61 A 17/2021

Rubrum

Č. j. 61 A 17/2021 - 65 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: L.K., narozený dne X bytem X zastoupeného advokátem Mgr. Tomášem Vítem se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 123/36, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti: Jihočeský vodárenský svaz, IČO X se sídlem S. K. Neumanna 292/19, 370 01 České Budějovice zastoupeného advokátem Mgr. Ing. Martinem Zvěřinou se sídlem Dukelská 456/21, 37001 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2021, sp. zn. OREG/154357/2020/stko, čj. KUJCK 17499/2021, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 2 61 A 17/2021

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Magistrát města České Budějovice (dále jen „správní orgán prvního stupně“) na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení (v pozici vyvlastnitele) omezil výrokem I. rozhodnutí ze dne 29. 5. 2020, sp. zn. SU/2758/2019 Kon, čj. SU/2758/2019-28, vlastnické právo žalobce k pozemkům parc. č. X – ostatní plocha, parc. č. X– trvalý travní porost a parc. č. X – trvalý travní porost v katastrálním území X v rozsahu zřízení služebnosti inženýrské sítě opravňující vyvlastnitele ke zřízení a provozování stavby „X“. Výrokem II. správní orgán prvního stupně určil náhradu za vyvlastnění ve výši 10 000 Kč. Výrokem III. správní orgán prvního stupně stanovil, že vyvlastnitel je povinen zahájit uskutečňování účelu vyvlastnění do dvou let od právní moci rozhodnutí.

2. Odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl a toto rozhodnutí potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 21. 4. 2021 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobce uvedl, že žalovaný se jeho námitkami nezákonnosti a porušením správního řádu zabýval pouze stručně a v zásadě pouze obecně s tím, že se jeho přezkum omezuje zejména na splnění podmínky, že práva pro uskutečnění účelu vyvlastnění nebylo možné získat jinak.

5. Žalovaný se vůbec nezabýval otázkou, zda bylo možné veřejný zájem uspokojit jiným způsobem. Správní orgán prvního stupně pak sice citoval § 1038 občanského zákoníku, nicméně uvedenou otázkou se zabýval nedostatečně. Žalobce je toho názoru, že umístění záměru bylo možné mimo pozemky parc. č. X a parc. č. X (pouze u pozemku parc. č. X je situace odlišná). Správní orgán prvního stupně se touto problematikou zabýval pouze okrajově a zcela formálně, kdy na straně 7 svého rozhodnutí uvedl, že má za prokázané, že veřejně prospěšnou stavbu nelze realizovat jinak než na předmětných pozemcích. Mimo příslušného územního rozhodnutí však žádné dokazování v tomto směru neprováděl.

6. Správní orgán prvního stupně na stranách 12 a 13 svého rozhodnutí sice správně uvedl, že není věcně příslušný v otázce umístění stavby, nicméně již neuvedl, že orgán rozhodující o umístění stavby, není věcně příslušný k rozhodování o tom, zdali nelze stavbu umístit jinam, resp. je vázán žádostí stavebníka, co se zvoleného umístění týká. Výkladem správního orgánu prvního stupně by dle žalobce vznikla absurdní situace, kdy žádný správní orgán nezkoumá, zda lze veřejný zájem uspokojit vhodnějším umístěním veřejné prospěšné stavby. K tomu je přitom zjevně povolán právě správní Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 3 61 A 17/2021 orgán prvního stupně. Ten však nijak nezkoumal možnost vedení veřejně prospěšné stavby mimo předmětné pozemky v žalobcově vlastnictví, např. korytem přilehlé řeky v rozsahu, kde má stavba zasahovat pozemky parc. č. X a parc. č. X. Ze samotného návrhu umístění veřejné prospěšné stavby je totiž zjevné, že v určitých úsecích je stavba vedena korytem řeky. Žalobce na okraj poznamenal, že stavba mohla být mnohem vhodněji umístěna v rámci jeho pozemku parc. č. X, jelikož se nejedná o pozemek funkčně spojený s objekty sloužícími k bydlení.

7. Odůvodnění rozhodnutí správních orgánů označil žalobce za vágní, což je dle jeho názoru s ohledem na zásah do jeho vlastnického práva nepřípustné.

8. Žalobce dále namítl údajně zvláštní ocenění náhrady za omezení jeho vlastnického práva, resp. zvláštní volbu oceňovací metody. Žalobce stručně popsal průběh negociace před zahájením vyvlastňovacího řízení. V jeho rámci pak došlo k ustanovení soudního znalce, který však při oceňování překvapivě nezvolil výnosovou metodu, ačkoliv vodovod bude Jihočeský vodárenský svaz provozovat v rámci své podnikatelské činnosti, která je fakticky činností výdělečnou. Ostatním vlastníkům přitom osoba zúčastněná na řízení vyplatila průměrně cca 53 500 Kč.

9. Žalobce navrhl k věci samé provést důkaz návrhem na umístění stavby vodovodu, plánkem s variantním umístěním stavby vodovodu (v podání ze dne 6. 5. 2021 žalobce uvedl, že tento plánek ve skutečnosti neexistuje), žádostí o informace včetně odpovědi osoby zúčastněné na řízení, návrhem smlouvy z března 2015 a návrhem smlouvy z 11. 10. 2018.

10. Žalobce navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení

11. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že s ohledem na dikci § 89 odst. 2 správního řádu se musel v rámci přezkumu odvoláním napadeného rozhodnutí nutně zabývat i tím, zda bylo prokázáno splnění podmínek vyvlastnění. Žalovaný ve svém rozhodnutí vyslovil názor, že správní orgán prvního stupně se s námitkou porušení § 3 odst. 1 in fine zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), vypořádal dostatečně.

12. Žalovaný doplnil, že v posuzovaném případě nebylo nutné vlastnické právo zcela odejmout, neboť k provedení a provozu stavby postačilo zřízení služebnosti inženýrské sítě. Tato služebnost neznemožňuje stávající využití žalobcových pozemků. Inženýrská síť je umístěna na straně pozemků, která nesousedí s nemovitostmi sloužícími k bydlení. Žalovaný je přitom vázán návrhem vyvlastnitele; není tedy oprávněn rozhodovat nad jeho rámec. Žalobci přitom nepřísluší hodnotit umístění stavby vodovodního řadu „jako celku“, tj. z pozice jiných než jeho vlastních pozemků.

13. Zbylé námitky žalovaný označil za irelevantní, a blíže se k nim proto již nevyjadřoval.

14. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

15. Osoba zúčastněná na řízení uvedla, že se zcela ztotožňuje s vyjádřením žalovaného a rozhodnutí správních orgánů považuje za správná a zákonná. Osoba zúčastněná na řízení přistoupila k podání žádosti o vyvlastnění jako ke krajnímu, avšak nutnému, Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 4 61 A 17/2021 způsobu získání potřebných práv pro uskutečnění účelu vyvlastnění (realizaci veřejně prospěšné stavby), neboť předcházející jednání nevedla k přijetí oboustranně přijatelné dohody a smlouva nebyla uzavřena.

16. Správní orgány pak v následném řízení žalobcovy námitky řádným způsobem posoudily. Není pravda, že by fakticky neřešily otázku, zda lze veřejný zájem uspokojit jinak. Osoba zúčastněná na řízení spolu s žádostí předložila příslušné územní rozhodnutí, jímž byla stavba s názvem „X“ umístěna. V samotné žádosti pak detailně popsala veřejný zájem a poskytla veškeré údaje k veřejné prospěšnosti této stavby. Tím oprávněnost své žádosti dostatečně prokázala, čemuž přisvědčily i správní orgány.

17. Odůvodnění obsažené na stranách 12 a 13 rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je v tomto ohledu zcela dostatečné. Správní orgán prvního stupně ani nemohl posuzovat v rámci svého odůvodnění, zda nelze veřejný zájem uspokojit jinak, neboť žalobce ani žádné „jinak“ ve vyvlastňovacím řízení neoznačil. To nic ovšem nemění na tom, že správní orgán prvního stupně, potažmo žalovaný, nejsou příslušnými k hodnocení umístění konkrétní stavby a zda může být umístěna jinak. Lze přičítat pouze k tíži žalobce, že v rámci územního řízení nevyužil všech svých procesních práv.

18. K žalobcem navrhovanému řešení spočívajícímu v umístění stavby korytem přilehlé řeky, které vznesl prvně až v rámci odvolacího řízení, osoba zúčastněná na řízení opakovaně uváděla, že není možné, neboť dle stanoviska Povodí Vltavy, s. p., odporuje příslušným technickým normám (toto stanovisko bylo součástí spisu již v územním řízení).

19. Osoba zúčastněná na řízení se dále obsáhle vyjádřila též ke způsobu stanovení náhrady za vyvlastnění.

20. Osoba zúčastněná na řízení ve shodě s žalovaným navrhla, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

21. Krajský soud předně uvádí, že s ohledem na účel vyvlastnění, jímž je zřízení a provozování stavby „X“ se na věc vztahuje zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon). Jedná se totiž o stavbu vodní infrastruktury, kterou se rozumí „stavba vodního díla budovaná ve veřejném zájmu na ochranu před povodněmi, k prevenci nebo zmírnění následků sucha, jakož i k jiným účelům podle vodního zákona a ve veřejném zájmu, a stavby s ní související “ [§ 1 odst. 3 písm. b) liniového zákona; důraz doplněn]. Dle § 55 odst. 1 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), jsou vodními díly mimo jiné stavby sloužící k nakládání s vodami, a to zejména stavby vodovodních řadů.

22. S ohledem na § 2 odst. 2 liniového zákona zkracující lhůtu pro podání žaloby na polovinu je tak žaloba striktně vzato opožděná. Jelikož však žalobce nebyl o aplikaci liniového zákona v průběhu správního řízení poučen a ani z postupu správních orgánů a z obsahu spisu, resp. správních rozhodnutí nebyla aplikace tohoto zákona jakkoli zřejmá, nelze klást žalobci překročení měsíční lhůty pro podání žaloby k tíži (žalobce podal žalobu v rámci obecné lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutí správního Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 5 61 A 17/2021 orgánu v délce dvou měsíců); srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2015, čj. 7 As 81/2015-45.

23. Krajský soud sám pak ve smyslu § 2 odst. 2 liniového zákona rozhodl ve věci přednostně v rámci zákonem stanovené devadesátidenní lhůty.

24. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

25. Žaloba není důvodná.

26. Ke shora uvedeným důkazním návrhům krajský soud uvádí, že skutkový stav věci je pro účely posouzení nynější žaloby dostatečně zachycen ve správním spisu, kterým není zapotřebí provádět samostatně dokazování (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Pokud jde o návrh smlouvy ze dne 11. 10. 2018, ten je již ve správním spisu obsažen coby příloha žádosti osoby zúčastněné na řízení na zahájení řízení o vyvlastnění. Jak přitom plyne z dále uvedeného, veškeré žalobcovy důkazní návrhy se týkají otázek, které nejsou pro posouzení věci rozhodné (možné alternativní vedení stavebního záměru a výše náhrady za vyvlastnění). Krajský soud proto k provedení těchto důkazů nepřistoupil. IV.A K námitkám nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného 27. Žalobce předně namítl, že se žalovaný vůbec nezabýval otázkou, zda bylo možné veřejný zájem uspokojit jiným způsobem, a dále v obecné rovině namítl, že žalovaný řádně nevypořádal jeho odvolací námitky. Uvedené námitky krajský soud podle jejich obsahu vyhodnotil jako námitky nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí; tyto námitky nejsou důvodné.

28. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013-25).

29. Žalobce spatřoval nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného konkrétně v absenci vypořádání otázky, zda bylo možné veřejný zájem uspokojit jiným způsobem, neboť dle názoru žalobce bylo možné vést vodovodní řad po jiné trase. Odpověď na tuto otázku však poskytl již správní orgán prvního stupně, který na straně 7 svého Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 6 61 A 17/2021 rozhodnutí výslovně uvedl, že způsob využití pozemků stanovují příslušné nástroje územního plánování, a to zejména pravomocné územní rozhodnutí (to bylo přitom pro shora uvedenou stavbu vydáno a je i součástí správního spisu). Takováto úvaha je v daném ohledu zcela dostatečná a nadto i věcně správná, jak bude podrobněji rozvedeno dále.

30. Pokud jde o námitku, dle níž se žalovaný údajně nedostatečně vypořádal s námitkami nezákonnosti a porušení správního řádu, pak tuto námitku žalobce ponechal pouze ve zcela obecné rovině. Krajský soud proto ve stejné míře obecnosti pouze poznamenává, že žalovaný se s odvolacími námitkami vypořádal sice poměrně stručně, avšak zcela přezkoumatelně ve smyslu shora vytyčených kritérií, a to především na stranách 9 až 11 svého rozhodnutí. Subjektivní dojem žalobce o nedostatečnosti takového vypořádání, potažmo nesouhlas se samotným věcným posouzením nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí nezakládá. IV.B K námitce nesplnění podmínky vyvlastnění dle § 3 odst. 1 in fine zákona o vyvlastnění 31. Nedůvodná je též námitka nesplnění podmínky vyvlastnění dle § 3 odst. 1 in fine zákona o vyvlastnění, neboť dle názoru žalobce bylo možné vést stavbu mimo pozemky žalobce.

32. Obdobnými námitkami vyvlastňovaných se již správní soudy opakovaně zabývaly. Například v rozsudku ze dne 16. 7. 2015, čj. 7 As 105/2015-47, Nejvyšší správní soud konstatoval, že „účelem institutu vyvlastnění je realizace odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, v intencích stanovených tímto zákonem a ústavním pořádkem (čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod), pro účely stanovené zvláštním zákonem, pokud veřejný zájem na dosažení jejich účelu převažuje nad zachováním dosavadních, práv vyvlastňovaného. Ve vyvlastňovacím řízení je tedy rozhodováno o otázkách vlastnických, nikoliv o otázkách vlastností staveb, které mají být na pozemku umístěny. Stejně tak nemohou být v řízení o vyvlastnění řešeny dopady, které nastanou v důsledku realizace předmětných staveb do práv majitelů okolních nemovitostí. Tyto otázky jsou v souladu s ust. § 84 a násl. stavebního zákona předmětem územního řízení. Územní rozhodnutí vydané v územním řízení, jehož byla stěžovatelka účastníkem, je podle ust. § 18 odst. 3 zákona o vyvlastnění jedním z podkladů pro rozhodnutí ve vyvlastňovacím řízení. Správní orgán, který o vyvlastnění rozhoduje, není oprávněn znovu posuzovat charakter předmětné stavby, o jejímž umístění již bylo rozhodnuto v územním řízení. Pokud má účastník řízení k charakteru umísťované stavby námitky, může je uplatnit v územním řízení, což […] také stěžovatelka učinila. Nesouhlas účastníka řízení s charakterem stavby nemůže být důvodem pro zamítnutí žádosti vyvlastnitele nebo zrušení rozhodnutí o vyvlastnění. Tyto námitky nemají ve vyvlastňovacím řízení místo.“ 33. Nejvyšší správní soud dále například v rozsudku ze dne 11. 10. 2017, čj. 1 As 361/2016- 75, dovodil, že i případné alternativní varianty liniové stavby jsou předmětem příslušného územního řízení (srov. zejména odstavec [34] citovaného rozsudku), přičemž znovu zdůraznil „[p]ředmětem přezkoumání rozhodnutí o omezení vlastnického práva stěžovatele k dotčeným pozemkům zřízením věcného břemene však nemůže být přezkoumání naplnění podmínek pro vydání rozhodnutí, kterým bylo povoleno umístění stavby.“ Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 7 61 A 17/2021 34. S tímto se pak ztotožňuje též komentářová literatura, dle níž „[i]relevantní jsou proto běžné námitky vyvlastňovaných, že účel vyvlastnění lze provést jiným způsobem (např. místo vodní nádrže postavit suchý poldr) nebo na jiném místě“ (Hanák, J., Židek, D. a Černocký, R. Zákon o vyvlastnění. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2020, citováno dle ASPI).

35. Taktéž krajský soud se uvedeným závěrům přisvědčil a považuje je za plně aplikovatelné i v nyní posuzovaném případě. Jakákoli polemika s vhodností zvolené trasy vodovodního řadu již není pro výsledek vyvlastňovacího řízení rozhodná. Správní orgán prvního stupně proto zcela správně v daném ohledu poukázal na pravomocné územní rozhodnutí ke stavbě vodovodního řadu, které je jedním z podkladů pro rozhodnutí o vyvlastnění. IV.C Ke zbylým námitkám 36. Pokud jde o žalobcovy námitky, dle nichž ustanovená znalkyně zvolila nesprávnou metodu ocenění věcného břemene a dále že osoba zúčastněná na řízení jiným subjektům vyplatila průměrně cca 53 500 Kč, tak tyto z povahy věci míří proti posouzení otázky výše náhrady za vyvlastnění. Tato otázka je však vyňata z přezkumu správními soudy, neboť dle § 28 odst. 1 věty druhé zákona o vyvlastnění „[v]ýrok podle § 24 odst. 4 lze projednat v občanském soudním řízení; příslušný v prvním stupni je krajský soud.“ 37. Žalobce sice v žalobě popisuje i samotný průběh negociace mezi ním a osobou zúčastněnou na řízení, avšak žádnou konkrétní námitku v této souvislosti nevznesl. Pouze nad rámec nutného proto krajský soud v této souvislosti dodává, že žádné pochybení v daném ohledu neshledal.

V. Závěr a náklady řízení

38. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Vzhledem k tomu, že osobě zúčastněné na řízení nevznikly žádné náklady v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí uložil soud, ani ona nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 8 61 A 17/2021 poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Českých Budějovicích 16. června 2021 JUDr. Michal Hájek, Ph.D., v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.