61 A 17/2022

Rubrum

Č.j. 61 A 17/2022- 45 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Miroslava Jurmana ve věci žalobce: Ing. M. N., narozený dne X se sídlem X zastoupený advokátem JUDr. Ladislavem Dusilem se sídlem nám. Přemysla Otakara II 123/36, 373 00 České Budějovice proti žalovanému: Zeměměřičský a katastrální inspektorát v Českých Budějovicích se sídlem Lidická 124/11, 370 86 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 6. 2022, čj. ZKI CB-O-9/223/2022-10 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 2 61 A 17/2022

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žádostí podanou dne 22. 7. 2021 se paní D. F. domáhala u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen „katastrální úřad“) opravy chybných údajů katastru nemovitostí. Část pozemku před jejím domem č. p. XA je totiž dle jejího mínění chybně evidována ve stavební parcele číslo XB v k. ú. X. Přibližně se jedná o červeně vyznačenou část pozemku na výřezu katastrální mapy níže. [obrázek anonymizován]

2. Katastrální úřad následně zjistil, že ve stejné věci již v roce 2011 vedl řízení pod sp. zn. OR-1105/2011-301, neboť D. F. podala obdobnou žádost o přešetření hranice mezi její st. parc. č. XD a žalobcovou st. parc. č. XB v k. ú. X. Katastrální úřad tehdy prověřil správnost evidované hranice v katastrální mapě a dne 16. 1. 2012 vydal oznámení o provedení opravy.

3. Ve vztahu k žádosti ze dne 22. 7. 2021 vydal katastrální úřad dne 11. 8. 2021 po opětovném prošetření dostupných podkladů oznámení o neprovedení opravy. Jelikož D. F. vyslovila s tímto postupem nesouhlas, katastrální úřad zahájil řízení dle § 36 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon).

4. Rozhodnutím ze dne 13. 10. 2021, čj. OR-722/2021-301-23, katastrální úřad nesouhlasu D. F. nevyhověl. Toto rozhodnutí však žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 12. 2021, čj. ZKI CB-O-31/586/2021-4, zrušil a věc vrátil katastrálnímu úřadu k dalšímu řízení. Žalovaný totiž dospěl k závěru, že na základě podkladů založených ve spisu nelze tvrzení D. F. potvrdit ani vyvrátit.

5. Katastrální úřad po doplnění podkladů rozhodnutím ze dne 11. 3. 2022, čj. OR-722/2021-301-54, žádosti D. F. částečně vyhověl. V souboru geodetických informací nově od st. parc. č. XB oddělil pozemek parc. č. XC (modře vyznačený pozemek na výřezu katastrální mapy), u něhož vyznačil duplicitní vlastnictví D. F. a žalobce s tím, že na základě dostupných listin není schopen vlastníka uvedeného pozemku jednoznačně určit. K tomuto pozemku dále katastrální úřad zapsal věcné břemeno užívání ve prospěch J. D., a to na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 11. 10. 2010.

6. Odvolání žalobce a D. F. žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí katastrálního úřadu potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

7. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 1. 8. 2022 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

8. Žalobce nejprve shrnul procesní vývoj věci a namítl, že se žalovaný nesprávně vypořádal s jeho námitkou, dle které se jedná o věc již rozhodnutou v roce 2012, o které není možno (bez povolení obnovy řízení) vést řízení nové a vydávat nové rozhodnutí. Žalovaný nesprávně odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2020, čj. 6 As 9/2020-28, neboť v citovaném rozsudku, absentuje předchozí rozhodnutí o opravě hranice tak, jako je tomu v tomto případě. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 3 61 A 17/2022 9. Žalobce uvedl, že dané věci došlo rozhodnutím žalovaného k přiznání téhož práva ve smyslu § 48 odst. 2 správního řádu, neboť oznámení katastrálního úřadu z 16. 1. 2012 o provedení opravy již D. F. právo přiznalo a napadené rozhodnutí tak činí znovu. Tím došlo k zásahu do žalobcových práv, a to včetně základního práva na ochranu vlastnictví.

10. Žalovaný se dostatečně nevypořádal s námitkou nedostatku podkladů pro zápis duplicitního vlastnictví. Žalobce dále citoval z rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 13. 10. 2021 a uzavřel, že k rozdělení původní usedlosti došlo již v roce 1901 tak, jak se podává z ujednání ze dne 18. 5. 1901. Od té doby nevzbuzoval průběh vlastnické hranice mezi pozemky st. parc. č. XB a st. parc. č. XD žádné pochybnosti, a to až do r. 2011, kdy k návrhu D. F. došlo k přeměření.

11. Jako důkazy žalobce označil oznámení katastrálního úřadu ze dne 16. 1. 2012, ujednání ze dne 18. 5. 1901 a vytyčovací náčrt ze dne 7. 12. 2011.

12. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že dostatečně popsal důvody, pro které v dřívějším řízení nebyla dodržena zásada materiální pravdy. Skutečnost, že se žalovaný nemohl věcí podrobněji zabývat z důvodu chybějících podkladů, neznamená, že by nešlo o chybný zápis. Na základě zjištěného skutkového stavu nelze určit, zda se jedná o chybu v evidenci katastru nemovitostí či nikoli.

14. K námitce překážky věci rozhodnuté žalovaný poukázal na shora citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 6 As 9/2020-28 s tím, že závěry v něm uvedené jsou použitelné i v nynějším případě. Nadto v řízení vedeném pod sp. zn. OR-1105/2011-301 proběhla úprava hranice mezi pozemky st. parc. č. XB a XD a parc. č. XE (náves), přičemž proti opravě chyby nikdo nepodal nesouhlas a nedošlo tudíž ani k zahájení správního řízení a vydání rozhodnutí.

15. Žalovaný prvotní rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 13. 10. 2021 zrušil z důvodu neprověření náčrtu z roku 1893. Je nutné prověřit celý vývoj změn na dotčených parcelách, přičemž vytržení jednoho z podkladů působí zmatečně. Na skutečnosti v tomto rozhodnutí uvedené proto žalobce poukazuje nesprávně.

16. Pokud jde o rozdělení původní usedlosti v roce 1901, pak při něm nedošlo pozemku st. parc. č. XB ke změně výměry a byl upraven pouze nákres. Ujednání ze dne 18. 5. 1901 hovoří o převedení vlastnického práva k pozemku st. parc. č. XB a pozemku parc. č. XF v hranicích zobrazených v náčrtu z roku 1901.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

18. Žaloba není důvodná. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 4 61 A 17/2022 19. K žalobcovým důkazním návrhům krajský soud předně poznamenává, že se jedná o listiny obsažené ve správním spisu, kterým se však zpravidla dokazování neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Výjimkou je pouze ujednání o rozdělení usedlosti ze dne 18. 5. 1901, které však samo o sobě neobsahuje jakýkoli mapový podklad a stěží jej tak lze využít k určení evidovaného průběhu vlastnické hranice mezi dotčenými pozemky. Právě o tom je však mezi účastníky řízení sporu. V tomto ohledu je mnohem podstatnější související nákres a výkaz o dělení z roku 1901, na který ve svém vyjádření poukázal žalovaný a který obsahem spisu je. Krajský soud proto neshledal, že by bylo zapotřebí provádět ve věci jakékoli další dokazování. IV.A K námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správních orgánů 20. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného. Této námitce nepřisvědčil.

21. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013-25).

22. Jako námitku nepřezkoumatelnosti krajský soud podle jejího obsahu vyhodnotil žalobcovu argumentaci, dle které se žalovaný údajně dostatečně nevypořádal s námitkou nedostatku podkladů pro zápis duplicitního vlastnictví. Tak tomu ovšem není. Žalovaný na stranách 7 až 10 svého rozhodnutí velmi podrobně zrekapituloval dostupné podklady a následně své závěry přesvědčivě zdůvodnil. Po prověření jednotlivých listin totiž „zjistil, že při zavedení změny z náčrtu č. -76 v roce 1943 bylo pochybeno pracovníkem katastrálního úřadu, neb navrženou změnu zrealizoval v mapě a upravil výměry parcel bez příslušné listiny v pozemkové knize dokládající vůli dotčených vlastníků a chyba byla dále přenesena do identifikace parcel v rámci uzavírání knihovní vložky č. 37 a 184 při dědických řízeních. Přestože je nabývacím titulem chyba zákresu v mapě z roku 1943, katastrální úřad nemůže provést opravu chyby vzniklou v dřívějších pozemkových evidencích, tj. před 1. 4. 1964, neboť střední občanský zákoník (č. 141/1950 Sb.), účinný od 1. 1. 1951, zrušil konstitutivnost zápisů právních vztahů k nemovitostem ve veřejných knihách, tzn. že v období let 1951 až 1964 nevzniklo vlastnické právo k nemovitostem vkladem do katastru či jiné evidence práv k nemovitostem.“ Žalovaný dále dodal, že z „uvedených skutečností Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 5 61 A 17/2022 vyplývá, že katastrální úřad eviduje nabývací titul k předmětné části pozemku st.p.č. XB pro D. F., ale i pro Ing. M. N.“ 23. Na těchto úvahách krajský soud nic nepřezkoumatelného neshledal. IV.B K námitce překážky věci rozhodnuté 24. Nedůvodná je též stěžejní žalobní námitka, dle níž vydání rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 11. 3. 2022 bránila překážka věci pravomocně rozhodnuté ve správním řízení (tzv. překážka rei administratae).

25. Tato námitka nemůže být úspěšná již proto, že v roce 2011, resp. 2012 katastrální úřad ve skutečnosti žádné rozhodnutí v dané věci nevydal. Podobně jako aktuální úprava obsažená v § 36 odst. 4 katastrálního zákona i § 8 odst. 5 dřívějšího zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), počítal s tím, že katastrální úřad vydá rozhodnutí teprve tehdy, pokud „vlastník nebo jiný oprávněný katastrálnímu úřadu, že s provedenou opravou nebo s tím, že se nejedná o chybu, nesouhlasí “. K tomu ovšem nedošlo. Není tedy pravda, že by katastrální úřad ve věci již rozhodoval.

26. Nicméně podstatný je v této souvislosti především žalovaným citovaný rozsudek čj. 6 As 161/2013-25, jehož závěry Nejvyšší správní soud trefně shrnul v této právní větě: „Oprava chyby v katastrálním operátu (§ 36 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí) nezakládá překážku věci rozhodnuté. I při opravě chyby v katastrálním operátu totiž může dojít ke zřejmému omylu ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) téhož zákona.“ 27. Krajský soud na rozdíl od žalobce neshledal žádný důvod, proč by tento obecně formulovaný závěr nebyl aplikovatelný i v nynějším případě. Ostatně ani argument žalobce, dle něhož v tehdy posuzovaném případě absentuje předchozí „rozhodnutí“ o opravě hranice tak, jako je tomu v nynější věci, není správný. Katastrální úřad v tehdejší věci přistoupil k opravě chyby v katastrálním operátu bez vydání rozhodnutí dokonce dvakrát (z úřední povinnosti v roce 2003 a na návrh vlastníků nemovitostí v roce 2004). Až teprve v roce 2017 katastrální návrh obdržel další návrh na opravu chyby v katastrálním operátu, následně provedl změnu a v roce 2018 ve věci vydal rozhodnutí, jímž vyhověl nesouhlasu jedné z dotčených osob s provedením změny. Jednalo se tedy o případ v jádru podobný nyní posuzované věci. IV.C K ostatním námitkám 28. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce, dle níž po ujednání ze dne 18. 5. 1901 průběh vlastnické hranice mezi dotčenými pozemky nevzbuzoval pochybnosti. Tato argumentace nic nemění na tom, že pozdějším zásahem v roce 1943 došlo k chybnému zanesení evidovaných údajů, jak uvedl žalovaný. To ostatně žalobce v žalobě nerozporuje, a není tedy důvod, aby se krajský soud touto otázkou blíže zabýval.

29. Cituje-li žalobce v této souvislosti z rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 13. 10. 2021 část týkající se shrnutí skutkových zjištění, pak ve shodě s žalovaným krajský soud připomíná, že toto rozhodnutí žalovaný zrušil právě z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu, resp. neprověření veškerých relevantních listin. Stěží lze tedy na základě takovéhoto zrušeného rozhodnutí činit jakékoli finální skutkové závěry. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 6 61 A 17/2022 V. Závěr a náklady řízení 30. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. V případě procesně úspěšného žalovaného nevyšlo najevo, že by vynaložil náklady nad rámec své běžné činnosti, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 6. června 2023 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.