60 Ad 9/2024

Rubrum

č. j. 60 Ad 9/2024- 77 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: P. V. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 5. 2024, čj. X takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 28. 5. 2024, čj. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 13. 2. 2024, čj. X, dle § 56 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ode dne 14. 3. 2024 snížila výši žalobcova invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 2 60 Ad 9/2024 invaliditu prvního stupně ve výši 11 825 Kč. Vycházela přitom z posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) Tábor ze dne 15. 5. 2023, dle něhož žalobce není invalidní dle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění pro invaliditu třetího stupně. Dle uvedeného posudku byl žalobce dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění uznán od 15. 5. 2023 invalidním pro invaliditu prvního stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 40 %.

2. Žalovaná napadeným rozhodnutím žalobcovy námitky zamítla. Vycházela přitom z posudku o invaliditě ze dne 2. 5. 2024, dle něhož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla žalobcova pracovní schopnost o 45 %, což odpovídá prvnímu stupni invalidity.

II. Shrnutí žaloby

3. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nesprávné, neodborné a nezákonné s ohledem na neúplnost, neaktuálnost a neobjektivní posouzení žalobcova zdravotního stavu a míry poklesu jeho pracovní schopnosti. Pochybení žalobce shledává u posudkového hodnocení i žalované pro neschopnost komplexního zhodnocení žalobcova zdravotního stavu, neboť je založeno toliko na částech odborných nálezů, bez zhodnocení dopadu žalobcova zdravotního stavu nejen na výkon zaměstnání, ale i kvalitu života a výkon základních životních činností.

4. Posudkové hodnocení je v rozporu s lékařskými nálezy odborných lékařů a nezohledňuje žalobcova omezení. Posudkový lékař nezkoumal podrobněji žalobcův zdravotní stav, ani jej nepřizval na jednání. Žalobce nesouhlasí se zařazením míry svého zdravotního postižení a hlavní stanovenou diagnózou. Následně rekapituluje zdravotní postižení související s operací, kterou podstoupil dne 24. 6. 2021 s tím, že v současnosti trpí bolestí ruky, nesevře ji v pěst, má minimální hybnost prstů (po 80 podstoupených rehabilitacích) a je odkázán na každodenní pomoc dcery. Avizuje plánované vyšetření ve Fakultní nemocnici Motol a následné dodání lékařských zpráv z tohoto vyšetření.

5. Žalobce doložil k žalobě i po jejím podání četné lékařské zprávy, tyto soud následně postoupil posudkové komisi.

6. Žalobce požaduje opětovné posouzení svého zdravotního stavu a namítá plošnou podjatost posudkových lékařů.

III. Shrnutí vyjádření žalované

7. Žalovaná nejprve shrnula dosavadní průběh řízení s tím, napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 2. 5. 2024, vypracovaného pro účely řízení o námitkách, který splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, kdy tento lékař jednoznačně vymezil rozhodující příčinu žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Za takto zjištěného skutkového stavu žalovaná i nadále trvá na svém rozhodnutí. S ohledem na žalobní námitky pak navrhuje důkaz posudkem posudkové komise.

IV. Průběh jednání

8. Při jednání konaném dne 27. 1. 2025 žalobce setrval na svém procesním stanovisku i shora uvedené argumentaci. Žalovaná se z účasti na jednání omluvila s tím, že souhlasila, aby soud věc projednal v její nepřítomnosti. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 3 60 Ad 9/2024 9. Krajský soud při jednání provedl důkaz posudkem posudkové komise v Českých Budějovicích spolu s protokolem o jednání ze dne 9. 12. 2024 (založeno na čl. 66-71 soudního spisu), z něhož se podává, že žalobce byl jednání přítomen. Komise zasedala v řádném složení za přítomnosti specialisty z oboru ortopedie (MUDr. B.). Posudková komise vycházela z odborné dokumentace z předešlých jednání doplněné o četné lékařské zprávy doložené k žalobě. Posudková komise si rovněž vyžádala kompletní žalobcovu zdravotní dokumentaci od praktického lékaře. Žalobce byl při jednání komise vyšetřen přítomným lékařem, specialistou z oboru ortopedie.

10. Posudková komise dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je u žalobce těžká porucha funkce levé horní končetiny (nedominantní). Tato je následkem léčby pro chondrosarkom levého humeru vycházející z exostózy. Nádor se projevil v roce 2021 jako rostoucí útvar levého ramene, 24. 6. 2021 byl operativně odstraněn s tím, že proximální humerus byl nahrazen reverzním TEP. Téhož roku byla žalobci provedena repozice v celkové anestezii pro luxaci TEP, efekt nebyl uspokojivý, trvalo subluxační postavení, proto v listopadu 2021 byla provedena reimplantace TEP s prodloužením implantátu. Adjuvantní onkologická léčba ve smyslu radioterapie, chemoterapie či léčby biologické indikována nebyla. Po opakované rehabilitaci je levá horní končetina téměř nefunkční, hybnost v rameni je těžce omezena, částečně omezena je i hybnost lokte, rovněž nedotáhne pěst. S ohledem na míru omezení funkce shledala posudková komise za indikované hodnocení použití posudkového kritéria určeného pro nádorová zhoubná onemocnění (těžké postižení), u žalobce je dysfunkce levé horní končetiny na úrovni funkční ztráty. Uvedené odpovídá postižení uvedenému v kapitole II oddíl A položka 1d přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, s taxačním rozmezím 50-65 %.

11. Posudková komise zvolila s ohledem na žalobcovu pracovní kvalifikaci (absolvent středního odborného učiliště, pracoval vždy jako řidič) horní hranici, tedy 65 %. Zjištěný dlouhodobě nepříznivý stav odpovídá druhému stupni invalidity. Zdravotní postižení současně není takového stupně, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Posudková komise odůvodnila nevyužití korekčních faktorů ve smyslu § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity tím, že žalobcův kvalifikační potenciál byl zohledněn volbou horní hranice vymezené taxace. Žalobce je schopen práce bez nutnosti zapojovat svou nedominantní končetinu (vrátný, prodejce drobného zboží apod.). Žalobce rovněž nemá žádné jiné komorbidity s vlivem na jeho pracovní potenciál, nebyl tedy důvod k použití § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity.

12. K uplatněné žalobní námitce (nefunkčnost levé horní končetiny) posudková komise uvedla, že tuto plně zohlednila svým posouzením. Ozřejmila rovněž, z jakého důvodu nevyužila odlišné hodnocení žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Uvedla, že předchozí posudkové závěry ve smyslu uznání prvního stupně invalidity nelze potvrdit, ovšem dochází ke snížení stupně invalidity (ze třetího na druhý stupeň), neboť žalobce je stran nádorového onemocnění v dostatečně dlouhé remisi, přičemž míra residuálního funkčního postižení neodpovídá invalidizaci ve třetím stupni.

V. Právní hodnocení krajského soudu

13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 4 60 Ad 9/2024 14. Žaloba je důvodná.

15. Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla „a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“ 16. Krajský soud předně uvádí, že rozhodnutí o přiznání či změně výše invalidního důchodu je závislé na odborném lékařském posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak krajský soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, uváděnými zdravotními potížemi a obsahuje-li náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a samostatné hodnocení medicínských otázek mu ani nepřísluší.

17. Žalobce uplatněnými žalobními body v podstatě zpochybňuje provedená posudková hodnocení. Pro posouzení věci je tedy klíčová námitka nesprávně zjištěného skutkového stavu věci. Tato námitka je důvodná.

18. Je třeba poznamenat, že žalovaná své rozhodnutí řádně zdůvodnila, přičemž sama nemá odborné medicínské znalosti a nemůže tak medicínské otázky podobně jako krajský soud samostatně hodnotit. Nelze jí proto vytýkat, že vycházela z posudkových závěrů, které měla v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí k dispozici. V průběhu řízení před krajským soudem však vyšlo najevo, že tyto závěry jsou nesprávné.

19. Krajský soud předně vyšel ze shora uvedeného posudku posudkové komise v Českých Budějovicích, jejíž závěry jsou popsány výše. Posudková komise přezkoumala žalobcův zdravotní stav, žalobce byl vyšetřen přítomným lékařem specialistou. Posudková komise následně stanovila úplnou klinickou diagnózu, a to na základě ucelené podkladové dokumentace (včetně dokumentace z doby po vydání napadeného rozhodnutí), označila rozhodující zdravotní postižení způsobující u žalobce dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je těžká porucha funkce levé horní končetiny (nedominantní), což odpovídá postižení uvedenému v kapitole II oddíl A položka 1d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Posudková komise stanovila pokles pracovní schopnosti u žalobce na 65 %.

20. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky o posuzování invalidity a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími žalobcovými zdravotními postiženími a možností aplikovat korekční faktory, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí-li závěr, dle něhož je žalobcův zdravotní stav dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 65 % pokles jeho pracovní schopnosti.

21. Krajský soud má proto za prokázané, že míra poklesu pracovní schopnosti u žalobce v důsledku jeho zdravotního postižení činí 65 %. Za této situace měl být žalobce uznán invalidním ve druhém stupni invalidity. Žalovaná proto napadeným rozhodnutím rozhodla Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 5 60 Ad 9/2024 v rozporu s § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, neboť vycházela z posudkového hodnocení, dle něhož je žalobce invalidní v prvním stupni, to však bylo vyvráceno posudkem posudkové komise.

22. Soud k žalobcově námitce doplňuje, že žalovaná nepochybila, nebyl-li žalobce přizván k přezkoumání svého zdravotního stavu posudkovým lékařem, neboť takovou povinnost zákon nestanovuje. Při jednání posudkové komise již žalobce přítomen byl.

23. Namítané plošné podjatosti posudkových lékařů rovněž přisvědčit nelze, neboť v případě posouzení zdravotního stavu je instanční nadřazenost i nezávislost posudkových lékařů zachována. Posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti upravuje § 8 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, dle něhož zdravotní stav a pracovní schopnost fyzických osob mj. pro účely sociálního zabezpečení a pro účely poskytnutí dávek posuzuje Institut posuzování zdravotního stavu (tedy též invaliditu a změnu stupně invalidity). Dle odst. 7 tohoto ustanovení je z posuzování vyloučen lékař, který tutéž věc posuzoval nebo pro takové posouzení vypracoval podklad pro účely rozhodnutí správního orgánu v prvním stupni řízení. Posuzování zdravotního stavu je přitom vedeno odděleně od posuzování zdravotního stavu pro rozhodování orgánu sociálního zabezpečení v prvním stupni řízení a nemohou se na něm podílet osoby, které se účastnily řízení o vydání rozhodnutí v prvním stupni řízení (před účinností nynější právní úpravy bylo uvedené zachováno tím, že zdravotní stav v prvním stupni posuzoval lékař OSSZ a ve druhém stupni lékař ČSSZ). Co se týče posudkových komisí, ty jsou zřizovány přímo Ministerstvem práce a sociálních věcí, což opět svědčí o tom, že je nezávislost jednotlivých posudkových lékařů zajištěna. Obdobně bylo postupované v nynější věci. Žalobce současně neuvedl žádné konkrétní indicie o možné podjatosti kteréhokoli z posudkových lékařů.

24. Obdobnými námitkami se ostatně správní soudy již v minulosti zabývaly. Lze poukázat například na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2018, čj. 10 Ads 121/2017- 44, dle něhož „činnost posudkových komisí a posudkových lékařů upravuje zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Výhrady stěžovatele, který považuje posudkové lékaře za podjaté proto, že působí u správního orgánu, který o dávce rozhoduje, jsou tedy namířeny přímo proti znění zákona, který tuto situaci předpokládá. Soulad citované právní úpravy s ústavním pořádkem potvrdil opakovaně Ústavní soud (viz například nález ze dne 1. 11. 1995, sp. zn. II ÚS 92/95, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR svazek 4 pod č. 72). Námitka systémové podjatosti posudkových lékařů proto není důvodná.“ VI. Závěr a náklady řízení 25. S ohledem na konstatovanou vadu napadeného rozhodnutí krajský soud rozhodnutí žalované zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc jí vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaná je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s.); důkazy provedené v řízení před soudem přitom žalovaná zahrne mezi podklady pro nové rozhodnutí (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).

26. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě pak ze soudního spisu Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 6 60 Ad 9/2024 neplyne, že by mu nějaké uznatelné náklady řízení vznikly; z toho důvodu mu krajský soud jejich náhradu nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 27. ledna 2025 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z.