60 Ad 4/2019

Rubrum

č. j. 60 Ad 4/2019 - 34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: P.Č., narozen X trvale bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. SZ/MPSV-2019/11147-913, čj. MPSV-2019/22032-913, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 2 60 Ad 4/2019

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce nahlásil dne 19. 10. 2018 na Úřad práce České republiky – pobočka v Českých Budějovicích (dále jen „ správní orgán prvního stupně“), že byl dne 15. 10. 2018 vystěhován z ubytovacího zařízení Stavounion, a. s., Novohradská 3, České Budějovice (dále jen „ubytovací zařízení“), ve kterém obýval pokoj (garsonku) č.

9. Od této doby je žalobce bez domova a přespává ve skladu. I přes to, že byla ubytovací smlouva v ubytovacím zařízení platná, žalobce pokoj fakticky neužívá, ani nedoložil jiný právní titul ke skutečně užívanému prostoru. Tím, že se žalobce v ubytovacím zařízení fakticky nezdržoval a nebydlel v něm, nesplnil podmínku nároku na doplatek na bydlení.

2. Správní orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. UP/54246/2017/HN, čj. 93970/2018/CBU, odejmul žalobci dávku doplatek na bydlení z důvodu nesplnění povinnosti uvedené v § 49 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb., zákon o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“).

3. Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podal žalobce odvolání. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalované

4. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 5. 3. 2019 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

5. V první řadě žalobce upozorňoval na výzvy správního orgánu prvního stupně. Výzva ze dne 14. 11. 2018 byla dle jeho názoru arogantní. Výzva ze dne 19. 11. 2018 byla potom hrubě arogantní a byla vydána po uplynutí lhůty k výplatě doplatku na bydlení. Dle žalobce šlo ze strany správního orgánu prvního stupně o jednání šikanózní, kdy se žalobci nedostalo pomoci, a ještě byl nucen oznámit, kde zrovna přespává. Žalobce se domníval, že jej správní orgán prvního stupně pronásledoval, ačkoli se ocitl bez domova v důsledku zvůle pronajímatele ubytovacího zařízení, ve kterém žalobce bydlel. Žalobce nebyl povinen sdělovat správním orgánům „lavičku, kde osoba spí “.

6. Jestliže správní orgán prvního stupně věděl, že je žalobce stále uživatelem bytu v ubytovacím zařízení, a i přesto jej nutil sdělit známé údaje o jeho osobě, jednalo se o šikanu. Navíc žalobce několikrát trestné činy na jeho osobu v souvislosti s ubytovacím zařízením oznámil, včetně dodaných důkazů a nespočtu hodin strávených osobním vysvětlováním na přepážce správního orgánu prvního stupně. Žalobce uvedl, že správní orgány nemohou zapírat, že došlo k protiprávním činům (vykradení garsonky v ubytovacím zařízení a zadržování žalobcových věcí), stejně jako nemohou předstírat, že nájem garsonky skončil (to, že do ní nemá žalobce přístup, nemění nic na faktu, že je stále jejím uživatelem). S tím souvisí i strach žalobce z (ne)přímého útoku na jeho provizorní nebytový přístřešek. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 3 60 Ad 4/2019 7. Dle žalobce neexistoval pro odejmutí doplatku na bydlení zákonný důvod, přičemž žalovaný faktické pozastavení výplaty příspěvku ignoroval, čímž legitimizoval svévoli správního orgánu prvního stupně.

8. Další námitka žalobce směřovala k místnímu šetření. Dle žalobce správní orgány na adrese ubytovacího zařízení žádné místní šetření neprovedly, neboť v opačném případě by jimi uváděný popis okolností byl jiný. Dle žalobce je záznam v místě šetření ze dne 29. 11. 2018 podvrhem a je antedatovaný (byl sepsán nejdříve 3. 12. 2018).

9. Správní orgán prvního stupně ignoroval návrh žalobce na zastavení řízení. Dle žalobce je každý správní orgán způsobilý rozeznat mezi návrhem na přerušení řízení a návrhem na jeho zastavení. Postup žalovaného v rámci řízení označil žalobce za rozhodovací svévoli.

10. Žalobce navrhl žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušit.

11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě stručně shrnul dosavadní průběh řízení. Konstatoval, že žalobce v žalobě uvedl tvrzení nesouvisející, resp. irelevantní pro posouzení jeho nároku na doplatek na bydlení. Z většiny tvrzení ani není zjevné, jaký postup správních orgánů v této souvislosti napadá, nebo čím by takový postup měl být nezákonný. Žalovaný zopakoval, že při hodnocení dávek hmotné nouze je v první řadě povinností správního orgánu zjistit splnění základních zákonných podmínek nároku na danou dávku, přičemž správní orgán prvního stupně i žalovaný byli povinni vycházet z bytové situace žalobce, která jim byla známa (tj. neužívání ubytovacího zařízení).

12. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobce týkajícího se autenticity záznamu z místního šetření ze dne 29. 11. 2019. Dle žalovaného se jedná o řádný záznam, který je součástí spisové dokumentace. Svá tvrzení žalobce navíc nikterak nedoložil.

13. K námitce žalobce, směřující k návrhu na přerušení řízení ze dne 3. 12. 2018 a jeho zpětvzetí ze dne 6. 12. 2018 se žalovaný nevyjádřil a odkázal na odůvodnění jak v prvostupňovém tak v žalobou napadeném rozhodnutí.

14. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout.

III. Právní hodnocení krajského soudu

15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

16. Žaloba není důvodná.

17. Podstatou žalobní argumentace je žalobcovo přesvědčení, dle něhož mu správní orgány neoprávněně odejmuli dávku doplatek na bydlení.

18. Nárok na dávku doplatek na bydlení má dle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi vlastník bytu, který jej užívá, nebo jiná osoba, která užívá byt na základě smlouvy, rozhodnutí, nebo jiného právního titulu, jestliže by po úhradě odůvodněných nákladů na bydlení snížených o příspěvek na bydlení podle jiného právního předpisu byl příjem vlastníka bytu nebo jiné osoby, která užívá byt, zvýšený o vyplacený příspěvek na živobytí nižší než částka živobytí osoby. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 4 60 Ad 4/2019 19. Ustanovení § 33 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi dále stanoví, že „právní titul k užívání bytu je přitom nezbytné prokázat písemným dokladem, přičemž předložení čestného prohlášení k tomuto účelu nestačí.“ 20. Podle § 34 zákona o pomoci v hmotné nouzi se odůvodněnými náklady na bydlení rozumí například nájemné, popřípadě obdobné náklady spojené s vlastnickou nebo družstevní formou bydlení nebo obdobné náklady při užívání bytu v jiné než nájemní, družstevní nebo vlastnické formě bydlení, pravidelné úhrady za služby spojené s užíváním bytu či úhrada prokazatelné nezbytné spotřeby energií.

21. Ustanovení § 49 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi stanoví povinnosti žadatele, příjemce dávky a osoby společně posuzované. Tyto osoby musí „osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, na její výši nebo výplatu a na výzvu se osobně dostavit k příslušnému orgánu pomoci v hmotné nouzi, nebrání-li tomu těžko překonatelné překážky, zejména zdravotní stav“. Odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že příjemce dávky je povinen „písemně oznámit orgánu pomoci v hmotné nouzi změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku, její výši nebo výplatu, a to do 8 dnů ode dne, kdy se o těchto skutečnostech dozvěděl“, a dále „vyhovět výzvě orgánu pomoci v hmotné nouzi, aby osvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu, a to ve lhůtě do 8 dnů ode dne doručení výzvy, neurčil-li orgán pomoci v hmotné nouzi delší lhůtu.“ Dle odstavce 5 uvedeného ustanovení pak „[n]esplní-li osoba uvedená v odstavcích 1 až 4 ve lhůtě stanovené příslušným orgánem povinnosti uvedené v odstavcích 1 až 4, může být po předchozím upozornění žádost o dávku zamítnuta, výplata dávky zastavena, nebo dávka odejmuta.“ 22. Ve správním spise jsou založeny výzvy správního orgánu prvního stupně ze dne 14. 11. 2018 a ze dne 18. 11. 2018, jež žalobce označil za hrubě arogantní. Obě listiny obsahují výslovnou výzvu ke sdělení přesného místa skutečného pobytu, z důvodu nutnosti provedení šetření na místě a k doložení právního titulu k užívanému prostoru skutečného pobytu žalobce. Zároveň obě výzvy obsahují poučení, že při nesplnění uvedených povinností může dle § 49 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi dojít k zastavení výplaty nebo snížení či odejmutí dávky doplatek na bydlení. Krajský soud se neztotožnil s žalobcovým tvrzením, týkajícím se arogance ze strany správního orgánu prvního stupně, neboť ten pouze plnil svou zákonnou povinnost žalobce vyzvat k osvědčení relevantních skutečností a poučit jej o následcích nevyhovění této výzvě. Učinil tak přitom formou zcela odpovídající běžnému standardu úřední komunikace bez jakýchkoli excesivních obratů a formulací.

23. Žalobce v průběhu správního řízení předložil pouze právní titul k prostorám, jež fakticky nevyužívá (ubytovací zařízení, ze kterého byl 15. 10. 2018 vystěhován). Ze spisové dokumentace, jejíž součástí je záznam o místním šetření, dále vyplývá, že se žalobce v ubytovacím zařízení fakticky nezdržuje a jinou adresu ubytování a právní titul k užívání žalobce předložit odmítl. Jelikož žalobce nesdělil správním orgánům informace potřebné pro posouzení nároku na dávku doplatek na bydlení, nesplnil zákonem stanovené povinnosti v § 49 zákona o pomoci v hmotné nouzi. O následcích nesplnění zákonem uložené povinnosti byl navíc žalobce dvakrát poučen ve výzvách správního orgánu prvního stupně.

24. S povinností žadatele (příjemce) dávky souvisí i druhá žalobcova námitka, směřující k „neustálému“ vysvětlování správním orgánům, dle níž ubytovací zařízení nemůže Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 5 60 Ad 4/2019 využívat, ačkoliv nájem neskončil. Současně s tím vyjádřil žalobce obavu o svůj provizorní nebytový přístřešek. Ani s touto námitkou se krajský soud neztotožnil. Jestliže pro prokázání nároku na dávku doplatek na bydlení zákon předpokládá povinnou součinnost žadatele (příjemce) dávky a správního orgánu, nelze správnímu orgánu snahu o jednání s žalobcem a snahu o prokázání skutečného stavu věci klást k tíži. Pakliže žalobce považuje chování úředních osob za nevhodné, může se bránit podáním stížnosti podle § 175 správního řádu. Není to však pouze dotčená osoba, kdo má oprávnění bránit se proti nevhodnému chování úředních osob. Správní orgán může rovněž reagovat na případné nevhodné chování dotčené osoby například uložením pořádkové pokuty za podmínek uvedených v § 62 správního řádu. Má-li žalobce obavy o jeho současné ubytování v důsledku tvrzeného vloupání a okradení o majetek v ubytovacím zařízení, nechť se obrátí na orgány k tomu určené (Policie České republiky, případně městská policie). Krajský soud k řešení těchto obav není jakkoli oprávněn, neboť jeho úkolem je pouze v intencích žalobních bodů přezkoumat zákonnost napadeného rozhodnutí správního orgánu.

25. Krajský soud se dále zabýval záznamem ze šetření v místě. Záznam byl sepsán dne 29. 11. 2018 v čase 9:15 – 9:40 hod. v ubytovacím zařízení na adrese Novohradská 3, České Budějovice. Šetření na místě byly přítomny pracovnice správního orgánu prvního stupně (|A.K. a M.H.), které záznam ze šetření v místě obě podepsaly. Žalobce nebyl na místě zastižen. Záznam obsahuje informace poskytnuté vedoucím ubytovacího zařízení, který sdělil, že se žalobce v ubytovacím zařízení nezdržuje, a že po žalobci nebude požadovat nájem za měsíce říjen a listopad 2018, neboť byl žalobce ke dni 15. 10. 2018 za porušení ubytovacího řádu vystěhován (žalobce si vyměnil „fabku“ na dveřích, čímž ohrozil požární bezpečnost). Listina nevykazuje žádné známky manipulace a je věrohodná. Navíc si sám žalobce v žalobě protiřečí, neboť na jedné straně uvádí, že se v ubytovacím zařízení nezdržuje, v důsledku čehož obývá provizorní přístřešek, na straně druhé však uvádí, že pracovnicím neotevřel přes zaklepání. Žalobcovo tvrzení tak odporuje i námitce nepravosti listiny. Krajský soud se tak s námitkou žalobce, který tvrdil (ale nikterak neprokazoval), že šetření na místě proběhnout nemohlo, neboť by jeho výsledek v opačném případě musel být jiný, a že se jedná o antedatovaný podvrh, neztotožnil.

26. K námitce žalobce ohledně nezastavení řízení na žádost, krajský soud pouze dodává, že se námitkou stejně jako správní orgány podrobněji nezabýval. Žalobcův argument, že správní orgány návrh na zastavení řízení ignorovaly je lichý, neboť on sám vzal návrh ze dne 3. 12. 2018 dne 6. 12. 2018 zpět. V tomto jednání správních orgánů krajský soud svévoli popisovanou žalobcem taktéž neshledal.

IV. Závěr a náklady řízení

27. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 6 60 Ad 4/2019

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Českých Budějovicích 29. srpna 2019 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.