61 A 16/2021

Rubrum

Č. j. 61 A 16/2021 - 32 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: X, nar. X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika pobytem X zastoupeného advokátem Mgr. Petrem Václavkem se sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu v řízení o vydání zaměstnanecké karty pod sp. zn. OAM-42194/ZM-2019, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 2 61 A 16/2021

Odůvodnění

I. Vymezení věci, shrnutí žaloby a vyjádření žalovaného

1. Dne 14. 6. 2019 zahájil žalovaný řízení o žádosti žalobce o vydání zaměstnanecké karty na území České republiky. Tuto žádost žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 11. 2019 zamítl, avšak jeho rozhodnutí následně zrušila Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců rozhodnutím ze dne 11. 2. 2020. Žalovaný následně řízení usnesením ze dne 31. 3. 2020 přerušil do doby ukončení vyhlášeného nouzového stavu, popřípadě do doby konce platnosti usnesení vlády č. 71/2020 Sb., o přijetí krizového opatření. Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců usnesením ze dne 1. 4. 2020 nevyhověla žalobcovu návrhu na provedení opatření proti nečinnosti správního orgánu. Přípisem ze dne 18. 5. 2020 žalovaný žalobce vyrozuměl o pokračování v řízení. Dne 20. 6. 2020 vydala Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců k návrhu žalobce opatření proti nečinnosti správního orgánu a uložila žalovanému, aby vydal rozhodnutí ve věci do 15 dnů ode dne, kdy odpadl důvod pro přerušení řízení. Rozhodnutím ze dne 15. 7. 2020 žalovaný žalobcovu žádost opětovně zamítl, avšak i toto rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců rozhodnutím ze dne 14. 10. 2020 zrušila a věc vrátila žalovanému k novému projednání.

2. Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců následně dne 26. 2. 2021 opět k návrhu žalobce vydala opatření proti nečinnosti správního orgánu a uložila žalovanému, aby ve lhůtě 30 dnů vydal rozhodnutí ve věci (opatření proti nečinnosti bylo žalovanému doručeno dne 1. 3. 2021). Žalovaný na toto opatření reagoval dne 3. 3. 2021 žádostí o jeho přehodnocení. Usnesením ze dne 18. 3. 2021 žalovaný nevyhověl žalobcově žádosti o přerušení řízení.

3. Přípisem ze dne 23. 4. 2021 žalovaný žalobci sdělil, že již 19. 3. 2021 rozhodl, že žalobcově žádosti o vydání zaměstnanecké karty vyhoví a vydal zastupitelskému úřadu pokyn k vydání dlouhodobého víza za účelem převzetí zaměstnanecké karty dle § 30 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), jakmile to bude s ohledem na příslušné ochranné opatření Ministerstva zdravotnictví v souvislosti s nemocí Covid-19 možné [v té době se jednalo konkrétně o ochranné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 3. 4. 2021, čj. MZDR 20599/2020-69/MIN/KAN].

4. Dne 13. 4. 2021 žalobce podal žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

5. Žalobce shrnul procesní vývoj věci s tím, že dle § 169t odst. 6 písm. c) zákona o pobytu cizinců je správní orgán povinen rozhodnout o žádosti žalobce do 60 dnů ode dne podání. Jelikož tato lhůta marně uplynula, je žalovaný nečinný. Protože žalovaný nerozhodl ani ve lhůtě stanovené v rámci opatření proti nečinnosti Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, přistoupil žalobce k podání žaloby na ochranu proti nečinnosti.

6. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodl tak, že je žalovaný povinen v řízení o žádosti žalobce rozhodnout v soudem stanovené lhůtě. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 3 61 A 16/2021 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že dle Cizineckého informačního systému byl žalobcův pobyt již povolen. Žalovaný poukázal na skutečnost, že § 169t odst. 7 písm. a) zákona o pobytu cizinců v případě vyhovění žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu (včetně žádosti o zaměstnaneckou kartu) předpokládá, že se na místo písemného rozhodnutí vydává průkaz o povolení k pobytu. Pokud žalovaný shledá, že cizinec splňuje podmínky pro vydání požadovaného pobytového oprávnění, učiní o tom záznam do spisu ve formě tzv. předkládací zprávy a vydá ve smyslu § 165a odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců zastupitelskému úřadu pokyn, aby cizinci udělil dlouhodobé vízum podle § 30 odst. 2 téhož zákona.

8. Dle § 169t odst. 9 písm. a) zákona o pobytu cizinců totiž lhůta pro vydání rozhodnutí neběží od okamžiku odeslání výzvy zastupitelského úřadu k převzetí dlouhodobého víza dle § 30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Totéž vyplývá i z ustanovení § 169r odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců. Za normálních okolností by Velvyslanectví České republiky v Hanoji ihned po obdržení pokynu žalovaného žalobce vyzvalo k převzetí dlouhodobého víza dle § 30 dost. 2 zákona o pobytu cizinců, což však s ohledem na přijatá ochranná opatření Ministerstva zdravotnictví nebylo a nadále není možné.

9. V souvislosti s probíhající pandemií nemoci Covid-19 žalovaný poukázal na oprávnění Ministerstva zdravotnictví omezit či dočasně pozastavit příjezd cizinců na území České republiky ve smyslu § 80 odst. 1 písm. h) ve spojení s § 68 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“).

10. Žalovaný je toho názoru, že mu za daných okolností nelze přičítat nečinnost, neboť řízení o žádosti žalobce není možné v současnosti dokončit vydáním průkazu o povolení k pobytu (zaměstnanecké karty). Stejně tak není možné mu nařídit vydat rozhodnutí v určené lhůtě, neboť není dopředu znám vývoj pandemie nemoci Covid- 19, ani případný postup Ministerstva zdravotnictví (tj. kdy stávající omezení vstupu a pobytu cizinců na území České republiky zmírní či odstraní).

11. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

II. Průběh jednání

12. Žalovaný se podáním ze dne 28. 6. 2021 z účasti na jednání konaného dne 30. 6. 2021 omluvil s tím, že souhlasí s projednáním věci bez své přítomnosti. Zároveň uvedl, že trvá na svém návrhu, aby krajský soud žalobu zamítl. Krajský soud přípisem ze dne 28. 6. 2021 žalovaného vyzval ke sdělení, zda žalobce již převzal zaměstnaneckou kartu, resp. zda zastupitelský úřad již žalobci vydal vízum dle § 30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Žalovaný soudu podáním ze dne 29. 6. 2021 sdělil, že k předání zaměstnanecké karty ani vydání víza dle § 30 odst. 2 citovaného zákona doposud nedošlo. To při jednání potvrdil i žalobce, který taktéž setrval na svém procesním stanovisku a dále nově poukázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 6. 2021, čj. 77 A 46/2021-157.

III. Právní hodnocení krajského soudu

13. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. „[t]en, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis, platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 4 61 A 16/2021 správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.“ 14. Podle § 81 odst. 1 s. ř. s. rozhoduje soud na základě skutkového (a implicite též právního) stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.

15. Žaloba není důvodná.

16. Krajský soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalovaný ve věci již vydal rozhodnutí či nikoli. Dle § 169t odst. 7 písm. a) zákona o pobytu cizinců totiž platí, že mimo jiné v případě vydání povolení k dlouhodobému pobytu se vydáním rozhodnutí rozumí převzetí „průkazu o povolení k pobytu, jde-li o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo prodloužení jeho platnosti“ (jedná se o speciální úpravu ve vztahu k § 71 odst. 2 správního řádu). Z obsahu spisu neplyne, že by žalobce zaměstnaneckou kartu již převzal, což ostatně potvrzuje též sám žalovaný. Je tedy zřejmé, že žalovaný ve smyslu posledně citovaného ustanovení rozhodnutí ve věci doposud nevydal, na čemž nic nemění ani tvrzení žalovaného (nota bene ničím nedoložené), že by snad již rozhodnutí mělo být vyznačeno v příslušném informačním systému (srov. obdobně například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2017, čj. 9 Azs 128/2017-32).

17. Je tedy nutné dále posoudit, zda lze v (ne)konání žalovaného spatřovat nečinnost ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s. Nelze totiž přehlédnout určitá specifika daného řízení daná právě tím, že v případě kladného vyřízení žádosti o vydání zaměstnanecké karty nedochází k vydání klasického (písemného) rozhodnutí, nýbrž pouze k faktickému předání příslušného průkazu. Pro posouzení věci jsou pak podstatné pouze skutečnosti, k nimž došlo po vydání opatření proti nečinnosti ze dne 26. 2. 2021. Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců totiž tímto opatřením stanovila žalovanému novou lhůtu 30 pro vydání rozhodnutí, jejíž konec připadl na 31. 3. 2021. V rámci této lhůty pak došlo v důsledku shora popsaného postupu žalovaného k jejímu stavění dle § 169t odst. 9 zákona o pobytu cizinců; žalovaný tudíž nemohl být nečinný. Krajský soud se proto v daném ohledu neztotožňuje se závěrem Krajského soudu v Plzni vyjádřeným ve shora citovaném rozsudku čj. 77 A 46/2021-157.

18. Zároveň je ovšem nutno zdůraznit (a taktéž v tom zdejší soud nesouhlasí s posouzením Krajského soudu v Plzni v citovaném rozhodnutí), že vydání rozhodnutí v nynější věci brání též objektivní právní překážka spočívající v ochranném opatření Ministerstva zdravotnictví vydaného dle § 68 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví. Velvyslanectví České republiky v Hanoji je totiž ke dni rozhodnutí soudu vázáno ochranným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 16. 6. 2021, č. MZDR 20599/2020-87/MIN/KAN, jehož čl. I bod 16 ve spojení s čl. I bodem 14 vyznačení víza dle § 30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců znemožňuje. Oproti ochrannému opatření ze dne 14. 2. 2021, již aktuální opatření (ale též další opatření jemu předcházející) neobsahuje výjimku pro přijímání žádostí o víza za účelem „vydání dlouhodobého víza za účelem převzetí povolení k pobytu na území České republiky“, na niž se váže výjimka ze zákazu vyznačování takovýchto víz. Zároveň dle aktuálního sdělení Ministerstva zdravotnictví ze dne 21. 6. 2021, č. MZDR 20599/2020-89/MIN/KAN, Vietnamská socialistická republika nepatří mezi země s nízkým, středním nebo vysokým rizikem nákazy nemocí Covid-19; takovéto státy se přitom považují za země Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 5 61 A 16/2021 s velmi vysokým rizikem výskytu onemocnění Covid-19 (vyjma stanovených výjimek je přitom možné pobytové žádosti přijímat pouze na zastupitelských úřadech České republiky ve třetích zemích, které jsou na seznamu zemí s nízkým rizikem nákazy). Za této situace nelze v pasivitě žalovaného shledávat nečinnost ve smyslu § 79 s. ř. s. Jelikož existence uvedené překážky je otázkou právní a nikoli skutkovou, nepovažoval krajský soud za nezbytné provádět citovaným ochranným opatřením a sdělením Ministerstva zdravotnictví dokazování.

19. Ochranné opatření vydané dle § 68 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví má povahu opatření obecné povahy (§ 94a odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví), které je možné samostatně přezkoumat (§ 101a s. ř. s.). Za této situace mu proto svědčí presumpce správnosti aktu správního orgánu (z recentní judikatury srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2020, čj. 8 As 34/2020-100, a to zejména odstavce [126] až [132]). Krajský soud není v rámci nynějšího řízení oprávněn zákonnost či správnost uvedeného opatření obecné povahy posuzovat.

IV. Závěr a náklady řízení

20. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 81 odst. 3 s. ř. s. zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 6 61 A 16/2021 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Českých Budějovicích 30. června 2021 JUDr. Michal Hájek, Ph.D., v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.