61 A 12/2022

Rubrum

č. j. 61 A 12/2022- 49 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Miroslava Jurmana ve věci žalobce: D. F., narozený dne státní příslušnost pobytem zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Novotným se sídlem Havlíčkovo náměstí 91, 580 01 Havlíčkův Brod proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2022, čj. OAM-79314-15/ZM-2021 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 61 A 12/2022

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce podal dne 25. 10. 2021 žádost o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání.

2. Žalovaný v průběhu správního řízení zjistil, že Okresní soud v Havlíčkově Brodě žalobce trestním příkazem ze dne 29. 10. 2020, čj. 2 T 161/2020-45, shledal vinným ze spáchání úmyslného trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1 a odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Žalobci zároveň uložil peněžitý trest ve výši 50 000 Kč a trest zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v délce jeden a půl roku. Dne 30. 11. 2021 okresní soud podmíněně upustil od výkonu trestu zákazu činnosti a stanovil žalobci zkušební dobu jednoho roku.

3. Žalovaný proto žalobou napadeným rozhodnutím žalobcovu žádost zamítl a dobu platnosti zaměstnanecké karty mu neprodloužil, a to s odkazem na § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).

II. Shrnutí žaloby

4. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 24. 3. 2022 žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který ji usnesením ze dne 20. 4. 2022, čj. 62 A 27/2022-8, postoupil Krajskému soudu v Českých Budějovicích jako soudu místně příslušnému.

5. Žalobce nejprve stručně shrnul skutkový stav věci a dále uvedl, že žalovaný sice zákonnou úpravu aplikoval správně, avšak měl dle žalobcova názoru zohlednit mimořádnou situaci na Ukrajině, kam by musel žalobce odcestovat a kde probíhá válka, a taktéž relativně nízkou společenskou nebezpečnost žalobcova trestného činu, při němž nedošlo k újmě na zdraví. Na základě správního uvážení tak měl žalovaný platnost zaměstnanecké karty prodloužit.

6. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na zákonnou úpravu a judikaturu Nejvyššího správního soudu s tím, že žalobce naplnil zákonný důvod pro neprodloužení povolení k pobytu. Společenská nebezpečnost trestného činu, který žalobce spáchal, není pro rozhodnutí ve věci relevantní. Žalovaný by nemohl zamítnout žádost žalobce pouze tehdy, pokud by tím došlo k porušení závazků vyplývajících pro Českou republiku z mezinárodního práva. K tomu nedošlo a žalobce k tomu ani nic neuvedl. Zhoršená situace na Ukrajině nastala až po vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobce zároveň není nucen k opuštění České republiky, neboť dne 24. 5. 2022 získal dlouhodobé vízum za účelem strpění.

8. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 61 A 12/2022 IV. První rozsudek krajského soudu, zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu, vyjádření žalobce a žalovaného 9. Krajský soud rozsudkem ze dne 17. 5. 2023, čj. 61 A 12/2022-23, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Důvodem zrušení byla nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného v otázce zásahu do žalobcova soukromého a rodinného života.

10. Tento rozsudek následně zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 31. 7. 2023, čj. 2 Azs 162/2023-15. Neztotožnil se totiž se závěrem o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného, jelikož žalobce v daném ohledu nic konkrétního netvrdil. Nejvyšší správní soud zároveň krajskému soudu uložil zabývat se v dalším řízení více otázkou aplikace zásady non-refoulement.

11. Žalobce v reakci na rozsudek Nejvyššího správního soudu zaslal krajskému soudu vyjádření, v němž uvedl, že na Ukrajině nežije již od roku 2018, před rokem mu zemřel otec a na Ukrajině mu tak zbývá pouze matka a sestra, které žijí v obci Kropyvnyckyj. Žalobce je rozvedený a má nezletilou dceru žijící s matkou v Estonsku. V České republice žije se svou přítelkyní v Ch. Žalobce vyjádřil obavu, že by se v případě návratu na Ukrajinu musel účastnit bojů. Žalobce v České republice žije již pět let, ovládá češtinu na úrovni B2 a aktuálně žádá o trvalý pobyt. Trest zákazu řízení mu již vypršel a alkohol dále nepožívá.

12. Žalovaný krajskému soudu podáním ze dne 18. 8. 2023 sdělil, že žalobce obdržel vízum za účelem strpění s platností do 31. 3. 2024.

V. Právní hodnocení krajského soudu

13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

14. Žaloba není důvodná.

15. Žalobce uplatnil v podstatě pouze jediný žalobní bod, dle něhož měl žalovaný při svém rozhodování zohlednit jednak aktuální situaci na Ukrajině a jednak relativně nízkou společenskou nebezpečnost žalobcem spáchaného trestného činu.

16. Předně k tomu krajský soud uvádí, že zákonná úprava obsažená v § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců žádné správní uvážení, tj. stručně řečeno oprávnění správního orgánu volit z více než jednoho možných řešení, nepřipouští.

17. Ve vztahu k otázce, zda se žalovaný dostatečně vypořádal s otázkou přiměřenosti zásahu do žalobcova soukromého a rodinného života, lze zcela odkázat na odstavec 10 zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu. Ten dovodil, že žalovaný nebyl v nynější věci povinen se touto otázkou zabývat.

18. Krajský soud dále k věci samé připomíná demonstrativní výčet kritérií, která pro posuzování obdobných případů stanovil ve své judikatuře Evropský soud pro lidská práva (srov. například rozsudek ze dne 31. 1. 2006, Rodrigues da Silva a Hoogkamer proti Nizozemsku, č. 50435/99, rozsudek velkého senátu ze dne 18. 10. 2006, Üner proti Nizozemsku, č. 46410/99, či rozsudek ze dne 28. 6. 2011, Nunez proti Norsku, č. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 61 A 12/2022 55597/09), z níž vychází i následná judikatura Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek ze dne 24.07.2015, čj. 3 Azs 240/2014-35, či z pozdější judikatury například rozsudek ze dne 5. 1. 2017, čj. 1 Azs 334/2016-29, a řadu dalších): - povaha a závažnost dotčeného veřejného zájmu, - délka pobytu cizince v hostitelském státě, - doba, jež uplynula od porušení veřejného pořádku či spáchání trestného činu a chování - cizince v průběhu této doby, - rodinná situaci cizince, - počet dětí a jejich věk, - rozsah, v jakém by byl soukromý nebo rodinný život cizince narušen, - rozsah sociálních a kulturních vazeb na hostitelský stát, - „imigrační historii“ dotčené osoby a věk a zdravotní stav cizince.

19. Trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1 trestního zákoníku hodnotí krajský soud jako relativně závažný. Jedná se o úmyslný trestný čin ohrožovacího charakteru, přičemž skutečnost, že ve skutečnosti nedošlo k újmě na zdraví či životě, je v podstatě jen dílem náhody. Trest zákazu řízení v době rozhodnutí žalovaného stále trval. V tomto ohledu je zcela nepodstatné, že v době opakovaného rozhodování krajského soudu tomu tak již není. Bez relevance je pak i zcela neověřitelné konstatování, že žalobce již nepožívá alkohol.

20. Žalobce v České republice pobýval v době rozhodnutí žalovaného cca čtyři roky. To je sice doba, za kterou si lze vytvořit určité vazby na hostitelský stát, avšak žalobce v daném ohledu uvedl pouze tolik, že zde žije se svou přítelkyní. To však ponechal bez jakékoli konkretizace stran povahy a intenzity tvrzeného vztahu, což samo o sobě tudíž nepřiměřenost rozhodnutí žalovaného (s ohledem na závažnost trestného jednání žalobce) zakládat nemůže. Z tvrzení žalobce je navíc patrno, že část jeho rodiny stále žije na Ukrajině.

21. Nerozhodná je též skutečnost, že žalobcova dcera se svou matkou žije v Estonsku. O intenzitě zásahu do žalobcova soukromého a rodinného života souvisejícího s pobytem v České republice totiž nic nevypovídá. Totéž lze ostatně říci i o případném žalobcova zapojení do bojů na Ukrajině.

22. Krajský soud proto neshledal, že by rozhodnutí žalovaného bylo z pohledu zásahu do žalobcova soukromého a rodinného života nepřiměřené.

23. Pokud jde o možnost zohlednění probíhající války na Ukrajině a související žalobcovu obavu z možného zapojení do bojů, pak krajský soud v podstatě setrvává na názoru, který vyslovil již ve svém původním rozsudku.

24. Z pohledu namítané nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného je nepochybné, že žalovaný rozhodoval téměř o měsíc dříve, než došlo k prudkému zhoršené bezpečnostní situace na Ukrajině v únoru roku 2022. Tuto později nastalou situaci tak žádným způsobem zohlednit nemohl. V daném ohledu mu proto nelze Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 61 A 12/2022 nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí vytýkat, přičemž pouze v této rovině se k otázce konfliktu na Ukrajině vyjadřoval ve svém původním rozsudku i krajský soud.

25. Nejvyšší správní soud zavázal krajský soud k tomu, že v dalším řízení „posoudí, zda se žalobce nachází v takové situaci, která by měla za následek prolomení pravidla obsaženého v § 75 odst. 1 s. ř. s.“, a to v souvislosti s možnou aplikací zásady non-refoulement. Jinými slovy, zda bylo namístě (z úřední povinnosti) přihlédnout k nově vzniklým skutečnostem a nikoli přezkoumávat rozhodnutí pouze dle skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

26. Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomněl judikaturu, dle které k prolomení pravidla obsaženého v § 75 odst. 1 s. ř. s. může dojít zpravidla v řízení o udělení mezinárodní ochrany, o správním vyhoštění a o povolení k pobytu za účelem strpění, tj tam, kde je v sázce dodržení, resp. efektivní uplatňování zásady non-refoulement. K tomu Nejvyšší správní soud dodal, že „prolomení pravidel zakotvených v § 75 odst. 1 a § 109 odst. 5 s. ř. s. kvůli zásadě non-refoulement je namístě pouze tehdy, nelze-li dotčenému jednotlivci poskytnout ochranu v jiném řízení, tj. žádné takové řízení již nepřichází v úvahu.“ 27. Nejvyšší správní soud tak na jedné straně předestřel celý výčet řízení, v nichž lze o prolomení § 75 odst. 1 s. ř. s. uvažovat, a na straně druhé dodal, že k tomu lze přistoupit pouze tehdy, pokud jiné myslitelné řízení, v němž lze zásadu non-refoulement zohlednit, neexistuje. Myslitelná jsou ovšem v případě žalobce všechna z uvedených řízení, o čemž svědčí i to, že žalobce již obdržel vízum za účelem strpění. Krajský soud si byl shora uvedené judikatury vědom, a nepovažoval proto za nutné ve svém původním rozsudku rozvíjet úvahu, že k prolomení pravidla obsaženého v § 75 odst. 1 s. ř. s. (z úřední povinnosti) nepřistoupí.

VI. Závěr a náklady řízení

28. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

30. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. V případě procesně úspěšného žalovaného nevyšlo najevo, že by vynaložil náklady nad rámec své běžné činnosti, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 12. září 2023 Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 61 A 12/2022 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.