CT a EMG vyšetření, posudek o invaliditě ze dne 3. 10. 2025 ad.).

8. Žalobkyně žádala krajský soud, aby pečlivě a úplně přezkoumal celý případ a vyhodnotil veškeré odložené a doložené lékařské zprávy. Navrhla, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí žalované zrušil.

III. Shrnutí vyjádření žalované

9. Žalovaná nejprve shrnula dosavadní průběh řízení s tím, že napadené rozhodnutí se opírá o odborný posudek o invaliditě ze dne 12. 11. 2025. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII oddílu E položce 1a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), pro které je stanoven pokles pracovní schopnosti 5 %. Procentní míra se dle § 3 odst. 1 citované vyhlášky nemění. Žalovaná navrhla provést důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Žalovaná uzavřela, že na svém rozhodnutí trvá. Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 3 60 Ad 18/2025 IV. Právní hodnocení krajského soudu 10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

11. Žaloba je důvodná.

12. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou, dle které žalobkyně požádala pouze o přezkoumání vzniku data invalidity. Této námitce přisvědčil.

13. Z obsahu správního spisu, který krajský soud obdržel až po vyhotovení posudku posudkové komise, vyplynulo, že žalovaná rozhodnutím ze dne 31. 3. 2025 přiznala žalobkyni ode dne 10. 3. 2025 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Vycházela přitom z posudku o invaliditě ze dne 10. 3. 2025, podle něhož činila míra snížení žalobkyniny pracovní schopnosti 40 %.

14. Přestože je spisová dokumentace poměrně nepřehledná, plyne z ní dále to, že žalobkyně následně požádala o přezkum data vzniku invalidity. Ve spisu – konkrétně jeho posudkové části – se nachází pouze kopie žádosti a není z ní patrné přesné datum jejího podání. Dle otisku razítka byla doručena Institutu posuzování zdravotního stavu dne 23. 6. 2025. Nicméně i posudek o invaliditě ze dne 24. 6. 2025 uvádí, že „[ž]ádá o přeposouzení a vznik IP od roku 2021.“ Ostatně i posudková komise v protokolu o jednání ze dne 15. 4. 2026 potvrzuje, že k dalšímu posuzování žalobkynina zdravotního stavu došlo „na základě žádosti o přeposouzení “.

15. Tato skutečnost, je podstatná z toho důvodu, že žalobkyně svou žádostí o přezkum data vzniku invalidity vymezila předmět řízení, přičemž právě o něm měla žalovaná rozhodnout. Jedná se svou povahou o žádost o změnu poskytování již přiznané dávky dle § 81 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (žalobkyně požaduje její vyplácení od dřívějšího data).

16. V jádru totožnou otázkou se správní soudy již opakovaně zabývaly. Z recentní judikatury lze poukázat například na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2025, čj. 7 Ads 228/2024-23, v němž Nejvyšší správní soud navázal na svůj dřívější rozsudek ze dne 10. 1. 2013, čj. 4 Ads 108/2012-31, č. 2815/2013 Sb. NSS. Nejvyšší správní soud konstatoval, že „[b]ylo‑li […] příslušné řízení zahájeno na žádost účastníka řízení, je stěžovatelka [v nynější věci žalobkyně – pozn. soudu] v souladu-se závěrem citovaného rozsudku povinna rozhodnout v něm právě a pouze o předmětu řízení, jak jej vymezil účastník ve své žádosti “.

17. To dle Nejvyššího správního soudu „brání tomu, aby stěžovatelka v řízení o žádosti o změnu výše invalidního důchodu z vlastní iniciativy vykročila z rámce vymezeného žádostí účastníka a rozhodovala nejen o výši invalidního důchodu, ale také o samotném nároku na tuto dávku; zejména není oprávněna v tomto řízení vydat rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu, a to ani v prvním stupni, ani v řízení o námitkách. K takovému postupu je třeba z úřední povinnosti zahájit samostatné řízení (srov. také rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 2. 2023, č. j. 9 Ads 83/2022‑91, ze dne 8. 6. 2016, č. j. 1 Ads 120/2016‑21, nebo ze dne 11. 7. 2013, č. j. 6 Ads 13/2013‑66). Jinými slovy, stěžovatelka se nemohla v řízení o změně výše invalidního důchodu z prvního na druhý stupeň zabývat odnětím dávky jako takové, a nemohla k takovému kroku z vlastní iniciativy přistoupit. Stěžovatelka je totiž v řízení podle § 81 odst. 2 zákona č. Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 4 60 Ad 18/2025 582/1991 Sb. obecně vázána obsahem žádosti účastníka. Rozhoduje jen na základě podané žádosti a v jejích mezích, jak vyplývá z výše uvedených rozsudků.“ Tyto závěry jsou zcela aplikovatelné i v nynější věci.

18. Z obsahu správního spisu neplyne, že by žalovaná o žalobkynině žádosti o přezkum data vzniku invalidity rozhodla, ani to, že by snad řízení o odnětí invalidního důchodu zahájila z úřední povinnosti. Tím svá rozhodnutí ze dne 8. 7. 2025 a ze dne 18. 11. 2025 zatížila procesní vadou způsobující jejich nezákonnost.

19. Posudek posudkové komise ze dne 15. 4. 2026, který krajský soud nechal vypracovat, tedy nakonec nebyl pro posouzení nynější věci podstatný. To však neznamená, že by nebyl nadále využitelný (ať již v případném řízení o odnětí invalidního důchodu či následném soudním řízení).

V. Závěr a náklady řízení

20. Pro konstatovanou vadu napadeného rozhodnutí krajský soud obě rozhodnutí žalované zrušil (§ 78 odst. 1 a 3 s. ř. s.) a věc jí vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaná je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

21. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

22. Žalobkyně sice byla ve věci úspěšná, avšak z obsahu spisu neplyne, že by jí nějaké uznatelné náklady vznikly. Krajský soud jí proto jejich náhradu nepřiznal. Žalovaná, který neměla v soudním řízení úspěch, nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 28. května 2026 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 5 60 Ad 18/2025 Za správnost vyhotovení: Bc. V. L.