60 Ad 5/2022

Rubrum

č. j. 60 Ad 5/2022- 63 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: X, narozena dne X bytem X zastoupena advokátem JUDr. Ladislavem Kolačkovským se sídlem Opletalova 1535/4, 110 00 Praha proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížova 1292/25, Praha o žalobě proti rozhodnutí ze dne 14. 12. 2021, čj. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 2 60 Ad 5/2022

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 26. 4. 2021, čj. X, podle § 56 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, tak, že žalobkyni ode dne 12. 5. 2021 snížila výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Dle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice již žalobkyně není invalidní pro invaliditu třetího stupně dle § 39 odst. 1 písm. c) zákona o důchodovém pojištění, neboť její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu klesla o 55 %.

2. Žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla námitky žalobkyně.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 21. 2. 2022 žalobu ke Krajského soudu v Českých Budějovicích.

4. Předně namítla, že napadené rozhodnutí není řádně odůvodněné, neboť v něm není uvedeno, z jakého důvodu má dojít k odejmutí dávky, resp. ke snížení stupně invalidity. Není v něm totiž uveden ani jeden ze tří judikaturou předpokládaných důvodů – významné zlepšení zdravotního stavu, stabilizace zdravotního stavu spojená s adaptací či tzv. posudkový omyl. V tomto kontextu odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2012, čj. 6 Ads 97/2012-28.

5. Dále považuje za nesprávné posouzení posudkovým lékařem žalované. Pokles pracovní schopnosti za situace, kdy žalobkyně spí pouze 2 až 3 hodiny denně, považuje za nemožný. V této souvislosti je však také zarážející, že si posudkový lékař žalované neobstaral psychiatrické vyšetření a vypořádal se pouze s posouzením psychologickým. Proto navrhla, aby bylo provedeno psychiatrické vyšetření.

6. Nadto se žalovaná vůbec nevypořádala s trvalým poklesem výdělku žalobkyně a její výdělečnou neschopností, k jejichž finančnímu narovnání rozhodováním žalované nedošlo. Namísto toho žalovaná bazíruje na zákonných ustanoveních, aniž by se zabývala skutečným (zdravotním) stavem žalobkyně.

7. Taktéž napadené rozhodnutí, resp. postup správních orgánů považuje za zcela rozporný s jejím legitimním očekáváním. V tomto ohledu obsáhle citovala z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, Ústavního soudu i Soudního dvora EU. Z citovaných pasáží soud dovozuje, že žalobkyně napadené rozhodnutí považuje také za přehnaně formalistické.

8. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalované

9. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že s ohledem na nesouhlas žalobkyně s posouzením jejího zdravotního stavu navrhuje, aby soud provedl důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 3 60 Ad 5/2022 IV. Shrnutí repliky žalobkyně 10. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované poukázala na rozpor mezi závěry posudkových lékařů v průběhu správního řízení.

11. Posudková komise v řízení před soudem pak dospěla k závěru, že již v době vydání rozhodnutí byla rozhodující příčina zdravotní postižení uvedené v kapitole V. položce 1c vyhlášky o posuzování invalidity, protože došlo k posudkovému omylu při uznání třetího stupně v minulosti. Dle názoru žalobkyně se posudkoví lékaři místo řádného odůvodnění svého hodnocení stále snaží najít cestu pomocí „posudkového omylu“ předchozí ho posouzení, což považuje za nesprávné.

12. Žalobkyně poukázala na dřívější posudek ze dne 2. 3. 2018, v němž posudková komise oproti současnému hodnocení ponechala žalobkyni třetí stupeň invalidity z důvodu středně těžkého až těžkého organického psychosyndromu s až těžkým dopadem na pracovní potenciál znemožňující soustavné zaměstnání. Tento závěr posudková komise učinila jednak na základě vyšetření žalobkyně při jednání komise a jednak na základě psychologického vyšetření z roku 2017. Návazně pak na toto posouzení byla v posudku ze dne 24. 4. 2020 stanovena nezbytnost provedení lékařských vyšetření mimo jiné z oboru psychiatrie pro umožnění dalšího posouzení zdravotního stavu. Toto posouzení si však žalovaná ani posudková komise nezajistily. Posudková komise naopak přišla s tvrzením, že předchozí hodnocení bylo chybné. K tomuto zpochybnění však přistoupila až v době, kdy zdravotní stav žalobkyně v letech 2017 a 2018 nelze relevantně přezkoumat.

13. Žalobkyně zpochybnila i závěr posudkové komise, dle něhož byla invalidní v druhém stupni k datu vydání napadeného rozhodnutí. V době vydání napadeného rozhodnutí nebyl přezkoumán zdravotní stav žalobkyně. Psychologické vyšetření a vyšetření psychiatrem, o která se posudková opírá, byla provedena se značným časovým odstupem (22. 10. 2021 a 3. 5. 2022) po datu vydání napadeného rozhodnutí (26. 4. 2021). V letech 2017 až 2020 byla nadto žalobkyně psychologickým/psychiatrickým vyšetřením shledána invalidní ve třetím stupni.

V. Podstatný obsah spisu

14. V rozhodnutí 26. 4. 2021, čj. X, žalovaná vyšla z posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 6. 4. 2021, ze kterého plyne, že žalobkyně má nezhoubný novotvar, hypofýzu – gigantický makroprolaktinom (od 18. 3. 2014) s následným organickým psychosyndromem, obstrukční hydrocefalus a prediabetes. Žalobkyně byla uznána invalidní v třetím stupni od 2. 3. 2018 a odborné nálezy byly z roku 2017. Platnost posudku byla omezena do 31. 5. 2020. K lékařské prohlídce ze dne 24. 4. 2020 zdravotní stav nebyl řádně doložen. Aktuálně ze zpráv plyne, že žalobkynin zrak se nezhoršuje, cítí se spokojená a k neurochirurgickému zákroku není indikace. Její stav je stabilizovaný. Dále přihlédl k endokrinologkickým vyšetřením. Na výzvu žalobkyně další zprávy nepředložila (psychiatrické ani neurologické). Zdravotní stav se jeví jako stabilizovaný a zlepšený. Proto posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení posudkově a funkčně stav zhodnotil jako „středně těžké funkční postižení “ s odklonem od normy a omezení výkonu některých aktivit. Jedná se o zdravotní postižení uvedené v kapitole V položce 1c přílohy k Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 4 60 Ad 5/2022 vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), a tedy pokles pracovní schopnosti o 45 %. S ohledem na další žalobčina postižení posudkový lékař navýšil míru snížení žalobčiny pracovní schopnosti o dalších 10 % na výsledných 55 %.

15. V řízení o námitkách žalovaná vyšla z posudku o invaliditě ze dne 24. 11. 2021. Posudkový lékař žalované v něm dospěl k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je strav po léčbě rozměrného makroprolaktinomu diagnostikovaného v roce 2014 původně s obstrukčním hydrocefalem a útlakem zrakových drah. Jedná se o primárně inoperativní nádor. Během léčby došlo k redukci objemu nádoru, normalizoval se zrak a hladina prolaktinomu. V plánu bylo ozáření reziduálního nádoru. Taktéž je v plánu protonová léčba a je zvažována i operace. Dle psychologického vyšetření je u žalobkyně aktuálně lehký až středně těžký kognitivní deficit. Žalobkyně je nepsychotická, bez známek výraznější depresivní a úzkostné symptomatiky. MMSE (mini mental state exam) 29 bodů nesvědčí pro hrubé narušení kognice. Objektivně došlo ke zlepšení zdravotního stavu. Dle aktuálního echokardiografického vyšetření (z důvodu léčby Dostinexem) je normální funkce levé komory s normální ejekční frakcí, bez známek plicní hypertenze, nález je stacionární. Dle očního vyšetření vpravo lehké a vlevo výrazné zúžení zorného pole temporálně. Stav žalobkyně zhodnotil jako středně těžké funkční postižení. Taktéž vyjádřil výhrady k posudku posudkového lékaře okresní správy sociálního zabezpečení – mj. uvedl, že bylo zvoleno nevhodné posudkové kritérium kapitoly V (psychiatrické poruchy) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Nicméně dospěl k totožnému výsledku, tedy že žalobkyně je invalidní v druhém stupni. Dle jeho posudku se však jedná o pokles pracovní schopnosti podle kapitoly II oddílu A položky 1d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity ve výši 50 %. K využití korekčních faktorů posudkový lékař nepřistoupil.

16. Krajský soud si dále vyžádal posudek posudkové komise včetně protokolu o jednání (protokol i posudek ze dne 3. 5. 2022 jsou založeny na č. l. 45-57 soudního spisu). Z těchto podkladů je patrné, že žalobkyně byla jednání komise přítomna. Posudková komise vycházela z dokumentace ve správním spise a žalobkyní předložených lékařských zpráv. V průběhu jednání byla vyšetřena odbornými lékaři (internistou, psychiatrem a očním lékařem). Posudková komise dospěla k závěru, že se u žalobkyně jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Jeho rozhodující příčinou byl v době vydání napadeného rozhodnutí nezhoubný novotvar hypofýzy, při jehož hormonální léčbě došlo k regresi. Nádor je tedy stacionární a byla normalizována hladina prolaktinu. Dominoval reziduální organický psychosyndrom. Šlo o středně těžké postižení. Zjištěné poruchy zorného pole neměly významný vliv na celkové zrakové schopnosti žalobkyně. Žalobkyně byla schopna pracovního zařazení s vyloučením především těžké fyzické práce, práce ve směnném provozu a práce kladoucí nadměrné nároky na psychické funkce. Byla schopna práce spíše sedavého charakteru. Jako vhodné posudková komise vyhodnotila využití dosaženého vzdělání (střední ekonomická škola s maturitou) a pracovních zkušeností (žalobkyně převážně pracovala jako účetní). Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla srovnatelná k datu vydání napadeného rozhodnutí se zdravotním Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 5 60 Ad 5/2022 postižením uvedeným v kapitole V položce 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity (vycházeje z predikce kapitoly II oddílu B – oddíl je určen pro nezhoubné novotvary a je tedy nutno postupovat podle zdravotního postižení neonkologického charakteru). Míra poklesu pracovní schopnosti je zde stanovena na 30 až 45 % a komise pokles stanovila na 45 %. Taktéž využila § 3 vyhlášky o posuzování invalidity a zvýšila horní hranici poklesu pracovní schopnosti o 10 % na výsledných 55 %. Posudková komise uvedla, že postižení již nelze hodnotit dle kapitoly V položky 1d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, neboť nezhoubný novotvar byl léčbou stabilizován a v době vydání napadeného rozhodnutí se také nejednalo o těžký organický psychosyndrom s výrazným odklonem od normy při výkonu většiny denních aktivit a rolí. Z dnešního pohledu posudková komise toho vyhodnocení označila za nadhodnocené (žalobkyně totiž nesplňovalo kritéria pro těžké postižení).

VI. Průběh jednání

17. Žalobkyně i její zástupce se z jednání konaného dne 27. 6. 2022 podáním ze dne 23. 6. 2022 omluvili s tím, že souhlasili s projednáním věci v jejich nepřítomnosti. Žalovaná při jednání setrvala na svém procesním stanovisku. Krajský soud provedl důkaz protokolem o jednání posudkové komise a samotným posudkem této komise ze dne 3. 5. 2022, z nichž učinil shora uvedená skutková zjištění (viz odstavec 16). Zbylé důkazní návrhy krajský soud usnesením zamítl pro nadbytečnost, popřípadě irelevanci. Správním spisem zpravidla není v soudním řízení správním potřeba provádět samostatně dokazování. Přílohy, které žalobkyně zaslala krajskému soudu spolu s žalobou, měla k dispozici i posudková komise, která ty z nich, které považovala za relevantní, ve svém posudku zohlednila (proti tomuto postupu žalobkyně ostatně nic nenamítla). Nebylo pak zapotřebí provádět ani důkaz psychiatrickým vyšetřením žalobkyně, neboť tomu se podrobila již při jednání posudkové komise. Žalovaná žádné důkazní návrhy nevznesla.

VII. Právní hodnocení krajského soudu

18. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

19. Žaloba není důvodná.

20. Co se týče námitek nepřezkoumatelnosti a překvapivosti napadeného rozhodnutí, soud se s nimi neztotožnil.

21. Pokud žalobkyně namítá, že žalovaná se v napadeném rozhodnutí nikterak nevypořádala s trvalým poklesem výdělku žalobkyně a její výdělečnou neschopností, krajský soud k tomu uvádí, že nic takového žalobkyně v uplatněných námitkách nenamítala. Již z toho důvodu žalovaná neměla důvod se poklesem výdělku zabývat. Takovou povinnost jí ostatně neukládají ani právní předpisy. Jedná se totiž o otázku, která je z pohledu stanovení stupně invalidity žalobkyně zcela irelevantní. Žalovaná dostála svým zákonným povinnostem, neboť z napadeného rozhodnutí plyne, z jakého důvodu dospěla ke svému výroku, z čeho vyšla, jaké podklady vzala v potaz, a tyto podklady byly aktuální. Také není pravda, že by napadené rozhodnutí zcela postrádalo odůvodnění týkající se snížení stupně invalidity. Žalovaná (vycházejíc Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 6 60 Ad 5/2022 z lékařských posudků) totiž uvedla, že zdravotní stav žalobkyně se objektivně zlepšil, a to konkrétně na str. 3 napadeného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí tedy krajský soud za nepřezkoumatelné nepovažuje.

22. Stejně tak shledal nedůvodnou námitku žalobkyně týkající se překvapivosti napadeného rozhodnutí. Žalobkyni přitom nesvědčí žádné veřejné subjektivní právo nezměnitelnosti dřívějších posudkových závěrů, pokud později vyjde najevo, že se nezakládaly na skutečnosti. Ostatně i posudková komise, která měla k dispozici veškeré podklady, v tomto kontextu osvětlila, že dřívější hodnocení (tj. uznání invalidity v třetím stupni) považuje za nadhodnocené, neboť nebyla splněna kritéria pro takové posouzení.

23. Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla „a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“ 24. K samotnému věcnému posouzení krajský soud uvádí, že rozhodnutí o přiznání či změně výše invalidního důchodu je závislé na odborném lékařském posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak krajský soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobkyní udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a samostatné hodnocení medicínských otázek mu ani nepřísluší.

25. Krajský soud vyšel především ze shora uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti lékařů – internistou, psychiatrem a očním lékařem. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, a to na základě podkladové dokumentace a na základě osobního vyšetření žalobkyně. Na základě těchto podkladů označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je nezhoubný novotvar hypofýzy, při jehož hormonální léčbě došlo k regresi. Tento dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole V položce 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, u níž je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 30 až 45 %, přičemž s přihlédnutím k tíži uvedeného zdravotního postižení komise zvolila horní hranici rozmezí, tj. 45 %. Dodala, že postižení již nelze hodnotit dle kapitoly V položky 1d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, neboť nezhoubný novotvar byl léčbou stabilizován a v době vydání napadeného rozhodnutí se také nejednalo o těžký organický psychosyndrom s výrazným odklonem od normy při výkonu většiny denních aktivit a rolí. Dřívější hodnocení označila za nadhodnocené (byť dříve odůvodnitelné s ohledem na tehdy krátkou dobu od stanovení diagnózy a její nejistou prognózu). Vzhledem k dalším zdravotním postižením žalobkyně využila posudková komise korekční faktory dle § 3 vyhlášky o Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 7 60 Ad 5/2022 posuzování invalidity a zvýšila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti o dalších 10 procentních bodů na výsledných 55 % míry poklesu pracovní schopnosti.

26. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky o posuzování invalidity a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobkyně a možností aplikovat případně korekční faktory, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí-li závěr, dle něhož zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 55% pokles její pracovní schopnosti. Krajský soud nepřehlédl, že posudková komise podřadila zdravotní postižení žalobkyně do jiné kategorie než posudkový lékař žalované v námitkovém řízení. Nicméně za podstatné považuje mimo jiné i to, že posudek se ve výsledném hodnocení odpovídajícího stupně invalidity shoduje jak s posudkem o invaliditě pořízeným v rámci námitkového řízení, tak i posudkem pořízeným v prvoinstančním řízení.

27. Dle shora citovaného § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění se proto v případě žalobkyně jedná o druhý stupeň invalidity; správní orgány proto nepochybily, pokud stupeň invalidity žalobkyně na základě lékařských posudků přehodnotily.

VIII. Závěr a náklady řízení

28. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobkyně ani žalovaná nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a v případě žalované § 60 odst. 2 s. ř. s. takovéto právo ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče výslovně vylučuje. Právo na náhradu nákladů řízení věci neúspěšnému účastníkovi nepřísluší ani státu, neboť žalobce je osvobozen od soudních poplatků [§ 60 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích].

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 8 60 Ad 5/2022 vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 27. června 2022 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje J.M.