61 A 10/2025

Rubrum

č. j. 61 A 10/2025- 48 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobce: info 106, z.s., IČO 23179023 sídlem Kurzova 2222/16, 155 00 Praha 5 proti žalovanému: městys Frymburk sídlem Frymburk 78, 382 79 Frymburk o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve věci neposkytnutí informace podle žalobcovy žádosti ze dne 21. 4. 2025, čj. S-95 2025, v řízení vedeném u žalovaného pod sp. zn. UMF-2601/2025, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen rozhodnout o žádosti žalobce o poskytnutí informací ze dne 21. 4. 2025, , čj. S-95 2025, o níž žalovaný vedl řízení pod sp. zn. UMF 2601/2025, ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 000 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 2 61 A 10/2025

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce podal dne 21. 4. 2025 k žalovanému žádost o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Požadoval informace ve vztahu ke stavbě komunikace na pozemku p. č. 2177 v k. ú. Frymburk, a to konkrétně: „1) kdo je majitelem stavby komunikace na uvedeném pozemku ke dni 22. duben 2025 2) pokud není majitelem městys Frymburk, jméno osoby (případně firmy) jenž je majitelem stavby 3) pokud není majitelem městys Frymburk, elektronickou kopii dokumentu, jímž městys udělil právo stavby.“ 2. Žalovaný na žádost reagoval odpovědí ze dne 23. 4. 2025, ve které žalobci poskytl odkazy na dříve zveřejněné informace (bez upřesnění, kde by se požadovaná informace měla konkrétně nacházet). K tomu uvedl, že „[b]ohužel povinný subjekt více nemá “.

3. S vyřízením žádosti žalobce nesouhlasil, proto dne 23. 4. 2025 podal stížnost na postup žalovaného dle § 16a zákona o svobodném přístupu k informacím (datovanou dnem 25. 2. 2025).

4. Krajský úřad Jihočeského kraje rozhodnutím ze dne 6. 5. 2025, sp. zn. OPZU 52311/2025/kahr1 SO, čj. KUJCK 54064/2025, v souladu s § 16a odst. 6 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím přikázal, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí žádost o poskytnutí informací vyřídil.

II. Shrnutí žaloby

5. Žalobce dne 24. 6. 2025 podal ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu.

6. Namítl, že žalovaný do dne podání žaloby neposkytl požadovanou informaci ani poskytnutí informace neodmítl. Zůstává tak navzdory jednoznačné povinnosti plynoucí ze zákona nečinný při vyřizování žádosti o informace. Ani krajský úřad pak žalobci ochranu proti této nečinnosti neposkytl.

7. Na základě shora uvedeného se žalobce domáhá, aby krajský soud uložil žalovanému povinnost žádost žalobce o poskytnutí informací řádně vyřídit, a to ve lhůtě soudem určené, a aby žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

8. Úvodem krajský soud poznamenává, že dne 8. 7. 2025 doručil do datové schránky žalovaného výzvu k vyjádření k žalobě adresovanou Úřadu městyse Frymburk, neboť žalobce tento úřad na straně žalovaného v podané žalobě původně označoval. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 18. 7. 2025 upozornil, že předmětem žádosti o poskytnutí informace je budování komunikace na pozemku p. č. 2177 v k. ú. Frymburk, což náleží do samostatné působnosti obce, tedy městyse Frymburk. Není ani povinným subjektem, který byl žádostí žalobce ze dne 21. 4. 2025 požádán o poskytnutí informace, proto není ve věci pasivně legitimován. Usnesením ze dne 30. 7. 2025, čj. 61 A 10/2025-32, krajský soud žalobce vyzval, aby opravil označení žalovaného (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 12. 2014, čj. Nad 224/2014-53, č. 3196/2015 Sb. NSS). Žalobce podáním ze dne 9. 8. 2025 Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 3 61 A 10/2025 označení žalovaného ve smyslu shora uvedeného opravil, resp. jako žalovaného označil městys Frymburk. V návaznosti na uvedené se pak žalovaný k výzvě soudu dne 27. 8. 2025 vyjádřil tak, že se odkazuje na vyjádření k žalobě ze dne 18. 7. 2025.

9. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že on i Úřad městyse Frymburk jsou neustále, již od roku 2022, záměrně chaoticky obtěžováni zasíláním enormního množství různých dotazů dle zákona o svobodném přístupu k informacím ze strany tří prolínajících se subjektů, a to T. V. a dvou spolků, jejichž je T. V. statutárním orgánem – Spolku Frymburk a žalobce. Počínání T. V., ať již jako fyzické osoby, či statutárního zástupce jím vedených spolků, považuje za opakované zneužívání zákona o svobodném přístupu k informacím.

10. Žádost žalobce o poskytnutí informací žalovaný vyhodnotil podle obsahu a dospěl k závěru, že se jedná o obsahově identickou žádost, na základě které již informace poskytl (byť Spolku Frymburk), a v rozsahu informací, které má žalovaný k dispozici, je současně dle zákona o svobodném přístupu k informacím zveřejnil. Žalobci proto žalovaný poskytl informace odkazem na již zveřejněné informace.

11. Žalovaný popsal, že předmětná stavba komunikace byla povolena společným rozhodnutím Městského úřadu Český Krumlov ze dne 26. 7. 2023. Stavba komunikace je realizována nikoli na náklady žalovaného na základě smlouvy o spolupráci ze dne 15. 11. 2023 smluvním partnerem – fyzickou osobou, která je spoluvlastníkem pozemku parc. č. 2172 v k. ú. Frymburk. Smlouva o spolupráci byla projednána na veřejném zasedání zastupitelstva žalovaného konaném dne 9. 11. 2023 a její uzavření bylo schváleno usnesením č. 109/2023. Společné rozhodnutí Městského úřadu Český Krumlov, informaci o projednání smlouvy o spolupráci a její obsah i neanonymizované znění zápisu z jednání zastupitelstva žalovaného včetně neanonymizovaného usnesení č. 109/2023 má žalobce, resp. jeho statutární orgán, dle žalovaného k dispozici, neboť tyto informace již byly předmětem předchozích žádostí o poskytnutí informací.

12. Žalovaný proto ve své odpovědi ze dne 23. 4. 2025 žalobci poskytl odkazy na již zveřejněné informace, ze kterých jsou konkrétně dostupné informace o nákladech na výstavbu komunikace, o budované komunikaci na pozemku p. č. 2177 v k. ú. Frymburk, o probíhající stavbě komunikace, o listinách týkajících se výstavby komunikace, tedy společné povolení stavby komunikace s doložkou nabytí právní a kopie smlouvy o spolupráci ze dne 15. 11. 2023, dále informace o souvislostech se stavbou komunikace, o probíhající stavbě komunikace a nákladech na výstavbu komunikace, jakož i kopie žádosti o vydání společného povolení na stavbu komunikace, žádost o vydání společného povolení na stavbu komunikace, zaměření stavby komunikace, kopie projektové dokumentace stavby komunikace či informace o odnětí pozemku na stavbu komunikace ze zemědělského půdního fondu.

13. Pokud jde o stížnost žalobce, její obsah žalovaný přezkoumal a neshledal důvody ji vyřídit formou autoremedury, neboť považuje tvrzení ve stížnosti za nepravdivá a spekulativního charakteru. Proto stížnost neprodleně dne 25. 4. 2025 předložil krajskému úřadu. O stížnosti rozhodl krajský úřad s tím, že žalovanému přikázal žádost vyřídil, přičemž žalovaný je toho názoru, že žádost žalobce vyřídil poskytnutím požadované informace. V této souvislosti konstatoval, že krajský úřad v současné době přistupuje k obrovskému množství listin produkovaných právě shora uvedenými třemi subjekty, zejména k vyřizování jimi podaných Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 4 61 A 10/2025 stížností, pouze formálně, s cílem vydávat rozhodnutí typu „žádost žadatele vyřiďte ve lhůtě 15-ti dnů“. Je si přitom vědom, že krajský úřad je přehlcen uvedenými listinami a stížnostmi a je pro něj náročné obsahově zpracovat rozhodnutí, kterým by stížnost zamítl.

14. Závěrem žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

15. Krajský soud přezkoumal důvodnost žaloby v mezích uplatněných žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 81 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

16. Žaloba je důvodná.

17. Dle § 79 odst. 1 s. ř. s. platí, že „[t]en, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.“ 18. Krajský soud před meritorním posouzením věci zkoumal, zda žalobce bezvýsledně vyčerpal příslušné procesní prostředky na ochranu proti nečinnosti správního orgánu a zda je tedy žaloba přípustná. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak je. Žalobce podal dne 23. 4. 2025 proti postupu žalovaného stížnost dle § 16a zákona o svobodném přístupu k informacím. V návaznosti na ni krajský úřad rozhodnutím ze dne 6. 5. 2025 dle § 16a odst. 6 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím žalovanému přikázal, aby žádost žalobce ve stanovené lhůtě vyřídil. Správní spis pak neobsahuje žádný záznam o tom, že by tak žalovaný učinil. K výzvě krajského soudu učiněné za účelem zjištění aktuálního skutkového stavu pak žalovaný dne 16. 9. 2025 sdělil, že po obdržení zmíněného rozhodnutí krajského úřadu již ničeho nečinil, neboť shledal, že uloženou povinnost již řádně splnil tím, že žádost vyřídil poskytnutím odkazu na zveřejněnou informaci. Lze proto uzavřít, že žalobce vyčerpal zákonem předpokládaný prostředek ochrany proti nečinnosti žalovaného, kterým je v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím stížnost dle § 16a tohoto zákona (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2018, čj. 5 As 18/2017-40, č. 3847/2019 sb. NSS, bod 46). Podání stížnosti přitom zcela zjevně nebylo coby prostředek ochrany proti nečinnosti účinné.

19. Krajský soud se dále zabýval tím, zda o žalobcově žádosti o poskytnutí informací bylo rozhodnuto zákonem předvídaným způsobem. Dle § 14 odst. 5 písm. d) zákona o svobodném přístupu k informacím povinný subjekt podanou žádost posoudí a nerozhodne- li podle § 15, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění. Ustanovení § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím pak stanoví, že pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti, s výjimkou případů, kdy se žádost odloží [blíže viz § 14 odst. 5 písm. a) in fine zákona o svobodném přístupu k informacím, § 14 odst. 5 písm. c) či § 17 odst. 5 téhož zákona].

20. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu se ve shora odkazovaném rozsudku čj. 5 As 18/2017-40, podrobně zabýval povahou potvrzení postupu povinného subjektu při Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 5 61 A 10/2025 vyřizování stížnosti dle § 16a odst. 6 písm. a) ve spojení se stížností dle § 16a odst. 1 písm. b) a c) zákona o svobodném přístupu k informacím. V bodě 57 přitom dospěl k závěru, že „[j]ednotlivec se tak stížností dle § 16a odst. 1 písm. b) či c) informačního zákona může domáhat vyřízení celého obsahu žádosti o informace. Bezvýsledným vyčerpáním prostředků ochrany proti nečinnosti (nedojde k rozhodnutí ve věci samé – odmítnutí či odložení žádosti, případně její části, či poskytnutí informace – tedy vyřízení celého obsahu žádosti) budou splněny podmínky pro podání žaloby dle § 79 s. ř. s. Žalobce se v řízení před soudem může domáhat vydání rozhodnutí ve věci (obdobně jako v řízení před správním orgánem). Shledá-li soud žalobu důvodnou, nařídí povinnému subjektu, aby o žádosti rozhodl. Řízení před soudem bude probíhat v přednostním režimu dle § 56 odst. 3 s. ř. s. Vůči případnému negativnímu rozhodnutí o žádosti (rozhodnutí o odmítnutí žádosti) lze následně brojit odvoláním dle § 16 informačního zákona a následně i žalobou dle § 65 s. ř. s. Soud pak může v navazujícím řízení využít § 16 odst. 4 (v nyní účinném znění § 16 odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím – pozn. krajského soudu) informačního zákona a přikázat informaci poskytnout (srov. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 10. 2018, č. j. 7 As 192/2017 - 35, ve věci procesního ping-pongu).“ 21. Citované závěry dle náhledu krajského soudu zcela dopadají i na nyní posuzovaný případ, kdy nadřízený orgán postup povinného subjektu nepotvrdil, nýbrž povinnému subjektu přikázal, aby žádost žalobce (znovu) vyřídil a ten poté zůstal nečinný. I v tomto případě se žalobce svou stížností dle § 16a zákona o svobodném přístupu k informacím domáhal vyřízení celého obsahu žádosti o informace. Ze zákona pak neplyne povinnost žadatele ve stížnosti označit některý z důvodů dle § 16a odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, pro který stížnost podává. Postačí, že tohoto prostředku ochrany vůči postupu povinného subjektu využil. Také v nyní posuzovaném případě pak nedošlo k rozhodnutí ve věci samé v podobě odmítnutí či odložení žádosti, případně její části, či poskytnutí informace, tedy vyřízení celého obsahu žádosti. Žalobce se tak může před soudem domáhat, aby byla povinnému subjektu uložena povinnost rozhodnout ve věci.

22. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že nadřízený správní orgán vyřízení žádosti žalovaným posoudil, přičemž dospěl k závěru, že žalovaný neposkytl informaci v souladu se zákonem. Konkrétně uvedl, že „[p]ovinný subjekt žádost vyřídil tak, že odkázal žadatele na zveřejněné informace. Po přezkoumání těchto odkazů však nadřízený orgán zjistil, že informace požadované žadatelem nejsou ve zveřejněných zdrojích obsaženy v úplné podobě, jelikož jsou zodpovězeny pouze zčásti, jsou anonymizovány, anebo nejsou obsaženy vůbec, a tudíž je vypovídací hodnota odkazů nedostatečná a žadateli neposkytují odpovědi na jeho dotazy. V případě první a druhé část žádosti žadatel požadoval konkrétní informaci o majiteli stavby, nicméně odkazy poslané povinným subjektem neodpovídají na požadovanou informaci, neboť v odkazech jsou identifikační údaje osob, které nejsou předmětem žádosti. Pokud jde o třetí část žádosti, týkající se poskytnutí dokumentu, kterým povinný subjekt udělil právo stavby, nadřízený orgán konstatuje, že v rámci zveřejněného dokumentu s názvem ‚3536-2024 A‘ je obsažena informace, že na pozemku není zřízena žádná služebnost. Tato informace je sice relevantní k právnímu režimu pozemku, nicméně zcela neodpovídá na konkrétní dotaz žadatele.“ 23. S ohledem na shora citované nadřízený orgán uzavřel, že odkazy žalovaného na zveřejněné informace, které neobsahovaly požadovanou informaci v požadovaném rozsahu, nelze požadovat za řádné vyřízení žádosti podle § 6 zákona o svobodném přístupu k informacím. Přikázal proto žalovanému, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí žádost Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 6 61 A 10/2025 o poskytnutí informací vyřídil. Žalovaný byl povinen se názorem nadřízeného orgánu řídit a ve stanovené lhůtě žádost vyřídit v souladu s uvedeným zákonem. Úkolem žalovaného proto bylo požadované informace poskytnout způsobem zohledňujícím názor nadřízeného orgánu tak, aby byl vyčerpán celý obsah žádosti, a v případě, že žádosti, byť i jen z části nevyhoví, vydat rozhodnutí o odmítnutí (části) žádosti, případně žádost odložit.

24. Takto však žalovaný nepostupoval. Po obdržení rozhodnutí nadřízeného orgánu, resp. po uplynutí lhůty k vyřízení žádosti, zůstal nečinný. Ani napodruhé tak žalovaný nerozhodl ve věci samé, tedy žádost žalobce neodmítl, neodložil, ani neposkytl informace v požadovaném rozsahu tak, aby vyčerpal celý obsah žádosti. Uvedl-li přitom žalovaný v odpovědi na žádost žalobce ze dne 23. 4. 2025, že „[b]ohužel povinný subjekt více nemá“, nelze takové vyjádření považovat za odmítnutí žádosti, neboť o tom je povinný subjekt povinen vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti, což neučinil. Žalobce tak nemohl proti takovému vyřízení žádosti případně brojit odvoláním dle § 16 zákona o svobodném přístupu k informacím a následně žalobou dle § 65 s. ř. s.

25. Nutno rovněž podotknut, že nadřízený orgán povinnému subjektu přikázal toliko žádost o poskytnutí informací vyřídit, nikoliv přímo požadované informace poskytnout, jak mu při splnění dalších podmínek umožňuje § 16a odst. 6 písm. b) ve spojení s § 16 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím, kdy takový příkaz k poskytnutí informací by byl exekučně vykonatelný. Vzhledem k tomu, že o žádosti žalobce nebylo dosud na úrovni veřejné správy rozhodnuto, nemohl krajský soud v případě, kdy by se žalobci nedostalo zákonem předvídané ochrany v podobě postupu nadřízeného orgánu dle § 16 odst. 4 a 5 zákona o svobodném přístupu k informacím, přistoupit k přezkumu, zda jsou ve věci dány důvody pro odmítnutí žádosti, a v návaznosti na tento přezkum případně žalovanému nařídit požadované informace poskytnout ve smyslu § 16 odst. 6 tohoto zákona.

26. Za této situace krajský soud nemůže než dospět k závěru, že žalovaný po obdržení rozhodnutí nadřízeného orgánu setrval nečinný a žalobce se tak může podanou nečinnostní žalobou úspěšně domáhat toho, aby krajský soud žalovanému uložil o žádosti žalobce o poskytnutí informací rozhodnout.

27. Vyjádření žalovaného stran toho, že nadřízený krajský úřad údajně v současné době přistupuje k obrovskému množství listin, zejména k vyřizování podaných stížností, pouze formálně, a je pro něj náročné obsahově zpracovat rozhodnutí, kterým by stížnost zamítl, pak považuje krajský soud za ničím nepodloženou spekulaci, která nemůže mít na nyní posuzovanou věc vliv. Z rozhodnutí krajského úřadu je naopak zřejmé, že se s obsahem zveřejněných informací, na které žalovaný odkázal, skutečně seznámil a teprve na základě toho dovodil, že žalovaný žádost o informace řádně nevyřídil. Dovozovat, že se krajský úřad stížností fakticky nezabýval, resp. že ji posoudil pouze formálně, je proto nepřípadné.

28. Závěrem krajský soud uvádí, že nepřehlédl vyjádření žalovaného stran toho, že od žalobce, resp. jeho statutárního orgánu, obdržel již značné množství žádostí o poskytnutí informací, kdy počínání těchto subjektů považuje za opakované zneužití zákona o svobodném přístupu k informacím. Krajský soud připouští, že administrace velkého množství žádostí o informace může být obtížná, avšak upozorňuje, stejně jako například v rozsudku zdejšího soudu ze dne 3. 5. 2023, čj. 61 A 9/2023-22, že ani tato skutečnost žalovaného coby povinný subjekt nezbavuje povinnosti zabývat se podanými žádostmi o poskytnutí informací. Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 7 61 A 10/2025 29. Lze přitom odkázat na § 11a zákona o svobodném přístupu k informacím, který umožňuje povinným subjektům odmítnout žádost nebo její část, pokud dospějí k závěru, že cílem žadatele je působení nátlaku na fyzickou osobu, jíž se týkají požadované informace, či vytváření nepřiměřené zátěže povinného subjektu. Žalovaný však o odmítnutí žádosti žalobce nerozhodl. Obecně je pak v případě takového odmítnutí žádosti třeba důsledně zkoumat, zda jde v tom, kterém případě o zneužití práva na informace, neboť pouze rozsah požadovaných informací či počet podávaných žádostí není důvodem pro odmítnutí žádosti o informace pro zneužití práva (srov. § 11a odst. 2 uvedeného zákona, dále například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2021, čj. 5 As 370/2019-23, či ze dne 21. 2. 2024, čj. 5 As 91/2023-48, a tam citovanou judikaturu).

V. Závěr a náklady řízení

30. Soud s ohledem na shora uvedené shledal žalobu důvodnou, a proto žalovanému podle § 81 odst. 2 s. ř. s. uložil povinnost o žádosti žalobce rozhodnout, k čemuž mu stanovil lhůtu 15 dnů, kterou s ohledem na okolnosti této věci považuje za přiměřenou.

31. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

32. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

33. Žalovaný, který neměl v řízení úspěch, nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 22. září 2025 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. předseda senátu Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M.