61 A 19/2025

Rubrum

č. j. 61 A 19/2025- 38 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobce: T. V., narozený dne bytem proti žalovanému: Městský úřad Horní Planá se sídlem Náměstí 54, 382 26 Horní Planá o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu v řízení o žádosti žalobce o poskytnutí informace ze dne 22. 5. 2025, zn. Sp-151 A-253 T-1 Sb-4 22-05-2025, čj. S-151 2025 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 61 A 19/2025

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby

1. Žalobce podal dne 22. 5. 2025 k žalovanému žádost o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v níž požadoval „informace ve vazbě na stavby č.ev. 16 a č.ev. 17 na pozemcích parc. č. 232/2 a 232/23 v k.ú. Frymburk“, kdy uvedl: „Z protokolů z kontrolních prohlídek zaslaných SÚ nevyplývá přesné zjištění jak jsou uvedené stavby užívány. Žádám tímto o informaci, zda SÚ zjistil v uvedených stavbách poskytování služeb krátkodobého ubytování, tak jak bylo uvedeno v podnětu.“ 2. Na tuto žádost žalovaný nereagoval. Dne 11. 6. 2025 podal žalobce proti jeho postupu stížnost ve smyslu § 16a zákona o svobodném přístupu k informacím.

3. Žalovaný dne 9. 7. 2025 zaslal žalobci informaci datovanou dnem 8. 7. 2025, v níž uvedl: „Stavební úřad nezjišťoval poskytování služeb krátkodobého ubytování ve stavbách č.e. 16 a17 Frymburk.“ 4. Jelikož žalobce považoval tuto odpověď za nedostatečnou, podal další stížnost doručenou žalovanému dne 15. 7. 2025. V té uvedl, že odpověď žalovaného je lživá s tím, že dne 29. 10. 2024 provedl stavební úřad kontrolní prohlídku, jejímž účelem bylo na základě podnětu ze dne 25. 9. 2024 prověřit užívání stavby č. e. 16 k poskytování ubytovacích služeb v rozporu s kolaudačním rozhodnutím. Výsledkem kontrolní prohlídky dle žalobce musí být jednoznačná odpověď „ANO/NE“.

5. Krajský úřad Jihočeského kraje rozhodnutím ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. OPZU 90510/2025/kahr 1 SO, čj. KUJCK 90819/2025, dle s § 16a odst. 6 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím žalovanému přikázal, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí žádost žalobce o poskytnutí informací vyřídil.

6. Žalovaný dne 29. 8. 2025 zaslal žalobci informaci datovanou dnem 28. 8. 2025, v níž uvedl, že na základě podnětu třetí osoby vyzval vlastníka staveb č. e. 16 a 17 k účasti na kontrolní prohlídce, kterou svolal na den 21. 11. 2024. Dále odkázal na protokoly z uvedené kontrolní prohlídky, které dle jeho tvrzení již byly žalobci poskytnuty na základě předešlé žádosti o poskytnutí informací. Závěrem uvedl, že na základě vyhodnocení podkladů dospěl k závěru, že nedochází k užívání předmětných staveb v rozporu s jejich účelovým určením.

II. Shrnutí žaloby

7. Žalobce dne 2. 9. 2025 podal ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu.

8. V rámci žaloby shrnul procesní vývoj věci a namítl, že informace poskytnuté žalovaným dne 8. 7. 2025 jsou nepravdivé, neboť stavební úřad obdržel k žalobě připojené podněty ze dne 25. 9. 2024 k prověření užívání staveb č. e. 16 a 17 za účelem poskytování krátkodobých ubytovacích služeb v rozporu s kolaudačním rozhodnutím. Musel se jimi tedy zabývat a z moci úřední zjišťovat, zda jsou stavby k účelům krátkodobého ubytování poskytovány, či nikoliv. Podotkl také, že stavebnímu úřadu byly předloženy důkazy o obou stavbách ve formě screenshotů stránek společnosti OTRE, s. r. o. Současně uvedl, že obě stavby jsou Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 61 A 19/2025 nabízeny internetovým portálem uvedeným ve zmíněných podnětech ke krátkodobému ubytování i k datu podání žaloby.

9. Dále odkázal na závěry krajského úřadu, jenž při rozhodování o druhé stížnosti žalobce neshledal důvodnou námitku žalovaného, dle které stavební úřad není oprávněn kontrolovat, kdo stavbu k rekreaci užívá, a zda její užívání nepředstavuje změnu účelu užívání stavby ve smyslu stavebního zákona. Dle závěrů krajského úřadu taková kontrola naopak do působnosti stavebního úřadu spadá, neboť směřuje k ověření souladu skutečného způsobu užívání stavby s účelem povoleným souhlasem s jejím užíváním. Na základě provedené kontrolní prohlídky měl povinný subjekt dospět k závěru, zda je stavba pro rodinnou rekreaci v k. ú. Frymburk užívána v souladu s tímto povoleným účelem, nebo zda je využívána k jinému účelu, například k poskytování ubytovacích služeb, což by de iure představovalo změnu účelu užívání stavby. Žadateli proto měla být poskytnuta informace, zda povinný subjekt zjistil či nezjistil poskytování služeb krátkodobého ubytování.

10. Ve vztahu k informaci obdržené od žalovaného dne 2. 9. 2025 (informace ze dne 28. 8. 2025) namítl, že v této žalovaný pouze cituje závěry kontrolní prohlídky a odpověď na požadovanou informaci neuvádí. Závěr kontrolní prohlídky dle názoru žalobce může být pouze jedním z důkazů, jenž je do hodnocení zahrnut. Poznamenává, že prohlídka konaná až pět měsíců po podání podnětu, a navíc předem oznámená stavebníkovi, má omezenou vypovídací hodnotu. O to více je nezbytné, aby stavební úřad objektivně hodnotil i ostatní důkazní materiály. Stavební úřad dle žalobce vůbec nevzal v potaz nabízené důkazní prostředky, jako jsou screenshoty z webových stránek provozovatele. Uvedené skutečnosti mohl porovnat i s „on-line skutečnostmi na webu“. Screenshoty nabídek na veřejných portálech představují relevantní důkazní prostředek, který musí být do hodnocení zahrnut. Odmítnutí jejich posouzení by bylo v rozporu s § 50 odst. 3 správního řádu.

11. Závěrem žalobce uvedl, že žalovaný coby povinný subjekt do dne podání žaloby neposkytl požadovanou informaci a ani poskytnutí informace neodmítl. Zůstává tak navzdory jednoznačné povinnosti plynoucí ze zákonné úpravy nečinný při vyřizování žádosti žalobce o informace, přičemž ani krajský úřad neposkytl žalobci ochranu proti této nečinnosti.

12. Žalobce navrhl, aby krajský soud uložil žalovanému povinnost řádně vyřídit žalobcovu žádost o informace v soudem stanovené lhůtě.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 26. 9. 2025 rovněž shrnul procesní vývoj věci a uvedl, že žádost žalobce vyřídil dne 28. 8. 2025 dokumentem č.j. MUHP 3028/2025 a poskytl mu informaci, ve které uvádí kroky, které stavební úřad učinil. Dále zde uvádí, že na základě vyhodnocení podkladů dospěl stavební úřad k závěru, že nedochází k užívání staveb č. e. 16 a 17 v rozporu s jejich účelovým určením.

14. Ve věci poskytování informací o užívání staveb č. e. 16 a 17 vede celkem tři spisové materiály, neboť žalobce podal u povinného subjektu celkem 3 žádosti v různých časových obdobích. I když se žaloba týká spisového materiálu, který žalovaný vede pod spis. zn. MUHP- Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 61 A 19/2025 2517/2025, předkládá soudu i spisové materiály vedené pod spisovými značkami MUHP- 1288/2025 a Výst./5587/2024/Ol, neboť se domnívá, že mají k projednávanému případu věcnou souvislost.

15. Zdůrazňuje, že není jeho záměrem odpírání poskytování informací s tím, že dle § 2 odst. 4 zákona o poskytování informací se povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací. V rámci své působnosti je oprávněn prověřovat, zda je stavba užívána v souladu s účelem vymezeným v kolaudačním rozhodnutí nebo povolení stavby. Užívání staveb č. e. 16 a 17 v tomto smyslu prověřil a nezjistil, že by stavby byly užívány v rozporu s jejich účelovým určením, kterým je rodinná rekreace. V tomto smyslu také žalobci podal informaci.

16. K výzvě krajského soudu učiněné za účelem zjištění aktuálního skutkového stavu ke dni rozhodnutí soudu pak žalovaný dne 16. 10. 2025 sdělil, že v zájmu ověření skutečností uvedených v podnětu vyzval dne 8. 9. 2025 k součinnosti příslušný živnostenský úřad, a to za účelem zjištění, zda jsou ve stavbách č. e. 16 a 17 evidovány provozovny podnikatelských subjektů. Živnostenský úřad dne 12. 9. 2025 sdělil, že ve zmíněných stavbách bylo oznámeno zahájení provozování živnosti. Žalovaný ověřil v evidenci živnostenského rejstříku, že v rekreačních objektech č. e. 16 a 17 není evidována provozovna, která by byla v rozporu s účelovým určením těchto staveb. Výpis z uvedeného rejstříku potvrzuje, že v rekreačních objektech není evidována jiná provozovna než ubytovací služby. Základem prověření účelu užívání stavby však bylo místní šetření, kterým bylo potvrzeno, že oba rekreační objekty jsou užívány k rekreaci, což není v rozporu se stavebně právními předpisy, neboť jsou k rekreaci určeny.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

17. Krajský soud nejprve zkoumal, zda žalobce bezvýsledně vyčerpal příslušné procesní prostředky obrany proti nečinnosti správního orgánu a zda je tedy žaloba přípustná. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak je. Žalobce opakovaně podal proti postupu žalovaného stížnost dle § 16a zákona o svobodném přístupu k informacím. Na stížnost ze dne 11. 6. 2025 žalovaný reagoval poskytnutím informace ze dne 8. 7. 2025. Poskytnutou informaci žalobce nepovažoval za pravdivou a úplnou, proto podal k žalovanému stížnost datovanou dnem 14. 7. 2025. Tuto stížnost žalovaný postoupil nadřízenému krajskému úřadu, který žalovanému uložil ve stanovené lhůtě žádost žalobce (znovu) vyřídit. V návaznosti na to žalovaný přípisem ze dne 28. 8. 2025 poskytl žalobci obsahově odlišnou informaci, kterou žalobce opět nepovažuje za pravdivou a úplnou. Dovozuje proto nečinnost žalovaného a domáhá se ochrany proti této nečinnosti soudem. Žalobce bezvýsledně vyčerpal zákonem předpokládaný prostředek ochrany proti nečinnosti žalovaného, kterým je v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím stížnost dle § 16a tohoto zákona. Nebylo povinností žalobce podat v pořadí již třetí stížnost proti informaci poskytnuté žalovaným, když v této záležitosti nadřízený krajský úřad již jednou rozhodl a tento postup k nápravě dle žalobce nevedl.

18. Krajský soud přezkoumal důvodnost žaloby v mezích uplatněných žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 81 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 61 A 19/2025 19. Žaloba není důvodná.

20. Dle § 79 odst. 1 s. ř. s. platí, že „[t]en, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.“ 21. Dle § 14 odst. 5 písm. d) zákona o svobodném přístupu k informacím platí, že povinný subjekt podanou žádost posoudí a nerozhodne-li podle § 15, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění nebo upřesnění.

22. Ustanovení § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím stanoví, že pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti, s výjimkou případů, kdy se žádost odloží [blíže viz § 14 odst. 5 písm. a) in fine zákona o svobodném přístupu k informacím, § 14 odst. 5 písm. c) či § 17 odst. 5 téhož zákona].

23. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2019, čj. 5 As 18/2017-55, v bodě 15 popsal skutečnosti, které jsou pro posouzení důvodnosti nečinnostní žaloby rozhodné: „Při posuzování nečinnosti jsou v této souvislosti možné tři alternativy: (1) povinný subjekt poskytne všechny informace, čímž žádost vyřídí a není nečinný; (2) povinný subjekt vydá rozhodnutí o odmítnutí či částečném odmítnutí poskytnutí informací [§ 14 odst. 5 písm. b), popř. § 15 informačního zákona], anebo žádost odloží [§ 14 odst. 5 písm. a) a c), popř. § 17 odst. 5 informačního zákona], což také vylučuje nezákonnou nečinnost; anebo (3) povinný subjekt v zákonem předepsané lhůtě neposkytne veškeré informace ani o žádosti zákonem předepsaným způsobem nerozhodne, a stane se tak nečinným“ (důraz doplněn). V nynější věci se jedná o první z uvedených variant.

24. Žalovaný na žádost žalobce po podání žalobcovy první stížnosti reagoval poskytnutím informace ze dne 8. 7. 2025 a v návaznosti na rozhodnutí krajského úřadu o druhé stížnosti žalobce poskytnutím informace ze dne 28. 8. 2025. Bylo proto zapotřebí posoudit, zda tyto odpovědi zahrnovaly všechny požadované informace (tj. zda žalovaný zcela vyčerpal předmět žádosti) či nikoli (tj. žádosti částečně nevyhověl).

25. Žalobce požadoval informace ve vztahu ke stavbám č. e. 16 a 17, kdy se konkrétně dotazoval, zda žalovaný coby stavební úřad „zjistil v uvedených stavbách poskytování služeb krátkodobého ubytování, tak jak bylo uvedeno v podnětu“. Žalovaný ve své odpovědi ze dne 8. 7. 2025 uvedl, že poskytování služeb krátkodobého ubytování v uvedených stavbách nezjišťoval. V návaznosti na rozhodnutí krajského úřadu pak v informaci ze dne 28. 8. 2025 uvedl, že na základě podnětu třetí osoby vyzval vlastníka staveb č. e. 16 a 17 k účasti na kontrolní prohlídce, kterou svolal na den 21. 11. 2024. V této souvislosti odkázal na protokoly z uvedené kontrolní prohlídky, ze kterých ve vztahu k oběma uvedeným stavbám citoval jejich takřka shodnou pasáž, a sice: „Na kontrolní prohlídce bylo zjištěno, že stavba pro rodinnou rekreaci če. 17 (resp. 16 – pozn. krajského soudu) ve Frymburku je užívána k rekreačním účelům a je tedy užívána v souladu s vydaným souhlasem s užíváním stavby ze dne 21.7.2014, spis. zn.: výst./2560/14-Gr, č.j. HP-2782/2014. Stavební úřad neshledal rozpor Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 61 A 19/2025 v užívání “. Závěrem uvedl, že na základě vyhodnocení podkladů dospěl k závěru, že nedochází k užívání uvedených staveb v rozporu s jejich účelovým určením.

26. Dle náhledu krajského soudu žalovaným poskytnuté informace obsažené v přípisu ze dne 28. 8. 2025 zcela zodpovídají žalobcův dotaz. Tím žalovaný vyčerpal předmět žalobcovy žádosti. Z odpovědi žalovaného plyne, že dle jeho zjištění jsou předmětné stavby užívány k rekreačním účelům v souladu s vydaným souhlasem s užíváním stavby. Užívání staveb nevyhodnotil za rozporné s jejich účelovým určením.

27. Žádost o poskytnutí informace nepředstavuje prostředek k usměrňování postupů správních orgánů v rámci jimi prováděných či již provedených úkonů. Namítá-li žalobce, že „[s]tavební úřad vůbec nevzal v potaz nabízené důkazní prostředky, jako jsou screenshoty z webových stránek provozovatele a uvedené skutečnosti mohl porovnat i s on-line skutečnostmi na webu“, jedná se o požadavek vztahující se k postupu žalovaného jakožto stavebního úřadu při vyřizování podnětu k prověření užívání stavby. Prostřednictvím žádosti o poskytnutí informací se žalobce mohl domáhat toliko poskytnutí informace a nikoli konkrétního výsledku kontrolního postupu žalovaného. Ten přitom žalobci poskytl informace o tom, jaké skutečnosti při kontrolní prohlídce zjišťoval a zjistil. Úvahy žalobce stran toho, jak měl žalovaný při kontrolní prohlídce postupovat, případně jaké konkrétní okolnosti měl zohlednit a zjistit nebo jakou výpovědní hodnotu měly provedené kontrolní prohlídky, nejsou pro posouzení důvodnosti nečinnostní žaloby podstatné.

28. Odkazuje-li žalobce na závěr krajského úřadu, dle kterého „[n]a základě provedené kontrolní prohlídky měl povinný subjekt dospět k závěru, zda je stavba pro rodinnou rekreaci v k. ú. Frymburk užívána v souladu s tímto povoleným účelem, nebo zda je využívána k jinému účelu, například k poskytování ubytovacích služeb, což by de iure představovalo změnu účelu užívání stavby podle § 245 odst. 1 a 2 stavebního zákona. Žadateli proto měla být poskytnuta informace, zda povinný subjekt zjistil či nezjistil poskytování služeb krátkodobého ubytování “, lze k tomu uvést pouze to, že přesně tyto informace z odpovědi žalovaného plynou.

29. Krajský soud proto dospěl k závěru, že žalovaný poskytnutím informací ze dne 28. 8. 2025 vyčerpal předmět žádosti, resp. že požadované informace poskytl v plném rozsahu. Nebyl proto důvod, aby žalovaný rozhodoval o (částečném) odmítnutí žádosti. Na základě žalobní argumentace tak krajský soud neshledal, že by žalovaný byl při vyřizování žádosti žalobce o poskytnutí informace nečinný.

V. Závěr a náklady řízení

30. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 81 odst. 3 s. ř. s. zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 61 A 19/2025 32. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. V případě procesně úspěšného žalovaného nevyšlo najevo, že by vynaložil náklady nad rámec své běžné činnosti, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 22. října 2025 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.