60 Az 1/2022

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: M.N., narozený státní příslušnost pobytem zastoupený advokátem JUDr. Petrem Novotným se sídlem Archangelská 1568/1, 100 00 Praha 10 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 2. 2022, čj. OAM-46/ZA-ZA11- K01-2022, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce podal dne 22. 9. 2021 svou první žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Odůvodnil ji tím, že je příslušníkem romského etnika, přičemž Romové mají v Moldavsku potíže s místními, které policie neřeší (za pomoc vyžaduje peníze). Také je tam špatná situace na trhu práce, tím spíše pro Roma. Jako důvod žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl možnou perzekuci z důvodu jeho romské národnosti (stálé konflikty s romskou komunitou, které nedávají práci; pracovat lze pouze na polích během sezóny). Žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 11. 2021, čj. OAM-804/ZA-ZA11-K01-2021, žalobcovu žádost o mezinárodní ochranu zamítl jako zjevně nedůvodnou dle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění od 18. 12. 2015 (dále jen „zákon o azylu“), neboť žalobce pochází ze země, kterou Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu. Žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl zdejší soud rozsudkem ze dne 5. 1. 2022, čj. 60 Az 2/2021-23.

2. Dne 14. 1. 2022 podal žalobce opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany.

3. Při poskytnutí informací dne 20. 1. 2022 žalobce uvedl, že se narodil v obci Danu v Moldavsku. Je státním příslušníkem Moldavska a romské národnosti. Je schopen se dorozumět rusky, ukrajinsky a moldavsky. Dále uvedl, že je pravoslavný křesťan a nemá žádné politické přesvědčení, ani nikdy nebyl členem žádné politické strany. Je ženatý. Jeho manželka je v České republice a taktéž podala (opakovanou) žádost o mezinárodní ochranu. Mají tři děti a všechny tři žijí v Moldavsku. K důvodům své žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl, že ty jsou stále stejné, jako v případě první žádosti. Nic nového nemá. Jak uvedl, je romské národnosti a kvůli tomu měl v Moldavsku potíže. Proto se tam nechce vracet. Doplnil pouze, že je zima a nyní se nemá kam vrátit, neboť dům prodal (potřebovali peníze). Jejich děti nyní žijí v domě svého dědečka (žalobcova otce). Ale tam žije hodně lidí a žalobce s manželkou se tam vrátit nemohou. Proto chce získat mezinárodní ochranu, aby zde mohl být delší dobu. Domů (do Moldavska) se možná později vrátí, ale nyní je spokojený zde. Neměl k tomu co dodat.

4. Součástí správního spisu jsou zprávy o zemi původu. Konkrétně se jedná o dokument nazvaný Bezpečnostní a politická situace v zemi, stav: leden 2022, ze dne 31. 1. 2022 a dále dokument žalovaného Hodnocení Moldavska jako bezpečné země původu, stav: červenec 2021, ze dne 28. 7. 2021.

5. Dne 2. 2. 2022 se žalobce vyjádřil k podkladům pro vydání rozhodnutí. Uvedl, že v Moldavsku panuje katastrofální ekonomická situace, množí se případy vražd a pro civilní obyvatelstvo tam není bezpečno. I s ohledem na poslední politický vývoj se domnívá, že se jedná o nedemokratickou zemi. Další obsah vyjádření byl takřka totožný s argumentací užitou v žalobě (viz níže).

6. Žalovaný napadeným rozhodnutím ze dne 11. 2. 2022 rozhodl tak, že žalobcova žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a písm. e) zákona o azylu a řízení zastavil podle § 25 písm. i) zákona o azylu. Popsal důvody žalobcovy předešlé žádosti a uvedl, že žalobce při podání své druhé žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvádí důvody naprosto totožné. Opětovně uvádí, že se romské národnosti a má kvůli tomu doma potíže. Dále znovu uvádí, že by ve vlasti čelil ekonomickým potížím (tj. že nic nemá) a chtěl by zde zůstat. Žalovaný poukázal na to, že žalobce sám uvedl, že nové skutečnosti nemá. Na uvedeném nezměnilo nic ani žalobcovo vyjádření ze dne 2. 2. 2022, ani v něm totiž neuvedl žádné nové skutečnosti. Žalovaný zdůraznil smysl opakovaných žádostí, kterým je postihnout případy, při nichž se objeví skutečně nové okolnosti, které nebylo možné vzít v potaz v předešlém řízení a zároveň mohou změnit (hmotněprávní) postavení žadatele (k tomu žalovaný poukázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009, čj. 9 Azs 5/2009-65, a ze dne 22. 1. 2018, čj. 3 Azs 323/201-27). Vyhodnotil, že to není žalobcův případ. Považuje za zjevné, že žalobce k podání opakované žádosti přistoupil především proto, že se snažil vyhnout povinnosti bezodkladně opustit Českou republiku a prostřednictvím mezinárodní ochrany legalizovat svůj pobyt na území České republiky. Zdůraznil, že žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti, které by se týkaly změny situace v Moldavsku, důvodů odchodu z vlasti či žalobcem prezentovaných potíží. Uzavřel, že dle shromážděných podkladů od doby posuzování předešlé žádosti v Moldavsku nedošlo k žádným změnám, které by mohly představovat novou skutečnost dle § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Moldavsko (s výjimkou Podněstří) nadále zůstává bezpečnou zemí původu ve smyslu § 2 písm. k) zákona o azylu.

II. Shrnutí žaloby

7. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 21. 3. 2022 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

8. Žalobce nejprve shrnul důvody své (opakované) žádosti o udělení mezinárodní ochrany, které uvedl již v průběhu správního řízení. Doplnil, že se obává návratu do Moldavska, neboť tam panuje katastrofální ekonomická situace, přibývá případů vražd a není tam bezpečno ani pro civilní obyvatelstvo. Moldavsko považuje za nedemokratickou zemi. Nadto aktuálně bezprostředně ohroženou v důsledku přímé vojenské invaze Ruské federace na Ukrajinu. V důsledku uvedeného je přesvědčen, že v případě návratu do vlasti bude reálně ohrožen na svém životě.

9. Postup žalovaného považuje za nesprávný. Žalovaný měl s ohledem na žalobcem uváděné informace vést meritorní řízení a řádně posoudit všechny důvody v kontextu zcela nových zásadních okolností, které nebyly předmětem zkoumání v předchozím řízení. Ty totiž dohromady zakládají důvody k udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, případně doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu.

10. S ohledem na uvedené žalovaný svým postupem porušil § 3 a § 50 odst. 2 správního řádu.

11. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

12. Současně navrhl, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odmítl žalobcovu argumentaci. Neplyne z ní, že by žalovaný v průběhu řízení porušil jakákoliv ustanovení správního řádu, zákona o azylu, stejně jako zásady správního řádu či mezinárodní závazky, kterými je Česká republika vázána.

14. Žalobce v nyní projednávané věci uvedl zcela shodné důvody ke své žádosti jako v předešlém řízení; proto žalovaný svůj postup považuje za zcela správný. Dále poukázal na to, že České republika považuje Moldavsko (s výjimkou Podněstří) za bezpečnou zemi původu. Neuspokojivá ekonomická situace a bezpečnostní situace v oblasti kriminality v zemi původu nejsou důvody pro přiznání jakékoliv formy mezinárodní ochrany. Ke znepokojení žalobce z důvodu konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou pak uvedl, že v dané době na území Moldavska žádné válečné operace neprobíhají.

15. Žalovaný opětovně poukázal zejména na výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 9 Azs 5/2009-65. V něm stanovené podmínky (posuzování opakovaných žádostí) je potřeba důsledně dodržovat, aby nedocházelo ke zneužívání institutu opakovaných žádostí. V kontextu této judikatury je žalovaný přesvědčen, že opakovanou žádost vyhodnotil v souladu se zákonem a nebyl důvod vést se žalobcem meritorní řízení.

16. Závěrem navrhl, aby soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

18. Žaloba není důvodná.

19. Dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, „podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1“.

20. Dle § 11a odst. 1 zákona o azylu „[p]odal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.“ 21. Soud předesílá, že napadené rozhodnutí je srozumitelné a z jeho odůvodnění zřetelně vyplývá, z jakých okolností žalovaný vycházel. Jedná se proto o rozhodnutí přezkoumatelné.

22. Z § 11a odst. 1 zákona o azylu zjevně plyne, že opakovaná žádost o mezinárodní ochranu je přípustná pouze tehdy, jestliže v ní jsou uplatněny nové skutečnosti, které žadatel nemohl bez své viny uplatnit v řízení o první žádosti, a které současně svědčí tomu, že by žadatel mohl být vystaven pronásledování (§ 12 zákona o azylu) nebo že mu hrozí vážná újma (§ 14a téhož zákona). Tak tomu ale v případě žalobce není, neboť totožnými tvrzeními stran jeho příslušnosti k národnostní menšině a neuspokojivé situace v Moldavsku se již žalovaný jednou zabýval. A již dříve zamítl jeho žádost, neboť žalobce pochází z bezpečné země původu a neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých by prokázal, že mu v Moldavsku hrozí jakékoliv nebezpečí relevantní z hlediska mezinárodní ochrany. Žalobce proti tomuto rozhodnutí brojil žalobou, přičemž zdejší soud závěry žalovaného potvrdil.

23. Problematikou opakovaných žádostí se Nejvyšší správní soud zabýval vícekrát. Za hlavní smysl a účel možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany označil postihnutí případů, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele a které nemohl žadatel nikoliv vlastní vinou uplatnit během předchozího pravomocně ukončeného řízení. Uvedl také, že při opakovaném podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je nutno na splnění těchto podmínek důsledně dbát (srov. shora citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 9 Azs 5/2009-65, na nějž správně poukázal žalovaný). K povaze nových skutečností uvedl, že se zpravidla může jednat o takové skutečnosti, které nastaly nově v důsledku plynutí času; jde např. o změnu obecné situace v zemi původu nebo změnu poměrů ve vztahu k osobě žadatele. Takový aspekt ovšem nyní projednávaná věc nevykazuje. Žalobce podal opakovanou žádost z totožných důvodů jako poprvé, tj. z důvodu své příslušnosti k národnostní menšině, neuspokojivé situace v Moldavsku a nedostatku zázemí. Sám ostatně výslovně uvedl, že nemá nic nového, co by při poskytnutí informací k žádosti dodal (odstavec 3 tohoto rozsudku).

24. Dle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, čj. 3 Azs 6/2011-96, č. 2642/2012 Sb. NSS, je správní orgán povinen v odůvodnění rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost dle § 25 písm. i) zákona o azylu uvést úvahy o několika otázkách. Zaprvé je třeba odůvodnit závěr, že žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany. Jak je uvedeno výše, žalobce podal žádost z totožných důvodů jako dříve. To žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí jasně uvedl, přičemž žalobce v žalobě tento dílčí závěr nijak relevantně nezpochybňuje. Ačkoliv v žalobě konstatoval, že žalovaný se měl meritorně zabývat zcela novými informacemi, tyto informace nikterak nespecifikoval, ani nevyplývají z obsahu správního spisu. Krajskému soudu s ohledem na toto naprosto nespecifické tvrzení také není známo, o jaké informace by se mělo jednat. Zadruhé je žalovaný povinen zabývat se v odůvodnění rozhodnutí o opakované žádosti tím, zda – ačkoliv žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti – nenastaly takové změny poměrů v zemi původu, které by vzhledem k jejich charakteru opodstatnily nové posouzení žádosti. Rovněž touto otázkou se žalovaný zabýval a uvedl, že v Moldavsku k takovým změnám nedošlo. Za tímto účelem si také obstaral podklady, jež jsou součástí správního spisu - viz shora odstavec 4.

25. Žalobce až v soudním řízení poukázal na to, že Moldavsko je dle jeho názoru bezprostředně ohroženo válečným konfliktem na Ukrajině. Soudu však není zřejmé, o jaké ohrožení by se mělo jednat, ostatně žalobce jej opět nikterak nespecifikuje. Z veřejně dostupných zdrojů je však zřejmé, že válečný konflikt se aktuálně koncentruje na území Ukrajiny (zejména na její východní část) a na území Moldavska tedy žádný takový konflikt neprobíhá. Zároveň nic nenasvědčuje tomu, že by zde v budoucnu (minimálně v dohledné době) probíhat měl.

26. Pakliže žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti a žalovaný ani na základě aktuálních informací o zemi původu nezjistil žádné relevantní změny situace v této zemi, postupoval žalovaný zcela správně, shledal-li opakovanou žádost nepřípustnou. Nevyšly totiž najevo žádné nové skutečnosti, které by mohly změnit hmotněprávní postavení žalobce, a není tedy důvod se danou věcí opakovaně zabývat a opětovně posuzovat naplnění jednotlivých důvodů podle § 12 až § 14b zákona o azylu (viz § 10a odst. 2 zákona o azylu).

27. Krajský soud si je vědom, že žalobce spolu se žalobou podal žádost o přiznání odkladného účinku žalobě. S ohledem na skutečnost, že krajský soud ve věci přistoupil k bezodkladnému vydání rozhodnutí ve věci samé, nebylo již zapotřebí se touto žádostí zabývat.

V. Závěr a náklady řízení

28. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokud kasační stížnost proti tomuto rozsudku nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji odmítne pro nepřijatelnost (§ 104a s. ř. s.). Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 21. dubna 2022 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. , v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje J.M.