60 Ad 3/2022

Rubrum

č. j. 60 Ad 3/2022 - 39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: X, narozena dne X bytem X zastoupena advokátem Mgr. Petrem Nesporým se sídlem Puklicova 1069/52, 370 04 České Budějovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížova 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 18. 11. 2021, čj. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 18. 11. 2021, čj. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 458 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 2 60 Ad 3/2022

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 17. 8. 2021, čj. X, podle § 56 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, tak, že žalobkyni ode dne 14. 9. 2021 snížila výši invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Dle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice již žalobkyně není invalidní pro invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, neboť její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu klesla o 35 %.

2. Žalovaná napadeným rozhodnutím změnila rozhodnutí ze dne 17. 8. 2021 tak, že podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění ode dne 14. 12. 2021 odňala žalobkyni invalidní důchod. Ve zbytku rozhodnutí potvrdila.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 24. 1. 2022 žalobu ke Krajského soudu v Českých Budějovicích.

4. Předně namítla, že nebyl řádně zjištěn a hodnocen její zdravotní stav. Žalovaná zejména nezohlednila, že žalobkyně po je cévní mozkové příhodě velmi unavená a nemůže v žádném případě pracovat na plný úvazek, jak pracovala před cévní mozkovou příhodou. Žalobkyně je zpravidla schopná pracovat pouze 6 hodin denně, během odpoledne na 2-3 hodiny spí a následně večer opět bez potíží usne. V důsledku svého pracovního omezení ztratila práci a odpovídající zaměstnání na zkrácený úvazek našla až po roce. S tím je samozřejmě spojeno, že mzdu pobírá pouze v odpovídající míře – za zkrácený úvazek. Přestože žalobkyně uvedené namítla již v námitkách proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 8. 2021, žalovaná se s tím v napadeném rozhodnutí nikterak nevypořádala. Stejně tak vysokou únavu nereflektoval ani posudkový lékař žalované. Proto žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné a nezákonné.

5. Dále namítla, že nebyla posudkovým lékařem osobně vyšetřena. Nejprve tomu tak bylo v důsledku pandemie Covid-19, následně posudkový lékař žalované uvedl, že zdravotní stav byl zjištěn v rozsahu, který považoval za dostatečný. Pandemie onemocnění Covid-19 ovšem nemůže jít k tíži žalobkyně, stejně jako naprostá rezignace na řádné zjištění žalobkynina zdravotního stavu ze strany posudkového lékaře žalované. V tomto ohledu žalobkyně navrhla, aby byla vyslechnuta.

6. Dále poukázala na to, že žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že její posudkový lékař ve svém posudku neshledal důvody pro zvýšení či snížení poklesu pracovní schopnosti dle § 3 či § 4 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Nicméně v jeho posudku ze dne 11. 10. 2021 taková úvaha zcela chybí. Napadené rozhodnutí je tedy v rozporu se spisovým materiálem. Pakliže posudkový lékař žalované takovou Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 3 60 Ad 3/2022 úvahu neprovedl, nemůže žalovaná v napadeném rozhodnutí uvádět, že nenalezl důvody pro zvýšení či snížení poklesu pracovní schopnosti.

7. V absenci hlubší úvahy o důvodech pro zvýšení či snížení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně spatřuje další vadu napadeného rozhodnutí. Ze spisového materiálu je totiž patrné, že žalobkyně trpí vícero zdravotními obtížemi (nikoliv pouze těmi spjatými s prodělanou ischemickou cévní mozkovou příhodou). Žalovaná ani její posudkoví lékař se ovšem těmito dalšími zdravotními obtížemi nezabývali. Z uvedeného důvodu je napadené rozhodnutí neúplné a tudíž nesprávné.

8. Žalobkyně dále namítla, že posudkový lékař žalované nezdůvodnil, z jakého důvodu se odklonil od posudku lékaře okresní správy sociálního zabezpečení. Je v něm pouze stroze uvedeno, že jeho závěry jsou nevalidní, neakceptovatelné a nadhodnocené. Zcela ovšem absentuje úvaha, proč tomu tak je. Taková úvaha ovšem chybí i v napadeném rozhodnutí. Proto napadené rozhodnutí není řádně odůvodněno. Správní orgán je přitom povinen zkoumat, zda jsou odborné podklady, z nichž vycházel, náležitě odůvodněny a podloženy. Pro podporu tohoto závěrů žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009. Uzavřela, že dle judikatury se znalecký posudek nemůže omezit na pouhé podání odborného závěru (odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 30 Cdo 352/2008, č. 11/2003 Sb. NS).

9. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalované

10. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že i v případě, pokud by došlo k navýšení procentuální míry poklesu pracovní schopnosti o 10 %, stále by nebyla invalidní ani v prvním stupni. Dále uvedla, že osobní návštěva posuzované osoby u jejího posudkového lékaře je spíše výjimkou, nikoliv obvyklou praxí, kterou by žalovaná byla povinna splnit. Navrhla, aby krajský soud provedl důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí.

IV. Podstatný obsah spisu

11. V rozhodnutí 17. 8. 2021 žalovaná vyšla z posudku lékaře okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 13. 7. 2021, ze kterého plyne, že žalobkyně trpí smíšenou úzkostně-depresivní poruchou. Dlouhodobě se neléčí a žádné nálezy nejsou k dispozici, hypertenze na léčbě, porucha metabolismu a lipidů na léčbě. Posudkový lékař okresní správy sociálního zabezpečení dospěl k závěru, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s dopadem na pracovní schopnost, který způsobuje smíšená úzkostně-depresivní choroba. Žalobkynin stav je stabilizovaný, bez významného omezení výkonnosti. Kolísání bylo zaznamenáno pouze po rozchodu s dlouhodobým partnerem a po propuštění ze zaměstnání. Duševní onemocnění nikdy nebylo tak závažného rázu, že by vyžadovalo hospitalizaci. Duševní onemocnění také nebude příliš závažného stupně, neboť je žalobkyně stále oprávněna řídit auto. Její stav je ovlivněn iCMP (tj. pravděpodobně cévní mozková příhoda) v obou thalamech v červnu 2017, která krátkodobě manifestovala jako pravostranná hemiparesa s expresní faktickou poruchou. Její stav se rychle upravil ad integrum. Proto posudkový lékař okresní správy sociálního zabezpečení posudkově a funkčně stav Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 4 60 Ad 3/2022 zhodnotil jako „lehké funkční postižení V./4b tj. 20 %“ až „středně těžké funkční postižení v./4c tj. 30-45 %,“ neboť remise jsou dostatečně dlouhé a bez významného snížení sociálního fungování. Relapsy jsou řídké a vždy podmíněné zevním impulsem. Organicita nebyla nikdy verifikována vyšetřením klinickým psychologem. Celkový stav nakonec vyhodnotil „proklientsky“ jako pokles pracovní schopnosti o 35 %.

12. V řízení o námitkách žalovaná vyšla z posudku o invaliditě ze dne 11. 10. 2021. Posudkový lékař žalované v něm dospěl k závěru, že hlavní příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je stav po ischemické cévní mozkové příhodě v oblasti obou thalamů v roce 2017. Z hlediska postižení obou thalamů jde o stav po intravenózní trombolýze s kompletní úpravou stavu. Přítomna trvající remise, bez nutnosti pravidelných neurologických kontrol. Úzkostně depresivní porucha je léčena při ambulantních kontrolách. Žalobkyně je medikována malou dávkou inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu s efektem, objektivně nálada v normě, bez úzkosti či tenze, je nesuicidální, nepsychotická. Psychiatrické onemocnění není invalidizující. V případě žalobkyně se jedná o minimální až lehké funkční postižení podle kapitoly VI položky 1a vyhlášky o posuzování invalidity s poklesem pracovní schopnosti o 10 %. Žalobkyně tedy není invalidní. Hodnocení posudkového lékaře okresní správy sociálního zabezpečení označil za nevalidní, neakceptovatelné, neboť lékař nesprávně vyhodnotil a nadhodnotil rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a jeho vliv na míru poklesu pracovní schopnosti. Mezi podklady, z nichž vyšel posudkový lékař žalované, nejsou rozpory významné pro posudkový závěr. Zdravotní stav byl dle posudkového lékaře žalované zjištěn v rozsahu, který je dostatečný pro použití posudkových kritérií. Přihlédl i k nálezu, který žalobkyně přiložila k námitkám, ale konstatoval, že neobsahuje nové skutečnosti posudkově významné pro hodnocení zdravotního stavu žalobkyně. Závěrem uvedl, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky o posuzování invalidity nemění.

13. Krajský soud si dále vyžádal posudek posudkové komise včetně protokolu o jednání (protokol i posudek ze dne 31. 5. 2022 jsou založeny na č. l. 29-34 soudního spisu). Z těchto podkladů je patrné, že žalobkyně byla jednání komise přítomna. Posudková komise vycházela z dokumentace ve správním spise a žalobkyní předložených lékařských zpráv. V průběhu jednání byli přítomni odborné lékařky (psychiatrička a neuroložka). Posudková komise dospěla k závěru, že se u žalobkyně jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Jeho rozhodující příčinou byl v době vydání napadeného rozhodnutí ischemická cévní mozková příhoda v oblasti thalamu z roku 2017, a to ve smyslu psychické dysfunkce. Již v době pobytu v kladrubském rehabilitačním ústavu v roce 2017 bylo popsáno parciální oslabení kognitivních funkcí, zřejmé v oblasti exekutivy, po psychologické léčbě při demisi trval residuální kognitivní deficit. Nově doplněné psychologické vyšetření popisuje organicitu, která je spojena s únavností, poruchou výbavnosti, retence a vštípivosti, s ohledem vzdělání žalobkyně lze uvažovat o poklesu kognitivních schopností. Ty jsou aktuálně v podprůměru až hraničním pásmu, IQ žalobkyně je 82. Uvedené organické postižení je kombinováno s neurastenickým úzkostným syndromem, pro který byla léčena již dlouhodobě před mozkovou příhodou. Původně byla léčena psychiatrem jako porucha přizpůsobení, později převažovala symptomatologie anxiosně depresivní. Tato premorbidní diagnóza zajisté ovlivňuje i potíže dané organicitou. Posudková komise vyhodnotila míru psychického postižní jako lehkou. Po mozkové příhodě byla Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 5 60 Ad 3/2022 popsána lehká expresivní fatická porucha, neurologický nález má zcela normální, nemá smyslovou poruchu a má dobré komunikační schopnosti. Posudková komise žalobkyni hodnotila posudkovým kritériem určeným pro cévní postižení mozku a míchy, položkou pro lehké funkční postižení dle kapitoly VI položky 1b vyhlášky o posuzování invalidity. Rozsah poklesu pracovní schopnosti je pro tuto kategorii mezi 20-35 %. Posudková komise při posouzení přihlédla k tomu, že žalobkyně má bakalářské vzdělání a pracovala vždy v profesích, které jsou spojeny s nutností dobrého psychického výkonu a zvolila proto horní hranici poklesu pracovní schopnosti, tj. 35 %. Zdravotní postižení podle ní není v takovém stupni závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu. Pracovní kvalifikace je zohledněna volbou horní hranice taxace, proto není důvod k dalšímu taxačnímu navýšení. Komorbidity totiž na pracovní potenciál nemají dopad. Posudková komise se tedy ztotožnila s posouzením posudkového lékaře okresní správy sociálního zabezpečení, přestože jím uváděné tíže poruchy motorické, řečové a kognitivní nebyly na úrovni středně těžkého funkčního postižení (v této části byla tíže nadhodnocena). Naopak se neztotožnila s posudkem posudkového lékaře žalované. Omezení pracovního potenciálu považuje posudková komise spíše za trvalé, ale adaptace je stále možná. S ohledem na nízký věk žalobkyně považuje kontrolní lékařskou prohlídku vhodnou v intervalu dvou let. Z uvedených důvodů žalobkyni vyhodnotila jako invalidní v prvním stupni invalidity.

14. Dále se posudková komise věnovala námitkám uvedeným v žalobě. Uvedla k nim, že zvýšená únavnost (včetně nutnosti zkráceného úvazku) je do posouzení zahrnuta. Nicméně neshledala, že kromě následků cévní mozkové příhody by žalobkyně trpěla dalším funkčně významným postižením, které by mělo významný vliv na její pracovní potenciál. Posudková komise vyšla při svém posouzení též z dalších materiálů a žalobkyně byla při jednání vyšetřena neuroložkou a psychiatričkou. S ohledem na všechny tyto podklady se pak posudková komise jednomyslně shodla na uznání invalidity v prvním stupni. Ponechání invalidity v druhém stupni posudková komise nepovažuje za důvodné. Podotkla též, že své hodnocení považuje za maximálně vstřícné. Poukázala na to, že s ohledem na to, že po cévní mozkové příhodě žalobkyně trpí postižením jen v oblasti psyché (tj. duševní poruchou), mohla by též být použito posudkové kritérium určené pro organické duševní poruchy (kapitola V položka 1 vyhlášky o posuzování invalidity). V této kategorii je dána pro lehké poruchy položka 1b s taxací 15-20 %. Při použití tohoto posudkového kritéria by tedy žalobkyně nebyla invalidní v žádném stupni. S ohledem na to, že platná legislativa připouští různé možnosti posouzení, posudková komise zvolila proklienskou variantu.

V. Průběh jednání

15. Žalobkyně při jednání konaném dne 29. 8. 2022 setrvala na svém procesním stanovisku. Žalovaná se již k žalobě nikterak nevyjádřila. Krajský soud provedl důkaz protokolem o jednání posudkové komise a samotným posudkem této komise ze dne 31. 5. 2022, z nichž učinil shora uvedená skutková zjištění (viz odstavce 13 a 14). K dotazu soudu účastníci řízení shodně uvedli, že jiné důkazní návrhy nevznáší. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 6 60 Ad 3/2022 VI. Právní hodnocení krajského soudu 16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

17. Žaloba je důvodná.

18. Dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí, že „[p]ojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.“ 19. Podle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla „nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“ 20. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného, jejíž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení uvedeného rozhodnutí; této námitce nepřisvědčil. Žalobkyně označila napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť se žalovaná nevypořádala s žalobkyní uváděnou únavou (spojenou s následky po mozkové příhodě). Žalovaná na tuto námitku sice nereagovala výslovně, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí se věnovala následkům mozkové příhody (na str. 3 napadeného rozhodnutí). Ačkoliv došla k nesprávnému závěru (viz dále), krajský soud její rozhodnutí za nepřezkoumatelné nepovažuje.

21. Krajský soud k tomu předně uvádí, že rozhodnutí o přiznání či změně výše invalidního důchodu je závislé na odborném lékařském posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak krajský soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a samostatné hodnocení medicínských otázek mu ani nepřísluší.

22. Krajský soud vyšel především ze shora uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborných lékařek z oblasti neurologie a psychiatrie. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž přihlédla k subjektivním potížím žalobkyně, k odborným lékařským nálezům a vlastním odborným zjištěním. Na základě těchto podkladů označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož hlavní příčinou je ischemická cévní nervová příhoda ve smyslu psychické dysfunkce. Tento dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá lehkému funkčnímu postižení uvedenému v kapitole VI položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20-35 %; posudková komise zvolila horní hranici uvedeného rozmezí, tj. 35 %. Posudková Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 7 60 Ad 3/2022 komise dodala, že zvolila horní hranici zejména s přihlédnutím k vzdělání a žalobkyní dříve vykonávaným profesím, při nichž je zapotřebí dobrý psychický výkon.

23. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobce, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí-li závěr, dle něhož zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 35 % pokles její pracovní schopnosti.

24. Krajský soud má proto za prokázané, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně v důsledku prodělání ischemické cévní mozkové příhody činí 35 %. Za této situace nebyl důvod k odejmutí invalidního důchodu. Žalovaná proto napadeným rozhodnutím rozhodla v rozporu s § 39 odst. 2 a § 56 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění.

25. Z tohoto důvodu se krajský soud pro nadbytečnost již nezabýval námitkou nedostatečného odůvodnění posudku o invaliditě pořízeného v námitkovém řízení.

VII. Závěr a náklady řízení

26. S ohledem na konstatovanou vadu napadeného rozhodnutí krajský soud rozhodnutí žalované zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaná je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s.); důkazy provedené v řízení před soudem přitom žalovaná zahrne mezi podklady pro nové rozhodnutí (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).

27. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

28. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení představovány odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a účast na jednání před soudem) ve výši 3 × 1 000 Kč dle [§ 9 odst. 2, § 7 bod 3 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu] a v náhradě hotových výdajů za tři úkony právní služby v částce 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky), celkem tedy 3 900 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada ušlého výdělku ve výši 558 Kč. Celkem jde tedy o částku 4 458 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. Při stanovení odměny advokáta dle advokátního tarifu vycházel krajský soud z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2020, čj. 6 Ads 209/2019-62, č. 1/2021 Sb. NSS.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 8 60 Ad 3/2022 Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 29. srpna 2022 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje J.M.