60 Ad 4/2022

Rubrum

č. j. 60 Ad 4/2022 - 39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: X, narozen dne X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Michalem Pavlasem se sídlem Na Sadech 4/3, 370 01 České Budějovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížova 1292/25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 31. 12. 2021, čj. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 2 60 Ad 4/2022

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 10. 5. 2021, čj. X, odňala žalobci od 24. 5. 2021 invalidní důchod podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, neboť dle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice již žalobce není invalidní. Dle zmíněného posudku žalobci klesla jeho pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 20 %.

2. Žalovaná napadeným rozhodnutím námitky žalobce zamítla.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce ze dne 3. 2. 2022 žalobu ke Krajského soudu v Českých Budějovicích.

4. Předně namítl, že napadené rozhodnutí považuje za vnitřně rozporné, stejně jako podklady, z nichž žalovaná vyšla. Předeslal, že důvodem jeho invalidity jsou následky úrazu, kvůli kterému byl nucen podstoupit operaci. Na jednu stranu žalovaná dospěla k závěru, že jeho koleno se jeví jako stabilní. Na druhou stranu však ze zprávy jejího posudkového lékaře plyne, že vyšetření stability je problematické, koleno se nejeví jako nestabilní, nicméně hlavní diagnózou je M2350 – chronická nestabilita kolene. Žalobce považuje uvedené závěry za zcela rozporné se závěry všech posudkových lékařů, kteří jej od roku 2005 setrvale uznávali invalidním v prvním stupni právě na základě konstatované nestability kolene. Tím pádem žalobce považuje zásadní důkaz pro vydání napadeného rozhodnutí (tj. posudek posudkového lékaře žalované MUDr. E.) za nepřesvědčivý podklad pro napadené rozhodnutí. V tomto kontextu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2019, čj. 8 Ads 138/2017-40, a na něj odkazující rozsudek Městského soudu ze dne 15. 3. 2021, čj. 1 Ad 22/2020-52. S ohledem na uvedené je žalobce také přesvědčen, že žalovaná nedostatečně zjistila skutkový stav, čímž porušila své povinnosti (§ 3 správního řádu).

5. S ohledem na to, že žalovaná se s námitkou rozpornosti lékařských závěrů nevypořádala, napadené rozhodnutí považuje též za nepřezkoumatelné.

6. Žalobce se také vymezil proti závěrům týkajícím se jeho údajného chronického nikotismu. Dle jeho názoru se jedná o psychickou poruchu, jež nemůže mít vliv na stabilitu kolene. Nadto je již dva roky nekuřák. Opětovně zdůraznil, že nestabilita kolene je dána vlivem úrazu. S ohledem na uvedené také považuje za zcela nadbytečnou zmínku posudkového lékaře žalované o žalobcově obezitě.

7. Závěrem žalobce označil napadené rozhodnutí za nepředvídatelné a překvapivé s ohledem na zdravotní stav žalobce, který se za poslední dva roky nikterak nezlepšil. Tento (dle žalobce nezměněný) stav byl důvodem, proč byl 15 let posudkovými lékaři hodnocen jako invalidní v prvním stupni. Nyní však – z jeho pohledu překvapivě – došlo ke změně v posouzení.

8. Žalobce navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 3 60 Ad 4/2022 III. Shrnutí vyjádření žalované 9. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že při posuzování nároků na dávku důchodového pojištění je vázána lékařskými posudky [§ 8 odst. 1 písm. a) a § 88 odst. 9 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení], neboť se jedná o odbornou otázku, vyžadující znalosti z medicíny a posudkového lékařství. Dále jsou stanoveny náležitosti posudku, které posudek posudkového lékaře žalované splňuje. Posudek, z nějž vyšla, považuje za úplný, celistvý, a přesvědčivý. Zároveň se v něm posudkový lékař vypořádal se všemi rozhodnými skutečnostmi.

10. Závěrem navrhla, aby krajský soud provedl důkaz posudkem posudkové komise ministerstva práce a sociálních věcí.

IV. Podstatný obsah spisu

11. V rozhodnutí ze dne 10. 5. 2021, čj. X, žalovaná vyšla z posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 26. 4. 2021, ze kterého plyne, že žalobce trpí gonartrózou a lehkou nestabilitou kolenního kloubu. Obejde se bez zdravotních pomůcek (např. ortézy). Jeho omezení trvá pouze při delší chůzi a fyzické zátěži. Pohybové schopnosti však neomezuje žalobcova choroba, nýbrž vysoká vrstva podkožního tuku. Obezita a dlouhodobé hyperalimentace nejsou léčeny. Na vhodnou redukci hmotnosti žalobce nemá náhled, ačkoliv vysoká vrstva podkožního tuku dominantní měrou omezuje pohybové schopnosti. Posudkový lékař konstatoval, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce způsobuje postižení podřaditelný pod kapitolu XV oddíl B položku 10a vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), a to v rozsahu 15 %. S ohledem na další zdravotní postižení žalobce posudkový lékař navýšil míru snížení žalobcovy pracovní schopnosti o dalších 5 % na výsledných 20 %.

12. V řízení o námitkách žalovaná vyšla z posudku o invaliditě ze dne 2. 12. 2021. Posudkový lékař žalované v něm dospěl k závěru, že žalobce trpí posttraumatickou levostrannou gonartrózou. Koleno se jeví jako stabilní, je bez otoku a výpotku, hybnost je normální. V krajní flexi je koleno limitováno obezitou. Žalobce trpí hypertenzí od roku 2018 indikovanou k farmakoterapii, ze strany žalobce je však neochota spolupracovat. Žalobce též trpí neléčenou hyperfagickou obezitou, bez snahy o redukci hmotnosti. Má také chronický těžký nikotinismus. Posudkový lékař žalované popsal vývoj žalobcova zdravotního stavu dle dříve vydaných posudků a dále ze žalobcem doložených lékařských zpráv. S ohledem na všechny předložené podklady posudkový lékař žalované dospěl k závěru, že žalobce trpí lehkých funkčním postižením s poklesem pracovní schopnosti podle kapitoly XV oddílu B položky 10a vyhlášky o posuzování invalidity, a to v horní výši 15 %. Pro další navýšení neshledal důvod s ohledem na neochotu k léčbě, nerespektování obecných léčebných opatření – přejídání a chronický nikotinismus. Posudkový lékař žalované také uvedl, že posuzoval pracovní neschopnost i k jiné než původní profesi (tesař), nýbrž i k žalobcově aktuální práci, tj. vrátný, pracovník bezpečnostní agentury. Zároveň posudkový lékař považoval podklady za dostatečné k posouzení bez přítomnosti žalobce. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 4 60 Ad 4/2022 13. Krajský soud si dále vyžádal posudek posudkové komise včetně protokolu o jednání (protokol i posudek ze dne 4. 4. 2022 jsou založeny na č. l. 21-31 soudního spisu). Z těchto podkladů je patrné, že žalobce byl jednání komise přítomen. Posudková komise vycházela z dokumentace ve správním spise a žalobcem předložených lékařských zpráv. V průběhu jednání byl vyšetřen odborným lékařem (traumatologem). Posudková komise uzavřela, že žalobce v době vydání napadeného rozhodnutí nebyl invalidní, neboť nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. Proto mu nenáleží invalidita. Ztotožnila se také se dnem zániku invalidity (26. 4. 2021). Posudková komise uvedla, že se u žalobce jedná o dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav, jehož hlavní příčinou byla v době vydání rozhodnutí žalované stav po opakovaném (v letech 2004, 2005) artroskopickém operačním řešení poškození vazivového aparátu levého kolene. K datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla prokázána významná nestabilita levého kolene. Obdobný závěr byl konstatován taktéž při vyšetření traumatologem při jednání posudkové komise. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XV. oddílu B položce 10a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, v níž je míra poklesu stanovena na 10-15 %. Posudková komise pokles stanovila na 15 % a za využití § 3 vyhlášky o posuzování invalidity zvýšila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti o dalších 5 %, tedy na 20 %. Hodnocení v minulosti (tj. uznání žalobce invalidním v prvním stupni) označila z dnešního pohledu za nadhodnocené, neboť objektivní nález neodpovídal požadovaným kritériím. Uzavřela, že na případné zdravotní postižení žalobce již musí být adaptován, proto by se jevilo spíše vhodné využít § 4 vyhlášky o posuzování invalidity.

V. Průběh jednání

14. Účastníci řízení při jednání konaném dne 22. 6. 2022 setrvali na svých procesních stanoviscích. Krajský soud provedl důkaz protokolem o jednání posudkové komise a samotným posudkem této komise ze dne 4. 4. 2022, z nichž učinil shora uvedená skutková zjištění (viz odstavec 13). Žalobce se s tímto posouzením neztotožnil, nadále považuje posouzení žalobcova zdravotního stavu za nedostatečné (a vnitřně rozporné) a navrhl vyhotovení revizního posudku. Krajský soud tento důkazní návrh usnesením zamítl, neboť považuje skutkový stav věci za dostatečně zjištěný a posudek posudkové komise za dostatečně odůvodněný.

15. Žalovaná žádné důkazní návrhy nevznesla.

VI. Právní hodnocení krajského soudu

16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

17. Žaloba není důvodná.

18. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného, jejíž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení uvedeného rozhodnutí; této námitce nepřisvědčil. Žalobce označil napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť se žalovaná nevypořádala s rozpory v lékařských posudcích. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 5 60 Ad 4/2022 Žalovaná na tuto námitku sice nereagovala výslovně, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně popsala, k čemu dospěli posudkoví lékaři, z čeho vyšli a jaké úvahy je vedly k jejich závěrům. Z tohoto popisu žádné rozpory, na které žalobce poukazuje, nevyplývají a neshledal je ani krajský soud.

19. Žalobce namítl, že napadené rozhodnutí je vnitřně rozporné. Ani tato námitka není důvodná. Žalobce poukázal na to, že nebyl shledán nadále invalidním, přestože ve zprávě MUDr. S. ze dne 24. 11. 2021 byla za diagnózu označena M2350 – chronická nestabilita kolene. Žalobce však pomíjí, že MUDr. S. zároveň výslovně uvedl, že se žalobcovo koleno nejeví jako nestabilní. Tento konkrétní skutkový závěr nemůže zpochybnit formální odkaz na označení diagnózy, pro kterou lékař žalobce vyšetřil. K této otázce se obdobným způsobem vyjádřila i posudková komise (viz dále).

20. Co se týče namítané překvapivosti, ani s touto námitkou se soud neztotožnil. Žalobce se v této souvislosti odvolává na předešlá hodnocení posudkových lékařů. Žalobci však nesvědčí žádné veřejné subjektivní právo nezměnitelnosti dřívějších posudkových závěrů, pokud později vyjde najevo, že se nezakládaly na skutečnosti. K tomu se ostatně vyjádřila i posudková komise, která uvedla, že dřívější hodnocení žalobcova zdravotního stavu považuje za nadhodnocená. Vysvětlila, že objektivní nález neodpovídal požadovaným kritériím, dle kterých byl žalobce posuzován. Krajský soud přitom zdůrazňuje, že posudková komise měla všechny nálezy k dispozici a zjistila z nich tedy, co bylo u žalobce posuzováno a jakým způsobem. Nadto posudková komise uvedla, že u žalobce je naopak spíše pravděpodobné, že po tolika letech již je na své zdravotní postižení adaptován, pročež by spíše mohlo být na místě snížit stanovenou míru snížení pracovní schopnosti.

21. Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla „a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“ 22. K samotnému věcnému posouzení krajský soud uvádí, že rozhodnutí o změně stupně invalidity je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobkyní udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a samostatné hodnocení medicínských otázek mu ani nepřísluší.

23. Krajský soud vyšel především ze shora uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobce v řádném složení za účasti odborného lékaře z oboru traumatologie. Přihlédla také ke všem relevantním a předloženým lékařským zprávám. Posudková komise stanovila, že v případě žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí nedošlo k poklesu invalidity nejméně o 35 %. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 6 60 Ad 4/2022 24. Posudková komise vyšla z toho, že žalobce měl úraz kolene a od té doby má s kolenem potíže. Od dubna 2004 mu bylo doporučeno pro nestabilitu kolene nosit ortézu. K operaci nebylo možné přistoupit hned pro výraznou nadváhu. Následně zhubl a na podzim 2004 operační zákrok kolene podstoupil. U žalobce se dle posudkové komise vyvinula porucha činnosti čtyřhlavého svalu. Při dopnutí levé dolní končetiny je v levém kolenním kloubu vyvolán myoklonus, které vymizí až zmáčknutím svalstva stehna rukou či flexí levé nohy. Tento stav přetrvává doposud. Posudková komise tedy s touto skutečností, na niž žalobce poukázal i při jednání, ve svých posudkových závěrech výslovně pracuje. Skutečnost, že ji posudková komise ve výsledku hodnotí jinak než sám žalobce, rozpornost jejích závěrů nezakládá.

25. Dle posudkové komise žalobce dále od roku 2008 trpí také hypertenzí, nemá snahy o zlepšení své situace (obtíže souvisí s těžkou nadváhou a nikotinismem). Dle posudkové komise byla u žalobce nápadná zejména těžká obezita. Žalobce v posuzovaném období neabsolvoval obezitologická vyšetření. Dle závěrů kardiologa, které posudková komise též vzala v potaz, se jedná o obezitu bývalého silného kuřáka (byť nyní již nekouří).

26. Posudková komise žalobcovo zdravotní postižení podřadila kapitole IX oddílu B položce 10a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, u níž je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 10-15 %. Dle posudkové komise je žalobce také schopen práce převážně lehčího charakteru. Vyjádřila se také k žalobcem namítaným rozporům a vysvětlila, že diagnóza (M2350 – chronická nestabilita kolene) uvedená v posudku MUDr. S. ze dne 24. 11. 2021 je pouze uvedení značky mezinárodní statistické klasifikace nemoci – jiná značka pro statistiku totiž nebyla k dispozici. Objektivně však v nálezech významná nestabilita popsána nebyla.

27. Proto posudková komise shodně s posudkovým lékařem dospěla k závěru, že žalobce není invalidní, neboť jeho pracovní schopnost neklesla o více než 35 %.

28. Jestliže posudková komise stanovila úplnou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky o posuzování invalidity a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními obtížemi žalobce a možností aplikovat případně korekční faktory, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí-li závěr, dle něhož zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 20% pokles jeho pracovní schopnosti. Podstatná je též skutečnost, že posudek je v podstatných rysech (zejména ve výsledném hodnocení snížení pracovní schopnosti žalobce a tomu odpovídajícím stupni invalidity) v podstatě konzistentní s posudkem o invaliditě pořízeným v rámci námitkového řízení a posudkem lékaře okresní správy sociálního zabezpečení.

29. Uvedené pro krajský soud představuje zcela dostatečné zhodnocení a osvětlení zjištěných závěrů, a proto posouzení za překvapivé nepovažuje.

30. Dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění se proto v případě žalobce již nejedná o invaliditu prvního stupně; správní orgány proto nepochybily, pokud stupeň invalidity žalobce na základě lékařského posudku ze dne 10. 5. 2021 přehodnotily. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 7 60 Ad 4/2022 VII. Závěr a náklady řízení 31. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobce ani žalovaná nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl ve věci úspěšný a v případě žalované § 60 odst. 2 s. ř. s. takovéto právo ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče výslovně vylučuje. Právo na náhradu nákladů řízení věci neúspěšnému účastníkovi nepřísluší ani státu, neboť žalobce je osvobozen od soudních poplatků [§ 60 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích].

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 27. června 2022 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje J.M.