61 A 16/2022

Rubrum

č. j. 61 A 16/2022-44 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Miroslava Jurmana ve věci žalobce: X, narozený dne X trvale bytem X zastoupen advokátkou Mgr. Radanou Vítovcovou se sídlem Pod Tržním náměstím 612/6, 390 01 Tábor proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti: Povodí Vltavy, státní podnik, IČO 70889953 se sídlem Holečkova 3178/8, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2022, sp. zn. OREG/10472/2022/vano, čj. KUJCK 63921/2022 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 2 61 A 16/2022

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Městský úřad Tábor (dále jen „stavební úřad“) vykonal na základě anonymního podání dne 17. 7. 2018 za přítomnosti vlastníků pozemku p. č. XA v k.ú. X kontrolní prohlídku, při které zjistil, že na uvedeném pozemku (cca 20 m od břehu řeky Lužnice) se nachází typový mobilheim s terasou, jímka na odpadní vody a jímka na dešťové vody (dále též souhrnně jako „stavba“). Vlastníci stavby (žalobce a K.P. – dále též „účastníci správního řízení“) byli vyzváni, aby se stavbou dále nepokračovali a ani jí neužívali. Vlastníci stavby uvedli, že stavba byla zrealizována v prosinci 2017, mobilheim není využíván, dojde k zaslepení a vyčerpání žumpy. Stavební úřad proto dne 19. 7. 2018 oznámil zahájení řízení o nařízení odstranění stavby, které dne 23. 8. 2018 přerušil.

2. Účastníci správního řízení totiž podali dne 21. 8. 2018 žádost o dodatečné povolení stavby s názvem „zázemí a sklad pro rybářské potřeby“; stavební úřad jim následně stanovil lhůtu k doplnění podkladů a řízení dne 23. 8. 2018 přerušil; lhůtu k žádosti účastníků řízení prodloužil do dne 30. 7. 2019. K žalobcově žádosti stavební úřad znovu prodloužil lhůtu, a to do dne 30. 1. 2020 a účastníkům řízení současně sdělil, že je nutno doložit projektovou dokumentaci pro daný záměr, resp. upřesnit skutečný záměr (účel) stavby v žádosti o dodatečné povolení stavby.

3. Dne 16. 12. 2019 byla provedena úprava žádosti o dodatečné povolení stavby v tom smyslu, že původní označení stavby („zázemí a sklad pro rybářské potřeby“) bylo změněno na „včelín a sklad pro včelařské potřeby“. Stavební úřad k žalobcovým žádostem opakovaně prodlužoval lhůtu k doplnění podkladů (až do dne 30. 4. 2021). Teprve dne 28. 4. 2021 žalobce předložil podklady požadované stavebním úřadem, přičemž uvedl, že orgán ochrany přírody požádal o vydání závazného stanoviska dne 27. 1. 2021, a jelikož ve stanovené lhůtě závazné stanovisko vydáno nebylo, byl souhlas vydán tzv. fikcí.

4. Účastníci správního řízení byli vyzváni k seznámení se s podklady pro rozhodnutí a byla jim rovněž zaslána kopie vyjádření orgánu ochrany přírody z 5. 2. 2021, kde se uvádí, že z hlediska zájmů chráněných zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále též „ZOPK“), i nadále trvá na svých dřívějších vyjádřeních, tzn., že dodatečné povolení stavby není pro konflikt se zákonem chráněnými zájmy možné. Zákon vydání závazného stanoviska k již provedené stavbě nepřipouští, obdobně je nutné přistupovat i při vydávání závazného stanoviska podle § 12 uvedeného zákona, kterým je požadován souhlas orgánu ochrany přírody k umisťování či povolování staveb, jež by mohly změnit nebo snížit krajinný ráz. V dotčeném území územní plán vymezuje plochu Nz – zemědělskou plochu nezastavěného území a prvek územního systému ekologické stability (dále jen „ÚSES“) – biocentrum, přičemž v případě překryvu platí regulativy platné pro ÚSES. Podmínky pro využití plochy biokoridorů vylučují umisťování staveb, pobytovou rekreaci a obecně činnosti snižující ekologickou stabilitu. Zřejmým zájmem účastníků řízení není provozování zemědělské činnosti (chov včel), ale rekreační využití pozemku a na něm se nacházející stavby. Orgánu Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 3 61 A 16/2022 ochrany přírody je znáno, že účastníci správního řízení se již dříve pokusili svůj záměr prosadit pod názvem „zázemí a sklad pro rybářské potřeby“ a brojili i proti návrhu územního plánu, kterým byl předmětný pozemek zahrnut do ploch zemědělských. Charakter a provedení stavby odpovídá objektu s převažující pobytovou funkcí, přičemž je mimořádně nevhodný pro deklarované využití. Orgán ochrany přírody uzavřel, že bude trvat na odstranění stavby, neboť její dodatečné povolení je z hlediska jím chráněných zájmů vyloučené.

5. Žalobce se vyjádřil k podkladům rozhodnutí a uvedl, že dne 27. 1. 2021 požádal orgán ochrany přírody o vydání závazného stanoviska ke stavbě včelína. V zákonem stanovené třicetidenní lhůtě závazné stanovisko vydáno nebylo. K záměru bylo vydáno závazné stanovisko orgánu územního plánování. Žalobce do předmětného vyjádření uvedl, že stavba je vhodná k deklarovanému využití, orgán ochrany přírody shledal záměr přípustným prostřednictvím fikce souhlasu a záměr je v souladu s cíli a úkoly územního plánování.

6. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 6. 12. 2021, sp. zn. S-META 45072/2018/AVav, čj. METAB 64412/2021/SÚ/AVav, žádost účastníků správního řízení o dodatečné povolení stavby zamítl, přičemž vycházel ze stanoviska orgánu ochrany přírody.

7. Prvostupňové rozhodnutí žalobce (spolu s dalším účastníkem) napadl odvoláním, které žalovaný pojednal žalobou napadeným rozhodnutím. Žalovaný svým rozhodnutím částečně výrok prvostupňového rozhodnutí změnil (neboť stavební úřad pochybil, když neuvedl příslušné ustanovení právního předpisu, které byl oprávněn aplikovat a na daný případ dopadalo, resp. když vycházel ze závazného stanoviska úřadu územního plánování, které v době vydání napadeného rozhodnutí nezohledňovalo aktuální stav územně plánovací dokumentace); výrokem II. žalovaný ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

8. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 18. 7. 2022 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

9. Žalobce nejprve zrekapituloval průběh řízení před správními orgány. Zdůraznil přitom, že veškerá závazná stanoviska vydaná ve věci byla kladná s tím, že odpověď Městského úřadu Tábor ze dne 5. 2. 2021, sp. zn. S-META 6668/2021/JRoz, čj. METAB 6676/2021/O6P/J Roz (dále též „stanovisko orgánu ochrany přírody“), není svou povahu závazným stanoviskem vydaným v souladu s § 149 odst. 2 správního řádu, neboť nesplňuje požadavky správním řádem formulované. Vzhledem k jeho povaze je na něj třeba nahlížet tak, jako by v zákonné třicetidenní lhůtě vydáno nebylo a nastává tudíž fikce předpokládaného souhlasu (žádost o závazné stanovisko byla podána dne 27. 1. 2021, zákonná lhůta uplynula nejpozději dne 28. 3. 2021). Zaujal-li stavební úřad jiné stanovisko, pak není souladné se zákonem. Tuto námitku účastníci správního řízení uplatnili v řízení před stavebním úřadem při seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí, stavební úřad se s ní ve svém rozhodnutí nevypořádal. Žalovaný pak k námitce, že nastala fikce souhlasu u závazného stanoviska orgánu ochrany přírody uvedl (písemnost ze dne 16. 2. 2022), že stavebník si musí dle § 4 odst. 2 ZOPK opatřit závazné stanovisko. Dle žalobce uvedené nelze učinit v řízení o dodatečném stavebním povolení. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 4 61 A 16/2022 10. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že neměl jinou možnost, než podle § 51 odst. 3 správního řádu žádost o dodatečné povolení stavby zamítnout s tím, že i negativní stanovisko orgánu přírody nemající povahu závazného stanoviska dle § 149 správního řádu, je pro jeho rozhodování závazné. Žalobce dále upozorňuje na skutečnost, že žalovaný, byť rovněž shledal neaktuálnost závazného stanoviska odboru územního plánování, prvostupňové rozhodnutí nezrušil.

11. Žalobce dále vymezil tři žalobní body, pro něž shledává napadené rozhodnutí nezákonným. Žalovaný dle žalobce jednak nepřihlédl k jeho námitkám uplatněným v odvolání, dále neúplně zjistil skutkový stav věci a následně učinil nesprávné hodnocení o nepřípustnosti záměru z hlediska požadavků na ochranu přírody. Napadené rozhodnutí je zčásti nepřezkoumatelné pro absenci správního uvážení ve vztahu k tomu, jak konkrétně je stavbou zasaženo do zákonem chráněného zájmu ochrany přírody. Je- li tento závěr opřen o prosté vyjádření orgánu ochrany přírody, musí stavební úřad provést hodnocení tohoto vyjádření a učinit ho součástí svého rozhodnutí.

12. Co se týče nevypořádaných odvolacích námitek, že žalovaný měl v otázce závazného stanoviska orgánu ochrany přírody vycházet z předpokladu, že nastala fikce souhlasu dle § 4 odst. 9 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), stavebního zákona, tudíž je záměr přípustný a bez podmínek. Žalovaný měl proto rozhodnutí stavebního úřadu zrušit.

13. Žalovaný dále pochybil, když v řízení nedoplnil podklady o závazné stanovisko orgánu územního plánování po zjištění, že v průběhu řízení byl vydán územní plán obce Bečice (dále též „územní plán“). Z územního plánu se podává, že plocha zemědělská nevylučuje umístění veškerých staveb, resp. umožňuje umístění určitých typů staveb, u nichž je přípustné jejich využití v souladu s regulativy (tj. určité stavby pro zemědělství, rekreaci). Žalovaný však tento stav nezbytný pro rozhodnutí neobjasnil a neshromáždil dostatek podkladů pro učiněný závěr. Žalobce připomíná, že stavba je umístěna v zastavěném území chatové oblasti a v sousedství kempu u křižovatky místních komunikací, nezasahuje do ochranné zóny vodního toku. Argument žalovaného vytýkající stavbě zásah do významného krajinného prvku nivy řeky Lužnice neobsahuje podrobné odůvodnění o tom, jak konkrétně je významný krajinný prvek nivy řeky Lužnice záměrem žalobce dotčen. Ani orgán ochrany přírody, jehož vyjádření bylo podkladem pro rozhodnutí, neprovedl podrobné hodnocení. Dle žalobce není prostupnost území dotčena. Předmětná stavba do krajinného prvku nezasahuje, navíc je zasazena do místa, jehož okolí je letitě lidskou činností využité a změněné (rekreační oblast, kemp s chatkami, rekreační středisko s restaurací). Stavba není umístěna v bezprostřední blízkosti vodního toku, naopak se nachází v nevzdálenější části pozemku u přilehlé křižovatky místních komunikací s asfaltovým povrchem. Před učiněním závěru o negativním vlivu stavby mělo proběhnout vyhodnocení potenciálního vlivu záměru na konkrétní nalezené hodnoty krajinného rázu a dále vyhodnocení vlivu záměru na krajinný ráz území biokoridoru.

14. Je-li stanovisko orgánu přírody pouze prostým vyjádřením dotčeného orgánu a nemá charakter závazného stanoviska, odůvodnění napadeného rozhodnutí nemůže obstát, neboť zde chybí správní uvážení, jak je významný krajinný ráz jako chráněná hodnota záměrem dotčen. Při absenci úvahy žalovaného o zásahu do chráněného zájmu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalobce postrádá konkrétní argumentaci o vlivu záměru na přírodní a estetickou hodnotu krajinného rázu, především z hlediska Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 5 61 A 16/2022 pohledového uplatnění uvažovaného záměru vůči stávajícím hodnotám krajinného rázu a dominantám v krajině a přírodní charakteristice, tj. vyhodnocení obrazu, v němž se záměr uplatní a o dopadech na biokoridor. Pouhý odkaz na negativní postoj orgánu ochrany přírody neobstojí. Rovněž vyjádření orgánu přírody je v tomto ohledu co do konkrétní argumentace posouzení vlivu nedostatečné; přestože je z jeho formulace zřejmé stanovisko, že jakákoli výstavba a lidská činnost v této lokalitě je nežádoucí, jako věcná argumentace pro zamítnutí žalobcovy žádosti to nepostačuje. V tomto ohledu je napadené rozhodnutí neurčité, nepřezkoumatelné (pro absenci správního uvážení), a tedy nezákonné.

15. Žalobce navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

16. Ve vyjádření k žalobě žalovaný nejprve krátce zrekapituloval průběh řízení před správními orgány. K námitce nezákonnosti s odkazem na § 129 odst. 3 stavebního zákona uvedl, že stavba, o jejíž legalizaci žalobce usiluje, byla zřízena na pozemku nacházejícím se na území významného krajinného prvku – nivy řeky Lužnice, resp. v záplavovém území významného vodního toku Lužnice, který je součástí regionálního biokoridoru územního systému ekologické stability vymezeného zásadami územního rozvoje Jihočeského kraje.

17. Orgán ochrany přírody k žalobcovým žádostem od roku 2019 opakovaně uváděl, že stavba je v rozporu s chráněnými zájmy a nelze ji dodatečně povolit. Na obecně formulovanou žádost žalobce k vydání závazného stanoviska k „záměru stavby“ včelína a skladu včelařských potřeb pak s odkazem na příslušná ustanovení zákona i judikaturu ozřejmil, že ZOPK vydání závazného stanoviska k již provedené stavbě nepřipouští. Tento závěr potvrdil i žalovaný. Dle § 4 odst. 2 ZOPK lze totiž závazné stanovisko vydat pouze k zamýšleným záměrům. V takovém případě tedy nemůže nastat ani fikce souhlasného závazného stanoviska. V dané situaci nemohl žalovaný žalobcově žádosti vyhovět pro s veřejnými zájmy chráněnými zvláštními právními předpisy. Stavební úřad přitom v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl úvahy, z jakých důvodů dospěl k závěru, že žalobcově žádosti vyhovět nelze, přičemž se argumentačně opřel o stanovisko orgánu ochrany přírody. Žalovaný se s jeho odůvodněním ztotožnil a po provedení potřebných změn rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Vznesená námitka nepřezkoumatelnosti je tedy nedůvodná.

18. Co se týče namítaného nedoplnění podkladů rozhodnutí o závazné stanovisko orgánu územního plánování v situaci, kdy byl v průběhu řízení vydán územní plán obce Bečice, v řízení o dodatečném povolení stavby leží důkazní břemeno na žalobci (§ 129 odst. 3 stavebního zákona). Žalovaný sice v odvolacím řízení zvažoval zrušení rozhodnutí stavebního úřadu, aby mohly být v novém projednání doplněny všechny potřebné aktuální podklady, nicméně dospěl k závěru, že z hlediska procesní ekonomie takový postup není nutný. Ani případné doplnění žádosti o nové závazné stanovisko orgánu územního plánování nic nezmění na skutečnosti, že z hlediska zájmů ochrany přírody se v daném území jedná o stavbu nepřípustnou, a tudíž podané žádosti nelze vyhovět.

19. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 6 61 A 16/2022 IV. Právní hodnocení krajského soudu 20. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud rozhodl bez jednání za splnění podmínek dle § 51 s. ř. s.

21. Žaloba není důvodná. IV.A Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí 22. Nejprve se krajský soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností (tedy proč žalobce považuje posouzení žalovaného za nedostatečné), neboť nepřezkoumatelnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Této námitce krajský soud nepřisvědčil.

23. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013-25).

24. V otázce namítané nepřezkoumatelnosti žalobce konkrétně poukázal na to, že stanovisko orgánu ochrany přírody je pouze prostým vyjádřením dotčeného orgánu a nemá charakter závazného stanoviska, což má dle žalobce za následek, že odůvodnění napadeného rozhodnutí nemůže obstát pro nedostatek správního uvážení. V posuzované věci není pochyb o tom, z jakého skutkového stavu správní orgány vycházely, neboť tento je v rozhodnutích správních orgánů obou stupňů dostatečně popsán, stejně tak je zřejmé, jak o podstatných skutečnostech uvážily. Co se žalobcem zpochybňovaného stanoviska orgánu ochrany přírody týče, resp. skutečnosti, že žalovaný toto považuje za pouhé vyjádření a předpokládá, že nastala v otázce vydání závazného stanoviska fikce, v uvedeném nelze spatřovat nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný předmětnou odvolací námitku nepominul, nicméně neztotožnil se se žalobcovým právním názorem, což v odůvodnění napadeného rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodnil.

25. Žalobce dále spatřuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí správních orgánů v absenci správního uvážení v otázce zásahu do chráněného zájmu. Dle názoru krajského soudu však správní orgány nepochybily, pokud svá rozhodnutí opřely o vyjádření orgánu ochrany přírody (viz níže). Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 7 61 A 16/2022 IV.B K ostatním námitkám 26. Krajský soud se neztotožnil se žalobcovým právním názorem o tom, že nastala fikce souhlasu ve smyslu § 4 odst. 9 stavebního zákona.

27. V posuzované věci není sporu o tom, že pro samotné umístění (povolení) stavby v dané lokalitě je závazné stanovisko orgánu ochrany přírody nezbytným předpokladem pro vydání rozhodnutí o žádosti.

28. Dle § 4 odst. 2 ZOPK „[v]ýznamné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení nebo oslabení jeho ekologicko- stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit souhlas orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny druhu nebo způsobu využití pozemků, výstavba lesních cest, budování lesních melioračních systémů, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů. Podrobnosti ochrany významných krajinných prvků stanoví Ministerstvo životního prostředí vyhláškou“ (důraz doplněn).

29. Z citace příslušného ustanovení však plyne, že takové závazné stanovisko lze vydat pouze za předpokladu, že se jedná o stavbu, která má být teprve v budoucnu realizována. To ostatně dovodil již Krajský soud v Ostravě, dle něhož „[z]ávazné stanovisko orgánů ochrany přírody podle ustanovení § 4 odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, lze vydat pouze před provedením zamýšleného zásahu. Nejde o právní nástroj k dodatečné legalizaci neoprávněného zásahu do významného krajinného prvku“ (rozsudek ze dne 22. 5. 2003, čj. 22 Ca 121/2002-32, č. 37/2003 Sb. NSS).

30. K tomu krajský soud připomíná, že realizace nepovolené stavby je důvodem pro její odstranění [§129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona]; stavba pak může být dodatečně povolena jen v zákonem vymezených případech v řízení o dodatečném povolení stavby. V takovém případě je ovšem na stavebníkovi, aby prokázal, že stavba není umístěna v rozporu s cíli a úkoly územního plánování, politikou územního rozvoje, s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území nebo s předchozími rozhodnutími o území, nenachází se na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje, a konečně že stavba není v rozporu s obecnými technickými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním předpisem. Jsou to podmínky, jejichž splnění by bylo jinak požadováno v rámci řádného řízení, nebo jiného postupu správního orgánu vedoucího k přivolení ke stavbě (§ 129 odst. 3 stavebního zákona).

31. V nynější věci je skutkový stav takový, že žalobce stavbu realizoval jako nepovolenou (dle svého tvrzení v prosinci 2017), aniž by si předem opatřil rozhodnutí vyžadované stavebním zákonem, a teprve následně, k výzvě příslušného správního orgánu, začal činit kroky k její „legalizaci“ (dodatečné stavební povolení). Dle fotodokumentace založené ve správním spise se přitom jedná o objekt rekreačního charakteru. Žalobce se stavbu následně pokoušel legalizovat, dle požadavků stavebního úřadu postupně doplňoval podklady, ovšem činil tak v situaci, kdy de facto nemohl získat jeden z podkladů, tj. závazné stanovisko orgánu ochrany přírody, byť o ně příslušný orgán dne 27. 1. 2021 požádal. Jak vyplývá ze spisového materiálu, orgán ochrany přírody se na žádost reagoval písemností ze dne 5. 2. 2021, kde mj. uvedl, že § 4 odst. 2 ZOPK Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 8 61 A 16/2022 nepřipouští vydání závazného stanoviska k dodatečnému povolení již provedené stavby. Orgán ochrany přírody doplnil, že trvá na předchozích vyjádřeních v rámci společných stanovisek k posuzované věci, kde konstatoval, že dodatečné povolení stavby není pro konflikt se zákonem chráněnými zájmy možné.

32. Žalobce správním orgánům vytýká, že vyjádření orgánu ochrany přírody, z nichž vycházely, jsou pro posouzení věci nedostatečná. Ani tato námitka není důvodná.

33. Žalobce přehlíží, že je to stále on, koho dle § 129 odst. 3 stavebního zákona tíží důkazní břemeno stran splnění podmínek pro dodatečné povolení stavby. Nemožnost vydání závazného stanoviska dle § 4 odst. 2 ZOPK z žalobce toto břemeno nesnímá (byť jeho důkazní situaci významně zhoršuje, což je ovšem důsledek stavebního zásahu do významného krajinného prvku, neboť v jiných případech se citované ustanovení neuplatní). Žalobce však v této souvislosti pouze trvá na tom, že v jeho případě orgán ochrany přírody vydal souhlasné závazné stanovisko fikcí, což je závěr nesprávný.

34. Vedle toho žalobce v daném ohledu poukazuje pouze na skutečnost, že dle vyjádření osoby zúčastněné na řízení je stavební záměr možný (umístění stavby nezasahuje do ochranné zóny vodního toku). Takové hodnocení však osoba zúčastněná na řízení učinila z pohledu zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). Jakkoli veřejný zájem na ochraně vod ve smyslu vodního zákona s veřejným zájmem na ochraně přírody a krajiny nepochybně souvisí, nejedná se o totéž. Pro posouzení otázky přípustnosti zásahu do významného krajinného prvku proto vyjádření osoby zúčastněné na řízení nepostačuje.

35. Pro uvedené stavební úřad, ani žalovaný nepochybili, pokud v tomto ohledu vycházeli z vyjádření orgánu ochrany přírody (viz shora odstavec 4). Jakkoli by takové vyjádření nepochybně vždy mohlo být podrobnější, v kontextu posuzované věci je zcela dostatečné, a to s ohledem na absenci relevantních tvrzení a důkazních návrhů ze strany žalobce.

36. Krajský soud neakceptoval ani námitku, jíž žalobce žalovanému vytýká nedoplnění podkladů pro rozhodnutí o závazné stanovisko orgánu územního plánování po zjištění, že v průběhu řízení byl vydán územní plán obce Bečice.

37. Takový postup by byl již nadbytečný, neboť žádost o dodatečné povolení stavby nemohla být již ze shora popsaných důvodů úspěšná. Správní orgány proto přiléhavě odkázaly na dikci § 51 odst. 3 správního řádu, dle něhož „[j]e-li v souladu s požadavky § 3 zjištěna skutečnost, která znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další dokazování a žádost zamítne.“ Do tohoto ustanovení se tak promítá zásada procesní efektivity a hospodárnosti správního řízení.

V. Závěr a náklady řízení

38. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 9 61 A 16/2022 vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

40. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí nevznikly žádné náklady spojené s plněním povinnosti, kterou by jí soud uložil (§ 60 odst. 5 s. ř. s.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 2. srpna 2023 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. předseda senátu Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M.