60 Ad 7/2021

Rubrum

č. j. 60 Ad 7/2021-45 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: M. H. bytem proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2021, sp. zn. SZ/MPSV-2020/237467-913, čj. MPSV-2021/31273-913, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2021, sp. zn. SZ/MPSV-2020/237467-913, čj. MPSV-2021/31273-913, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 60 Ad 7/2021

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Dne 20. 8. 2021 zahájil Úřad práce – krajská pobočka v České Budějovice, kontaktní pracoviště Milevsko (dále jen „správní orgán prvního stupně“), řízení ve věci žádosti o příspěvek na péči ve věci S. H. (dále jen „matka žalobce“).

2. Dne 1. 10. 2020 provedl správní orgán prvního stupně sociální šetření u matky žalobce. Z důvodu v té době zpřísněných pravidel v důsledku šíření nákazy onemocnění Covid-19 proběhlo sociální šetření pouze telefonicky.

3. Dne 9. 10. 2020 provedla Okresní správa sociálního zabezpečení Písek posouzení zdravotního stavu matky žalobce pro účely posouzení příspěvku na péči. Posudková lékařka v něm vycházela ze zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře, dalších odborných nálezů a z výsledků sociálního šetření. Posudková lékařka dospěla k závěru, že se v případě matky žalobce jedná o osobu starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby v I. stupni, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat čtyři základní životní potřeby (mobilita, tělesná hygiena, osobní aktivity a péče o domácnost) a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.

4. Na základě uvedeného vydal správní orgán prvního stupně dne 27. 10. 2020 rozhodnutí, jímž rozhodl o přiznání příspěvku na péči ve výši 880 Kč měsíčně od srpna 2020.

5. Proti uvedenému rozhodnutí podala matka žalobce odvolání. Za účelem odvolacího řízení si nechal žalovaný vyhotovit posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 26. 1. 2021, v němž posudková komise dospěla k závěru, že matka žalobce není schopna zvládat 4 základní životní potřeby, a sice mobilitu, tělesnou hygienu, osobní aktivity a péči o domácnost.

6. Odvolání matky žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí správního orgán prvního stupně potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

7. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 29. 4. 2021 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

8. Žalobce předně vysvětlil, že žalobu podává ve věci příspěvku na péči ve věci S. H. (matka žalobce), jež v průběhu řízení před správními orgány zemřela. Dle § 16 zákona o sociálních službách na žalobce coby osobu blízkou přešel nárok na příspěvek a jeho případné vyplacení.

9. Žalobce dále popsal zdravotní stav matky včetně provedených a plánovaných vyšetření. Dále uvedl, že další potřebná vyšetření nemohla být u matky žalobce provedena, neboť byla následně zavedena celostátní opatření proti šíření onemocnění Covid-19. Na základě uvedeného správní orgány nepřistoupily k provedení sociálního šetření standardní prezenční formou, nýbrž s matkou žalobce proběhlo sociální šetření dne 1. 10. 2020 telefonicky, a to v době oběda, kdy je u starších osob soustředění Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 60 Ad 7/2021 v útlumu. S žalobcem, jakožto osobou pečující, nebylo provedeno žádné sociální šetření, a ani nebyl k telefonátu přizván.

10. Žalobce dále namítl, že posudkový lékař nevzal v úvahu ani výrazně zhoršující se zdravotní stav matky žalobce, a to ani s poukazem na nezvládání dalších základních životních potřeb. Správní orgány následně závěry posudkových lékařů potvrdily, což považuje žalobce za nesprávný postup.

11. Žalobce navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

12. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že posudek v nyní posuzované věci dle jeho názoru splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti na něj kladený. Podklady, z nichž posudková komise vycházela, byly jednoznačné, a žalovanému nebyly předloženy skutečnosti, které by posudkové závěry zpochybnily. Ve vztahu k posouzení zdravotního stavu matky žalobce žalovaný odkázal na posudek posudkové komise, resp. na žalobou napadené rozhodnutí.

13. Dále žalovaný shrnul zákonný rámec hodnocení zvládání základních životních potřeb. K žalobcem namítanému nezohlednění lékařských zpráv ze dne 12. 10. 2020 žalovaný uvedl, že posudková komise vycházela z odborných nálezů, včetně dokumentace předložené v průběhu správního řízení. Lékařskou zprávu ze dne 12. 10. 2020 shledala posudková komise posudkově nevýznamnou, neboť závěry v ní obsažené nebylo možné zohlednit v rámci posouzení zvládání základních životních potřeb.

14. K lékařské zprávě ze dne 25. 2. 2021 žalovaný uvedl, že uvedenou lékařskou zprávu nemohl mít k dispozici, neboť byla vydána až po vydání žalobou napadeného rozhodnutí.

15. K provedení sociálního šetření žalovaný uvedl, že při sociálním šetření je zjišťována schopnost samostatného života účastníka řízení v jeho přirozeném prostředí. Z hlediska celkového posouzení je tak sociální šetření podpůrným prostředkem, neboť je prováděno formou pozorování a rozhovoru. Sociální pracovním při svém hodnocení vychází z informací, které získal v aktuálním čase, tedy časovém úseku samotného provádění sociálního šetření. Jakkoliv se v případě sociálního šetření jedná o předepsaný podklad při rozhodování ve věci, je nutné jej považovat pouze za jeden z důkazních prostředků v řízení. Míru sociálním pracovníkem popsané pomoci při sociálním šetření musí dát posuzující lékař do souvislosti s objektivizovanou mírou funkčního postižení.

16. Závěrem žalovaný uvedl, že ve věci matky žalobce shromáždil zákonem stanovené podklady pro rozhodnutí. Posudková komise vycházela z relevantních a aktuálních lékařských nálezů, které měla k dispozici, včetně dokumentace a dále z výsledků sociálního šetření. Posudky posudkové komise žalovaný vyhodnotil tak, že uvedené dostály kritériu přesvědčivosti, přezkoumatelnosti a bezrozpornosti.

17. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 60 Ad 7/2021 IV. Právní hodnocení krajského soudu 18. S ohledem na to, že matka žalobce před pravomocným rozhodnutím o příspěvku, tj. 25. 2. 2021, zemřela, dle § 16 odst. 1 zákona o sociálních službách na žalobce coby osobu blízkou přešel nárok na příspěvek a jeho případné vyplacení. Žalobce je tedy aktivně procesně legitimován k podání žaloby.

19. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

20. Žaloba je důvodná.

21. V nyní posuzované věci je sporné, zda zjištění žalovaného ohledně schopností matky žalobce zvládat základní životní potřeby měla oporu v podkladech pro posouzení stupně závislosti osoby, případně zda žalovaný své závěry dostatečně odůvodnil.

22. Podle § 7 odst. 1 zákona o sociálních službách se příspěvek na péči poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby.

23. Podle § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách „[o]soba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.“ 24. Při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby stanovené § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost.

25. Dle § 9 odst. 4 zákona o sociálních službách dále „[p]ři hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.“ 26. Dle § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách „[p]ro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.“ 27. Podle § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách „[p]ři posuzování stupně závislosti osoby vychází okresní správa sociálního zabezpečení ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, z výsledku sociálního šetření a Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 60 Ad 7/2021 zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře.“ Ze stejných kritérií při posuzování vychází i posudková komise.

28. Kritérii pro posouzení zdravotního stavu se zabýval i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 31. 7. 2015, čj. 8 Ads 138/2014-73, v němž konstatoval, že „[p]ro posouzení zdravotního stavu je třeba odborných medicínských znalostí, kterými disponují speciální posudkové komise. Bylo-li rozhodnutí správního orgánu prvního stupně vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení, pro účely odvolacího správního řízení posuzuje zdravotní stav osoby posudková komise zřízená žalovaným na základě § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. V řízeních o žalobách proti rozhodnutím založeným na zmíněných posudcích správní soudy podrobují posudky testu jednoznačnosti, úplnosti a přesvědčivosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, čj. 3 Ads 24/2013 – 34, ze dne 27. 6. 2014, čj. 4 Ads 68/2014 – 37, ze dne 26. 3. 2015, čj. 4 Ads 263/2014 – 60 nebo ze dne 15. 4. 2015, čj. 6 Ads 217/2014 – 23). Aby byl posudek jednoznačný, úplný a přesvědčivý, je třeba, aby se vypořádal se všemi relevantními podklady (viz § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách) a přezkoumatelnou úvahou z nich vyvodil závěry podstatné pro posouzení zdravotního stavu osoby (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, čj. 1 Ads 156/2014 – 28). V souladu s § 2a vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ‚vyhláška‘), posudková komise musí posoudit zvládnutí dané životní potřeby skrze dílčí aktivity vymezené pro jednotlivé potřeby v příloze č. 1 vyhlášky (rozsudek čj. 4 Ads 68/2014 – 37). Nezvládnutí byť jen jedné z vymezených aktivit znamená nezvládnutí dané životní potřeby (§ 2a vyhlášky). Opačný závěr musí posudková komise dostatečně a přesvědčivě zdůvodnit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, čj. 3 Ads 50/2013 – 32). Vyplývají-li z jednotlivých podkladů rozporné závěry, posudková komise musí tyto rozpory přesvědčivě vysvětlit (srov. např. rozsudek čj. 4 Ads 68/2014 – 37). Postaví-li posudková komise své hodnocení na rozporných základech, aniž by rozpory odstranila či vysvětlila, je povinností žalovaného žádat doplnění posudku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, čj. 6 Ads 17/2013 – 25)“ (důraz doplněn).

29. Předně krajský soud uvádí, že zdravotní stav matky žalobce byl posouzen pouze jedenkrát, přičemž posudková komise matku žalobce ke svému jednání nepřizvala a vycházela pouze ze zdravotnické dokumentace, dalších odborných zpráv a z výsledků sociálního šetření. Stejně tak sociální šetření s ohledem na epidemiologickou situaci ve vztahu k onemocnění Covid-19, proběhlo pouze telefonicky. Právě pro uvedené považuje krajský soud za důležité, aby posudková komise přezkoumatelným způsobem zdůvodnila své rozhodnutí, resp. vytyčení zvládaných a nezvládaných základních životních potřeb matkou žalobce.

30. Posudková komise se ve svém posudku ze dne 26. 1. 2021 vyjádřila k (ne)zvládnutí základních životních potřeb matkou žalobce následovně. „[p]osuzovaná ve věku 75 let limitována především pokročilou gonartrózou oboustranně s varózní deformitou při obezitě. Polyneuropatie senzitivní, s normální neurologickým nálezem bez motorických výpadků. Lehká močová inkontinence, I. st., předepisovány inkontinenční vložky. Psychické i smyslové funkce jsou zachovány. Obtížně pohyblivá, ven prakticky nevychází, i po místnosti se 2. fr. holemi. Překonání několika schodů s dopomocí. Orientace plná, Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 60 Ad 7/2021 charakter zdravotních obtíží nemá dopad na schopnost komunikace. Schopnost samostatně se pohybovat po bytě, zachovaná funkce horních končetin umožňuje připravit si jednoduchou stravu vsedě a přemístit alternativním způsobem, nají se sama. Je schopna samostatně se oblékat, obtíže se zapínáním, nazouváním pevné obuvi lze řešit volbou vhodného oděvu a pomůckami. Ač překážku vstupu do sprchového koutu lze řešit úpravou prostředí a pomůckami, posuzovaná potřebuje pomáhat i s umytím, tato základní životní potřeba je tedy považována za nezvládnutou. Při výkonu fyziologické potřeby asistenci nepotřebuje, je schopna nakládat s inkontinenčními vložkami. Léky si připravuje a užívá sama. Aktivity jsou zúženy na domácí prostředí – televize, rádio. Domácnost nezvládá – nenakoupí, neuvaří, neprovede úklid, nevypere, nezajistí topení. Pečující osobou je syn, se kterým bydlí ve společné domácnosti v přízemí dvougeneračního rodinného domu. Druhý syn bydlí v patře.“ 31. K jednotlivým základním životním potřebám pak posudková komise uvedla následující: „[p]osuzovaná osoba starší 18 let z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat 4 základní životní potřeby a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. Není schopna zvládat: - mobilita – pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v bytě a běžném terénu v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůze po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů - tělesná hygiena – provádět celkovou hygienu - osobní aktivity – vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí - péče o domácnost – obstarat si běžný nákup, uvařit si jednoduché teplé jídlo a nápoj, vykonávat běžné domácí práce, nakládat s prádlem, mýt nádobí, obsluhovat topení, udržovat pořádek.“ 32. Krajský soud považuje popsané závěry nedostatečné, a to z následujících důvodů.

33. Nelze přehlédnout, že posudková komise provedla zhodnocení zdravotního stavu matky žalobce a její schopnosti zvládat základní životní potřeby bez její osobní přítomnosti. Nadto z posudku posudkové lékařky není (ne)přítomnost matky žalobce zřejmá. Nejvyšší správní soud se již v minulosti otázkou účasti posuzovaného na jednání posudkové komise zabýval ve svém rozsudku ze dne 14. 9. 2011, čj. 4 Ads 82/2011-44. V právní větě k tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud shrnul, že „[p]římé osobní vyšetření posuzované osoby lékařem okresní správy sociálního zabezpečení a posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí by v řízení o příspěvku na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, mělo být pravidlem. Takové pravidlo však nemůže platit bezvýjimečně a vždy musí být náležitě zohledněny konkrétní okolnosti projednávaného případu.“ 34. Jakkoliv krajský soud rozumí důvodům, pro něž neproběhlo sociální šetření standardně prezenční formou, nýbrž pouze ve formě telefonického pohovoru, nelze odhlédnout od povinnosti posudkové komise vyrovnat se přesvědčivým a úplným způsobem se všemi rozhodnými skutečnostmi. Posudková komise si matku žalobce navzdory chybějícímu osobnímu pohovoru při sociálním šetření k jednání nepřizvala. Vycházela tak pouze ze zdravotnické dokumentace, dalších nálezů a z výsledků onoho sociálního šetření. Za této situace však měla klást o to větší důraz na kompletnost a přesvědčivost svého vlastního posudku. S ohledem na pozdější úmrtí matky žalobce (a Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 60 Ad 7/2021 tedy již objektivní nemožnosti jejího osobního vyšetření či doplnění sociálního šetření) se potřeba podrobného odůvodnění ukázala být o to naléhavější.

35. Výše uvedené zdůvodnění, na základě něhož posudková komise uzavřela, že se v případě matky žalobce jedná o nezvládnutí pouze 4 základních životních potřeb, považuje krajský soud za nedostatečné. Z odůvodnění totiž není zřejmé, proč považovala posudková komise za zvládnutou základní životní potřebu stravování, pro jejíž zvládnutí je dle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, nutné zvládnout též „přemístit nápoj a stravu na místo konzumace“ (pro zvládnutí určité základní životní potřeby je zapotřebí, aby posuzovaná osoba zvládala všechny dílčí činnosti uvedené v citované vyhlášce). Z podkladů obsažených ve správním spisu a ostatně i ze samotného posudku posudkové komise však vyplývá, že matka žalobce se i v interiéru pohybovala o dvou francouzských holích. Z povahy věci tak při pohybu byly obě ruce žalobcovy matky zaměstnány jejich držením. Krajskému soudu proto není z obsahu posudku zřejmé, jakým způsobem při takovémto způsobu pohybu mohla matka žalobce uvedenou činnost samostatně a při zachování přijatelného standardu vykonávat, resp. co mělo být oním „alternativním způsobem“, který mohla k výkonu této činnosti využít.

36. Jelikož jsou výše uvedené závěry posudkové komise vztahující se k základní životní potřebě stravování nepřezkoumatelné, nemohl z uvedených závěrů vyjít ani žalovaný; taktéž jeho rozhodnutí je proto v dané otázce stiženo vadou nepřezkoumatelnosti.

V. Závěr a náklady řízení

37. S ohledem na konstatovanou vadu napadeného rozhodnutí krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

38. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. V případě úspěšného žalobce pak ze soudního spisu neplyne, že by mu nějaké uznatelné náklady řízení vznikly; z toho důvodu mu krajský soud jejich náhradu nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 8 60 Ad 7/2021 směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Českých Budějovicích 15. října 2021 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.