60 Ad 3/2020

Rubrum

č. j. 60 Ad 3/2020-20 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: K. G., narozena bytem proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. x, čj. x, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 60 Ad 3/2020

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Českých Budějovicích (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 16. 1. 2020, čj. 10301/20/JH, žalobkyni nepřiznal dávku státní sociální podpory příspěvku na bydlení ode dne 1. 10. 2019 na základě žádosti žalobkyně ze dne 11. 11. 2019, neboť žalobkyní užívaný byt nesplňuje definici bytu dle § 24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb., zákon o státní sociální podpoře (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“).

2. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný odvolání žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně dle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl a toto rozhodnutí potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 9. 3. 2020 včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, neboť jí užívaný byt je bytem ve smyslu § 24 odst. 5 o státní sociální podpoře, jelikož je jako byt k účelu bydlení povolen stavebním úřadem. Svůj závěr žalobkyně staví na pasportu stavby ze dne 21. 1. 2016, čj. X, vydaném podle § 125 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), který dokládá faktickou i právní existenci bytu. Pasport stavby rovněž dle žalobkyně dokládá povolený účel užívání stavby - bytu, k čemuž poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2017, čj. 1 As 344/2016-42, a není tak sporu, že jí užívaný byt je bytem i ve smyslu § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře.

5. To, že na základě vydaného pasportu je možné k takovému závěru dospět plyne dle žalobkyně i ze stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj, odbor stavebního úřadu, ze dne 10. 1. 2007, čj. 46324/06-82.

6. Obdobný závěr žalobkyně činí i na základě stanoviska Veřejného ochránce práv publikovaného ve Sborníku stanovisek dne 12. 3. 2014, které doslovně stanovuje, že „pro vlastníka stavby pasport stavby představuje jednoznačný doklad o tom, že jde o stavbu povolenou“.

7. Žalobkyně též namítá, že pokud by stavba byla nepovolená, pak by stavební úřad nevydal postupem dle § 125 stavebního zákona ověřený pasport stavby, ale ve smyslu § 129 stavebního zákona by byla stavba z úřední povinnosti odstraněna. Neučinil-li tak stavební úřad, lze dle žalobkyně dovodit, že se jedná o stavbu povolenou.

8. Dále žalobkyně shledává rozhodnutí jako nezákonné z důvodu, že žalovaný dezinterpretuje odvolací námitky žalobkyně a vymýšlí své vlastní, na které si v žalobou napadeném rozhodnutí odpovídá.

9. Žalobkyně navrhla žalobou napadené rozhodnutí zrušit.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

10. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě zdůraznil, že žalobkyně podává žalobu ve shodné věci již po několikáté a setrval na svém rozhodnutí, že předmětný byt obývaný Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 60 Ad 3/2020 žalobkyní nesplňuje definici bytu dle § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře. Žalobčina argumentace opřená o judikaturu Nejvyššího správního soudu je dle žalovaného nepřiléhavá.

11. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

13. Žaloba není důvodná.

14. Krajský soud v první řadě uvádí, že žalobkyně podává již po několikáté žalobu prakticky totožného znění. V rámci žalobní argumentace žalobkyně uvádí stále stejné žalobní námitky (k nově uplatněným námitkám viz níže), vycházející ze stále stejného skutkového stavu. Žalobkyni je pak nepochybně známo, že ve skutkově totožných věcech pak žaloby téhož znění podává i pan P. T., jenž s žalobkyní sdílí společnou domácnost; k tomu soud odkazuje např. na svůj nedávný rozsudek ze dne 23. 4. 2020, čj. 62 Ad 3/2020-19.

15. Krajský soud tak již v podstatě o týchž žalobách rozhodoval opakovaně. V tomto ohledu lze odkázat například na rozsudky ze dne 1. 8. 2017, čj. 56 Ad 2/2017-41 (kasační stížnost žalobce Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 8. 2018, čj. 9 Ads 253/2014-26, zamítl), ze dne 14. 3. 2019, čj. 54 Ad 16/2018-31, ze dne 20. 3. 2019, čj. 54 Ad 6/2018-61, ze dne 4. 3. 2019 čj. 54 Ad 20/2018-22, ze dne 8. 4. 2019, čj. 55 Ad 3/2019-25 (kasační stížnost Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 19. 6. 2019, čj. 3 Ads 200/2019-18, odmítl) a další. V rámci všech těchto rozsudků se krajský soud argumentací žalobkyně již podrobně zabýval a uvedl, z jakého důvodu není jí užívaný bytem ve smyslu § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře, stejně tak opakovaně hodnotil pasport, jímž žalobkyně argumentuje, který nemůže na zákonnosti posouzení věci správními orgány nic změnit. Tyto námitky žalobkyně byly hodnoceny jako nedůvodné. Podstata žalobního sporu, jakožto i jeho řešení, zůstávají i nadále stejné. Krajský soud tak shledává, že je zcela neúčelné, aby správní soudy stále dokola obsáhle odpovídaly týmž účastníkům řízení na zcela totožné námitky. Stejně tak nelze očekávat, že by takováto opakovaná argumentace mohla při nezměněném skutkovém a právním stavu vést k odlišnému výsledku řízení než v dřívějších totožných případech. Proto krajský soud již pouze odkazuje na své předchozí výše uvedené rozsudky, jakož i rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a jejich odůvodnění; od závěrů v nich uvedených totiž nemá krajský soud ani v nynějším případě důvod jakkoli se odchýlit. Z tohoto důvodu se krajský soud vyjádří pouze k nově uplatněným žalobním námitkám, které však nejsou způsobilé změnit stav věci, jak je uvedeno následovně.

16. Mezi nově uplatněné žalobní námitky patří argumentace žalobkyně ohledně stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj, stanovisko Veřejného ochránce práv, otázka řízení o odstranění stavby a způsob vypořádání odvolacích námitek žalovaným.

17. Nejprve se krajský soud vyjadřuje ke stanovisku Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 10. 1. 2017 a stanovisku Veřejného ochránce práv, publikovaného ve Sborníku stanovisek veřejného ochránce práv. Předně soud upozorňuje, že žalobkyně Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 60 Ad 3/2020 dezinterpretuje jejich obsah, uvádí-li, že v rámci stanoviska veřejný ochránce práv doslovně stanovuje: „pro vlastníka stavby pasport stavby představuje jednoznačný doklad o tom, že jde o stavbu povolenou“. Úplný obsah stanoviska však vyjadřuje, že „[p]okud by tedy stavebník požádal stavební úřad nejen o ověření dokumentace skutečného provedení stavby, ale také o písemné osvědčení o právním stavu stavby, pak by měl stavební úřad takové žádosti vyhovět. Ačkoli stavební zákon vydání samostatného písemného osvědčení nepředepisuje (požaduje pořízení dokumentace skutečného provedení stavby a její ověření), není pochyb o tom, že toto osvědčení, spolu s ověřenou dokumentací skutečného provedení stavby, představuje pro vlastníka stavby jednoznačný doklad o tom, že jde o stavbu povolenou. Lze tedy jen doporučit, aby v rámci pasportizace staveb žádali jejich vlastníci stavební úřad také o vydání již zmíněného písemného osvědčení“ (důraz doplněn). Stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj se pak obecně vyjadřuje k § 125 stavebního zákona, přičemž dovozuje, že pokud se nezachovají doklady, z nichž by bylo možné zjistit, k jakému účelu byla stavba povolena, neznamená to samo o sobě, že jde o stavbu bez povolení. Z tohoto však nevyplývá, že by samotný pasport stavby byl způsobilý stavbu legalizovat. Jak plyne z níže uvedeného, ani jedno z uvedených stanovisek pak není v přímém rozporu s argumentací správních soudů ohledně pasportizace stavby žalobkyně.

18. K samotnému pasportu stavby žalobkyně, stejně jako k jeho účelu, se vyjadřoval i Nejvyšší správní soud, na tomto posouzení výše uvedená stanoviska nic nemění. Jak již Nejvyšší správní soud vyjádřil ve svém rozsudku ze dne 28. 11. 2019, čj. 7 Ads 254/2019-16: „[p]ro danou věc je přitom irelevantní stěžovatelkou akcentovaný pasport stavby domu č. p. X na ulici V. v Č. V. Např. v rozsudku ze dne 26. 7. 2018, č. j. 7 Ads 268/2017-28 (který se rovněž zabýval nárokem stěžovatelky na příspěvek na bydlení v předmětném domě), soud uvedl, že ‚samotný pasport stavby, který navíc představuje pouze zjednodušenou dokumentaci jejího skutečného (faktického) provedení, nemůže v nyní projednávané věci legálnost stavebních úprav, resp. vytvoření tří bytových jednotek prokázat, a nemůže tudíž vést ani k závěru o účelovém určení obytných místností k trvalému bydlení v souladu se stavebním zákonem. To tím spíše za situace, kdy předložený pasport stavby obsahuje poznámku stavebního úřadu, podle níž tento dokument stavbu podle stavebního zákona nelegalizuje‘. Obdobně pak v rozsudku ze dne 27. 3. 2019, čj. 6 Ads 269/2018-17, Nejvyšší správní soud uvedl, že: ‚Pokud stěžovatelka namítala, že splnění uvedených podmínek vyplývá z pasportu stavby, Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem konstatuje, že samotný pasport stavby, který navíc představuje pouze zjednodušenou dokumentaci jejího skutečného (faktického) provedení, nemůže v nyní projednávané věci legálnost stavebních úprav, resp. vytvoření tří bytových jednotek prokázat, a nemůže tudíž vést ani k závěru o účelovém určení obytných místností k trvalému bydlení v souladu se stavebním zákonem. To tím spíše za situace, kdy předložený pasport stavby obsahuje poznámku stavebního úřadu, podle níž tento dokument stavbu podle stavebního zákona nelegalizuje. Nelze taktéž přehlédnout, že užívání stavby coby rodinného nebo bytového domu není dle vyjádření Městského úřadu Třeboň, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 21. 9. 2016 v souladu ani s platnou územně plánovací dokumentací.‘ Podpůrně viz i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2018, č. j. 9 Ads 253/2017-26“ (důraz doplněn). Uvedený rozsudek je pak žalobkyni určitě znám, neboť se týká právě jejího bytu. Krajský soud neshledává žádné důvody, Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 60 Ad 3/2020 proč se od tohoto názoru Nejvyššího správního soudu odchýlit. Žalobkyní odkazovaná stanoviska na tomto posouzení nemohou nic změnit.

19. Stejně tak nelze přisvědčit nové žalobní námitce žalobkyně, že nenařídil-li stavební úřad odstranění stavby, jedná se tak a contrario o stavbu povolenou. Řízení o odstranění stavby dle § 129 stavebního zákona je řízením zahajovaným z moci úřední, je však výhradně na stavebním úřadu, aby existenci důvodů pro zahájení řízení z moci úřední zjistil, posoudil a vyhodnotil, a případně správní řízení zahájil. To, zda je stavební úřad nečinný nebo zda nejsou naplněny předpoklady pro zahájení řízení dle § 129 stavebního zákona, nemůže krajský soud v tomto řízení hodnotit, neboť to není předmětem tohoto řízení.

20. Krajský soud dále přezkoumal napadené rozhodnutí v souvislosti s vypořádáním se s podaným odvoláním žalobkyně, a nezjistil žádných vad ani desinterpretací, které žalobkyně zcela nekonkrétně namítá. Úkolem krajského soudu není vybírat ze spisového materiálu či z listin předkládaných žalobkyní střípky argumentace na podporu jejích tvrzení. Má-li žalobkyně za to, že žalovaný dezinterpretuje její odvolání a vymýšlí si vlastní odvolací námitky, měla žalobkyně tyto dezinterpretace a „výmysly“ v podané žalobě přesně popsat. Formulace žalobního bodu ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nemůže spočívat v pouhém vágním odkazu na jiné listiny. Nicméně, jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně podává své žádosti o příspěvek na bydlení opakovaně, se stejným výsledkem, za stejného, nezměněného stavu. Není tak vadou rozhodnutí (a už vůbec ne takovou vadou, která by byly způsobilá vyvolat nezákonnost tohoto rozhodnutí, jak se domnívá žalobkyně), užívá-li i žalovaný již dříve uplatněnou argumentaci k předešlým námitkám žalobkyně, kterými pak podpůrně vypořádává i argumentaci nově uplatněnou.

V. Závěr a náklady řízení

21. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 60 Ad 3/2020 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Českých Budějovicích 7. května 2020 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.