60 Ad 3/2025

Rubrum

č. j. 60 Ad 3/2025- 33 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: V. N. zastoupen advokátem JUDr. Ing. Miroslavem Noskem sídlem Havlíčkova 690/11, 390 02 Tábor proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 2. 2025, čj. X takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 12. 2. 2025, čj. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 140 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 30. 9. 2024, čj. X, dle § 41 odst. 3 a § 56 odst. 1 písm. e) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ode dne 24. 10. 2024 snížila výši invalidního Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 2 60 Ad 3/2025 důchodu žalobce z invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Vycházela přitom z posudku posudkového lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 9. 9. 2024, dle něhož byl žalobce podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění uznán ode dne 9. 9. 2024 invalidním pro invaliditu prvního stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 45 %.

2. Žalovaná k námitkám žalobce zpochybňujícím posouzení jeho zdravotního stavu uvedené rozhodnutí změnila, a to tak, že žalobci s účinností od 24. 2. 2025 odňala invalidní důchod. Vycházela přitom z posudku o invaliditě ze dne 7. 1. 2025, jímž lékař IPZS konstatoval, že žalobce nebyl k datu vydání námitkami napadeného rozhodnutí invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Nejednalo se již o invaliditu třetího, druhého ani prvního stupně ve smyslu § 39 odst. 2 uvedeného zákona. Žalobcova pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 25 %.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 20. 3. 2025 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

4. V rámci žaloby shrnul dosavadní průběh řízení s tím, že ve věci bylo nesprávně posouzeno snížení jeho pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

5. V prvé řadě namítá, že k jeho námitkám mu žalovaná nejenže nepřiznala invalidní důchod pro invaliditu třetího nebo druhého stupně, nýbrž na základě posudku o invaliditě ze dne 7. 1. 2025 mu invalidní důchod dokonce odňala, čímž bylo rozhodnuto v jeho neprospěch oproti rozhodnutí, proti kterému podával námitky. Změnit námitkami napadené rozhodnutí v neprospěch toho, kdo námitky podal, je dle jeho názoru v rozporu s principy institutu opravného prostředku. Takové rozhodnutí jen těžko nese a považuje jej za nespravedlivé.

6. Vedle toho zpochybňuje zjištěný skutkový stav. Poukazuje na skutečnost, že v posudku o invaliditě ze dne 9. 9. 2024 je za rozhodující příčinu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti považováno zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII oddílu A položce 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), v podobě osteoartrózy ve formě středně těžkého postižení, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35 %. Oproti tomu v posudku o invaliditě ze dne 7. 1. 2025 zdravotní postižení uvedené v kapitole XV oddílu B položce 8a přílohy k téže vyhlášce, v podobě endoprotéz na dolních končetinách, endoprotézy kyčelního, kolenního, hlezenního kloubu ve formě lehké poruchy, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 15 %.

7. V této souvislosti namítá, že posouzení provedené v posudku o invaliditě ze dne 9. 9. 2024 je přiléhavější. V případě, že je při hodnocení jeho postižení nutno postupovat dle kapitoly XV oddílu B položky 8 přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity je nutno použít položku 8b, neboť se jedná o středně těžkou poruchu. Žalobcova chůze je nestabilní, zakopává, chodí s francouzskou holí, jeho chůze je obtížná, chodí s oporou, jen o berlích na krátké vzdálenosti, jeho mobilita je špatná, chůze na kratší vzdálenosti, má obtíže s mobilitou. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 3 60 Ad 3/2025 8. Žalobce na podporu svých tvrzení jako důkazy označil rozhodnutí žalované, posudky posudkových lékařů ze správního řízení, lékařskou zprávu neurologické ambulance Nemocnice Tábor ze dne 29. 4. 2024, lékařské zprávy ortopedické ambulance Nemocnice Tábor ze dnů 24. 9. 2024, 1. 10. 2024, 11. 12. 2024 a další nespecifikované lékařské zprávy žalobce založené ve spisech žalované.

9. Závěrem navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalované ze dne 12. 2. 2025 zrušil.

III. Shrnutí vyjádření žalované

10. Žalovaná nejprve obšírně shrnula relevantní právní úpravu a dosavadní průběh řízení s tím, že napadené rozhodnutí se opírá o posudek o invaliditě ze dne 7. 1. 2025. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII oddílu B položce 8a (žalovaná měla zřejmě na mysli v kapitole XV oddílu B položce 8a – pozn. krajského soudu) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 15 %. Vzhledem k dalším žalobcovým zdravotním postižením došlo k navýšení o 10 % dle § 3 odst. 1 uvedené vyhlášky, na celkových 25 %.

11. Dle přesvědčení žalované byl po zhodnocení veškeré předložené zdravotnické dokumentace žalobce posudkem o invaliditě ze dne 7. 1. 2025 plně posouzen a zjištěn jeho zdravotní stav. Při vyhodnocení posudkových závěrů bylo vycházeno ze zjištěných diagnóz. Posudek žalovaná považuje za objektivní.

12. Závěrem odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a s ohledem na námitky žalobce navrhla důkaz posudkem příslušné posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí.

13. Žalovaná navrhla, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Průběh jednání

14. Účastníci řízení při jednání konaném dne 18. 8. 2025 setrvali na svých procesních stanoviscích i shora uvedené argumentaci.

15. Krajský soud při jednání provedl důkaz posudkem posudkové komise v Českých Budějovicích spolu s protokolem o jednání ze dne 23. 6. 2025 (založeno na čl. 16-23 soudního spisu), z něhož se podává, že žalobce byl jednání přítomen. Komise zasedala v řádném složení za přítomnosti specialisty z oboru ortopedie MUDr. B. (veškeré žalobní námitky směřují výhradně k postižení ortopedické povahy). Posudková komise vycházela z odborné dokumentace z předešlých jednání, zdravotní dokumentace praktického lékaře i lékařských zpráv doložených žalobcem v průběhu správního řízení a k vlastnímu jednání komise. Žalobce se při jednání posudkové komise podrobil též vyšetření (zde je v posudku uveden MUDr. D. místo MUDr. B., což lze však s ohledem na jinak shodné označení přísedícího lékaře v záhlaví posudku i protokolu o jednání považovat za chybu v psaní).

16. Posudková komise dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je u žalobce prodělané a úspěšně zaléčené onkologické onemocnění. To odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole II oddílu A položka 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde je stanoveno rozmezí poklesu pracovní schopnosti 15-25 %. Posudková komise zvolila s ohledem na ostatní poruchy zdravotního stavu nejen horní hranici uvedeného rozmezí, Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 4 60 Ad 3/2025 tedy 25 %, ale i její nejvyšší možné navýšení o 10 procentních bodů dle § 3 odst. 1 uvedené vyhlášky na celkovou hodnotu 35 %. Zdravotní postižení není takového stupně a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Ostatní poruchy zdravotního stavu žalobce pracovní potenciál limitují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílí, pročež byly zohledněny navýšením procentních bodů. Funkční následky onkologické léčby nejsou na úrovni středně těžkého, těžkého nebo zvláště těžkého postižení, není indikováno hodnocení za použití kapitoly II oddílu A odstavce 1c, 1d nebo 1e.

17. Posudková komise shrnula, že žalobce byl v době vydání rozhodnutí žalované invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, jednalo se o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona. Nešlo o invaliditu druhého či třetího stupně.

18. Nebylo zapotřebí provádět dokazování v žalobě označenými lékařskými zprávami, neboť ty měla k dispozici posudková komise, která z nich také ve svém posudku vycházela. Žalobce označil jako důkazy též shora uvedená rozhodnutí žalované, včetně ve správním řízení vypracovaných posudků o invaliditě žalobce, avšak listinami obsaženými ve správním spisu není zapotřebí provádět dokazování (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS).

V. Právní hodnocení krajského soudu

19. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

20. Žaloba je důvodná.

21. Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla „a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“ 22. Krajský soud předně uvádí, že rozhodnutí o přiznání či změně výše invalidního důchodu je závislé na odborném lékařském posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak krajský soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, uváděnými zdravotními potížemi a obsahuje-li náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a samostatné hodnocení medicínských otázek mu ani nepřísluší.

23. Žalobce uplatněnými žalobními body v podstatě zpochybňuje provedená posudková hodnocení s tím, že neodpovídají jeho faktickému zdravotnímu stavu ani doložené zdravotnické dokumentaci. Pro posouzení věci je tedy klíčová námitka nesprávně zjištěného skutkového stavu věci. Tato námitka je důvodná. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 5 60 Ad 3/2025 24. Je třeba poznamenat, že žalovaná své rozhodnutí řádně zdůvodnila, přičemž sama nemá odborné medicínské znalosti a nemůže tak medicínské otázky podobně jako krajský soud samostatně hodnotit. Nelze jí proto vytýkat, že vycházela z posudkových závěrů, které měla v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí k dispozici. V průběhu řízení před krajským soudem však vyšlo najevo, že tyto závěry jsou nesprávné.

25. Krajský soud předně vyšel ze shora uvedeného posudku posudkové komise v Českých Budějovicích, jejíž závěry jsou popsány výše. Posudková komise přezkoumala žalobcův zdravotní stav. Následně stanovila úplnou klinickou diagnózu, a to na základě ucelené podkladové dokumentace, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující u žalobce dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je prodělané a úspěšně zaléčené onkologické onemocnění, což odpovídá postižení uvedenému v kapitole II oddílu A položka 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Posudková komise stanovila pokles pracovní schopnosti u žalobce po navýšení z důvodu ostatních poruch zdraví na 35 %.

26. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky o posuzování invalidity a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími žalobcovými zdravotními postiženími a možností aplikovat korekční faktory, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí-li závěr, dle něhož je žalobcův zdravotní stav dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 35 % pokles jeho pracovní schopnosti.

27. Krajský soud má proto za prokázané, že míra poklesu pracovní schopnosti u žalobce v důsledku jeho zdravotního postižení činí 35 %. Za této situace měl být žalobce uznán invalidním v prvním stupni invalidity. Žalovaná proto napadeným rozhodnutím rozhodla v rozporu s § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, neboť vycházela z posudkového hodnocení, dle něhož žalobcova invalidita zanikla (posudkový lékař IPZS stanovil za den zániku invalidity datum 9. 9. 2024), to však bylo vyvráceno posudkem posudkové komise (žalobce je invalidní v prvním stupni).

28. Soud k žalobcově námitce, dle které nelze změnit námitkami napadené rozhodnutí v neprospěch toho, kdo námitky podal, doplňuje, že žalovaná vycházela z posudkových závěrů, které měla v době vydání svého rozhodnutí k dispozici. Uvedená námitka se s ohledem na nově provedené posouzení zdravotního stavu žalobce posudkovou komisí zůstala bez významu.

VI. Závěr a náklady řízení

29. S ohledem na konstatovanou vadu napadeného rozhodnutí krajský soud rozhodnutí žalované zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc jí vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaná je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s.); důkazy provedené v řízení před soudem přitom žalovaná zahrne mezi podklady pro nové rozhodnutí (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).

30. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 6 60 Ad 3/2025 31. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě za dva úkony právní služby (převzetí a příprava věci, sepsání žaloby) a paušální náhradou hotových výdajů ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. V nyní posuzované věci byly úkony realizovány dle advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, žalobci tedy náleží za převzetí a přípravu věci a sepsání žaloby 2 x 4 620 Kč a 2 x 450 Kč [dva úkony právní služby a 2 x paušální náhrada hotových výdajů § 7 bod 5, § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 13 odst. 4, advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025], celkem tedy 10 140 Kč. Jelikož právní zástupce žalobce nedoložil rozhodnutí o registraci k DPH, není odměna a náhrada hotových výdajů navyšována o sazbu této daně. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

32. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 18. srpna 2025 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z.