61 A 13/2023

Rubrum

č. j. 61 A 13/2023- 36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobce: R. R., narozený dne bytem proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti: I) CETIN, a. s., IČO 04084063 se sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9 II) EG.D, a. s., IČO 28085400 se sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. OPZU 20352/2023/peka1 SO, čj. KUJCK 20352/2023 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. OPZU 20352/2023/peka1 SO, čj. KUJCK 20352/2023, a rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 6. 1. 2023, sp. zn. KP-PO/800/2022/EZI/124, čj. KP-PO/19/2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 61 A 13/2023

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 6. 2. 2023, sp. zn. KP- PO/800/2022/EZI/124, čj. KP-PO/103/2023, kterým byla podle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“) odmítnuta žádost žalobce o poskytnutí územního rozhodnutí nebo jiného rozhodnutí nahrazujícího územní rozhodnutí, stavební povolení nebo jiné rozhodnutí toto rozhodnutí nahrazující a kolaudačního rozhodnutí nebo jiného rozhodnutí toto rozhodnutí nahrazující, jež se týkají podzemního kabelového vedení nízkého napětí 0,4 kV na pozemcích parc. č. 1481/4, 1000/1 a 1000/8 v k. ú. Závraty. Povinný subjekt žádost žalobce odmítl, neboť žádným z žalobcem požadovaných rozhodnutí nedisponoval.

2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí doplnil, že prvostupňový orgán vyvinul snahu k vyhledání žalobcem požadovaných informací, za tímto účelem prodloužil lhůtu k vyřízení žádosti žalobce, avšak i přes tuto snahu se požadovaná rozhodnutí nepodařila nalézt, a to ani v jiných úřadovnách. Požadované informace tak dle žalovaného neexistují, povinný subjekt je nemá k dispozici, a proto je nelze žalobci poskytnout.

3. Rozhodnutí správních orgánů v projednávané věci jsou dle žalobce nezákonná, neboť stavební úřad je na základě § 31 odst. 2 a § 36 odst. 1 vyhlášky č. 144/1959 Ú.I., kterou se provádí zákon o stavebním řádu, na základě § 131 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a podle § 167 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), povinen veškerá pravomocná rozhodnutí či jiná opatření evidovat a ukládat, a to po celou dobu existence stavby. V případě dotčené sítě elektronických komunikací přitom není sporu o tom, že tyto i nadále existují.

4. Pokud správní orgán nedisponuje požadovanými informacemi, ačkoli tuto povinnost má, nelze žádost o poskytnutí těchto informací dle judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2015, čj. 6 As 136/2014- 41, č. 3223/2015 Sb. NSS, a ze dne 9. 2. 2012, čj. 1 As 141/2011-67, č. 2635/2012 Sb. NSS) odmítnout, správní orgán je povinen tyto informace znovu vytvořit a následně je žalobci poskytnout. Správnímu orgánu přitom dle žalobce nic nebránilo, aby si požadované informace vyžádal přímo od stavebníka, pokud s nimi sám nedisponoval, ačkoli k tomu byl povinen.

5. Pokud navíc žádost byla odmítnuta bez toho, aniž by správní orgán v rozhodnutí uvážil, zda je povinen s požadovanou informací disponovat či nikoli, je prvostupňové Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 61 A 13/2023 rozhodnutí a jej potvrzující rozhodnutí napadené, které toto pochybení nijak nenapravuje, nepřezkoumatelné.

6. Nepřezkoumatelnost správních rozhodnutí je dle žalobce v projednávané věci dána i s ohledem na obsah spisové dokumentace, která neposkytuje oporu pro zjištěný skutkový stav. Pokud správní orgán dospěl k závěru, že požadovaná informace neexistuje, bylo dle judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 10. 2015, čj. 5 As 24/2015-36, a ze dne 14. 10. 2020, čj. 2 As 378/2019-29) jeho povinností přezkoumatelně ve spisovém materiálu doložit, jaké kroky provedl, aby zjistil, zda požadovanou informací fakticky disponuje. Takový doklad ovšem ve správním spisu chybí, a proto správní spis není spolehlivým obrazem správního řízení a rozhodnutí z jeho obsahu vycházející je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, stejně jako rozhodnutí žalovaného, které toto pochybení nijak neodstranilo.

7. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného, jakož i správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Současně navrhl prvostupňovému orgánu přikázat, aby ve lhůtě patnácti dnů od právní moci rozsudku poskytl žalobci informace jím požadované v žádosti ze dne 18. 12. 2022.

II. Shrnutí vyjádření žalovaného

8. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že prvostupňový orgán coby povinný subjekt vynaložil veškerou snahu k získání žalobcem požadovaných informací, avšak tyto nenalezl v žádné úřadovně, archivu či jiném obdobném zařízení. Povinný subjekt proto požadovanými informacemi nedisponuje a žádné informace tohoto druhu k dispozici nemá.

III. Právní hodnocení krajského soudu

9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

10. Žaloba je důvodná.

11. Předmětem sporu v projednávané věci je otázka, zda prvostupňový orgán postupoval správně, pokud žádost žalobce o poskytnutí informací na základě § 15 odst. 1 informačního zákona odmítl z důvodu, že požadovanými informacemi nedisponoval. Krajský soud dospěl k závěru že nikoli.

12. Z obsahu správního spisu plyne, že žalobce dne 18. 12. 2022 požádal o poskytnutí územního rozhodnutí nebo jiného rozhodnutí nahrazujícího územní rozhodnutí, stavební povolení nebo jiné rozhodnutí toto rozhodnutí nahrazující a kolaudačního rozhodnutí nebo jiného rozhodnutí toto rozhodnutí nahrazující, jež se týkají podzemního kabelového vedení nízkého napětí 0,4 kV na pozemcích parc. č. 1481/4, 1000/1 a 1000/8 v k. ú. Závraty. Obsahem spisu je dále vyrozumění žalobce ze strany prvostupňového orgánu ze dne 2. 1. 2023 o tom, že se prodlužuje lhůta pro poskytnutí jím požadovaných informací, a to s ohledem na nutnost vyhledat informace v jiných úřadovnách. Následným prvostupňovým rozhodnutím ze dne 6. 2. 2023 je žádost podle § 15 odst. 1 informačního zákona odmítnuta s tím, že správní orgán požadovanými informacemi nedisponuje. Žalovaný v napadeném rozhodnutí poukázal na to, že lhůta Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 61 A 13/2023 pro poskytnutí informací žalobci byla prvostupňovým orgánem prodloužena s tím, že tento se snažil požadované informace dohledat, tyto však k dispozici nejsou a žádné informace tohoto druhu dle žalovaného neexistují.

13. Z judikatury Nejvyššího správního soudu (viz např. žalobcem citované rozsudky čj. 1 As 359/2018-30, čj. 2 As 378/2019-29 a čj. 6 As 136/2014-41) vyplývá, že správní orgán coby subjekt povinný k poskytnutí informací podle informačního zákona je v prvé řadě povinen vypořádat, zda je na základě zákona povinen požadovanou informací disponovat, pokud ano a informací fakticky disponuje, je povinen tuto žadateli poskytnout. Pokud je povinen informací na základě zákona disponovat, ale fakticky ji nemá, je povinen vynaložit veškeré úsilí k jejímu získání, např. i od jiného subjektu. Jestliže se informaci i přes vyvinutí takové snahy nepodaří získat, lze požadovanou informaci označit za fakticky neexistující a žádost žadatele podle § 15 odst. 1 informačního zákona odmítnout. To neplatí v případě, kdy informace již byla vymazána nebo odstraněna, v takovém případě je povinností správního orgánu ji znovu vytvořit. Pokud by správnímu orgánu povinnost disponovat s informací nenáležela, avšak ten ji i přesto fakticky k dispozici měl, je jeho povinností tuto informaci poskytnout, v opačném případě lze žádost odmítnout podle § 15 odst. 1 informačního zákona.

14. Prvostupňový orgán tak byl v prvé řadě povinen postavit na jisto, zda mu zákon ukládá žalobcem požadovanou informací disponovat, tedy zda bylo vedeno řízení, v jehož rámci byla požadovaná rozhodnutí vydána. S ohledem na postup správního orgánu, který na základě žádosti žalobce započal s vyhledáváním informace, lze dospět k závěru, že shledal, že tuto zákonnou povinnost má, o čemž svědčí i ze znění § 167 odst. 1 stavebního zákona i jemu předcházejícího zákona č. 50/1976 Sb. v ustanovení § 131 a § 132 a stejně tak § 31 odst. 2 a § 36 odst. 1 vyhlášky č. 144/1959 Ú.I., kterou se provádí zákon o stavebním řádu.

15. Pokud tedy bylo vedeno řízení, v rámci kterého byla vydána žalobcem požadovaná rozhodnutí, lze učinit dílčí závěr, že Stavební úřad Magistrátu města České Budějovice, je povinen disponovat žalobcem požadovanými informacemi, tedy jím požadovanými rozhodnutími vydanými v územním a stavebním řízení.

16. Prvostupňový orgán byl dále povinen důkladně zkoumat, zda požadovanými informacemi fakticky disponuje a v případě, že ne, byl povinen vynaložit veškeré úsilí k jejímu získání a poskytnutí žalobci (srov. shora citovaný rozsudek Nejvyššího správního čj. 1 As 359/2018-30). Až v situaci, kdy by se i přes veškerou snahu požadovanou informaci správnímu orgánu nepodařilo dohledat, bylo by možné označit požadovanou informaci za neexistující, což by zakládalo faktický důvod pro odmítnutí žádosti žalobce podle § 15 odst. 1 informačního zákona. Takto konstatovanou neexistenci informace je však správní orgán povinen přezkoumatelně doložit, jeho povinností je tedy ve správním spisu zachytit, jaké kroky byly za účelem získání informací provedeny (viz Jelínková, J., Tuháček, M. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Praktický komentář. Wolters Kluwer, 2017).

17. Na tomto místě je však třeba zdůraznit, že pouhá skutečnost, že správní orgán nemá požadovanou informaci k dispozici, nemusí nutně znamenat, že jde o informaci neexistující, neboť informace může fakticky existovat, ale u jiného subjektu (srov. opět rozsudek Nejvyššího správního čj. 1 As 359/2018-30). Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 61 A 13/2023 18. V projednávané věci byla požadovaná informace správními rozhodnutími označena za neexistující, aniž by byly splněny shora uvedené požadavky. Z vyrozumění ze dne 2. 1. 2023 se podává toliko to, že se lhůta za účelem vyhledání a sběru požadovaných informací v jiných úřadovnách prodlužuje. Z obsahu správního spisu není zřejmé, jaké konkrétní úkony byly prvostupňovým orgánem za účelem obstarání informací požadovaných žalobcem učiněny. Krajský soud tak nemá možnost přezkoumat, zda se v případě žalobcem požadovaných informací skutečně jedná o informace neexistující, a tedy zda byl dán relevantní důvod pro odmítnutí žádosti žalobce.

19. Krajský soud tudíž na základě shora uvedeného shledal žalobní námitku nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí jako důvodnou.

20. Zároveň soud nepřehlédl návrh žalobce, aby prvostupňovému orgánu přikázal jím požadované informace poskytnout. Tato možnost soudu je však dle § 16 odst. 6 informačního zákona navázána pouze na situaci, kdy správní orgán žádost o informace nesprávně odmítl, ačkoli pro to nebyly dány důvody. Taková situace ovšem ve věci nyní projednávané nenastala, neboť, jak krajský soud zdůvodnil shora, rozhodnutí správních orgánů jsou nepřezkoumatelná a není proto dosud zřejmé, zda jsou dány důvody pro odmítnutí žádosti žalobce či nikoli. Z tohoto důvodu nebyla dikce § 16 odst. 6 informačního zákona naplněna, a proto krajský soud tomuto návrhu žalobce nevyhověl.

21. Povinností správních orgánů v dalším řízení, pokud dospějí k závěru, že bylo vedeno řízení, jež vyústilo v žalobcem požadovaná rozhodnutí, bude vynaložit veškeré úsilí k získání žalobcem požadovaných informací (rozhodnutí), tedy zejména nekoncentrovat pátrání toliko v rozsahu úřadů správního orgánu, nýbrž se zaměřit též na nejpravděpodobnější držitele požadované informace – stavebníka či obce, kterým zákon rovněž ukládá stavební dokumentaci zachovat. Teprve v případě, kdy by tato další snaha, která bude přezkoumatelně zachycena ve správním spisu, nevedla k získání žalobcem požadované informace, lze požadovanou informaci označit za neexistující. K tomu krajský soud nad rámec nutného doplňuje, že v případě požadovaných správních rozhodnutí, která obecně představují výsledek určitého správního řízení, nejde o informace, jež by bylo možné dodatečně povinným subjektem vytvořit.

IV. Závěr a náklady řízení

22. S ohledem na konstatovanou vadu krajský soud rozhodnutí žalovaného, jakož i správního orgánu prvního stupně zrušil (§ 78 odst. 1 a 3 s. ř. s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Správní orgány jsou v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázány (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

23. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

24. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč. Žalobcem poukazované hotové výdaje v podobě vynaloženého poštovného v řízení prokázány nebyly, když jedinou písemností doručovanou žalobcem soudu je žaloba, která však byla na soud dodána žalobcem osobně. Uvedenou částku 3 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 61 A 13/2023 25. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

26. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení nevznikly žádné náklady v souvislosti s plněním povinnosti, které jim uložil soud, ani ony nemají na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 26. června 2023 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.